Neochvějní navzdory pronásledování

13. Proč bychom se měli modlit, když jsme pronásledováni?

¹³ Když byli první Ježíšovi učedníci pronásledováni, úpěnlivě prosili Jehovu o odvahu. K čemu to vedlo? Byli naplněni svatým duchem a dostali sílu, aby s odvahou mluvili Boží slovo. (Sk. 4:18–31) Také my se modlíme o moudrost a sílu, abychom vydávali svědectví navzdory pronásledování. (Jak. 1:2–8) Bůh nám žehná a pomáhá nám svým duchem, a proto kážeme dál. Svědecké dílo nic nezastaví – ani silný odpor, ani kruté pronásledování. Když jsme pronásledováni, rozhodně se musíme modlit o svatého ducha, moudrost a odvahu, abychom dál ohlašovali dobrou zprávu. (Luk. 11:13)

14., 15. a) K čemu došlo následkem „pronásledování, které se rozpoutalo po Štěpánově smrti“? b) Jak v naší době mnoho lidí na Sibiři poznalo pravdu?

¹⁴ Předtím než Štěpán zemřel rukou svých nepřátel, odvážně vydal svědectví. (Sk. 6:5; 7:54–60) V důsledku velkého pronásledování, které tehdy propuklo, se všichni učedníci kromě apoštolů rozprchli po celém území Judeje a Samaří. Svědecké dílo se tím však nezastavilo. Filip šel „kázat o Kristu“ do Samaří a měl vynikající výsledky. (Sk. 8:1–8, 14, 15, 25) Dále čteme: „Ti, kdo se rozprchli kvůli pronásledování, které se rozpoutalo po Štěpánově smrti, došli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie, ale kázali jen Židům. Někteří z nich, původem z Kypru a Kyréné, ale přišli do Antiochie a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši řecky mluvícím lidem.“ (Sk. 11:19, 20) Tehdy vedlo pronásledování k tomu, že se poselství o Království rozšířilo.

¹⁵ V naší době se stalo něco podobného v bývalém Sovětském svazu. Zejména v 50. letech dvacátého století byly tisíce svědků Jehovových poslány do vyhnanství na Sibiř. Ocitli se na různých místech, a tak se v oné obrovské zemi dobrá zpráva stále šířila. Kdyby tolik svědků chtělo cestovat nějakých 10 000 kilometrů daleko kvůli tomu, aby kázali dobrou zprávu, v žádném případě by na to neměli peníze. Na druhý konec jejich země je však poslala vláda. Jeden bratr o tom řekl: „Nakonec se ukázalo, že to byla samotná vláda, kdo tisícům upřímných lidí na Sibiři umožnil poznat pravdu.“

Navíc jedině s Boží pomocí a s jeho požehnáním můžeme stejně jako Pavel a jiní tehdejší křesťané úspěšně vykonávat naši službu navzdory tvrdému odporu, nebo dokonce prudkému pronásledování. (Sk. 14:19–21) Bůh Jehova je stále připraven nám pomáhat. Jeho „věčné paže“ nikdy neselžou a budou nás podporovat ve všech zkouškách. (5. Mojž. 33:27) Pamatujme také, že kvůli svému jménu Jehova svůj lid nikdy neopustí. (1. Sam. 12:22; Žalm 94:14)

¹⁹ Ukažme si to na příkladu. Bratr Harald Abt neúnavně vydával svědectví, a proto ho nacisté poslali během druhé světové války do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. V květnu 1942 přišlo gestapo pro jeho manželku Elsu. Odebrali jí jejich malou holčičku a Elsu zatkli. Dostala se postupně do různých koncentračních táborů. „Během let strávených v koncentračních táborech jsem získala mimořádné poučení,“ řekla sestra Abtová. „Poznala jsem, jak nás může Jehovův duch posílit, když jsme v mimořádně obtížné situaci. Před svým uvězněním jsem četla dopis jedné sestry, která psala, že v těžké zkoušce Jehovův duch způsobí, že tě obklopí klid. Myslela jsem si, že snad ta sestra trochu přehání. Když jsem však sama prošla takovými zkouškami, poznala jsem, že to bylo řečeno podle pravdy. Skutečně se to tak děje. Pokud jste to nezažili, těžko si to můžete představit. Ale mně se to skutečně stalo.“