Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy [části těla] byly utvářeny a nebyla ještě žádná [určitá část těla] z nich.“ — Žalm 139:13–16.

Může se dokonce dívat i do matčina břicha, do lůna. Jehova přece může vidět i do vyvíjejícího se zárodku. Davida podněcovalo k chválení jeho Tvůrce již samo pomyšlení, jak podivuhodně byl vytvořen v lůnu. Žalmista zřejmě mluvil o mateřském lůnu jako o „nejnižších částech země“. Zde, skryté před lidským pohledem, ale viditelné Bohu, jsou utkávány kosti, šlachy, svaly, nervy a cévy děťátka.

Bůh věděl, jak bude David vypadat, ještě než byly části Davidova těla zřetelné v lůnu jeho matky. Jak to? Protože vývoj embrya probíhá podle určitého vzoru, jakoby podle pokynů zaznamenaných v nějaké knize. Jak výstižně to ukazuje Jehovovu moudrost a schopnost vidět skryté věci. Mělo by nás to také podněcovat k ocenění, že Bůh vytvořil lidský rod a je zodpovědný za podivuhodný proces plození, na základě kterého existujeme i my jako jednotlivci.