Nevzdávej se!

„Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (GALAŤANŮM 6:9)

1., 2. a) Jaké metody lovu má lev? b) Na koho Ďábel soustředí své útoky především?

LEV má různé metody lovu. Někdy na kořist číhá a přepadne ji u napajedla nebo u často používané zvířecí stezky. Ale někdy, jak uvádí kniha Portraits in the Wild (Portréty v divočině), lev „jednoduše využije situaci a napadne kupříkladu spící zebří mládě“.

² Náš „protivník, Ďábel,“ říká apoštol Petr, „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8) Satan ví, že mu nezbývá mnoho času, a proto v rostoucí míře utiskuje lidi, aby jim bránil sloužit Jehovovi. Tento „řvoucí lev“ však soustředí své útoky především na Jehovovy služebníky. (Zjevení 12:12, 17) Má podobné metody lovu jako doslovný lev. V čem se Satanovy metody lovu podobají lvím?

3., 4. a) Jaké metody Satan používá, když útočí na Jehovovy služebníky? b) Jaké otázky vznikají v souvislosti s tím, že dnes žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘?

³ Satan se nás někdy snaží nečekaně přepadnout ze zálohy — například nás vystaví pronásledování nebo odporu, aby podlomil naši ryzost a přiměl nás, abychom přestali Jehovovi sloužit. (2. Timoteovi 3:12) Jindy však, podobně jako lev, jednoduše využije určitou situaci. Čeká na vhodnou chvíli, kdy propadneme sklíčenosti nebo se unavíme, a pak se snaží zneužít našeho špatného citového rozpoložení, aby nás přiměl vzdát se. Nestaňme se pro Ďábla snadnou kořistí!

⁴ Žijeme však v nejnáročnějším období lidských dějin. V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, se mnozí z nás možná občas cítí sklíčení a přetížení. (2. Timoteovi 3:1) Co tedy máme dělat, abychom nezeslábli natolik, že bychom se pro Ďábla stali snadnou kořistí? Co můžeme dělat pro to, abychom se řídili inspirovanou radou apoštola Pavla — „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“? (Galaťanům 6:9)

Když nás druzí zklamou

5. Co vedlo k tomu, že se David unavil, ale co přesto neudělal?

⁵ V biblických dobách měli i ti nejvěrnější Jehovovi služebníci možná pocit, že jsou přetíženi. „Umdlel jsem svým vzdycháním,“ napsal žalmista David. „Celou noc zaplavuji své lehátko, slzami zalévám svou vlastní pohovku. Mrzutostí mi zesláblo oko.“ Proč se David cítil tak skleslý? „Kvůli všem, kteří mi projevují nepřátelství,“ řekl. Někteří lidé svým jednáním Davida tak silně zraňovali, že usedavě plakal. Ale David se kvůli tomu, jak se k němu druzí chovali, neodvrátil od Jehovy. (Žalm 6:6–9)

6. a) Jak na nás může působit to, co druzí říkají, nebo to, jak jednají? b) Jak se někteří křesťané stávají snadnou kořistí pro Ďábla?

⁶ Podobně i nás mohou slova nebo jednání druhých lidí zbavovat sil, mohou nás bolestivě zraňovat. „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem,“ říkají Přísloví 12:18. A když takto neuváženě mluví náš křesťanský bratr nebo křesťanská sestra, může být ‚bodná rána‘ velmi hluboká. Člověk může mít v takové situaci sklon urazit se nebo začít vůči někomu chovat zášť. Zvláště se nám to může stát v těch případech, kdy máme dojem, že se s námi jednalo nelaskavě nebo nespravedlivě. S tím, kdo se k nám tak zachoval, nám je pak možná zatěžko mluvit; dokonce bychom se mu mohli začít záměrně vyhýbat. Někteří křesťané pod tíhou takové zášti přestali chodit na křesťanská shromáždění — vzdali se. Smutné je, že tím ‚dali místo Ďáblovi‘, a stali se pro něho snadnou kořistí. (Efezanům 4:27)

7. a) Co máme dělat, abychom nenahrávali Ďáblovi, když nás někdo zklame nebo zraní? b) Proč bychom neměli pěstovat zášť?

⁷ Co máme dělat, abychom nenahrávali Ďáblovi, když nás někdo zklame nebo zraní? Musíme se snažit, abychom vůči tomu člověku nezačali chovat zášť. Lepší je ujmout se iniciativy a usmířit se anebo záležitost co nejrychleji vyřešit. (Efezanům 4:26) Slova v dopise Kolosanům 3:13 nás vybízejí: „Velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ Odpuštění je namístě především tehdy, když ten, kdo se proti nám něčím prohřešil, připustí svou chybu a opravdu lituje toho, co udělal. (Srovnej Žalm 32:3–5 a Přísloví 28:13.) Je však užitečné pamatovat na to, že odpustit neznamená jen přehlédnout nebo zlehčit nepravost. Znamená to mimo jiné nepěstovat zášť. Zášť je těžké břemeno. Může opanovat naše myšlení a zbavit nás radosti. Mohla by se dokonce odrazit na našem zdraví. Když však v situaci, kdy to je vhodné, odpustíme, jednáme ve svůj vlastní prospěch. Kéž se podobně jako David nikdy nevzdáme a neodvrátíme od Jehovy kvůli tomu, co nám druzí řekli nebo udělali!

