Obraz hrůzy, paprsky naděje

„VŠUDE KOLEM MĚ SE KYMÁCELY BUDOVY A ŠLEHALY PLAMENY. JAK JSEM UTÍKAL, SLYŠEL JSEM ZE VŠECH STRAN, JAK LIDÉ PLÁČOU, MODLÍ SE A VOLAJÍ O POMOC. MYSLEL JSEM SI, ŽE NASTAL KONEC SVĚTA.“ — (G. R., KTERÝ PŘEŽIL ZEMĚTŘESENÍ.)

KAŽDÝ rok rozechvějí kůru naší neklidné planety miliony zemětřesení. Většinu jich samozřejmě nevnímáme.a V průměru však každý rok dojde skoro ke 140 zemětřesením, která jsou natolik závažná, že je lze označit jako zemětřesení „velké“, „velmi velké“ či „mimořádné“. Zemětřesení měla v průběhu dějin za následek miliony úmrtí a nevyčíslitelné škody na majetku.

Zemětřesení navíc má na ty, kdo jej přežili, také silný citový dopad. Když například začátkem roku 2001 otřásla Salvadorem dvě zemětřesení, koordinátor poradního výboru v problematice duševního zdraví při ministerstvu zdravotnictví této země prohlásil: „Lidé se dostali do fáze psychických problémů, která se vyznačuje smutkem, zoufalstvím a hněvem.“ Není divu, že zdravotníci v Salvadoru ohlásili nárůst počtu pacientů trpících depresí a úzkostí o 73 procent. Průzkumy totiž ukázaly, že lidé v humanitárních táborech ze všeho nejvíc potřebovali kromě vody pomoc psychiatrů.

Zemětřesení však neznamená jen smrt, zkázu a sklíčenost. V mnoha případech tyto katastrofy pohnou lidi k tomu, aby v mimořádné míře projevili dobrou vůli a obětavost. Někteří lidé neúnavně pracovali na tom, aby opravili poškozené stavby a aby znovu začali normálně žít. Jak dále uvidíme, takové paprsky naděje prosvítaly i tou největší hrůzou.

[Poznámka pod čarou]

Anatomie zemětřesení

„NATOLIK JSME SI ZVYKLI ŽÍT NA PEVNÉ ZEMI, ŽE ZAČNE-LI SE CHVĚT, JE NAŠE MYSL OCHROMENA.“ (THE VIOLENT EARTH, BOUŘLIVÁ ZEMĚ)

„ZEMĚTŘESENÍ je jednou z nejničivějších a nejmocnějších přírodních sil,“ uvádí dílo The World Book Encyclopedia. Toto tvrzení není nijak přehnané, protože při silném zemětřesení se může uvolnit 10 000krát více energie, než kolik vzniklo při výbuchu první atomové bomby. K této hrůze ještě přispívá fakt, že k zemětřesení může dojít v kterémkoli typu podnebí, během jakéhokoli ročního období a v kteroukoli denní dobu. Vědci sice mají určitou představu o tom, kde k těmto mocným otřesům pravděpodobně dojde, ale nedokážou přesně určit kdy.

K zemětřesení dochází v důsledku posunu obrovských mas hornin pod zemským povrchem. Tato činnost probíhá nepřetržitě. Seizmické vlny, které tím vznikají, často nejsou tak silné, abychom je na zemském povrchu vnímali, lze je však odhalit a zaznamenat seizmografem.a Jindy se oddělí a posune tak velké množství horniny, že to na zemském povrchu vyvolá prudké otřesy.

Proč však v zemské kůře stále dochází k pohybům? „Vysvětlení poskytuje teorie deskové tektoniky. Tato hypotéza zásadně změnila způsob uvažování ve vědeckých disciplínách zabývajících se naší zemí,“ uvádí americké Národní centrum informací o zemětřesení (NEIC). „Nyní víme, že existuje sedm hlavních korových desek, které jsou rozděleny do mnoha menších desek a které se mezi sebou neustále pohybují rychlostí 10 až 130 milimetrů ročně,“ dodává NEIC. Většina zemětřesení je podle NEIC omezena na úzké pruhy, které určují hranice těchto desek. V těchto místech se pravděpodobně vyskytne 90 procent všech velkých zemětřesení.

