Jednotný svět — Bude někdy skutečností?

„MÁME-LI během několika příštích generací zdárně přeměnit svět nezávislých států, v němž žijeme, na určitý druh pravého mezinárodního společenství, . . . musíme také fakticky zrušit odvěkou zvyklost válčení . . . Pokud se nám to však nepodaří, . . . civilizace pravděpodobně přestane existovat.“ To říká vojenský historik Gwynne Dyer ve své knize War (Válka).

Stránky dějin, říká pan Dyer, se hemží zprávami o národech a jiných mocných skupinách lidí, kteří se k válce uchylovali jako ke způsobu řešení svých neshod. Jejich nejednota si vyžádala miliony obětí. Král Šalomoun popsal, jak to působilo na lidi v jeho dnech, a tento popis se hodí i na dnešek: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

V nynější době to nejsou jen ‚slzy těch, kdo jsou utlačováni‘, co nás vyjádřeno slovy výše zmíněného historika nutí nalézt způsob, jak přeměnit svět nezávislých států na určitý druh pravého mezinárodního společenství: Jde už o samotné přežití! Současné metody válčení by mohly zničit každý národ, který je použije, a žádní vítězové nemusí přežít.

Jednotný svět na dohled?

Jaké vyhlídky jsou na to, že svět bude jednotný? Může lidská společnost překonat rozdělující síly, které ohrožují přežití planety? Někteří lidé si to myslí. Válečný redaktor britského deníku Daily Telegraph John Keegan píše: „Přes zmatečnost a nejistotu se zdá, že je možné spatřit vznikající obrysy světa bez války.“

Proč má takový optimistický názor? Proč někteří lidé mají zdánlivě naději — navzdory dlouhým dějinám válčení a tomu, že lidé jsou očividně neschopní si zdárně vládnout? (Jeremjáš 10:23) ‚Lidstvo spěje kupředu. Dějiny ukazují, že pokrok neustále pokračuje,‘ tvrdívali někteří lidé. Dokonce i dnes mnozí věří, že vrozená lidská dobrota nějak zvítězí nad zlem. Je tato naděje realistická? Nebo je to jen sebeklam, který povede k rozčarování? Historik J. M. Roberts ve své knize Shorter History of the World (Stručné dějiny světa) realisticky napsal: „Sotva se dá říci, že budoucnost světa je zajištěna. V dohledu není konec lidského utrpení a ani základ pro víru, že by utrpení mohlo skončit.“

Existují opravdové podklady pro víru, že lidé a národy skutečně překonají vzájemnou nedůvěru a rozdělující neshody? Nebo je třeba něčeho většího než jen lidských snah? Těmito otázkami se zabývá následující článek.

Jednotný svět — Jakým způsobem přijde?

SE SOUČASNÝM světovým systémem se podobně jako s polorozpadlým domem, který zničili bezohlední nájemníci, dá udělat jen jedno — zbourat a postavit jiný. To není jen další cynický scénář soudného dne. Podle Bible je to jediný realistický názor. Proč?

Samotné základy současného světového řádu jsou nejisté. Celá budova je nahlodaná termity a je prorostlá plísní. Ocelová konstrukce stavby rezne. Nosné zdi slábnou. Střecha se propadá. Potrubí netěsní. Rozvody elektřiny jsou narušené a nebezpečné. Nájemníci spolu neustále bojují a zlomyslně budovu poškozují. Celý dům a jeho okolí je zamořen obtížným hmyzem a jen vstoupit do tohoto domu je životu nebezpečné.

‚Tanec na pokraji svého hrobu‘

Slovy pana Gwynne Dyera „celá lidská rasa“ v neutuchajících politických konfliktech, chamtivosti, agresi a hluboko zakořeněných kmenových a etnických averzích „tančí na kraji svého hrobu“. Po celém světě se odhodlané menšiny — nátlakové skupiny, bojovníci za svobodu, zločinecké gangy, mezinárodní teroristé a jiné — snaží uskutečnit své vlastní sobecké plány a zdá se, že se jim podle jejich libosti daří mařit vše, co by mohlo vést k míru. Jsou jako vandalští nájemníci, kteří znepříjemňují život všem ostatním bydlícím.

