Vybělené kostry bez života

Není divu, že je tam tak rušno! Ale co je tohle? Vybělené kostry bez života. Větve ulámané a rozdrobené, některé se už rozpadly. Tato část korálového pralesa je mrtvá nebo umírá. Není tu ani rybička. Žádná kreveta, žádný rak, nic. Je to podmořská poušť. Nevěřícně na to zíráte. To je ale šok! Váš idylický zážitek je ten tam. Jste už zpátky na člunu, ale znepokojivé otázky zůstávají. Co mohlo způsobit takové zničení? Nehoda? Choroba? Přirozené příčiny? Chcete znát odpovědi.

Kamenný korál vypadá sice odolně, ale je nesmírně křehký. Škodu může způsobit i lidský dotek, a proto na něj rozumní potápěči nesahají a opatrní lidé, kteří se plaví na člunu, u něj nekotví. Korál je ohrožen také chemickým znečištěním, ropnými skvrnami, splašky, těžbou, hnojivy, lovením vlečnou sítí, usazeninami a přílivem sladké vody. Přímý úder lodního kýlu způsobí pohromu. Korály mohou být poškozeny či zabity také teplotními výkyvy. Když nastane nějaká obtíž, začne korál ve velkých chuchvalcích vyvrhovat svou řasu a ryby ji rychle sežerou. Pokud to trvá několik týdnů nebo měsíců, dochází k bělení, a korál hyne. A když hyne korál, hyne i celý útes. Předivo života se rozplétá a mizí.

Bělení korálů se šíří ve všech tropických oceánech a to vyvolává ve světové obci mořských biologů znepokojení. Když dojde k bělení ve velkém měřítku, jsou škody nevratné. Svět si bolestně připomíná rozsah bělení korálů a jejich následný úhyn vlivem toho, co se v posledních letech děje v tropických mořích celého světa. K periodickému bělení korálů sice na některých místech docházelo mnoho let, ale to nynější nemá obdoby jak co do závažnosti, tak i rozsahu. Na celé zemi něco napadá živé korály většiny druhů a působí, že se prostředí útesů hroutí.

Korálové útesy — Mohou za jejich umírání lidé?

NA MEZINÁRODNÍM sympoziu o korálových útesech, které se konalo v roce 1992, bylo oznámeno, že lidé přímo či nepřímo zavinili smrt pěti až deseti procent živých korálových útesů světa a že by během dvaceti až čtyřiceti let mohlo zmizet dalších šedesát procent. Podle Cliva Wilkinsona z Australského ústavu mořské biologie jsou poměrně zdravé pouze útesy v odlehlých oblastech. List USA Today konstatoval, že k oblastem s poškozenými útesy patří „v Asii Japonsko, Tchaj-wan, Filipíny, Indonésie, Singapur, Srí Lanka a Indie, v Africe Keňa, Tanzánie, Mosambik a Madagaskar a v Americe Dominikánská republika, Haiti, Kuba, Jamajka, Trinidad a Tobago a také Florida. Příčiny chřadnutí korálů jsou různé, ale hustě zalidněné pobřeží a prudký hospodářský rozvoj jsou faktory společné všem případům.“

Korálovým útesům se obvykle dobře daří v mořích, která mají teplotu 25–29 stupňů Celsia. Ale úzký rozsah teplot, při nichž se korálům daří, je velmi blízko teplotě, při níž umírají. Vzestup o jeden nebo dva stupně nad obvyklé letní maximum může být smrtelný. Ačkoli na jistých místech je možné určit různé příčiny bělení korálů a jejich postupného odumírání, mnoho vědců má podezření, že společnou příčinou bělení korálů na celém světě by mohlo být globální oteplování. Časopis Scientific American o tomto závěru napsal: „Zprávy o bělení korálů z roku 1987 se časově shodují s rostoucím znepokojením nad globálním oteplováním. Nepřekvapuje tedy, že někteří vědci i jiní pozorovatelé dospěli k závěru, že korálové útesy posloužily jako kanárek v uhelném dole — jsou první známkou toho, že oceány celého světa se oteplují. Ale i když podle všeho zvýšená teplota moře v určitém místě bělení způsobuje, souvislost tohoto jevu s globálním oteplením zatím není prokazatelná.“

