Pamatujte na svého Vznešeného Stvořitele

„Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele . . . , dříve než přijdou neblahé dny.“ (KAZATEL 12:1)

1. Jak by mladí lidé, kteří svůj život zasvětili Bohu, měli chtít využívat své mládí a svou sílu?

JEHOVA dává svým služebníkům sílu, aby mohli činit jeho vůli. (Izajáš 40:28–31) Dělá to vždy — bez ohledu na to, kolik je jim let. Ale zejména mladí lidé, kteří svůj život zasvětili Bohu, by měli chtít využívat své mládí a svou sílu moudrým způsobem. Proto si berou k srdci radu „shromažďovatele“, totiž Šalomouna, krále starověkého Izraele. Šalomoun vybízel: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství, dříve než přijdou neblahé dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich potěšení.‘ “ (Kazatel 1:1; 12:1)

2. Co by měly dělat děti křesťanů, kteří jsou zasvěceni Bohu?

² Šalomounova vybídka, že by lidé měli pamatovat na Vznešeného Stvořitele v době svého mládí, byla původně adresována mladým mužům a ženám v Izraeli. Ti se totiž narodili v národě, který byl zasvěcen Jehovovi. Jak je to ale dnes s dětmi křesťanů, kteří se zasvětili Jehovovi? Jistě by i ony měly pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Jestliže to budou dělat, pak mu tím budou prokazovat čest a sami z toho budou mít užitek. (Izajáš 48:17, 18)

Znamenité příklady z minulosti

3. Jaký příklad dali Josef, Samuel a David?

³ Mnoho mladých lidí, o nichž se píše v biblické zprávě, dalo znamenitý příklad, protože pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele. To už od svého dětství dělal Jákobův syn Josef. Když ho později Potifarova manželka sváděla, aby se s ní dopustil sexuální nemravnosti, Josef ji pevně odmítl a prohlásil: „Jak bych se tedy mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:9) Také Levita Samuel pamatoval na svého Stvořitele, a to nejen v dětství, ale po celý svůj život. (1. Samuelova 1:22–28; 2:18; 3:1–5) I mladý David z Betléma měl svého Stvořitele jistě stále na mysli. To, že důvěřuje v Boha, bylo zjevné, když stál proti filištínskému obru Goliatovi a říkal: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; . . . a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem, ani kopím, protože bitva patří Jehovovi, a vydá vás do naší ruky.“ Goliat byl krátce nato mrtev a Filištíni se dali na útěk. (1. Samuelova 17:45–51)

4. (a) Z čeho je patrné, že na našeho Vznešeného Stvořitele pamatovala jedna izraelská zajatkyně v Sýrii a že na něj pamatoval král Josijáš? (b) Jakým způsobem ukázal dvanáctiletý Ježíš, že pamatuje na svého Stvořitele?

⁴ Dalším mladým člověkem, který pamatoval na Vznešeného Stvořitele, byla mladá izraelská zajatkyně. Manželce syrského velitele Naamana vydala takové svědectví, že se Naaman vypravil za Božím prorokem, byl uzdraven z malomocenství a stal se Jehovovým ctitelem. (2. Královská 5:1–19) Mladý král Josijáš zase odvážně podporoval čisté uctívání Jehovy. (2. Královská 22:1–23:25) Ale nejlepším příkladem mladého člověka, který pamatoval na svého Vznešeného Stvořitele už ve velmi útlém věku, byl Ježíš z Nazaretu. Uvažujme o tom, co se stalo, když mu bylo 12 let. Jeho rodiče ho vzali do Jeruzaléma na svátek Pasach. Na zpáteční cestě si všimli, že s nimi Ježíš není, a proto se vrátili, aby ho hledali. Třetí den ho našli, jak s učiteli v chrámu diskutuje o biblických otázkách. Když se jeho matka starostlivě ptala, kde byl, Ježíš odpověděl: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:45–49) Ježíš považoval za užitečné získat v chrámu, „v domě svého Otce“, hodnotné duchovní informace. Dnes jsou znamenitým místem, kde člověk může získat přesné poznání o našem Vznešeném Stvořiteli, sály Království svědků Jehovových.

Pamatujte na Jehovu už nyní!

