„Doufám, že sloni přijdou odpoledne pít jako obvykle,“ říká Jill, společenská referentka hotelu, který projížďku pořádá. Také doufáme. Řeka Chobe je svými slony pověstná. Na severu Botswany, jejíž hranice řeka Chobe tvoří, žije podle odhadu 45 000 slonů — je to největší koncentrace v jižní Africe. „Ale protože nedávno byly deště,“ varuje Jill, „tři dny jsme slony neviděli.“

Řeka Chobe však má mnoho jiných půvabů. Vidíme na lodi čtyři mrtvé ryby na podnose. „Orlovci říční vždycky čekají, že jim do vody hodíme rybu,“ říká náš botswanský kapitán Rainford. Podaří se nám vyfotografovat jednoho z těch ptáků, až se snese dolů pro kořist? Naše vzrušení roste, když nás mine jiná turistická loď, Orlovec říční. Naše loď se jmenuje Mosi-Oa-Tunya, což je africký název Viktoriiných vodopádů. Řeka Chobe se vlévá do mohutné Zambezi a společně se vrhají dolů slavným vodopádem, který je asi hodinu jízdy odtud.

Věřte nevěřte, ale sotva Mosi odrazí, spatříme kukátkem slony. Ale když jsme ještě daleko, vrátí se k naší lítosti do buše. „Ještě před třemi týdny,“ vzpomíná naše průvodkyně Sandy, „jsme viděli stohlavá stáda.“ Pak upoutá naši pozornost šest kudu, kteří na nás hledí z břehu. Když se k nim přiblíží motorové vozidlo, tyto antilopy zpravidla prchají. „Lodi na řece se zřejmě tak nebojí,“ říká Sandy.

Cestou dál spatříme stádo asi dvaceti šesti slonů i s mláďaty, jak si hrají ve vodě. Pohled na ně připomíná slova Bruce Aikena v jeho knize The Lions and Elephants of the Chobe: „Jakmile ukojí bezprostřední žízeň, dospělí se chobotem pohodlně kropí chladnou vodou. Někteří, hlavně nedospělí a samci, si troufají do řeky a hravě plavou a dovádějí, takže jim často vyčnívá nad hladinu jen koneček chobotu jako dýchací trubice. Nikdo se ovšem neraduje tolik jako slůňata. Je to začátek doby her, a tak se neúnavně probíhají a honí se navzájem. . . Když je ukojena žízeň, je čas na další a nepochybně oblíbenou činnost — bahenní koupel. . . Příliš brzy jim zkazí legraci staré samice, jejichž slovo je zákon, a které rozhodnou, že je čas jít.“

Naše velká loď s dvěma palubami naneštěstí samice zneklidní, a tak „zkazí legraci“ a stádo odvedou. Ale to už jsme si je stihli vyfotografovat.