Terčem posměchu a ponižování

„Když jsem ve Španělsku začala chodit do základní školy, děti ve třídě se mi posmívaly, protože jsem byla mnohem menší než ostatní. Skoro každý den jsem se domů vracela s pláčem.“ Jennifer, dcera filipínských přistěhovalců

„Když jsem přešel na jinou školu, spolužáci, kteří byli běloši, mě uráželi. Věděl jsem, že mě chtějí vyprovokovat ke rvačce. Dokázal jsem se sice ovládnout, ale uvnitř jsem se cítil zraněný a odstrčený.“ Timothy, Afroameričan

„Když mi bylo sedm let, mezi Igby a Hausy v Nigérii docházelo ke střetům. Všudypřítomná nenávist ovlivnila i mě. Začal jsem si dělat legraci z kluka ze třídy, který byl Hausa, přestože byl předtím můj kamarád.“ John, příslušník etnické skupiny Igbo

„S kamarádkou, která byla misionářka stejně jako já, jsme s lidmi mluvily o Bibli. Pak se ale objevila skupina dětí, které za námi chodily a házely po nás kameny. Poštval je proti nám místní kněz, protože chtěl, abychom z města odešly.“ Olga

ZAŽILI jste i vy nedůstojné zacházení v podobě nespravedlivé diskriminace, která obvykle vychází z předsudků? Možná byla příčinou barva vaší pleti, vaše náboženství, majetkové poměry, pohlaví, nebo dokonce váš věk. Ti, kdo takové nespravedlivé jednání zažívají často, jsou v neustálém strachu, kdy se s ním setkají znovu. Když procházejí kolem skupiny lidí, jdou do obchodu, mění školu nebo se účastní nějaké společenské akce, přemáhá je úzkost.

Kromě toho mají diskriminovaní lidé problémy s hledáním práce, dostává se jim horší lékařské péče a horšího vzdělání nebo mají méně práv a sociálních výhod. Navíc, když je diskriminace podporována úřední mocí, může vyústit v takové hrozné věci, jako je genocida. Pokus o genocidu je popsán také v Bibli v knize Ester. Všimněte si, jakou úlohu při něm hrála nenávist a předsudky. (Ester 3:5, 6)

Nesnášenlivost však přetrvává i v zemích, kde platí protidiskriminační zákony. Bývalá vysoká komisařka pro lidská práva říká: „Přestože od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv už uběhlo šedesát let . . ., principy rovnosti, které zabraňují diskriminaci, stále nejsou uplatňovány všude.“ Tato skutečnost je znepokojující, protože přistěhovalectví a příliv uprchlíků významně změnily složení obyvatelstva mnoha zemí.

Je tedy vytvoření nestranné společnosti pouhým snem? Nebo mohou být předsudky a diskriminace vymýceny? Odpovědi na tyto otázky jsou rozebrány v následujících článcích.

Předsudky a diskriminace — Co je jejich příčinou?

„Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ Všeobecná deklarace lidských práv, článek 1

NAVZDORY těmto vznešeným ideálům předsudky a diskriminace stále sužují lidstvo. Tato skutečnost je nejen smutným obrazem naší doby, ale i svědectvím o lidské nedokonalosti. (Žalm 51:5) Situace však není zdaleka beznadějná. Je pravda, že diskriminaci, která je všude kolem nás, asi odstranit nedokážeme, avšak můžeme vykořenit předsudky, jež snad máme my sami.

Nejprve je nutné uznat, že předsudky se mohou rozvinout v každém člověku. Kniha Understanding Prejudice and Discrimination (Jak porozumět předsudkům a diskriminaci) říká: „Pravděpodobně nejdůležitější závěry, které vyplývají ze studií, jež se předsudky zabývají, jsou tyto: (1) žádná lidská bytost není proti vzniku předsudků imunní, (2) k jejich překonání je často zapotřebí vědomého a cíleného úsilí a (3) díky silné motivaci je možné se jich zbavit.“

Za nejúčinnější zbraň proti předsudkům je označováno vzdělání. Může nám totiž například pomoci, abychom odhalili příčiny předsudků, poctivěji prozkoumali své vlastní postoje a jednali moudře, když se obětí předpojatosti staneme my sami.

