Otázky čtenářů

Jak pohlíží křesťanský sbor na nenasytnost?

Boží slovo odsuzuje opilství i nenasytnost jako chování, které je neslučitelné se službou Bohu. Křesťanský sbor se proto dívá na nenapravitelného nenasytu stejně jako na notorického alkoholika. Ani opilec, ani nenasyta nemají v křesťanském sboru místo.

Kniha Přísloví 23:20, 21 říká: „Neoctni se mezi silnými pijany vína, mezi těmi, kdo jsou nenasytnými jedlíky masa. Opilec a nenasyta totiž zchudnou a ospalost oblékne člověka v pouhé hadry.“ V 5. Mojžíšově 21:20 čteme o ‚zatvrzelém a vzpurném‘ člověku, který podle mojžíšského Zákona zasluhoval smrt. Z tohoto verše se dozvídáme, že onen vzpurný a nekajícný provinilec byl „nenasyta a pijan“. Je tedy jasné, že ten, kdo chtěl ve starověkém Izraeli sloužit Bohu, nesměl být nenasyta.

Čím se však nenasyta vyznačuje a co se o nenasytnosti dozvídáme z Křesťanských řeckých písem? Označení „nenasyta“ se používá na člověka, který, „opakovaně podléhá chamtivé žravosti a nemírnému pití“. Nenasytnost je tedy především určitou formou chamtivosti a Boží slovo o ‚chamtivcích‘ říká, že nezdědí Boží království. (1. Korinťanům 6:9, 10; Filipanům 3:18, 19; 1. Petra 4:3) Navíc, když apoštol Pavel varoval křesťany, aby nečinili „skutky těla“, uvedl mezi těmito skutky také „pitky, hýření a podobné věci“. (Galaťanům 5:19–21) Ruku v ruce s pitkami a hýřením jde často právě přejídání. Kromě toho je možné říci, že na nenasytnost se jistě vztahují i Pavlova slova „a podobné věci“. Křesťan, který je obecně známý svou nenasytností a který tvrdohlavě odmítá své chamtivé jednání změnit, by měl být ze sboru vyloučen, tak jako by byl vyloučen za ostatní „skutky těla“. (1. Korinťanům 5:11, 13)a