Magnitudo a intenzita

Závažnost zemětřesení lze vyjádřit buď magnitudem nebo intenzitou. Ve třicátých letech minulého století Charles Richter vytvořil stupnici pro měření velikosti zemětřesení. S rostoucím počtem seizmografických stanic byly potom na základě Richterova nápadu vyvinuty nové stupnice. Richterova stupnice například vyjadřuje množství energie uvolněné v ohnisku zemětřesení.

Tyto stupnice samozřejmě ne vždy ukážou, jaký rozsah škod zemětřesení způsobilo. Vezměme si například zemětřesení, k němuž došlo v severní Bolívii v červnu 1994. Mělo magnitudo 8,2 a údajně zabilo pouze pět lidí. Naproti tomu zemětřesení, k němuž došlo roku 1976 v Tchang-šanu v Číně, bylo menší — mělo magnitudo jen 8,0 — a vyžádalo si tisíce lidských životů.

Měření intenzity na rozdíl od magnituda ukazuje účinky zemětřesení na lidi, stavby a krajinu. Toto měřítko popisuje závažnost zemětřesení ve spojitosti s člověkem. Vždyť samotné otřesy lidem obvykle nijak neublíží. Příčinou většiny zranění a smrtelných úrazů jsou totiž hroutící se zdi, přerušené plynové potrubí a elektrické vedení, padající předměty a podobné věci.

Jedním z cílů seizmologů je, aby dokázali před zemětřesením včas varovat. V současné době se pracuje na digitálním programu, který má název Advanced Seismic Research and Monitoring System. Podle zprávy CNN tento systém spolu s rychlejším přístupem k informacím a účinnějšími softwarovými aplikacemi „umožní [odpovědným pracovníkům] okamžitě určit oblasti, kde v důsledku zemětřesení dochází k nejprudším otřesům“. Díky tomu bude pro různé instituce snazší poslat do postižených oblastí pomoc.

Je tedy jasné, že přípravou na zemětřesení lze úrazy a poškození majetku omezit na minimum a také — což je nejdůležitější — zachránit lidské životy. Vzhledem k tomu, že k zemětřesením bude docházet i nadále, však vzniká otázka: Jak lidem pomoci, aby se s následky takové katastrofy vyrovnali?

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 5]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Kolik je zemětřesení?

Popis Magnitudo Roční průměr

Mimořádné 8 a vyšší 1

Velmi velké 7–7,9 18

Velké 6–6,9 120

Střední 5–5,9 800

Mírné 4–4,9 6 200*

Malé 3–3,9 49 000*

Mikrozemětřesení <3,0 Magnitudo 2–3:

asi 1 000 denně

Magnitudo 1–2:

asi 8 000 denně

* Odhad

[Podpisek]

Zdroj: National Earthquake Information Center, s laskavým svolením USGS/National Earthquake Information Center, USA

[Podpisek obrázku na straně 5]

Seizmogram na stranách 4 a 5: Obrázek s laskavým svolením Berkeley Seismological Laboratory

Jak se vyrovnat s následky

„OD RÁNA JSME BYLI NA CESTĚ. UTÍKALI JSME, ABYCHOM SI ZACHRÁNILI ŽIVOT. NIKDE NEBYLA ŽÁDNÁ PITNÁ VODA ANI JÍDLO. VŠECHNY DOMY BYLY ZNIČENY.“ — (HARDŽIVAN, KTERÝ V INDII PŘEŽIL ZEMĚTŘESENÍ O MAGNITUDU 7,9.)