Příčiny předsudků

Zaujatí lidé překrucují, nebo dokonce ignorují fakta, která jsou v rozporu s jejich předpojatými názory. K předsudkům mohou vést zdánlivě nevinné, ale ve skutečnosti zavádějící výroky, které děti slyší od svých rodičů. Příčinou mohou být i záměrně šířené, pokřivené názory na jiné rasy nebo kultury. Zaujatost může být živena také nacionalismem nebo falešnými náboženskými představami a může být rovněž výsledkem nezdravé pýchy. Až si budete číst následující odstavce a budete uvažovat o uvedených zásadách z Bible, prozkoumejte své vlastní postoje a zamyslete se nad tím, zda byste neměli udělat nějaké změny.

Společnost. Člověk je společenský tvor a je dobře, když tráví čas s druhými lidmi. Bible říká, že „ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu“ a nebude dbát na moudré rady. (Přísloví 18:1) Své přátele bychom si však měli vybírat prozíravě, protože nás mohou značně ovlivnit. Moudří rodiče se proto vážně zajímají o to, s kým se jejich děti stýkají. Studie ukázaly, že děti si už ve třech letech dokážou vytvořit rasové předsudky, které převezmou z postojů, slov a gest druhých lidí. Rodiče by se tedy měli ze všech sil snažit, aby měli na svoje děti dobrý vliv. Měli by si uvědomovat, že hodnoty v dětech vytváří především oni.

◼ Co říká Bible? „Veď chlapce [nebo dívku] po správné cestě a neopustí ji ani ve stáří.“ (Přísloví 22:6, The New English Bible) „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Pokud máte děti, zeptejte se sami sebe: Vedu je po cestě, která je v Božích očích správná? Stýkám se s lidmi, kteří na mě mají dobrý vliv? Mám i já dobrý vliv na druhé? (Přísloví 2:1–9)

Nacionalismus. Jeden slovník definuje výraz nacionalismus jako „národní sebevědomí, které vyvyšuje jeden národ nad všechny ostatní a staví prosazování jeho kultury a zájmů před ostatní“. Profesor politologie Ivo Duchacek ve své knize Conflict and Cooperation Among Nations (Konflikty a spolupráce mezi národy) napsal: „Nacionalismus rozděluje lidstvo do vzájemně nesnášenlivých jednotek. Proto lidé myslí na prvním místě jako Američané, Rusové, Číňané, Egypťané nebo Peruánci a teprve na druhém místě jako lidské bytosti — pokud vůbec.“ Bývalý generální tajemník OSN uvedl: „Mnohé problémy, před nimiž dnes stojíme, vyplývají z nesprávných názorů, z nichž některé jsme přijali téměř nevědomky. Patří k nim například úzkoprsý nacionalistický postoj: ‚Je to má vlast, ať je v právu nebo v neprávu!‘“

◼ Co říká Bible? „Bůh . . . tak velice miloval svět [lidí], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Položte si tuto otázku: Pokud Bůh nestranně miluje lidi ze všech národů, včetně mě, neměl bych se ho snažit napodobit, a to zvláště pokud se považuji za věřícího?

Rasismus. Podle jednoho slovníku jsou rasisté přesvědčeni, že „rasa určuje povahu člověka nebo jeho schopnosti a že určitá rasa je nadřazená ostatním“. Avšak jak uvádí dílo The World Book Encyclopedia, odborníci „neobjevili žádný vědecký důkaz, o který by se dalo tvrzení o [rasové] nadřazenosti opřít“. Hrozné křivdy, které jsou důsledkem rasismu a k nimž patří například systematické upírání lidských práv, bolestně dokládají, že tato teorie je založena na lži a klamu.