5. Jak byste svými slovy vyjádřili myšlenku, kterou řekl shromažďovatel a která je zapsána v Kazateli 12:1?

⁵ Ten, kdo je upřímným Jehovovým ctitelem, si jistě přeje ujmout se služby pro Jehovu co možná nejdříve a pak mu sloužit po celý zbytek svého života. Jaké vyhlídky však má člověk, který své mládí promarní, protože na Stvořitele nepamatuje? Shromažďovatel napsal pod božskou inspirací: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství, dříve než přijdou neblahé dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich potěšení.‘ “ (Kazatel 12:1)

6. Co svědčí o tom, že letitý Simeon a letitá Anna pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele?

⁶ „Neblahé dny“ stáří nikoho netěší. Ale ti lidé pokročilého věku, kteří pamatují na Boha, jsou šťastní. Například letitý Simeon vzal v chrámu do náruče malého Ježíše a radostně prohlásil: „Svrchovaný Pane, nyní propouštíš svého otroka, aby šel v pokoji podle tvého prohlášení; protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany, který jsi přichystal před zraky všech lidí, světlo, aby byl odstraněn závoj z národů, a slávu tvého izraelského lidu.“ (Lukáš 2:25–32) Také čtyřiaosmdesátiletá Anna pamatovala na svého Stvořitele. Nikdy nescházela v chrámu, a to ani tehdy, když tam byl přinesen malý Ježíš. „Přiblížila se právě v tu hodinu a začala se obracet k Bohu s díky a mluvit o dítěti ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma.“ (Lukáš 2:36–38)

7. Jak jsou na tom ti, kdo zestárli ve službě Bohu?

⁷ Svědkové Jehovovi, kteří zestárli ve službě Bohu, dnes možná zažívají bolesti a omezení, které s sebou nese pokročilý věk. Ale přesto jsou velmi šťastní. A my si jejich věrné služby nesmírně vážíme. Mají ‚Jehovovu radost‘, protože vědí, že se Jehova ujal své nezlomné moci vzhledem k zemi a dosadil Ježíše Krista do postavení mocného nebeského Krále. (Nehemjáš 8:10) Nyní je doba, kdy by mladí i letití měli jednat podle vybídky: „Mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ (Žalm 148:12, 13)

8, 9. (a) Pro koho jsou „neblahé dny“ nepříjemné a proč to tak je? (b) Jak byste vysvětlili slova v Kazateli 12:2?

⁸ Pro ty, kdo nemyslí na svého Vznešeného Stvořitele a kdo nechápou jeho nádherné záměry, jsou „neblahé dny“ pokročilého věku nepříjemné, a možná dokonce velmi skličující. Tito lidé nemají duchovní pochopení, jímž může být vyváženo trápení, které s sebou stáří nese, a bědy, které na lidstvo doléhají od doby, kdy byl Satan svržen z nebe. (Zjevení 12:7–12) Proto nás shromažďovatel nabádá, abychom pamatovali na svého Stvořitele, „dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy, a vrátí se oblaka, a potom liják“. (Kazatel 12:2) Co tato slova znamenají?

⁹ Šalomoun přirovnává mládí k palestinskému létu, kdy na bezmračné obloze svítí slunce, měsíc a hvězdy. Všechno kolem je pak velmi jasné. Když ale člověk zestárne, jeho život je jako chladné, deštivé zimní období, kdy přichází jeden liják problémů za druhým. (Job 14:1) Bylo by opravdu smutné, kdybychom o Stvořiteli věděli, ale přitom mu v letním období svého života nesloužili. V zimním období pozdního věku totiž všechno ztemní, a to zejména v případě lidí, kteří si příležitost sloužit Jehovovi nechali v mládí ujít kvůli tomu, že sledovali marné cíle. A tak bez ohledu na to, kolik nám je let, musíme ‚plně následovat Jehovu‘, stejně jako to dělal věrný Kaleb, oddaný společník proroka Mojžíše. (Jozue 14:6–9)

Účinky stárnutí

10. Co jsou (a) „hlídači domu“? (b) „muži s životní energií“?

¹⁰ Šalomoun dále mluví o těžkostech, které přicházejí ‚v den, kdy se chvějí hlídači domu a muži s životní energií se ohýbají a ženy, které melou, přestávají pracovat, protože jich ubylo, a paní, které se dívají u oken, shledávají, že je tma‘. (Kazatel 12:3) ‚Domem‘ je myšleno lidské tělo. (Matouš 12:43–45; 2. Korinťanům 5:1–8) Jeho „hlídači“ jsou ruce, které tělo chrání a uspokojují jeho potřeby. V pozdním věku se často třesou, protože člověk je zesláblý, nervózní nebo ochrnutý. „Muži s životní energií“, neboli nohy, už nejsou pevnými sloupy, ale zeslábly a ohnuly se, a proto se člověk už jen šourá. A přece jsme šťastní, když své letité spoluvěřící vidíme na křesťanských shromážděních!