Časopis U.S.News & World Report uvedl: „Nedávné průzkumy v Karibském moři podporují hypotézu, že nedávný úhyn korálů je vyvolán abnormálně vysokou teplotou oceánů.“ Thomas J. Goreau, který stojí v čele organizace Global Coral Reef Alliance, pesimisticky přirovnal svízele útesů k úbytku amazonských deštných pralesů. „Za padesát let ještě nějaké deštné pralesy budou,“ řekl, „ale korálové útesy umírají tak rychle, že padesát let nevydrží.“

Mnoho příčin celosvětové zkázy

V roce 1983 uhynulo podél pacifického pobřeží Střední Ameriky až 95 procent korálů. Podobné, ale méně ničivé bělení se v téže době vyskytlo ve středním a v západním Pacifiku. Vážné bělení postihlo i australský Velký bariérový útes a některé oblasti Tichého a Indického oceánu. Škody hlásily i Thajsko, Indonésie a Galapágy. Později došlo k rozsáhlému bělení poblíž Baham, Kolumbie, Jamajky, Portorika a také jižního Texasu a Floridy (USA).

Začalo vycházet najevo, že zkáza útesů je celosvětová. Časopis Natural History uvedl: „V poměrně krátké době, kdy byly ekosystémy útesů studovány, nebylo zaznamenáno bělení v takovém rozsahu, v jakém k němu dochází poslední dobou. Peter Glynn, biolog z Univerzity města Miami, prozkoumal čtyři sta let staré korály ve východním Pacifiku, kde bylo bělení velmi vážné, a nezjistil žádný doklad o tom, že by k podobné katastrofě došlo někdy v minulosti. Vážné bělení korálů je známkou toho, že všeobecné oteplení během osmdesátých let zřejmě mělo na korálové útesy drastický dopad, a pokud dojde k dalšímu oteplení následkem skleníkového efektu, je toto bělení i předpovědí toho, jaká budoucnost korály čeká. Žel, globální oteplování a zhoršování životního prostředí bude téměř jistě trvat a bude stále výraznější. Tak se zvýší frekvence cyklů, v nichž k celosvětovému bělení korálů dochází.“

List U.S.News & World Report poukázal na další možnou příčinu: „Ztenčování ozónové vrstvy, která chrání živé tvory před škodlivým ultrafialovým zářením, může mít na nedávném úhynu korálů také svůj podíl.“

V pobřežních oblastech žije více než polovina světové populace a lidská nezodpovědnost korálové útesy těžce poškodila. Výzkum, který vedly Světová unie pro ochranu přírody a Program OSN pro ochranu přírody, ukázal, že lidé poškodili nebo zničili významné množství útesů v 93 zemích. Mnoho rozvojových oblastí vypouští nečištěné odpadní vody přímo do oceánu.

Mangrovy, které přežívají v mořské vodě a filtrují nečistoty, se porážejí na stavební dříví a otop. Útesy jsou lámány a těží se z nich stavební materiály. Na Srí Lance a v Indii byly celé úseky útesů rozemlety na cement. Velké i malé lodě u útesů kotví nebo na ně najíždějí a přeměňují je v suť.

Časopis National Geographic popisoval, co se děje ve floridském John Pennekamp Coral Reef State Park: „Jejich čluny znečišťují vodu a všechno, co je v ní, ropnými produkty a splašky. Nezodpovědní lidé, kteří řídí člun, narážejí do útesů. Zamořují oceán pohárky z umělé hmoty, hliníkovými plechovkami, sklem, igelitovými sáčky, lahvemi a kilometry zamotaných rybářských vlasců. Tyto odpadky nezmizí — jsou prakticky nezničitelné.“