◼ Co říká Bible? „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) „[Bůh] udělal z jednoho člověka každý lidský národ.“ (Skutky 17:26) „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) Zeptejte se sami sebe: Usiluji o to, abych se na všechny lidi díval stejně jako Bůh? Snažím se lidi jiných ras nebo kultur osobně poznat, abych zjistil, jací opravdu jsou? Když to budete dělat, snáze se zbavíte zažitých mylných názorů.

Náboženství. Kniha The Nature of Prejudice (Podstata předsudků) říká: „Když lidé zneužívají své náboženství, aby ospravedlnili [své sobecké cíle] a zájmy své etnické skupiny, nevyhnutelně to vede ke zvěrstvům. Právě za takových okolností se náboženství a předsudky spojují.“ Tato kniha dodává, že ještě více zarážející je to, jak pohotově mnozí věřící „sklouznou od zbožnosti k předsudkům“. Svědectvím o pravdivosti těchto slov jsou kostely, kam mohou chodit jen lidé určité rasy, nenávist a násilí mezi příslušníky různých vyznání a nábožensky motivované teroristické útoky.

◼ Co říká Bible? „Moudrost shora [od Boha] je . . . pokojná, rozumná, . . . nedělá stranické rozdíly.“ (Jakub 3:17) „Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a [náboženskou] pravdou.“ (Jan 4:23) „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44) Zkuste si odpovědět na tyto otázky: Učí mé náboženství lásce ke všem lidem, dokonce i k těm, kteří mi chtějí ublížit? Je mé náboženství otevřené všem, bez ohledu na jejich národnost, pohlaví, barvu pleti, příjem nebo společenské postavení?

Pýcha. Člověk, který má o sobě příliš vysoké mínění a je domýšlivý, předsudkům podléhá snadněji. Může v sobě například chovat pocity nadřazenosti nebo pohrdat těmi, kdo mají nižší vzdělání nebo jsou chudí. Také snáze uvěří propagandě, která vyvyšuje jeho národnost nebo etnickou skupinu. Někteří vychytralí lidé, jako byl nacistický diktátor Adolf Hitler, v druhých vědomě posilovali hrdost na jejich národ a rasu. Chtěli tak získat podporu širokých mas a očernit ty, kdo byli považováni za odlišné nebo nežádoucí.

◼ Co říká Bible? „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.“ (Přísloví 16:5) „Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Filipanům 2:3) Zeptejte se sami sebe: Cítím vnitřní uspokojení, když slyším lichotivé výroky o své rase či etnické skupině? Naslouchám rád tomu, když někdo pohrdavě mluví o druhých? Žárlím na ty, kdo jsou obdařeni schopnostmi, které já nemám, nebo mám naopak z jejich nadání upřímnou radost?

Existují tedy pádné důvody, proč Bible radí: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23) Považujte proto své srdce za něco velmi cenného. Nedovolte, aby ho něco zkazilo, a nechte na něj působit moudrost od Boha. Jedině tehdy vás bude ‚schopnost přemýšlet a rozlišovací schopnost bedlivě střežit, aby vás osvobodily od špatné cesty, od člověka mluvícího zvrácenosti‘. (Přísloví 2:10–12)

Co však můžete dělat, když jste obětí předsudků a diskriminace vy sami? O tom bude pojednávat následující článek.

[Praporek na straně 6]

Když osobně poznáme lidi jiných ras nebo kultur, snáze se zbavíme zažitých mylných názorů

Láska vítězí nad předsudky

„Nová podoba náboženské komunity se . . . v dějinách objevila poprvé: nikoli národ oslavující svůj patriotický kult, nýbrž skupina lidí spojených dobrovolným poutem, v níž byly veškeré společenské, kmenové a národnostní rozdíly překonány, a kde se muži i ženy scházeli pouze jako jedinci, před tváří svého Boha.“ Dějiny křesťanství, Paul Johnson

S TÍM, jak se po celé Římské říši šířilo pravé křesťanství, mohli lidé vidět něco úžasného — mezinárodní duchovní společenství, jehož členové se naučili žít spolu v míru a v jednotě. Podařilo se jim to díky upřímné lásce, jež nebyla založena na pouhých citech, ale na zásadách od Boha.