ZAŽÍT zemětřesení, to je něco hrozného. „Knihy z dvou a půl metrové skříně vedle mé postele lítaly všude kolem mě,“ vzpomíná žena, která v roce 1999 zažila zemětřesení na Tchaj-wanu. „Helma na motorku, kterou jsem si nedlouho předtím koupila, sletěla ze skříně a přistála na posteli těsně vedle mé hlavy. Je paradoxní, že mě mohla zabít,“ dodává tato žena.

Po zemětřesení

Prožít zemětřesení je hrozné, ale to je pouze začátek. Záchranáři se v následujících hodinách statečně snaží najít zraněné lidi a ošetřit je. Často jim přitom hrozí nebezpečí, že nastanou další otřesy. „Musíme být nanejvýš opatrní,“ řekl jeden muž, jenž zvažoval, jak se prokopat obrovskou masou bahna, která po nedávném zemětřesení v Salvadoru zavalila celou jeho obec. „Jestliže se náhle země opět zachvěje, zřítí se i zbytek této hory.“

Někteří lidé projevují mimořádnou obětavost, aby se dostali k obětem katastrofy. Když například začátkem roku 2001 došlo v Indii k ohromnému zemětřesení, Manu, starší muž žijící ve Spojených státech, se vrátil do své vlasti. „Musel jsem jet, abych pomohl nejen své rodině, ale každému, kdo trpí,“ vysvětluje. V oblasti, kterou Manu navštívil, byla situace hrozná. Uvedl však: „Lidé byli úžasně stateční.“ Jeden novinář napsal: „Z lidí v okolí neznám nikoho, kdo by nedal všechno, co měl — denní, týdenní nebo měsíční plat či část svých úspor anebo cokoli jiného, aby druhým pomohl.“

Samozřejmě, že jedna věc je odklidit suť a ošetřit zraněné, ale něco úplně jiného je obnovit v lidech pocit, že život, který byl několika okamžiky hrůzy obrácen naruby, se vrací do normálních kolejí. Všimněme si, co říká Delores, která při zemětřesení v Salvadoru ztratila domov: „Je to horší než válka. Za války máte alespoň střechu nad hlavou.“

V úvodním článku této série jsme se zmínili o tom, že lidé někdy velmi potřebují nejen hmotnou pomoc, ale také citovou oporu. Například když začátkem roku 1999 zemětřesení ochromilo město Armenia v západní Kolumbii, zahynulo zde přes tisíc lidí, ale daleko více lidí zůstalo v šoku a s pocitem zoufalství. Psychiatr Roberto Estefan, který přišel o bydlení, protože činžovní dům, v němž bydlel, byl při této katastrofě zničen, řekl: „Kamkoli jdete, všude vás lidé žádají o pomoc. Když si jdu na hamburgera, většina lidí, kteří mě pozdraví, toho využijí, aby mi řekli, že trpí nespavostí a sklíčeností.“

Doktor Estefan dobře ví, že citový dopad zemětřesení může být hrozný. Jedna žena, která jako dobrovolnice pomáhala stavět tábor humanitární pomoci, uvedla, že někteří lidé sice měli zaměstnání, ale nenamáhali se chodit do práce, protože byli přesvědčeni, že stejně brzy zemřou.

Naděje uprostřed zoufalství

V době takových krizí se svědkové Jehovovi snaží těm, kdo přežili, pomoci nejen po stránce tělesné, ale také duchovní a citové. Například okamžitě po zmíněném zemětřesení v Kolumbii zorganizovala odbočka svědků Jehovových místní výbor pro krizové situace. Tisíce svědků ze všech koutů této země darovaly potraviny a peníze. Zakrátko bylo do postižené oblasti odesláno asi sedmdesát tun potravin.

