Zprávy a jejich hlubší význam

„Střetnutí“ Jižních baptistů

Při náboženském setkání, které se konalo v červnu 1985 ve sjezdovém středisku v Dallasu, panovalo velké vzrušení. Sešlo se tam 45 000 baptistických delegátů a „The New York Times Magazine“ označil jejich setkání jako „střetnutí mezi fundamentalisty a umírněnějšími klikami, přičemž šlo o to, kdo bude předsedat sjezdu Jižních baptistů“.

Jižní baptisté sice věří, že je Bible inspirována, ale umírněnější mezi nimi, které fundamentalisté označují jako liberály, nevěří, že Písmo musí být neomylné. Fundamentalisté se obávají, že umírnění činí ústupky v tradiční baptistické teologii. Umírnění se naproti tomu rozhořčují nad tím, že jejich fundamentalističtí bratři nelpí na přísné odluce církve od státu, ale vměšují se do politiky, když se například přimlouvají u poslanců za to, aby se ve školách konaly modlitby a aby byly zakázány potraty. Rozpory mezi těmito klikami se rozhodně neblíží k vyřešení. Tento stav tedy neodpovídá vybídnutí apoštola Pavla, aby praví křesťané ‚všichni mluvili souhlasně‘ a aby ‚mezi nimi nebylo rozdělení, ale aby byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem‘. — 1. Kor. 1:10.

‚Neplní svou úlohu‘

„Jednou z podivných vlastností našich velice diplomatických politických biskupů je, že zřejmě nemají vůbec žádný smysl pro to, co je důležité z křesťanského hlediska,“ píše novinář Paul Johnson v londýnském listu „The Daily Telegraph“. Církevní biskupové věnují příliš mnoho času politickým věcem, říká, a přehlížejí problém daleko důležitější. Johnson píše: „Jak ve Spojených státech, tak i v Británii je největší jednotlivou příčinou chudoby neúplná rodina,“ což je často důsledek nemravnosti mladistvých. „Ale je to kupodivu již velmi dávno, kdy jsem slyšel nějakého duchovního, nebo dokonce biskupa kázat o tom, že smilstvo je zlo.“ Kdyby se biskupové „jen drželi své základní a tradiční úlohy jako strážci mravnosti,“ uzavírá, mohli by „mít důležitou úlohu při zmírňování hospodářských těžkostí“.

Johnsonův komentář připomíná situaci ve starověkém Izraeli. Tehdejší náboženští vůdcové také nevyučovali Božímu slovu, aby se lidé „odvrátili od své špatné cesty“. O takových lidech Bůh řekl: „Jsem proti těm prorokům, . . . těm, kteří ukrádají má slova, každý svému druhovi.“ (Jer. 23:22, 30)

Pomoc pro manželství

Dnes zřejmě lidé stále častěji hledají radu již před uzavřením manželství. „Zdá se, že považují za výhodnější vyhledat pomoc ještě předtím, než nastanou problémy,“ říká Suzanne Prescodová, vydavatelka oběžníku „Manželství a rozvody dnes“ (angl.). Z 90 manželských dvojic, které pozoroval v letech 1968 až 1978 doktor Claude Guldner z Guelphské univerzity (Ontario, Kanada), se skutečně nejlépe dařilo třiceti dvojicím, které dostávaly rady jak před uzavřením sňatku, tak i potom.

Zajímavou radu dává jedno biblické přísloví: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísl. 19:20) Nejlepší radu, kterou člověk může dostat, dává v Bibli Jehova Bůh, stvořitel manželského uspořádání. — Srovnej s Efezanům 5:21–33; 1. Korinťanům 7:3, 4; 2. Korinťanům 6:14, 15.