Čím může být člověk na pracovišti ohrožen

„Pracovní prostředí je příčinou smrti více lidí, než kolik jich zahyne na silnicích,“ oznamuje tučně vytištěný nápis na jednom plakátu distribuovaném organizací WorkCover, jež se zabývá otázkami bezpečnosti a sídlí v Novém Jižním Walesu v Austrálii.

SMRTELNÉ nehody představují samozřejmě pouze část tohoto problému. Miliony lidí každý rok utrpí na pracovišti vážný úraz, dokonce takový, který natrvalo změní jejich život. Mnozí další předčasně zemřou kvůli tomu, že v zaměstnání přicházejí do kontaktu s nebezpečnými látkami, nebo kvůli tomu, že jsou v práci ve stresu.

Vzhledem k tomu, že ke smrti nebo závažnému zranění, jež souvisí s prací, dochází ve všech odvětvích průmyslu a obchodu, je na místě položit si otázky: Jak bezpečné je moje pracoviště? Jaké situace zde mohou ohrožovat mé zdraví a život?

Mimořádně náročné prostředí

Pracovníci jsou často pod ohromným tlakem, aby byli v zaměstnání produktivní. Termín karoši — smrt z přepracování — byl v Japonsku poprvé použit, když rodiny pozůstalých žádaly o odškodnění. Podle jednoho průzkumu, který byl v Japonsku před lety proveden, se smrti z přepracování bojí čtyřicet procent kancelářských pracovníků. Jistý právník zabývající se těmito případy odhaduje, že „v Japonsku je každý rok nejméně 30 000 obětí karoši“.

Japonská policie uvádí, že problémy související s prací jsou klíčovým faktorem, který přispívá k rostoucímu počtu sebevražd lidí ve věku od 50 do 59 let. V knize The Violence-Prone Workplace (Pracoviště, kde hrozí násilí) se píše, že jistý zaměstnavatel byl soudem volán k odpovědnosti za sebevraždu zaměstnance, kterého pronásledoval pocit úzkosti související s prací.

Australské noviny The Canberra Times uvedly, že ‚Američané mají nejdelší pracovní dobu na světě, takže v tomto směru překonali Japonce‘. V tisku se tedy objevují titulky typu „Udřeli se k smrti kvůli dlouhé pracovní době“, po nichž následují zprávy zmiňující se o vyčerpaných pracovnících — řidičích sanitek, pilotech, stavebních dělnících, řidičích kamionů a o lidech pracujících na směny —, které jejich zaměstnání zabilo.

Když podniky procházejí restrukturalizací a zeštíhlováním, aby si udrželi finanční zisk, zaměstnanci jsou tlačeni k vyšší produktivitě. Časopis British Medical Journal uvedl, že zeštíhlování podniků má na zdraví zaměstnanců negativní vliv.

Násilí na pracovišti

Přepracovaní a vystresovaní zaměstnanci nejsou nebezpeční jen sami sobě. Při jednom britském průzkumu se zjistilo, že mnozí zaměstnanci v kancelářích jsou většinu pracovního dne rozzlobeni na své kolegy, a to často vyvolává násilné reakce.

„V Americe je každý týden zavražděno v zaměstnání asi patnáct pracovníků,“ uvádí časopis Business Week. Publikace Harvard Business Review k tomu říká: „Žádný vedoucí nemluví rád o násilí na pracovišti. Faktem ale zůstává, že každý rok stovky zaměstnanců zaútočí na své kolegy, nebo je dokonce zabijí.“

Na druhé straně mnozí lidé jsou na svém pracovišti napadeni svými klienty nebo zákazníky. Podle jedné australské kriminologické zprávy se někteří lékaři obávají napadení do té míry, že pacienty navštěvují v doprovodu ochranky. K dalším lidem, kteří jsou v nebezpečí, patří policisté a učitelé.

Jinou podobou násilí na pracovišti je citové týrání, které Mezinárodní organizace práce klasifikuje jako psychické násilí. Hlavní formou tohoto týrání je šikanování.

Profesor Robert L. Veninga z Minnesotské univerzity v USA uvádí, že „stres a nemoci, které jsou jím vyvolány, postihují pracující téměř ve všech částech světa“. Prohlásil, že „podle zprávy, kterou v roce 1993 vydala Mezinárodní organizace práce při OSN, je hlavním problémem stres pramenící z neosobních, neustále se měnících a často nepřátelských podmínek na pracovišti“.

