Manželské pouto slábne

MLADÁ matka držela v náručí své dvouměsíční děťátko. Najednou ho však v nenadálém hnutí mysli pustila na zem. Chlapec několik hodin nato zemřel. „Pustila jsem ho schválně,“ řekla matka, „protože můj muž se nestará o rodinu.“ Místo toho, aby si s manželem promluvila, vylila si hněv na nevinném dítěti.

Jen málo matek se uchyluje k takovým krajnostem, ale podobné pocity prožívají mnohé. Vytvořit úspěšné manželství je pro manželské dvojice stále obtížnější. „Je-li pravděpodobnost na úspěšné manželství tak nízká, jako je to dnes ve Spojených státech,“ uvádí časopis Journal of Marriage and the Family, „pak pevně, jednoznačně přijmout manželský závazek. . . je natolik riskantní, že by to žádný zcela rozumný člověk neudělal.“

V těchto bouřlivých časech se velmi často stává, že nemravnost, nesoulad mezi partnery, dluhy, napětí ve vztahu k příbuzným manželského druha a sobectví podněcují rodinné spory, a ty přerůstají v rozvod. V Japonsku je situace natolik vážná, že katolická církev, známá svým pevným postojem proti rozvodům, musela dokonce ustanovit zvláštní výbor, který má zmírnit diskriminaci rozvedených katolíků a těch, kdo opět vstoupili do manželství. Problémy související s rozvodem se dotýkají stále většího počtu příslušníků církví.

Počet rozvodů je však sám o sobě pouze špičkou ledovce. Výzkum provedený ve Spojených státech ukazuje, že tento nárůst není ani tak způsoben společenským vývojem, který umožňuje snazší rozvod, jako spíše snižující se kvalitou samotného manželského života. Když se z manželství vytrácí úsilí a pocit odpovědnosti, mizí i jeho přitažlivost. Mnozí lidé budí navenek dojem, že žijí manželským životem, ale přitom spolu nesdílejí ložnici a skoro na sebe nepromluví. Jiní prožívají totéž co jedna Orientálka, která si koupila svůj vlastní hrob a řekla: ‚Odmítám být ve stejném hrobě se svým manželem.‘ Zmíněná žena se v současné době nemůže nechat rozvést, a tak si usmyslila, že bude rozvedena posmrtně. Tito lidé sice nejsou rozvedeni, ale manželský život pro ně není zdrojem štěstí. To je smutné.

V takové situaci byl Isao. Oženil se z chvilkového rozmaru, a nic ho proto nepodněcovalo, aby svůj sobecký způsob života změnil. Jako řidič kamiónu sice vydělával hodně peněz, ale všechny je projedl a propil; rodině z nich nedal nic. A tak manželské hádky nebraly konce. „Kdykoli se mi nedařilo,“ vzpomíná Isao, „šel jsem domů a vylil jsem si vztek na rodině.“ Možnost rozvodu se jim stále připomínala jako sopka, která ne a ne utichnout.

Jediný právoplatný podklad pro rozvod

Ježíš se nicméně zmínil o jednom právoplatném podkladu pro rozvod: o smilstvu. (Matouš 5:31, 32; 19:8, 9) Slovo, které je zde přeloženo jako „smilstvo“, se vztahuje na všechny druhy sexuálního styku prováděné mimo manželství uzavřené na biblickém základě, ať je to styk s osobou stejného či opačného pohlaví, nebo se zvířetem.

Tím však Ježíš rozvod s nevěrným manželským druhem nedoporučoval. Záleží na nevinném partnerovi, aby se po zvážení případných následků rozhodl, zda se chce dát rozvést. Manželky, které na tomto biblickém podkladu uvažují o rozvodu, snad také mohou vzít v úvahu to, co řekl Bůh, když nad první ženou vynášel rozsudek za její hřích. Bůh kromě rozsudku smrti Evě výslovně oznámil: „Budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Kniha Commentary on the Old Testament od C. F. Keila a F. Delitzsche popisuje tuto „touhu“ jako „téměř chorobnou žádost“. Zmíněná touha přirozeně není u každé ženy stejně silná, bylo by však moudré, kdyby nevinná manželka uvažující o rozvodu vzala v úvahu citové potřeby, které ženy zdědily po Evě. Avšak vzhledem k tomu, že mimomanželským stykem se může nevinný partner nakazit nějakou pohlavně přenášenou nemocí včetně AIDS, přistoupili někteří lidé nakonec k možnosti rozvodu, o níž hovořil Ježíš.

Jak byla zaseta semena rodinných problémů

Původ toho, že lidé mívají tvrdé srdce, vězí v hříchu proti Bohu, kterého se dopustil první lidský pár. (Římanům 5:12) Když tito první lidé zhřešili proti svému nebeskému Otci, byla semena rodinných svárů zaseta. Jak to? První ženu Evu pokoušel had, aby jedla ovoce zakázaného stromu, a ona to udělala, aniž brala na cokoli ohled. O tom, co jí had řekl, si s manželem promluvila teprve poté, co ono závažné rozhodnutí učinila. (1. Mojžíšova 3:6) Ano, jednala, aniž by se poradila s manželem. Zde je prvotní model problémů, s nimiž se dnes potýká mnoho rodin — nedostatek rozhovorů vedených od srdce k srdci.

Když později Adam s Evou stáli tváří v tvář následkům svého hříchu, oba se uchýlili k týmž taktikám, jaké při těžkostech používají mnohé manželské páry dnes — sváděli vinu na někoho jiného. První muž Adam svedl vinu za svůj skutek jednak na svou manželku, jednak na Jehovu: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ Žena zase řekla: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“ — 1. Mojžíšova 3:12, 13.

Jehova v rozsudku nad Adamem a Evou předem oznámil, co bude přispívat k dalším těžkostem. Jehova řekl Evě vzhledem k jejímu vztahu k manželovi: „Bude nad tebou panovat.“ Dnes se mnoho manželů podobá Isaovi, o němž jsme se zmínili v prvním článku. Nemilosrdně panují nad svými manželkami a neberou ohled na jejich city. Mnoho manželek přesto dodnes žádostivě touží, aby se jim jejich manželé věnovali. Není-li tato touha uspokojena, mohou ji manželky začít vyžadovat sobeckým jednáním. Mnoho mužů tedy nad ženou panuje a mnoho žen po muži touží; sobectví tak získává převahu, a pokoj mizí. V práci nazvané „Jak analyzovat dnešní rozvody“ řekl Šunsuke Serizawa: „Kdybychom přehlédli, že lidé ‚trvají na svém‘ v podstatě proto, že mají sklon dávat přednost svým vlastním zájmům, analýza rozvodů by se najednou stala v dnešní době neproveditelnou.“