5. Jaké zkoušky čekaly křesťany ve Smyrně?

⁵ Křesťané ve Smyrně, kteří museli čelit takové nenávisti, dostávají od Ježíše útěchu: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a chci ti dát korunu života.“ (Zjevení 2:10) Ježíš zde třikrát užívá řeckého množného čísla pro zájmeno „vy“, a tak ukazuje, že se tato slova týkají celého sboru. Ježíš nemůže slíbit, že zkoušky křesťanů ve Smyrně zakrátko skončí. Někteří z nich budou stále pronásledováni a uváděni do vězení. Budou mít soužení „deset dnů“. Číslo deset symbolizuje pozemskou úplnost neboli celistvost. I ti, kteří jsou duchovně bohatí a zachovávají ryzost, budou procházet důkladnými zkouškami, pokud jsou v těle.

6. a) Proč se neměli křesťané ve Smyrně bát? b) Jak Ježíš uzavřel své poselství křesťanům ve Smyrně?

⁶ Křesťané ve Smyrně se však nemusejí bát a nemají činit žádné kompromisy. Jestliže zůstanou věrní až do konce, je pro ně jako odměna připravena „koruna života“, v jejich případě nesmrtelný život v nebesích. (1. Korinťanům 9:25; 2. Timoteovi 4:6–8) Apoštol Pavel považoval tuto vzácnou cenu za hodnou jakékoli oběti, i oběti pozemského života. (Filipanům 3:8) Věrní ve Smyrně zřejmě pociťovali totéž. Ježíš proto uzavírá své poselství slovy: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Kdo zvítězí, tomu rozhodně neuškodí druhá smrt.“ (Zjevení 2:11) Ti, kteří zvítězí, jsou ujištěni, že obdrží nesmrtelný nebeský život, kterého se nemůže dotknout smrt. — 1. Korinťanům 15:53, 54.

„Soužení deset dnů“

7, 8. Jak byl křesťanský sbor v roce 1918 ‚plně vyzkoušen‘ podobně jako sbor ve Smyrně?

⁷ Podobně jako křesťané ve Smyrně jsou dnes členové Janovy třídy i jejich druhové stále ‚plně zkoušeni‘. Jejich věrnost ve zkouškách je znamením, že jsou Božím vlastním lidem. (Marek 13:9, 10) Krátce poté, kdy začal Pánův den, přinesla Ježíšova slova adresovaná křesťanům ve Smyrně skutečnou útěchu malé mezinárodní skupině Jehovova lidu. (Zjevení 1:10) Ti již od roku 1879 objevovali v Božím slově duchovní bohatství, o které se štědře dělili s druhými. Ale během první světové války se setkali s prudkou nenávistí a odporem, částečně proto, že nepodlehli válečné horečce, a částečně proto, že nebojácně odhalovali omyly křesťanstva. Pronásledování, které je postihlo na podnět některých vůdců křesťanstva, vyvrcholilo v roce 1918 a bylo možné je srovnat s tím, co vytrpěli křesťané ve Smyrně od tamější židovské obce.

⁸ Vlna pronásledování ve Spojených státech amerických vyvrcholila, když byl 22. června 1918 uvězněn nový prezident Společnosti Strážná věž, Joseph F. Rutherford, a sedm jeho druhů. Většinou byli odsouzeni ke 20 letům vězení. O devět měsíců později byli na záruku propuštěni. 14. května 1919 zrušil odvolací soud s konečnou platností nepravdivé obžaloby, které proti nim byly vzneseny. Bylo prokázáno 130 omylů při vyšetřování. Římskokatolický soudce Manton, rytíř řádu Sv. Jiřího Velikého, který v roce 1918 odmítl těmto křesťanům propuštění na záruku, byl později, v roce 1939, sám odsouzen ke dvěma letům vězení a byla mu uložena pokuta 10 000 dolarů za šest případů, v nichž vyžadoval a přijímal úplatky.

9. Jak zacházel Hitler v nacistickém Německu se svědky Jehovovými a jak na to reagovalo duchovenstvo?

⁹ Během nacistického panství v Německu zakázal Hitler úplně kazatelské dílo svědků Jehovových. Po celá léta byly tisíce svědků zadržovány v krutých podmínkách koncentračních táborů a věznic, kde mnozí zemřeli. Asi 200 mladých mužů, kteří odmítli bojovat v Hitlerově armádě, bylo popraveno. Duchovenstvo takový postup podporovalo, jak to dokazují slova jednoho katolického kněze, uveřejněná v listu The German Way 29. května 1938. Mimo jiné řekl: „Nyní existuje jedna země na světě, kde jsou takzvaní. . . badatelé Bible [svědkové Jehovovi] zakázáni. Je to Německo!. . . Když přišel k moci Adolf Hitler a římskokatolický episkopát opakoval svou žádost, Hitler řekl: ‚Tito takzvaní Vážní badatelé Bible [svědkové Jehovovi] jen působí těžkosti;. . . považuji je za podvodníky; nestrpím, aby byli němečtí katolíci takovým způsobem špiněni tím americkým soudcem Rutherfordem; rozpouštím [svědky Jehovovy] v Německu.‘“ Onen kněz k tomu dodal: „Bravo!“

10. a) Jakému pronásledování čelí svědkové Jehovovi v průběhu Pánova dne? b) K čemu to často vedlo, když křesťané bojovali u soudů za náboženskou svobodu?