Často je však tím nejdůležitějším duchovní podpora. Jednoho rána po zemětřesení v Kolumbii si jistá svědkyně Jehovova všimla, že ulicí zničeného města Armenia jde nějaká velmi sklíčená žena. Přistoupila k ní a nabídla jí traktát s názvem Jaká je naděje pro drahé zemřelé?a

Žena si traktát vzala a pozorně si jej přečetla. Když u ní příště nějaká svědkyně Jehovova zaklepala, žena jí začala vyprávět, co prožila. Ukázalo se, že zemětřesení zničilo několik domů ve městě, které jí patřily a které jí poskytovaly docela slušný příjem. Nyní byla na mizině. To ale nebylo všechno. Dům, ve kterém bydlela se svým pětadvacetiletým synem, se při zemětřesení zřítil a syn v něm zahynul. Žena řekla, že dříve se o náboženství vůbec nezajímala, ale nyní má mnoho otázek. Traktát jí dal skutečnou naději. Brzy bylo zahájeno domácí biblické studium.

Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že přijde doba, kdy přírodní katastrofy včetně zemětřesení již ohrožovat lidstvo nebudou. Následující článek vám vysvětlí proč.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

BUĎTE PŘIPRAVENI

◼ Ujistěte se, že ohřívače vody jsou připevněné a že těžké předměty jsou buď na zemi nebo ve spodních policích.

◼ Naučte členy rodiny, jak zavřít přívod plynu, vody a elektřiny.

◼ Opatřete si domů hasicí přístroj a lékárničku.

◼ Mějte po ruce přenosné rádio s novými bateriemi.

◼ Nacvičte si se členy rodiny, co v případě zemětřesení uděláte a zdůrazněte jim, že je třeba, aby (1) zůstali klidní, (2) vypnuli sporák a ohřívače, (3) postavili se do vchodových dveří nebo si vlezli pod jídelní či psací stůl a (4) nebyli v blízkosti oken, zrcadel a komínů.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

ZEMĚTŘESENÍ V IZRAELI

Izrael „má nejdelší a nejsouvislejší historický záznam o zemětřeseních, jaký na zemi existuje,“ píše profesor Amos Nur. Je to z toho důvodu, že část Velké příkopové propadliny — geologického zlomu mezi středozemní a arabskou litosférickou deskou — probíhá napříč Izraelem, a to od severu k jihu.

Je zajímavé, že podle názoru některých archeologů používali starověcí stavitelé speciální techniku k omezení škod způsobených zemětřesením. Odpovídá to biblickému popisu Šalomounova stavebního programu: „Pokud jde o velké nádvoří, kolem dokola byly tři řady tesaného kamene a řada trámů z cedrového dřeva; a taktéž pro vnitřní nádvoří Jehovova domu a pro síň domu.“ (1. Královská 6:36; 7:12) Doklady o používání této techniky, při níž se do kamenných staveb začleňovaly dřevěné trámy, byly nalezeny na různých místech — včetně brány v Megiddu, která údajně pochází ze Šalomounovy doby nebo z doby dřívější. Učenec David M. Rohl je přesvědčen, že tyto trámy možná byly „do stavby vloženy s cílem chránit ji před škodami způsobenými zemětřesením“.

[Obrázek]

Trosky po zemětřesení v Bet Šeʼanu v Izraeli

[Rámeček a obrázky na straně 8]

DVĚ MINUTY HRŮZY — VYPRÁVĚNÍ MUŽE, KTERÝ PŘEŽIL

Naše rodina, která žije v Ahmadábádu v Indii, se připravovala na svatbu mé sestřenice. Dvacátého šestého ledna 2001 mě neprobudil budík, ale prudké otřesy. Slyšel jsem, jak se kovové skříňky pohybují sem a tam, a tehdy jsem si uvědomil, že něco není v pořádku. Strýc křičel: „Všichni ven z domu!“ Když jsme vyběhli ven, viděli jsme, jak se dům kymácí ze strany na stranu. Připadalo nám, že to trvá celou věčnost. Ve skutečnosti otřesy trvaly jen dvě minuty.

