Nevázané chování (řecky a·selʹgei·a) označuje „prostopášnost; bezuzdnost; nestoudné chování; oplzlé chování“. V díle The New Thayer’s Greek-English Lexicon je tento řecký výraz definován jako „nezkrocený chtíč, . . . zpupnost, nestydatost, drzost“. Podle jiného slovníku jde o takový způsob chování, kterým „se porušují veškeré hranice toho, co je společensky přijatelné“.

Z uvedených definicí vyplývá, že „nevázané chování“ má dva rysy: (1) Chování samotné je závažným porušením Božích zákonů a (2) provinilec má neuctivý, drzý postoj.

Výraz „nevázané chování“ se tedy nevztahuje na poměrně nevýznamné špatné chování. Týká se činů, které jsou závažným porušením Božích zákonů a ze kterých je patrná drzost nebo nepokryté pohrdání — postoj, jenž svědčí o neúctě, nebo dokonce o pohrdání autoritou, zákony a měřítky. Pavel nevázané chování spojuje s nedovolenými pohlavními styky. (Římanům 13:13, 14) Nevázané chování je v Galaťanům 5:19–21 uvedeno mezi jinými hříšnými zvyklostmi, kvůli nimž by člověk nezdědil Boží Království, a je tudíž důvodem k pokárání a případně k vyloučení z křesťanského sboru.

Výraz „nevázané chování‘ se v biblickém kontextu vždy vztahuje na závažný hřích, často v sexuální oblasti. Charakteristickými rysy, podle kterých mohou sboroví starší nevázané chování rozpoznat, jsou drzost, bezuzdnost, špinavost, nestoudnost a to, že takové chování je pohoršlivé z hlediska obecných pravidel slušnosti.