Frieda zakoušela pronásledování 23 let, a to pod dvěma diktaturami. „Nacisté se pokoušeli zničit mě tělesně, komunisté se snažili zlomit mého ducha. Co mi dodávalo sílu? Dobré návyky při osobním biblickém studiu, když jsem byla na svobodě; stálé modlitby, když jsem byla v izolaci; pak to, že jsem se scházela se spoluvěřícími, kdykoli to bylo možné; a dále to, že jsem při každé příležitosti mluvila s druhými o své víře.“

Diskriminaci zažíval Ádám až do poloviny sedmdesátých let, déle než 35 let od chvíle, kdy badatelé Bible poprvé navštívili domácnost jeho rodičů. Během té doby byl šesti soudy odsouzen na 23 let odnětí svobody a vězněn byl nejméně v deseti věznicích a táborech. Pronásledování snášel za tří režimů — za fašistického režimu v předválečném Maďarsku, německého národně socialistického režimu v Srbsku a komunistického režimu v Maďarsku v období studené války.

Ádám až dodnes žije ve svém rodném městě Paks a věrně slouží Jehovovi. Má snad nějaké mimořádné schopnosti, které by mu pomáhaly vítězně obstát v obtížných situacích? Nemá. Říká o tom:

„Nezbytně nutné bylo studovat Bibli, modlit se a být ve společnosti bratrů. Chtěl bych však zdůraznit ještě dvě věci. Předně, že Zdrojem síly je Jehova. Důvěrný vztah k němu byl pro mě jako záchranné lano. A za druhé, stále jsem si připomínal slova ze 12. kapitoly dopisu Římanům, kde je uvedeno: ‚Sami se nemstěte.‘ A tak jsem v sobě nikdy nechoval žádnou zášť. Několikrát jsem měl příležitost pomstít se lidem, kteří mě pronásledovali, ale nikdy jsem to neudělal. Sílu, kterou nám Jehova dává, bychom nikdy neměli používat k tomu, abychom opláceli zlé zlým.“