V knize Job 37:18 se tedy Elihu ve vztahu k Bohu ptá: „Můžeš s ním vytepat [tar·qiʹaʽ] oblohu dotvrda jako lité zrcadlo?“ To, že se zde nejedná o doslovné vytepání nějaké pevné nebeské klenby, lze vidět ze skutečnosti, že zde použité slovo „obloha“ pochází z hebrejského slova šaʹchaq, které se také překládá jako „povlak prachu“ nebo „oblaka“. (Iz 40:15; Ža 18:11) Navíc povrch toho, co je vytepáno, je jakoby zamlžený, a tak je zřejmé, že biblický pisatel pouze obrazně srovnával nebe s kovovým zrcadlem, jehož lesklý povrch vydává jasný odraz. (Srovnej Da 12:3.)

Skutečnost, že si hebrejští pisatelé Bible nemysleli, že obloha byla původně vytvořena z vytepaného kovu, je zřejmá z varování, které Izraelité dostali prostřednictvím Mojžíše pro případ, že by Boha neposlouchali: „Tvá obloha, která je nad tvou hlavou, se také stane mědí, a země, která je pod tebou, železem.“ Tak byly metaforicky popsány účinky silného žáru a krutého sucha na oblohu a zemi v Izraeli. (5Mo 28:23, 24)

Podobně je zřejmé, že starověcí Hebrejci nechovali pohanskou představu o existenci doslovných „oken“ v nebeské klenbě, skrze něž na zemi údajně sestupoval déšť. Když pisatel knihy Job citoval Elihua, popsal velmi přesně a vědecky způsob, jímž se vytvářejí dešťové mraky: „Táhne totiž vzhůru kapky vody; cedí se jako déšť pro jeho mlhu, takže se řine z oblak [šecha·qimʹ], hojně kane na lidstvo.“ (Job 36:27, 28)