Tento stres byl příliš silný, než abychom se s tím vším dokázali hned vyrovnat. Ujistili jsme se, že všichni členové rodiny jsou v pořádku. Nefungoval telefon a nešel ani elektrický proud, takže jsme nemohli ihned zjistit, jak jsou na tom naši příbuzní v okolních městech. Asi po hodině nejistoty jsme se dozvěděli, že jsou v pořádku. Ne všichni ale měli takové štěstí. Například v Ahmadábádu se zřítilo více než sto budov a zahynulo přes pět set lidí.

Několik dalších týdnů žili všichni v hrůze. Lidé chodili každou noc spát se strachem, že dojde k dalším otřesům, jak bylo hlášeno. Opravy probíhaly pomalu a mnoho lidí nemělo střechu nad hlavou. A to vše kvůli zemětřesení, které trvalo pouhé dvě minuty, ale v naší paměti zůstane věčně. (Vyprávěl Samír Sarajja.)

[Obrázek na straně 6 a 7]

Muž, který v lednu 2001 přežil zemětřesení v Indii, drží při pohřbu fotografii své matky, která zahynula

[Podpisek]

© Randolph Langenbach/UNESCO (www.conservationtech.com)

Zemětřesení, biblická proroctví a vy

JEŽÍŠ před svou smrtí předpověděl události a poměry, jež budou dokladem toho, že svět vstoupil do „závěru systému věcí“. Řekl, že toto období se bude vyznačovat takovými věcmi, jako jsou mory, nedostatek potravy a rozsáhlé války. Zmínil se také o tom, že budou „velká zemětřesení“, k nimž bude docházet „na jednom místě za druhým“. (Matouš 24:3, 7; Lukáš 21:10, 11) Mluvil Ježíš o naší době?

Mnozí lidé řeknou, že nemluvil. Tvrdí, že počet zemětřesení se v posledních desetiletích podstatně nezvýšil. Americké Národní centrum informací o zemětřesení uvádí, že počet zemětřesení o magnitudu 7,0 a více byl v průběhu 20. století „poměrně konstantní“.a

Všimněte si ale, že ke splnění Ježíšova proroctví není třeba většího počtu ani síly zemětřesení. Ježíš pouze řekl, že na jednom místě za druhým budou velká zemětřesení. Dále uvedl, že tyto události budou znamenat „počátek tísnivých bolestivých křečí“. (Matouš 24:8) Tíseň se neměří počtem zemětřesení ani hodnotami Richterovy stupnice, ale tím, jaký vliv mají tyto katastrofy na lidi.

Zemětřesení již způsobila v dnešní době opravdu velkou tíseň. Během 20. století přišly při těchto katastrofách miliony lidí o domov nebo o život. Odborníci říkají, že mnoha těmto ztrátám na životech bylo možné předejít. Společnost BBC News uvádí: „Poptávka po levnějších, rychle postavených domech, které mají uspokojit potřeby rychlé urbanizace, je v rozvojových zemích často důležitější než stavební předpisy.“ Ben Wisner, odborník na problematiku městských katastrof, komentuje dvě nedávné tragédie takto: „Tyto lidi nezabilo zemětřesení. Zabila je kombinace lhostejnosti, korupce, chamtivosti a selhání lidského faktoru.“

Ano, hlavním smrtícím faktorem při zemětřeseních je někdy lidské sobectví a nedbalost. Je zajímavé, že o těchto vlastnostech mluví jiné biblické proroctví, které se týká ‚posledních dnů‘ současného systému. Bible uvádí, že lidé budou „sobečtí, budou milovat peníze“ a budou „bezcitní“. (2. Timoteovi 3:1–5, The Amplified Bible) Toto proroctví spolu s Ježíšovými slovy o závěru systému věcí poskytuje jasný doklad o tom, že se blíží doba, kdy Bůh přinese nešťastnému lidstvu úlevu od všech nynějších příčin bolesti a utrpení — včetně velkých zemětřesení. (Žalm 37:11)

Chtěli byste se o této biblické naději dozvědět více? Obraťte se na svědky Jehovovy v místě svého bydliště nebo napište na vhodnou adresu z těch, které jsou uvedeny na straně 5.

[Poznámka pod čarou]