11. Co představují „ženy, které melou,“ a „paní, které se dívají u oken“?

¹¹ ‚Ženy, které melou, přestávají pracovat, protože jich ubylo.‘ Ale co je tím myšleno? Člověk už má možná zkažené zuby a vypadávají mu, a pokud nepřišel úplně o všechny, zbylo mu jich v ústech jen málo. Rozmělňování hutné stravy je tudíž obtížné, nebo není možné vůbec. „Paní, které se dívají u oken“, tedy oči ve spojení s duševními schopnostmi, díky nimž vidíme, se zakalí, a dokonce je možná zcela obestře temnota.

12. (a) Jak je myšleno to, že „dveře do ulice se zavřou“? (b) Jak pohlížíte na letité hlasatele Království?

¹² Shromažďovatel pokračuje slovy: „A dveře do ulice se zavřou, až se ztiší zvuk meloucího mlýna, a člověk bude vstávat při zvuku ptáka, a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně.“ (Kazatel 12:4) Dvoje dveře úst, tedy rty, se otevírají jen málo nebo se neotevírají vůbec, aby vyjádřily, co je v ‚domě‘, neboli v těle, těch lidí pokročilého věku, kteří neslouží Bohu. Na „ulici“ veřejného života není nic vysláno. Ale co letití lidé, kteří jsou horlivými hlasateli Království? (Job 41:14) Ti možná pomalu kráčejí dům od domu a někteří z nich se možná s obtížemi vyjadřují, ale rozhodně chválí Jah! (Žalm 113:1)

13. Jak shromažďovatel popisuje problémy starých lidí, ale co platí v případě letitých křesťanů?

¹³ Zvuk meloucího mlýna slábne, protože člověk kouše jídlo dásněmi, v nichž už nejsou zuby. Starý člověk nespí zdravým spánkem. Ruší ho i šveholení ptáka. Také málo zpívá, a když už nějakou melodii chce zazpívat, je jeho hlas slabý. „Všechny dcery zpěvu“, tedy melodické tóny, ‚znějí tlumeně‘. Starší člověk také špatně slyší hudbu a písně, které hraje a zpívá někdo jiný. Ale letití pomazaní křesťané a jejich druhové, z nichž mnozí rovněž už nejsou tak mladí, na křesťanských shromážděních dále pozvedají svůj hlas v písních ke chvále Boha. Velmi nás těší, že Jehovu chválí ve sboru po našem boku. (Žalm 149:1)

14. Jaké obavy sužují letité lidi?

¹⁴ Úděl starých lidí, zejména těch, kteří nedbají na Stvořitele, je opravdu smutný. Shromažďovatel říká: „Také se začali obávat i jen toho, co je vysoké, a v cestě jsou zděšení. A mandlovník nese květy a luční kobylka se vleče a bobule kapary puká, protože člověk kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu, a bědující lidé procházejí kolem ulicí.“ (Kazatel 12:5) Mnoho letitých lidí mívá na vysokém schodišti strach, že spadnou dolů. I při pouhém pohledu na něco vysokého mají závrať. Když musí vyjít do ulic, kde je mnoho lidí, nahání jim hrůzu pomyšlení, že by mohli být zraněni nebo že by je mohl nějaký zloděj okrást.

15. Jak je myšleno to, že „mandlovník nese květy“ a že „luční kobylka se vleče“?

¹⁵ U starého člověka „mandlovník nese květy“. Tato slova nepochybně ukazují, že jeho vlasy šediví, až jsou nakonec sněhově bílé. Bělavé vlasy potom padají jako bílé květy mandlovníku. Když se starý člověk „vleče“ — možná je při tom předkloněný, ruce mu buď visí dolů, nebo je má položené na bocích a v loktech je má ohnuté směrem nahoru —, připomíná luční kobylku. Pokud snad nějak takto někteří z nás vypadají, pak ať ostatní lidé vědí, že jsme součástí Jehovovy rázné a rychlé armády kobylek. (Viz Strážnou věž z 1. května 1998, strany 8–13.)

16. (a) Co je naznačeno slovy, že „bobule kapary puká“? (b) Co je ‚dlouhotrvající dům‘ člověka a jaká znamení blížící se smrti jsou zjevná?