Otázkou tedy je, co mohou zaměstnavatelé i zaměstnanci udělat pro to, aby jejich pracoviště bylo bezpečnější. Tím se bude zabývat příští článek.

Jak dosáhnout bezpečnějšího pracovního prostředí

PŘESTOŽE existují zákony týkající se zdraví a bezpečnosti na pracovišti, pracovní úrazy a smrtelné nehody zůstávají velkým problémem. Je tedy zřejmé, že otázku bezpečnosti na pracovišti nelze vyřešit pouhou legislativou. Zaměstnavatelé i zaměstnanci musí sami přijmout určitou míru odpovědnosti za bezpečnost svou i ostatních.

Každý, kdo je součástí pracovního procesu, by tedy měl pečlivě prozkoumat své pracovní prostředí a návyky. Zabývali jste se například tím, zda je vaše pracoviště skutečně bezpečné? Pracujete s nějakými toxickými látkami? Pokud ano, jste dostatečně chráněni? Jste snad trvale ve stresu? Přijali jste takovou pracovní dobu, která je v rozporu s tím, co vymezuje zákon?

Pomocí takovýchto otázek byste mohli do značné míry prozkoumat, jak bezpečná je vaše práce.

Vědomi si nebezpečí

Snaha dodržovat nerozumnou pracovní dobu může být nebezpečná. Profesor Lawson Savery z Curtinovy univerzity v Austrálii analyzoval spolu s jedním kolegou výsledky průzkumu, kterého se účastnilo 3,6 milionu pracovníků z 37 200 pracovišť. Závěry pak publikovali v pojednání nazvaném „Long Hours at Work: Are They Dangerous and Do People Consent to Them?“ (Je dlouhá pracovní doba nebezpečná a souhlasí s ní lidé?) Odpověď na obě části otázky uvedené v nadpisu tohoto pojednání byla v podstatě kladná.

Unavení pracovníci jsou rozhodně méně výkonní a dělají více chyb. Australské noviny The Sun-Herald uvedly výrok profesora Saveryho: „Mnohé firmy [zahrnuté do průzkumu] podporovaly workoholismus a aktivně vyhledávaly workoholiky a odměňovaly je.“ Následky mohou být ničivé. Snad nikde není tento problém tak markantní jako v dopravě, kde bývají řidiči povzbuzováni, nebo dokonce nuceni k tomu, aby za volantem trávili dlouhé hodiny bez přestávky, což je v mnoha zemích nezákonné.

Další nebezpečí mohou představovat špatné pracovní návyky, například nepořádnost a nedostatek čistoty. K nehodám či ke smrtelným úrazům často dochází kvůli tomu, že se na zemi povaluje nářadí nebo že elektrické kabely, které jsou pod napětím, nejsou řádně izolovány. Totéž lze říci o přehlížení bezpečnostních předpisů při práci s elektrickým nářadím a stroji. Další příčinou úrazů a úmrtí bývají rozlité tekutiny, a to zvláště ty, které jsou toxické. K mnoha úrazům dochází, když pracovníci uklouznou na mastné nebo mokré podlaze. Lze tedy říci, že první zásadou dobře provedené práce je čistota a pořádek.

Mnozí lidé však mají sklon bezpečnostní postupy přehlížet. Časopis Monthly Labor Review uvedl: „Tlak v práci může vést k tomu, že člověk získá dojem, že má-li splnit nároky, musí si pracovní proces zjednodušit.“ Někteří lidé možná proto o bezpečnostních předpisech uvažují takto: ‚Když jsem je přehlížel, nikdy se nic nestalo.‘ Jeden zkušený vedoucí pracovník v tiskárně řekl: „Jednou z nejhorších věcí, k nimž může v práci dojít, je to, že nedodržíte bezpečnostní postupy a že vám to projde.“ Proč je to tak nebezpečné? Protože taková zkušenost vede k přehnané sebedůvěře a nedbalosti, což má za následek další nehody.

Výbuch v černobylské elektrárně na Ukrajině, k němuž došlo v roce 1986, je často popisován jako „nejhorší jaderná havárie na světě“. Kde se stala chyba? Jedna zpráva o této katastrofě uvádí „dlouhý výčet hazardních provozních postupů“ a „opakovaného přehlížení bezpečnostních předpisů“.

O to, aby se předešlo potenciálnímu ohrožení bezpečnosti práce, se může snažit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Moudré biblické přísloví říká: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt.“ (Přísloví 22:3) Ano, moudrý člověk si všímá toho, co by mohlo vést k nebezpečné situaci, a hledá způsoby, jak chránit sebe i druhé.