Podle mnoha komentátorů však rozvratnické skupiny nebo nepoddajní jednotlivci nejsou jedinou věcí, která brání světové jednotě. Největší překážkou je uspořádání národních států. Nezávislé národy, říká S. B. Payne ml., spisovatel píšící o válkách, jsou „ve stavu mezinárodní anarchie“. Dělají to, co nejlépe slouží jejich národním zájmům, a na ostatní národy berou jen malý ohled, nebo vůbec žádný. Výsledkem je, že během dějin „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9)

Je pravda, že vlády některých národů byly částečně úspěšné v potírání nespravedlnosti a útlaku na svém území a do jisté míry i v mezinárodním měřítku. Čas od času se jim podařilo zajistit určitou míru mezinárodní jednoty. Když se však některé národy jednotně postaví proti národu, který se stal agresorem, do mysli se často vtírá podezření, zda to skutečně udělaly z altruismu, a ne z vlastních zájmů. Skutečnost je taková, že lidské vlády nemají žádné komplexní, trvalé řešení světové nejednoty. Pan Gwynne Dyer upozorňuje: „Představa, že všechny národy světa se spojí, aby zastrašily nebo potrestaly agresi nějaké svéhlavé země, je v zásadě pěkná, ale kdo určí agresora a kdo zaplatí penězi a životy, které jsou třeba k tomu, aby byl agresor zastaven?“

Je zřejmé, že nějaký národ může napadnout jiný jen tehdy, pokud se většina vlastních obyvatel takového národa proti vedení agrese nepostaví. Dějiny opakovaně ukazují, že lidé podpořili své vůdce — dobré nebo špatné — nejen ve „svéhlavých zemích“. Vlastně to udělala většina nájemníků této planety. Podle vyjádření časopisu Time slepě následovali „lži, demagogii a propagandu“ šířené politickými a náboženskými představiteli.

Nacionalismus zanítil vášně jinak rozumných a soucitných lidí a způsobil, že na mužích, ženách a dětech jiné národnosti spáchali úděsné zločiny. Historik J. M. Roberts se vyjádřil například o první světové válce: „Jeden z paradoxů roku 1914 je, že v každé zemi zástupy lidí všech politických stran, vyznání a ras, očividně — a to je překvapivé — šly ochotně a šťastně do války.“ Poučili se lidé od té doby? Ne. Bestie „nacionalismu s klapkami na očích“, jak ho označil novinář Rod Usher, nadále maří jakékoli šance na jednotu světa.

Působení vnějších sil

Pro jednotu světa žel existuje jedna velká překážka. Bible objasňuje, že zde působí vnější síly. Jde o Satana Ďábla a jeho přisluhovače, démony. Satan je podle Bible ‚bohem tohoto systému věcí a zaslepil mysl nevěřících‘, aby na ně nezapůsobila ‚slavná dobrá zpráva o Kristu‘. (2. Korinťanům 4:4; Zjevení 12:9)

To lidi samozřejmě nezbavuje odpovědnosti za jejich vlastní jednání. Vysvětluje to však, proč lidské vlády nemohou opravdu jednotný svět nikdy zabezpečit. Dokud existuje Satan Ďábel, bude působit na muže i ženy, aby pěstovali to, co Bible nazývá „skutky těla“, k nimž patří ‚nepřátelství, rozepře, sváry a rozdělení‘. (Galaťanům 5:19–21)

Celosvětová vláda

Jaké je tedy řešení? Odpověď dal asi před sedmi sty lety Dante, věhlasný italský básník a filozof. Tvrdil, že mír a jednotu lidstva by mohla zajistit jedině celosvětová vláda. Naděje na jakoukoli formu celosvětové vlády připadá mnohým lidem jako klam, a ne něco, čemu by mohl člověk skutečně důvěřovat. „Celosvětová vláda,“ podotýká výše zmíněný autor Payne, „v této fázi dějin nepřichází v úvahu.“ Proč? Protože má-li být taková celosvětová vláda úspěšná, musela by zaručit dvě věci, které jsou zcela mimo lidské možnosti: totiž aby „celosvětová vláda ukončila války a aby se celosvětová vláda nestala celosvětovou tyranovládou“.

Je jisté, že tomu nikdy nedokáže vyhovět žádná lidská vláda. Boží Království v rukou Ježíše Krista však války odstranit může a udělá to. (Žalm 46:9, 10; Matouš 6:10) Ano, odstraní všechny podněcovatele válek. Prorok Daniel ukazuje, že na konci doby, kterou Bůh určil pro lidskou samovládu, se lidské panování „prokáže jako rozdělené“ podobně jako „železo smíšené s vlhkou hlínou“. (Daniel 2:41–43) To povede k politickému rozdrobení a nevyhnutelným konfliktům. Daniel však říká, že Boží Království „rozdrtí a ukončí všechna tato [nacionalistická a nejednotná] království“ neboli vlády. Budou nahrazeny dlouho očekávaným Královstvím v rukou Ježíše Krista. (Daniel 2:44)