¹⁶ Letitý člověk už nemá tak intenzivní chuť k jídlu, i když pokrm, který je mu předložen, je stejně chutný jako bobule kapary. Tyto bobule se už od nepaměti používají k podpoře chuti k jídlu. Vyjádření „bobule kapary puká“ ukazuje, že když starý člověk chuť k jídlu ztrácí, ani bobule kapary ji nedokáže obnovit. Všechny tyto věci jsou známkou toho, že člověk se blíží ke „svému dlouhotrvajícímu domu“, kterým je hrob. Ten se stane jeho domovem navždy, jestliže člověk nepamatoval na svého Stvořitele a jednal ničemně, takže si na něj při vzkříšení Bůh nevzpomene. Znamení blížící se smrti jsou zřejmá z truchlivých tónů a nářků, které vycházejí ze dveří, tedy z úst letitého člověka.

17. V jakém smyslu je „odstraněna stříbrná šňůra“ a co může představovat „zlatá miska“?

¹⁷ Shromažďovatel nás vybízí, abychom pamatovali na svého Stvořitele, „dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí a rozbije se džbán u zřídla a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu“. (Kazatel 12:6) ‚Stříbrnou šňůrou‘ může být myšlena mícha. Když je tato úžasná dráha sloužící k přenosu impulsů do mozku nenapravitelně poškozena, člověk zemře. „Zlatá miska“ může představovat mozek. Je uložen v lebce, jež připomíná misku, a je k němu připojena mícha. O zlaté barvě se v souvislosti s mozkem mluví proto, že tento orgán je něčím velmi cenným, a když přestane pracovat, znamená to smrt.

18. Co je obrazným ‚džbánem u zřídla‘ a co se stane, když se rozbije?

¹⁸ „Džbán u zřídla“ je srdce. Do něj proudí krev, kterou pak srdce zase pumpuje ven, aby obíhala v celém těle. Při smrti je srdce jako rozbitý džbán u zřídla, protože už nemůže přijímat, uchovávat ani pumpovat krev, která je nezbytná pro vyživování a okysličování těla. ‚Rozdrcené čerpací kolo pro cisternu‘ se přestane otáčet, a tak skončí oběh krve, která udržuje život. Jehova tak Šalomounovi odhalil krevní oběh dávno před tím, než v 17. století lékař William Harvey předvedl, že krev v těle obíhá.

19. Jak slova v Kazateli 12:7 souvisí se smrtí?

¹⁹ Shromažďovatel dodal: „Potom se prach vrátí do země, právě jak byl, a duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal.“ (Kazatel 12:7) Když se rozdrtí „čerpací kolo“, pak se lidské tělo, které původně bylo vytvořeno z prachu země, do prachu vrací. (1. Mojžíšova 2:7; 3:19) Duše umírá, protože duch neboli životní síla, kterou Bůh dal člověku, se vrací ke Stvořiteli a přebývá u něho. (Ezekiel 18:4, 20; Jakub 2:26)

Jaká budoucnost čeká ty, kdo pamatují na Stvořitele?

20. O co Mojžíš žádal ve své modlitbě zapsané v Žalmu 90:12?

²⁰ Šalomoun velmi jasně ukázal, jak důležité je pamatovat na našeho Vznešeného Stvořitele. Je jisté, že ty, kdo na Jehovu pamatují a upřímně činí jeho vůli, nečeká jen poměrně krátký život plný těžkostí. Ať jsou mladí nebo staří, mají stejný postoj, jako měl Mojžíš. Ten se modlil: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ Tento pokorný Boží prorok si upřímně přál, aby jemu a izraelskému národu Jehova ukázal nebo aby je naučil, jak moudře hodnotit ‚dny svých let‘ a využít je způsobem, který Bůh schvaluje. (Žalm 90:10, 12)

21. Co musíme dělat, jestliže své dny chceme počítat k Jehovově slávě?

²¹ Zejména mladí křesťané by měli být odhodláni řídit se radou shromažďovatele, totiž pamatovat na svého Stvořitele. K tomu, aby Bohu prokazovali posvátnou službu, mají opravdu vynikající příležitosti. A jestliže se v tomto ‚čase konce‘ — bez ohledu na to, kolik nám je let — naučíme počítat své dny k Jehovově slávě, budeme je moci počítat navždy. (Daniel 12:4; Jan 17:3) Abychom to mohli dělat, musíme samozřejmě pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Musíme také plnit celý svůj závazek, který k Bohu máme.

