28. Jak pěstovali věštění ve starověku Číňané?

²⁸ V Číně bylo vykopáno více než 100 000 věšteckých kostí a lastur z druhého tisíciletí př. n. l. (dynastie Šang). Šangovští kněží je používali k hledání božského vedení při všem, od počasí po přesuny vojsk. Kněží psali na tyto kosti otázky starobylým písmem. Potom kosti nahřáli a pozorovali pukliny, které se objevily, a zapisovali odpovědi na tytéž kosti. Někteří učenci soudí, že se z tohoto starověkého psaní vyvinulo čínské písmo.

29. Jaká zásada věštění je předložena v I–ťingu?

²⁹ Nejznámější starověké čínské pojednání o věštectví je I–ťing (Kniha proměn), údajně napsaná prvními dvěma císaři dynastie Čou, Wen Wangem a Čou Kungem ve 12. století př. n. l. Obsahuje podrobné vysvětlení souhry proti sobě působících sil jin a jang (temná — světlá, záporná — kladná, ženská — mužská, měsíc — slunce, země — nebe a tak dále), o nichž mnoho Číňanů dodnes věří, že jsou řídícími principy za všemi životními záležitostmi. Předkládá představu, že se všechno stále mění a nic netrvá. Má-li se někomu zdařit jakýkoli podnik, musí si být vědom všech proměn v daném okamžiku a jednat v souladu s nimi. Lidé tedy kladou otázky a metají los a pak hledají odpovědi v I–ťingu. I–ťing po celá staletí slouží jako základ pro nejrůznější předpovídání, geomantii a jiné formy věštění v Číně.

[Obrázky na straně 82]

Věštění s použitím nápisů na želvovině a symbolu jin–jang má v Orientu dlouhou historii