Ztělesněním těchto zásad byl Ježíš Kristus, který se sám stal terčem zuřivé nenávisti a předsudků. (1. Petra 2:21–23) Ježíšovým rodištěm byla Galilea, kde se většina lidí živila zemědělstvím a rybolovem. Židovští náboženští vůdci v Jeruzalémě se tedy na Galilejce dívali svrchu. (Jan 7:45–52) Ježíš byl navíc vynikajícím učitelem, jehož obyčejní lidé milovali a vážili si ho. Náboženští představitelé mu proto záviděli natolik, že o něm šířili lži a úkladně plánovali, že ho zabijí. (Marek 15:9, 10; Jan 9:16, 22; 11:45–53)

Ježíš přesto ‚neodplácel zlé zlým‘. (Římanům 12:17) Když se ho například členové židovské sekty farizeů, která mu odporovala, upřímně na něco ptali, laskavě jim odpovídal. (Jan 3:1–21) S některými farizey také jedl, dokonce i s tím, který měl vůči němu určité předsudky. Z čeho byla předpojatost tohoto člověka patrná? V těch dnech bylo zvykem umývat hostům nohy, ale onen farizeus Ježíšovi tuto laskavost neprojevil. Urazil se snad Ježíš? Ne. Ten večer naopak využil k tomu, aby předal krásné poučení o soucitu a odpuštění. (Lukáš 7:36–50; 11:37)

Ježíš miloval ty, kterými druzí opovrhovali

K Ježíšovým nejznámějším podobenstvím patří vyprávění o milosrdném Samaritánovi. Ten se na své vlastní náklady postaral o Žida, kterého zbili a okradli lupiči. (Lukáš 10:30–37) Proč bylo Samaritánovo jednání tak ušlechtilé? V té době Židé a Samaritáni opovrhovali jedni druhými. Židé často používali výraz Samaritán jako urážku, a dokonce tak označili i Ježíše. (Jan 8:48) V takovémto prostředí mohl Ježíš stěží použít působivější znázornění o nestranné lásce k bližnímu.

Podle svých slov Ježíš také jednal. Vnímavé Samaritány totiž vyučoval a jednoho z nich, který byl malomocný, i vyléčil. (Lukáš 17:11–19) Ježíš navíc vedl dlouhý rozhovor se Samaritánkou. (Jan 4:7–30, 39–42) To bylo zvláště pozoruhodné, protože přísní židovští rabíni by na veřejnosti nemluvili s žádnou ženou, dokonce ani se svou blízkou příbuznou, natožpak se Samaritánkou.

Jak se však Bůh dívá na lidi, kteří sice mají předsudky, ale usilovně se jich snaží zbavit? Bible nám dává povzbudivou odpověď.

Bůh je k nám trpělivý

V prvním století bylo mnoho křesťanů židovského původu zpočátku ovlivněno silně zakořeněnými předsudky vůči příslušníkům jiných národů. Mnozí nežidé se však stali křesťany. Jak se Jehova Bůh postavil k problému, který mohl rozdělit sbor? Trpělivě křesťany vyučoval. (Skutky 15:1–5) Jeho trpělivost přinesla dobré ovoce, protože jak bylo řečeno v úvodu tohoto článku, „společenské, kmenové a národnostní rozdíly [byly] překonány“. Díky tomu se „sbory . . . dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly“. (Skutky 16:5)

Jaké poučení z toho plyne? Nevzdávejte se, ale dál se spoléhejte na Boha, který štědře dává moudrost a mravní sílu těm, kdo ho „stále prosí ve víře“. (Jakub 1:5, 6) Zajímalo by vás, jak to bylo dál s Jennifer, Timothym, Johnem a Olgou, o nichž byla zmínka v prvním článku této série? V době, kdy Jennifer začala chodit na druhý stupeň základní školy, už byla duchovně natolik zralá, že posměšky, které se týkaly její rasy a výšky postavy, dokázala ignorovat. Když pak její spolužáci uráželi jinou dívku ze třídy, Jennifer se jí zastala a utěšila ji.