Plníte celý svůj závazek k Bohu?

„Pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.“ (KAZATEL 12:14)

1. Jaká opatření Jehova udělal pro svůj lid?

JEHOVA pomáhá těm, kdo na něj pamatují jako na svého Vznešeného Stvořitele. Jeho inspirované Slovo jim umožňuje získat poznání, které je potřebné k tomu, aby se Bohu mohli plně líbit. Boží svatý duch je vede, aby činili Boží vůli a aby ‚přinášeli ovoce v každém dobrém díle‘. (Kolosanům 1:9, 10) Kromě toho jim Jehova prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ poskytuje duchovní pokrm a teokratické vedení. (Matouš 24:45–47) Když tedy Boží lid slouží Jehovovi a koná životně důležité dílo, kterým je kázání dobré zprávy o Království, má v mnoha ohledech nebeské požehnání. (Marek 13:10)

2. Jaké otázky mohou vyvstat v souvislosti se službou pro Jehovu?

² Praví křesťané jsou šťastní, když svůj čas věnují posvátné službě pro Jehovu. Někteří z nich se však mohou cítit sklíčení a myslet si, že jejich úsilí nemá význam. Někdy si křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, možná kladou otázku, zda jejich houževnaté úsilí opravdu stojí za to. Když muž, který je hlavou rodiny, přemýšlí o rodinném studiu nebo o jiných činnostech, možná mu v mysli vyvstanou otázky: ‚Má Jehova opravdu radost z toho, co děláme? Plníme celý svůj závazek k Bohu?‘ Odpověď na tyto otázky najdeme v moudrých slovech shromažďovatele.

Je všechno marnost?

3. Co je podle slov Kazatele 12:8 největší marností?

³ Někdo si možná myslí, že slova moudrého muže nejsou pro nikoho — ani pro mladé lidi, ani pro letité — příliš povzbudivá. „ ‚Největší marnost!‘ řekl shromažďovatel. ‚Všechno je marnost.‘ “ (Kazatel 12:8) Ve skutečnosti je však největší marností to, když v mládí člověk přehlíží Vznešeného Stvořitele, když mu neslouží ani v době, kdy stárne, a když jeho jediným cílem je dožít se vysokého věku. Pro takového člověka je všechno marnost neboli prázdnota, a to i v případě, že umírá bohatý a že si získal slávu ve světě, který leží v moci toho ničemného, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19)

4. Proč je možné říci, že ne všechno je marnost?

⁴ Ale pro ty, kdo si jakožto Jehovovi věrní služebníci střádají poklady v nebi, není všechno jen marnost. (Matouš 6:19, 20) Mají hojnost práce v užitečném Pánově díle a tato práce rozhodně není marná. (1. Korinťanům 15:58) Jsme však jakožto křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, stále velmi zaměstnáni v díle, jež nám Bůh v těchto posledních dnech svěřil? (2. Timoteovi 3:1) Nebo jsme přejali takový životní styl, který se jen málo liší od toho, jak žijí lidé v našem okolí? Možná jsou spojeni s různými náboženstvími a jsou celkem zbožní — pravidelně navštěvují svá místa uctívání a snaží se dělat všechno to, co se od nich vzhledem k jejich způsobu uctívání vyžaduje. Samozřejmě nejsou hlasateli poselství o Království. Nemají přesné poznání o tom, že nyní je ‚čas konce‘, a nejsou si vědomi toho, jak naléhavá je doba, v níž žijeme. (Daniel 12:4)

5. Co bychom měli dělat, jestliže se běžné životní starosti staly středem našeho zájmu?

⁵ O této kritické době Ježíš Kristus řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39) Když někdo jí a pije umírněně, pak na tom není nic špatného. A manželství je přece uspořádání, jehož původcem je samotný Bůh. (1. Mojžíšova 2:20–24) Možná si však uvědomujeme, že se běžné životní starosti staly středem našeho zájmu. Proč bychom se tedy v této věci nemodlili? Vždyť Jehova nám může pomoci, abychom zájmy Království stále kladli na první místo, dělali to, co je správné a plnili svůj závazek k němu. (Matouš 6:33; Římanům 12:12; 2. Korinťanům 13:7)

