• Déšť — Proč bychom si ho měli vážit?
    Strážná věž – 2009 | 1. ledna

    • Co Bible říká o dešti?

      Ježíš Kristus poukázal na důležitý faktor, bez kterého by pršet nemohlo. Řekl: „[Váš Otec] působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5:45) Všimli jste si, že Ježíš se nejprve zmínil o slunci? To je logické, protože slunce nejen poskytuje rostlinám energii potřebnou k růstu, ale také pohání koloběh vody. Právě sluneční teplo způsobuje, že každý rok se 400 000 krychlových kilometrů mořské vody změní ve sladkou vodní páru. Jehova Bůh je Stvořitelem slunce, a proto je o něm právem řečeno, že táhne vzhůru vodu, ze které se stane déšť.

      Bible popisuje koloběh vody takto: „Bůh [táhne] vzhůru kapky vody; [ty se] cedí . . . jako déšť pro jeho mlhu, takže se řine z oblak, hojně kane na lidstvo.“ (Job 36:26–28) Od doby, kdy byla tato vědecky přesná slova zapsána, už uběhly tisíce let, a lidé tedy měli mnoho času na to, aby koloběhu vody porozuměli. Přesto učebnice Water Science and Engineering (Hydrologie a inženýrství), která vyšla v roce 2003, uvádí: „Mechanismus vzniku dešťových kapek není v současné době přesně znám.“

      Vědci již zjistili, že základ dešťových kapek tvoří mikroskopické částice, na kterých se v mracích vysráží drobounké kapičky. Každá kapička se musí zvětšit nejméně milionkrát, aby se z ní stala jedna dešťová kapka. Tento složitý proces může trvat několik hodin. Učebnice Hydrology in Practice (Hydrologie v praxi) říká: „Existuje několik teorií o tom, jak se kapičky v mracích zvětšují, než se z nich stanou dešťové kapky. Podrobné zkoumání těchto teorií bude vědecké pracovníky zaměstnávat i nadále.“

      Bůh, Původce mechanismů, díky kterým vzniká déšť, položil svému služebníku Jobovi několik otázek, které ho měly vést k pokoře. Zeptal se: „Existuje otec deště, anebo kdo porodil kapky rosy? Kdo vložil moudrost do vrstev oblaků . . .? Kdo může v moudrosti přesně spočítat oblaka, nebo nebeské vodní džbány — kdo je může převrhnout?“ (Job 38:28, 36, 37) Tyto otázky Job dostal asi před 3 500 lety, ale vědci na ně stále nedokáží odpovědět.

      Jak funguje koloběh vody?

      Řečtí filosofové učili, že zdrojem vody v řekách není déšť, ale mořská voda, která se pod zemským povrchem nějak dostává až na vrcholek hor, kde vyvěrá jako sladká voda. Tímto způsobem jedna kniha, která komentuje Bibli, vysvětluje následující Šalomounova inspirovaná slova: „Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.“ (Kazatel 1:7) Skutečně chtěl Šalomoun říct, že mořská voda je nějak přiváděna do nitra hor a pak na povrchu pramení jako říční voda? Odpověď se můžeme dozvědět, když zjistíme, co si o koloběhu vody mysleli jiní Izraelité.

      Necelých sto let po tom, co žil Šalomoun, ukázal Boží prorok Elijáš, že ví, kde déšť vzniká. V té době už bylo v Izraeli více než tři roky velké sucho. (Jakub 5:17) Jehova Bůh tak trestal svůj lid za to, že ho zavrhli a začali uctívat Baala, kananejského boha deště. Elijáš pomohl Izraelitům k pokání a nyní byl ochoten prosit Jehovu o déšť. Zatímco se modlil, požádal svého sloužícího, aby se díval „směrem k moři“. Když mu sloužící řekl, že „z moře vystupuje obláček jako mužská dlaň“, Elijáš poznal, že jeho modlitba byla vyslyšena. Krátce nato „se nebesa zatměla oblaky, a nastal vítr a velký liják“. (1. Královská 18:43–45) Elijáš tak ukázal, že koloběhu vody rozumí. Věděl, že nad mořem se tvoří mraky, které pak vítr unáší východním směrem nad Zaslíbenou zemi. Stejně to funguje až dodnes.

      Asi sto let po Elijášovi poukázal na důležitou podrobnost týkající se koloběhu vody skromný zemědělec Amos. Jeho prostřednictvím Bůh prorokoval proti Izraelitům, protože utlačovali chudé a uctívali falešné bohy. Amos jim chtěl pomoci, aby nezahynuli Boží rukou, a tak je nabádal: „Pátrejte po Jehovovi a zůstaňte naživu.“ Potom vysvětlil, že uctíván by měl být pouze Jehova, protože je Stvořitel a „Ten, kdo povolává mořské vody, aby je vylil na povrch země“. (Amos 5:6, 8) Tuto pozoruhodnou skutečnost o koloběhu vody Amos později zopakoval. (Amos 9:6) Ukázal tedy, že hlavním zdrojem deště jsou oceány.

      V roce 1687 to vědecky dokázal Edmond Halley. Nějakou dobu však trvalo, než jeho důkazy přijali i ostatní. Encyclopædia Britannica Online k tomu říká: „Představa, že uvnitř země existuje nějaký cirkulační systém, kterým je mořská voda dopravována na vrcholky hor, kde vyvěrá, přetrvala až do počátku 18. století.“ To, jakým způsobem skutečně probíhá koloběh vody, je dnes běžně známo. Výše citovaná encyklopedie vysvětluje: „Voda z moře se vypařuje, v atmosféře kondenzuje, v podobě srážek padá na zem a v řekách se vrací zpátky do moře.“ Právě o tomto procesu, jehož součástí jsou mraky a déšť, mluvil Šalomoun v Kazateli 1:7.

      K čemu by vás tyto informace měly podnítit?

      To, že koloběh vody tak přesně popsalo několik pisatelů Bible, patří k mnoha významným důkazům, že tato kniha je inspirovaná Stvořitelem lidstva, Jehovou Bohem. (2. Timoteovi 3:16) Je pravda, že lidé zacházejí se zemí nesprávně, a proto dnes zřejmě dochází k výkyvům počasí, takže někde jsou silné záplavy a jinde sucha. Původce koloběhu vody však slíbil, že nakonec zasáhne a ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18)