Pokud zaměstnavatelé takto postupují, je to k jejich prospěchu, a totéž platí i o jejich zaměstnancích. Jedna firma, která přestavěla své kanceláře, aby se předešlo „syndromu nemocných budov“, například zjistila, že zanedlouho se produktivita práce zvýšila a zaměstnanci byli výrazně spokojenější. Zjistila také, že méně zaměstnanců bylo v pracovní neschopnosti. Takový ohled na zdraví druhých nejenže vytváří příjemnější atmosféru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale jak je z tohoto případu patrné, může znamenat i ekonomický přínos.

V předchozím článku jsme uvedli, že na pracovištích se rozmáhá násilí. Jak se proti němu můžete chránit?

Jaké kroky můžete podniknout

Zjistilo se, že i méně závažné případy agresivního chování na pracovišti přerostly v nebezpečné obtěžování. Časopis Harvard Business Review poskytuje tuto realistickou radu: „Pokud chcete zabránit násilí na pracovišti, mějte na paměti, že lidé dopouštějící se malých projevů agrese často přecházejí k větším.“

Nějaká žena možná nemá v úmyslu upoutávat na sebe pozornost, ale pokud není zdrženlivá v tom, jak se obléká, jak mluví a jak se chová, mohou její spolupracovníci získat dojem, že jde o ženu volných mravů. K závažným problémům, jako například ke sledování, znásilnění, či dokonce k vraždě, však v poslední době vedlo i chování, jež nemělo za cíl upoutávat nevhodnou pozornost. Uvědomte si tedy, že to, jak se oblékáte a chováte, působí na druhé lidi. Řiďte se proto biblickou radou: ‚Zdobte se dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí.‘ (1. Timoteovi 2:9)

Časopis Monthly Labor Review poukazuje na další potenciálně nebezpečnou situaci slovy: „Vznikají obavy o zaměstnance, kteří v noci pracují sami na odlehlých místech.“ Uvažte: ‚Je moudré vzít na sebe riziko, jež je často spojeno s tím, že člověk pracuje sám, obzvláště když pracuje dlouho do noci? Skutečně stojí finanční odměna za to?‘

Je také velmi důležité uvažovat o tom, jak reagujeme na podrážděné a nepřátelské chování vystresovaných spolupracovníků. Jak lze takovou potenciálně nebezpečnou situaci uklidnit? Jedno biblické přísloví radí: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1) Ano, laskavým a uctivým přístupem můžete značně zmírnit napětí a vyhnout se konfliktu.

V dnešním mimořádně náročném pracovním prostředí je podrážděné a nepřátelské chování na denním pořádku. Může se sice zdát, že je namířeno proti nám, ale dotyčný člověk snad jen ventiluje svůj potlačovaný stres a frustraci. Možná jsme zkrátka v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Je tedy důležité, jakým způsobem zareagujeme. Můžeme situaci buď uklidnit, nebo naopak přilít olej do ohně.

Snad se ale jedná o skutečné rozdíly v názorech. V knize Resolving Conflicts at Work (Jak řešit konflikty v práci) je tento postřeh: „Když se s někým dostaneme do konfliktu, ... jen zřídka vyjadřujeme to, co skutečně a upřímně cítíme.“ Proč? Kniha dále uvádí: „Naše konflikty nás dokážou zmást a zaslepit, takže dospějeme k přesvědčení, že jedinou možností je bojovat.“

Jak to řešit? NASLOUCHAT! Uvedená kniha podotýká: „Když budeme lidem, s nimiž nesouhlasíme, opravdu naslouchat..., naše naladění k dalšímu boji se může rozplynout, a my najdeme řešení.“ Tak lze předejít neshodám a nedorozuměním dříve, než přerostou v konflikty.

Je tedy moudré mít k bezpečnosti rozumný přístup. K tomu patří důsledně dodržovat místní bezpečnostní předpisy. Tak se dá značně přispět k větší bezpečnosti na pracovišti.

Lze také říci, že to, jaký druh práce si vybereme a jak se postavíme k bezpečnosti, může být ovlivněno i naším postojem k životu, práci a volnému času. Následující článek nám pomůže, abychom si v tomto ohledu zvolili dobře.

[Obrázek na straně 5]

Rozlitý olej důkladně odstraňte

[Obrázek na straně 7]

Mírná odpověď může uvolnit napjatou situaci