Zasvěcení a náš závazek k Bohu

6. Ve kterém důležitém ohledu někteří pokřtění lidé neplní svůj závazek k Bohu?

⁶ Někteří pokřtění křesťané by se měli s opravdovostí modlit, protože neplní své závazky Božího služebníka, které na sebe vzali, když se zasvětili Bohu. Už řadu let je ročně pokřtěno hodně přes 300 000 lidí, ale růst celkového počtu činných svědků Jehovových tomu neodpovídá. Někteří lidé, kteří se stali zvěstovateli Království, přestali dobrou zprávu hlásat. Ale i od těch, kdo se chtějí dát pokřtít, se přece vyžaduje, aby se na křesťanské službě významným způsobem podíleli. Jsou si tedy vědomi pověření, které dal Ježíš všem svým následovníkům: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Pokud tedy pokřtění křesťané nemají zcela mimořádná zdravotní či jiná omezení, jež nemohou ovlivnit, a přesto už neslouží jako činní Boží a Kristovi svědkové, pak nežijí v souladu s celým závazkem, který mají k našemu Vznešenému Stvořiteli. (Izajáš 43:10–12)

7. Proč bychom se pravidelně měli scházet k uctívání?

⁷ Starověký Izrael byl národem zasvěceným Bohu a byl pod smlouvou Zákona, a proto tento lid měl k Jehovovi jisté závazky. Například všichni muži se měli shromáždit ke třem výročním svátkům a ten muž, který se svévolně neúčastnil Pasachu, byl ‚odříznut‘ — musel zemřít. (4. Mojžíšova 9:13; 3. Mojžíšova 23:1–43; 5. Mojžíšova 16:16) K plnění závazku, který Izraelité jakožto lid zasvěcený Bohu měli, patřilo také shromažďovat se k uctívání. (5. Mojžíšova 31:10–13) Nikde v Zákoně však nestálo: ‚Dělejte to, pokud se vám to hodí.‘ Těm, kdo jsou Jehovovi zasvěceni nyní, tato skutečnost jistě pomáhá, aby přikládali patřičnou váhu Pavlovým slovům: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Ano, pravidelné shromažďování se spoluvěřícími patří k závazku, který má křesťan, jenž Bohu zasvětil svůj život.

Pečlivě zvažujte svá rozhodnutí

8. Proč by měl mladý člověk, který se zasvětil Bohu, na modlitbách uvažovat o své posvátné službě?

⁸ Možná patříte k mladým lidem, kteří se zasvětili Jehovovi. Jestliže budete dávat zájmy Království na první místo v životě, zažijete bohaté požehnání. (Přísloví 10:22) Budete-li se modlit a pečlivě plánovat svůj čas, možná budete moci strávit alespoň svá mladá léta v nějaké formě celodobé služby, což je znamenitý způsob, jak prokázat, že pamatujete na svého Vznešeného Stvořitele. Jinak by se mohlo stát, že vám hmotné zájmy zaberou většinu času a budou středem vaší pozornosti. Podobně jako to lidé obvykle dělají, totiž už v mládí vstoupíte do manželství a zadlužíte se, abyste získali hmotné věci. Velké množství vašeho času a energie možná pohltí výnosné zaměstnání. Jestliže budete mít děti, budete muset celá desetiletí plnit své povinnosti k rodině. (1. Timoteovi 5:8) Na svého Stvořitele asi nezapomenete, ale je moudré uvědomit si, že pokud si předem uděláte určité plány, nebo naopak pokud plánovat nebudete, můžete tím ovlivnit, jak se váš život bude odvíjet, až budete dospělí. Po letech se možná ohlédnete a bude vám líto, že jste v období dospělosti, kdy jste byli ještě mladí, netrávili více času v posvátné službě pro našeho Vznešeného Stvořitele. Už nyní byste tedy mohli na modlitbách uvažovat o své budoucnosti, abyste v době svého mládí nalezli uspokojení v posvátné službě pro Jehovu.

9. Co může dělat člověk, který již zestárl a dříve měl velkou odpovědnost ve sboru?

⁹ Uvažujme nyní o jiných okolnostech — o okolnostech muže, který dříve sloužil jako pastýř ‚Božího stáda‘. (1. Petra 5:2, 3) Z nějakého důvodu se těchto výsad dobrovolně vzdal. Je pravda, že zestárl a nyní je pro něj možná obtížnější pokračovat ve službě Bohu. Neměl by však zase usilovat o teokratické výsady? Vždyť kdyby byl tento muž schopen převzít větší odpovědnost ve sboru, mohl by být pro ostatní opravdu velkým požehnáním! Jestliže tento muž bude schopen zvýšit svou službu, a to k Boží slávě, jeho přátelé a milovaní se budou jistě radovat, protože nikdo nežije jen sám pro sebe. (Římanům 14:7, 8) Podstatné však je, že Jehova nezapomene na to, co každý z nás dělá ve službě pro něho. (Hebrejcům 6:10–12) Co nám tedy může pomoci, abychom pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele?

