Naše jedinečná sluneční soustava — Kde se tu vzala?

DÍKY mnoha vzájemně propojeným činitelům je naše poloha ve vesmíru jedinečná. Naše sluneční soustava se nachází mezi dvěma spirálními rameny Mléčné dráhy — v oblasti, kde je relativně málo hvězd. Téměř všechny hvězdy, které můžeme v noci pozorovat, jsou od nás tak daleko, že je i za pomoci těch největších teleskopů vidíme jen jako pouhé světelné body. Má to nějaký význam?

Pokud by se naše sluneční soustava nacházela blíž středu Mléčné dráhy, pocítili bychom škodlivé účinky husté koncentrace hvězd, které by nás obklopovaly. Například tvar oběžné dráhy Země by se pravděpodobně výrazně změnil, což by dramaticky ovlivnilo život lidstva. Zdá se však, že naše sluneční soustava má v Galaxii přesně tu správnou polohu, aby k tomu nedošlo. Navíc její umístění je takové, že nám nehrozí ani další nebezpečí — například přehřátí, jež by bylo nevyhnutelné, kdyby naše sluneční soustava procházela mračny plynu. Díky této jedinečné poloze také nejsme vystaveni explozím supernov ani dalším zdrojům smrtícího záření.

Slunce je přesně ten typ hvězdy, který ideálně vyhovuje našim potřebám. Hoří stabilně, má dlouhou životnost a není ani příliš velké, ani příliš žhavé. Drtivá většina hvězd v naší Galaxii je daleko menší než naše Slunce a nevydávají ani ten správný druh záření, ani to správné množství tepla, které jsou nezbytné k tomu, aby na nějaké planetě podobné naší Zemi mohl existovat život. Většina hvězd je navíc gravitačně svázána s jednou nebo více dalšími hvězdami a navzájem kolem sebe obíhají. Naše Slunce je naproti tomu nezávislé. Existuje totiž jen malá pravděpodobnost, že by naše sluneční soustava zůstala stabilní, kdybychom museli zápasit s gravitačními účinky dvou nebo ještě více sluncí.

Dalším faktorem, díky němuž je naše sluneční soustava jedinečná, je existence a poloha vnějších obřích planet. Ty mají totiž v podstatě kruhové oběžné dráhy, a tak z gravitačního hlediska nepředstavují pro vnitřní terestrické planety žádné nebezpečí.a Místo toho plní určitou ochrannou funkci, protože pohlcují a odklánějí nebezpečné vesmírné objekty. „Asteroidy a komety na nás sice dopadají, ale ne přespříliš. A je tomu tak právě díky existenci obřích plynných planet, k nimž patří například Jupiter a které nám kryjí záda,“ vysvětlují vědci Peter D. Ward a Donald Brownlee ve své knize Rare Earth—Why Complex Life Is Uncommon in the Universe (Výjimečná Země — Proč jsou vyšší formy života ve vesmíru neobvyklé). Byly objeveny i jiné solární systémy s obřími planetami. Ale většina těchto obrů obíhá po takových drahách, které by pro menší planetu podobnou naší Zemi představovaly nebezpečí.

Jakou roli hraje Měsíc

Už od nepaměti vyvolává náš Měsíc v lidech úžas. Nechali se jím inspirovat básníci i hudebníci. Například jeden starověký hebrejský básník popisuje Měsíc jako ‚pevně založený na neurčitý čas‘ a označuje ho za ‚věrného svědka na obloze ‘. (Žalm 89:37)

Jedním z důležitých způsobů, jímž Měsíc ovlivňuje život na Zemi, je to, že svou gravitací způsobuje příliv a odliv. Obecně panuje názor, že slapové jevy jsou jednou ze základních příčin existence oceánských proudů, které zase zcela zásadně ovlivňují zemské klima.

Měsíc však plní ještě další důležitou funkci. Svou gravitací totiž stabilizuje náklon zemské osy vzhledem k rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce. Podle vědeckého časopisu Nature by bez Měsíce sklon zemské osy v dlouhých časových intervalech kolísal od „téměř 0 [stupňů] až po 85 [stupňů]“. Představte si, co by se dělo, kdyby zemská osa nakloněná nebyla! V takovém případě bychom neznali příjemné změny ročních období a trpěli bychom nedostatkem vláhy z dešťů. Díky sklonu zemské osy rovněž teploty na Zemi nedosahují extrémních hodnot, v nichž by život mohl existovat jen stěží. Astronom Jacques Laskar vyvozuje ze zmíněných faktů následující závěr: „Za současné stabilní klima vděčíme jedné prazvláštní skutečnosti: totiž existenci Měsíce.“ Aby však Měsíc mohl plnit svou stabilizační funkci, musí být dostatečně velký — to znamená v poměru k Zemi větší, než jsou vzhledem ke svým planetám měsíce obřích planet.

Další funkci našeho vesmírného souputníka vystihl pisatel starověké biblické knihy Genesis. Ten poznamenal, že Měsíc slouží jako zdroj světla v noci. (1. Mojžíšova 1:16)

Země byla utvořena tak, aby život na ní byl příjemný

Nezdá se vám, že podmínky na Zemi, jak je popisuje zpráva v knize Genesis, byly vytvořeny tak, aby život byl příjemný? Už se vám někdy stalo, že jste se probudili do prosluněného rána, nadechli se čerstvého vzduchu, a byli jste rádi, že žijete? Možná jste se prošli po zahradě a nechali se okouzlovat krásou a vůní květin. Nebo jste se možná procházeli v ovocném sadu a přitom si utrhli nějaké lahodné ovoce. Takové příjemné zážitky by pro nás byly něčím neznámým, kdyby: 1. na Zemi nebyl dostatek vody; 2. kdyby na naši planetu nedopadalo ze Slunce to správné množství tepla a světla; 3. kdyby naše atmosféra nebyla tvořena těmi správnými plyny namíchanými v přesném vzájemném poměru a 4. kdyby zde nebyla úrodná půda.

Všechny tyto podmínky — které nejsou splněny ani na Marsu, ani na Venuši, ani na žádné jiné planetě naší sluneční soustavy — nejsou pouhým výsledkem slepé náhody. Tyto parametry byly přesně nastaveny a jemně vyladěny tak, aby život na Zemi byl příjemný.