¹⁰ Pánův den pokračoval, a had a jeho semeno nikdy nepřestali bojovat proti pomazaným křesťanům a jejich druhům. Mnozí z nich byli uvězněni a zlomyslně pronásledováni. (Zjevení 12:17) Tito nepřátelé dále ‚výnosem vytvářejí těžkosti‘, ale Jehovův lid neochvějně tvrdí: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Žalm 94:20; Skutky 5:29) V roce 1954 bylo v časopise Strážná věž oznámeno: „V průběhu uplynulých čtyřiceti let více než sedmdesát zemí někdy vydalo omezující výnosy a pronásledovalo svědky Jehovovy.“ Kde bylo možné bojovat za náboženskou svobodu před soudy, tito křesťané to činili a v celé řadě zemí dosahovali význačných vítězství. Jen u Nejvyššího soudu Spojených států amerických získali svědkové Jehovovi 50 příznivých rozhodnutí.

11. Které Ježíšovo proroctví o znamení jeho přítomnosti se splňuje na svědcích Jehovových během Pánova dne?

¹¹ Žádná jiná skupina neposlouchá tak svědomitě Ježíšův příkaz, aby se splácely césarovy věci césarovi. (Lukáš 20:25; Římanům 13:1, 7) A přece členové žádné jiné skupiny nebyli vězněni v tolika zemích pod takovým množstvím různých vlád v Severní i Jižní Americe, v Evropě, v Africe i v Asii; a to se děje až dodnes. Ježíšovo velké proroctví o znamení jeho přítomnosti obsahovalo tato slova: „Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:3, 9) To se rozhodně splňuje v Pánově dnu na křesťanských svědcích Jehovových.

12. Jak vyzbrojovala Janova třída Boží lid proti pronásledování?

¹² Aby byl Boží lid posílen proti soužení, připomínala mu Janova třída neustále obsah Ježíšových slov určených křesťanům ve Smyrně. Například, když začalo nacistické pronásledování, vyšly ve Strážné věži v roce 1933 a 1934 články jako „Nebojte se!“, v němž byla rozebírána slova u Matouše 10:26–33, „Ohnivá pec“, založený na Danielovi 3:17, 18, a „Ústa lva“, se základním textem z Daniela 6:22. V osmdesátých letech, kdy byla poprvé vydána tato kniha, zažili svědkové Jehovovi kruté pronásledování ve více než 40 zemích. Strážná věž posilovala v té době Boží lid například články „Šťastní i přes těžkosti“ a „Křesťané čelí vytrvale těžkostem“.b

13. Proč se křesťanští svědkové Jehovovi nebojí pronásledování, jako se nebáli křesťané ve Smyrně?

¹³ Křesťanští svědkové Jehovovi opravdu trpí tělesné pronásledování a jiné zkoušky po dobu symbolických deseti dnů. Nebojí se, jako se nebáli tehdejší křesťané ve Smyrně, a nemusí se bát ani nikdo z nás, i když se těžkosti zde na zemi zvětšují. Jsme připraveni vydržet utrpení a s radostí snést i „drancování svého majetku“. (Hebrejcům 10:32–34) Budeme-li studovat Boží slovo a přijmeme-li je za své, budeme vyzbrojeni, abychom mohli obstát pevní ve víře. Buď ujištěn, že tě Jehova může a chce chránit ve tvé ryzosti. „Na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6–11.

[Rámeček a obrázek na straně 39]

Již mnoho let poskytují historikové svědectví o ryzosti německých svědků Jehovových v období nacistického režimu. Kniha Matky ve vlasti (angl.) od historičky Claudie Koonzové, vydané v roce 1986, říká: „Převážná většina všech Němců, kteří nepřijímali nacismus, našla nějaký způsob existence v režimu, kterým pohrdali. . . Na druhém konci statistického a ideologického spektra bylo 20 000 svědků Jehovových, kteří prakticky do jednoho jednoznačně odmítli projevovat jakoukoli formu poslušnosti nacistickému státu. . . Nejsoudržnější skupina těch, kteří odporovali, byla udržována náboženstvím. Svědkové Jehovovi již od počátku nespolupracovali s žádnou složkou nacistického státu. I potom, kdy gestapo v roce 1933 zničilo jejich národní ústředí a v roce 1935 sektu zakázalo, odmítali dokonce i říkat ‚Heil Hitler‘. Asi polovina svědků Jehovových (většinou muži) byla poslána do koncentračních táborů, tisíc jich bylo popraveno a dalších tisíc jich v letech 1933 až 1945 zemřelo. . . Katolíci i protestanté slyšeli, jak je jejich duchovenstvo nabádá, aby spolupracovali s Hitlerem. Jestliže odmítali, činili to proti příkazům jak církve, tak i státu.“