Co nám pomůže pamatovat na našeho Vznešeného Stvořitele

10. Proč měl shromažďovatel dobré předpoklady pro to, aby mohl vysvětlit, jak máme pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele?

¹⁰ Shromažďovatel měl dobré předpoklady pro to, aby mohl vysvětlit, jak máme pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Již dříve totiž Jehova vyslyšel jeho upřímné modlitby a dal mu mimořádnou moudrost. (1. Královská 3:6–12) Šalomoun důkladně zkoumal všechny oblasti lidských záležitostí. Kromě toho jej Bůh inspiroval k tomu, aby výsledky svého bádání zapsal k užitku ostatních lidí. Šalomoun napsal: „A kromě toho, že shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ (Kazatel 12:9, 10)

11. Proč bychom moudré Šalomounovy rady měli přijmout?

¹¹ V překladu řecké Septuaginty znějí tato slova takto: „A kromě toho, protože kazatel byl moudrý, učil lidi moudrosti; aby ucho mohlo z přirovnání najít to, co je příjemné, kazatel pečlivě hledal, aby nalezl líbezná slova a zapsal to, co je správné — slova pravdy.“ (The Septuagint Bible, překlad od Charlese Thomsona) Šalomoun se snažil dosáhnout srdce svých čtenářů příjemnými slovy a opravdu zajímavými a užitečnými náměty. Vzhledem k tomu, že jeho slova zapsaná v Písmu vznikla pod inspirací svatým duchem, můžeme jeho závěry a moudré rady přijmout bez výhrad. (2. Timoteovi 3:16, 17)

12. Jak byste svými slovy vyjádřili Šalomounův výrok, který je zapsán v Kazateli 12:11, 12?

¹² V Šalomounově době existovalo velké množství knih, a to dokonce i přes to, že lidé neznali moderní tiskařské postupy. Jak se mělo na tuto literaturu pohlížet? Šalomoun řekl: „Slova moudrých jsou jako volské bodce, a právě jako zatlučené hřebíky jsou ti, kdo si libují ve sbírkách úsloví; byla dána jedním pastýřem. A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi výstrahu: Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:11, 12)

13. V jakém smyslu mohou být slova těch, kdo mají bohulibou moudrost, jako volské bodce, a kdo se podobá ‚zatlučeným hřebíkům‘?

¹³ Slova těch, kdo mají bohulibou moudrost, se prokazují jako volské bodce. V jakém smyslu? Ti, kdo tato moudrá slova čtou nebo kdo jim naslouchají, jsou jimi podněcováni, aby v souladu s nimi dělali pokroky. Navíc tito lidé, kteří se zabývají ‚sbírkami úsloví‘ neboli opravdu moudrými a užitečnými výroky, jsou jako „zatlučené hřebíky“, tedy jsou důkladně upevněni. Důvodem může být to, že znamenitá slova pisatelů zrcadlí Jehovovu moudrost, a proto mohou sloužit k upevnění těch, kdo je čtou nebo kdo jim naslouchají. Jestliže jste bohabojnými rodiči, neměli byste se snad ze všech sil snažit vštěpovat tuto moudrost do mysli a srdce svého dítěte? (5. Mojžíšova 6:4–9)

14. (a) Jakým knihám není užitečné se ‚mnoho oddávat‘? (b) Jaké literatuře bychom měli věnovat největší pozornost a proč?

¹⁴ Proč se ale Šalomoun vyjádřil o knihách tak, jak ukazují jeho slova? V porovnání s Jehovovým slovem totiž nekonečné množství knih tohoto světa obsahuje pouze lidské úvahy. V mnoha takových myšlenkách se zrcadlí myšlení Satana Ďábla. (2. Korinťanům 4:4) Když se tedy člověk ‚mnoho oddává‘ těmto světským myšlenkám, přinese mu to jen málo trvalých hodnot. Značná část z nich může být z duchovního hlediska zhoubná. Rozjímejme tedy, podobně jako Šalomoun, o tom, co nám o životě říká Boží Slovo. To posílí naši víru a přiblíží nás to k Jehovovi. Jestliže budeme věnovat přílišnou pozornost jiným knihám či pramenům poučení, může nás to vyčerpat. Tato díla jsou škodlivá a mohou zničit naši víru v Boha a jeho záměry zejména tehdy, jsou-li výsledkem světského uvažování, které je v rozporu s bohulibou moudrostí. Pamatujme tedy na to, že v Šalomounově době byly a i dnes jsou nejužitečnější ty spisy, které zrcadlí moudrost ‚jednoho pastýře‘, Jehovy Boha. Dal nám 66 knih Svatého Písma a těm bychom měli věnovat největší pozornost. Bible a také užitečné publikace ‚věrného otroka‘ nám umožňují získat „i poznání Boha“. (Přísloví 2:1–6)