Co pomohlo Timothymu zachovat klid, když se mu spolužáci vysmívali kvůli jeho rase? Říká: „Nechtěl jsem uvést pohanu na jméno Jehovy Boha. Také jsem si uvědomoval, že musíme ‚neustále přemáhat zlo dobrem‘ a nesmíme dovolit, aby nad námi zlo zvítězilo.“ (Římanům 12:21)

Johnovi se podařilo předsudky vůči svému spolužákovi, který byl Hausa, překonat. Vzpomíná: „Když jsem dospíval, některé studenty z této etnické skupiny jsem poznal blíže a stali se mými přáteli. S jedním z nich jsem pracoval na společném školním projektu a vycházeli jsme spolu velmi dobře. Teď se snažím dívat na lidi jako na jednotlivce, ne jako na příslušníky určité rasy nebo kmene.“

Olga a její spolupracovnice v misionářské službě se pronásledováním nenávistných odpůrců nenechaly zastrašit. Dál odvážně kázaly a důvěřovaly tomu, že někteří lidé biblické poselství přijmou. A skutečně tomu tak bylo. Olga vypráví: „Asi o padesát let později za mnou přišel jeden muž a daroval mi krásný váček. Uvnitř byly kamínky, na kterých byly vyryté názvy křesťanských vlastností, jako je dobrota, laskavost, láska a pokoj. Řekl mi, že byl jedním z těch chlapců, kteří po mně házeli kameny, a že je nyní mým křesťanským bratrem. Spolu s manželkou mi pak dali dva tucty bílých růží.“

Předsudky a diskriminace budou navždy odstraněny

Předsudky a diskriminace budou již brzy věcí minulosti. Jak je to možné? Země totiž bude mít jako svého jediného vládce Ježíše Krista, který ukázal, že „nebude soudit podle pouhého zdání svých očí“. (Izajáš 11:1–5) Tentýž postoj budou projevovat i všichni Ježíšovi pozemští poddaní, protože budou vyučováni Ježíšem a jeho Otcem, Jehovou Bohem. (Izajáš 11:9)

Tento duchovní vzdělávací program probíhá už nyní a připravuje Boží lid na život v úplně jiných poměrech. Můžete se do něj zapojit i vy, a to tak, že budete studovat Bibli.a Bůh opravdu není stranický. Jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

Předsudky a diskriminace již brzy přestanou sužovat lidstvo

[Rámeček a obrázek na straně 8 a 9]

CO NÁM RADÍ BŮH

◼ „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Neustále [přemáhejte] zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21) I když s vámi druzí jednají špatně, vy s nimi jednejte hezky. Ježíš o některých svých současnících řekl: „Nenáviděli mě bez příčiny.“ Přesto jim neoplácel stejnou mincí. (Jan 15:25)

◼ „Nestaňme se samolibými . . . a jeden druhému nezáviďme.“ (Galaťanům 5:26) Závist a pýcha narušují vztah k Bohu a často vedou k nenávisti a předsudkům. (Marek 7:20–23)

◼ „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Zeptejte se sami sebe: Jak bych si přál, aby se mnou druzí jednali? Přesně tak potom jednejte s druhými, bez ohledu na jejich věk, barvu pleti, jazyk nebo kulturu.

◼ „Udělejte ve svém srdci místo pro druhé, stejně jako ho Kristus ve svém srdci udělal pro vás.“ (Římanům 15:7, Phillips) Snažíte se poznat lidi pocházející z jiného prostředí a kultury, a to zvláště své spoluvěřící? (2. Korinťanům 6:11)

◼ „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Ať už s vámi druzí jednají jakkoli, pokud Bohu zůstanete věrní, nikdy vás neopustí.

[Obrázek na straně 7]

Milosrdný Samaritán pomáhá Židovi, kterého okradli lupiči