Celý náš závazek k Bohu

15. (a) Jak byste vyjádřili Šalomounova slova o ‚celém závazku člověka‘? (b) Co musíme dělat, jestliže chceme plnit svůj závazek k Bohu?

¹⁵ Shromažďovatel Šalomoun shrnuje celé své bádání slovy: „Závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.“ (Kazatel 12:13, 14) Zdravá bázeň před naším Vznešeným Stvořitelem neboli posvátná úcta k němu bude nás — a snad i naši rodinu — chránit před nerozumným způsobem života, který by nám a našim milovaným mohl přinést nevýslovné těžkosti a zármutek. Zdravá bázeň před Bohem je čistá a je samotným počátkem moudrosti a poznání. (Žalm 19:9; Přísloví 1:7) Jestliže budeme mít pochopení založené na Božím inspirovaném Slovu a jestliže rady v něm obsažené budeme ve všem uplatňovat, pak budeme plnit svůj „celý závazek“ k Bohu. Ne, to neznamená, že bychom si měli udělat seznam svých povinností. Spíše se od nás vyžaduje, že ve chvílích, kdy řešíme životní problémy, budeme hledat vedení v Písmu a vždy budeme všechno dělat Božím způsobem.

16. Co Jehova udělá v souvislosti se soudem?

¹⁶ Měli bychom si uvědomovat, že pozornosti našeho Vznešeného Stvořitele nic neunikne. (Přísloví 15:3) Jehova „přivede dílo každého druhu na soud“. Ano, Nejvyšší bude posuzovat všechny věci, tedy i ty, které jsou lidskému zraku skryté. Když to víme, může nás to podněcovat, abychom zachovávali Boží přikázání. Nejvíce by nás k tomu však měla podněcovat láska k našemu nebeskému Otci. Apoštol Jan totiž napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Zachovávat Boží přikázání je nejen správné, ale je to opravdu moudré, protože byla dána proto, aby se nám trvale dobře vedlo. Pro ty, kdo milují Vznešeného Stvořitele, nejsou břemenem. Tito lidé totiž svůj závazek k Bohu plnit chtějí.

Plňte celý svůj závazek

17. Co budeme dělat, jestliže opravdu chceme plnit celý svůj závazek k Bohu?

¹⁷ Jestliže jsme moudří a opravdu toužíme plnit celý svůj závazek k Bohu, pak kromě dodržování jeho přikázání budeme mít posvátnou bázeň z toho, abychom se mu neznelíbili. Ano, „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“ a ti, kdo zachovávají jeho přikázání, mají „dobré pochopení“. (Žalm 111:10; Přísloví 1:7) Jednejme tedy moudře a poslouchejme Jehovu ve všem. To je velmi důležité zejména nyní, protože je přítomen Král Ježíš Kristus a blíží se den soudu, který Ježíš vykoná jakožto Soudce ustanovený Bohem. (Matouš 24:3; 25:31, 32)

18. Co to pro nás bude znamenat, jestliže budeme plnit celý svůj závazek k Jehovovi Bohu?

¹⁸ Každého z nás Bůh zkoumá. Jsme opravdu zaměřeni na duchovní věci, nebo jsme dovolili, aby světské vlivy oslabily náš vztah k Bohu? (1. Korinťanům 2:10–16; 1. Jana 2:15–17) Ať už jsme mladí nebo letití, dělejme všechno, co je v našich silách, abychom se našemu Vznešenému Stvořiteli líbili. Jestliže Jehovu budeme poslouchat a budeme zachovávat jeho přikázání, pak odmítneme marné věci tohoto pomíjejícího starého světa. Potom můžeme chovat naději na věčný život v Božím slíbeném novém systému věcí. Ti, kdo plní celý svůj závazek k Bohu, mají opravdu nádherné vyhlídky. (2. Petra 3:13)