Když podlehneme slabosti

8. a) Proč mají někteří křesťané občas hluboký pocit viny? b) Jaké nebezpečí hrozí tomu, kdo je natolik zatížen pocitem viny, že nad sebou zlomí hůl?

⁸ „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme,“ říká Jakub 3:2. Když se nám to stane, je pouze přirozené, že se cítíme provinile. (Žalm 38:3–8) Pocit viny může být obzvlášť silný, když zápasíme s nějakou tělesnou slabostí a opakovaně jí podléháme.a Jedna křesťanka, která takovou bitvu sváděla, řekla: „Už se mi nechtělo žít, protože jsem nevěděla, zda jsem nespáchala neodpustitelný hřích. Připadalo mi, že už nemá význam namáhat se ve službě pro Jehovu, že pro mě už je asi příliš pozdě.“ Když nás pocit viny začne tížit tak silně, že nad sebou zlomíme hůl, vydáváme se napospas Ďáblovi — a je pravděpodobné, že on svou příležitost rychle využije! (2. Korinťanům 2:5–7, 11) Možná potřebujeme získat vyváženější názor na vinu.

9. Proč máme důvěřovat v Boží milosrdenství?

⁹ Když zhřešíme, je správné, že máme určitý pocit viny. Někdy však tento pocit trvá dál a dál, protože křesťan se domnívá, že není hoden Božího slitování. Bible nás však laskavými slovy ujišťuje: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:9) Je nějaký pádný důvod domnívat se, že v tvém případě to Bůh neudělá? Vzpomeň si, že Jehova ve svém Slově říká, že je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5; 130:3, 4) Bůh nemůže lhát — co ve svém Slově slibuje, to také udělá. Podmínkou je, abychom se na něho obrátili s kajícným srdcem. (Titovi 1:2)

10. Jaké povzbudivé ujištění pro situaci, kdy svádíme boj s nějakou tělesnou slabostí, obsahovala jedna starší Strážná věž?

¹⁰ Co bys tedy měl dělat, když podlehneš nějaké slabosti, s níž bojuješ? Nevzdávej se! Tím, že jsi podlehl, není nutně smazán veškerý pokrok, kterého jsi dosáhl. Ve Strážné věži číslo 8 z roku 1954 bylo povzbudivé ujištění: „Někdy vystupuje . . . problém, když shledáváme, že my sami následkem špatných zvyklostí, které v našem dřívějším [způsobu života] zapustily hlouběji kořeny, než si myslíme, často klopýtáme a padáme . . . Nezoufej! Nevyvozuj, že jsi spáchal hříchy, pro které není odpuštění. Právě to by chtěl vyvoditi satan. Skutečnost, že jsi ve svém nitru zarmoucen a znepokojen, dokazuje, že jsi tak příliš daleko nedošel. Nikdy neumdlévej a pokorně a vážně se obracej k Bohu a dostane se ti od něho odpuštění, očištění a pomoci. Jdi k němu, jako dítě chodí ke svému otci, když jest v těžkostech, bez ohledu na to, jak často pro tutéž slabost musí přicházet, a Jehova ti milostivě poskytne pomoc, protože ti prokazuje nezaslouženou dobrotivost, a jsi-li upřímný, daruje ti vědomí očištěného svědomí.“

Když se nám zdá, že nejsme dost aktivní

11. a) Jaký bychom měli mít pocit z toho, že se podílíme na kázání o Království? b) S jakými pocity ohledně služby musí někteří křesťané bojovat?

¹¹ Důležitou součástí křesťanova života je kázání o Království a je radostné mít na něm svůj podíl. (Žalm 40:8) Někteří křesťané však trpí hlubokým pocitem viny, že se na této službě nemohou více podílet. Takový pocit viny by nás mohl dokonce připravovat o radost a způsobit, že se vzdáme — protože se budeme domnívat, že v Jehovových očích jsme málo aktivní. Zamysleme se nad tím, s jakými pocity bojují někteří křesťané.

„Víte vůbec, o kolik času člověka připravuje chudoba?“ napsala jedna vdaná křesťanská sestra, která vychovává tři děti. „Musím šetřit, kde se dá. Chodím po bazarech, hledám výprodeje, nebo dokonce sama šiju. Týdně strávím hodinu nebo dvě nad potravinovými poukázkami pro chudé — musím je vystřihovat, třídit a ukládat. Někdy si to velmi vyčítám a říkám si, že bych ten čas měla trávit v kazatelské službě.“

„Myslela jsem si, že asi Jehovu dostatečně nemiluju,“ vysvětlila jedna sestra, která má čtyři děti a nevěřícího manžela. „Proto jsem Jehovovi sloužila ze všech sil. Velmi jsem se snažila, ale pořád jsem měla pocit, že je to málo. Víte, úplně mi chyběla sebeúcta, a proto jsem si nedovedla představit, že by Jehova mohl mou službu schvalovat.“

Jiná křesťanka, která musela opustit službu plným časem, řekla: „Nemohla jsem se vyrovnat s představou, že už Jehovovi nebudu sloužit plným časem, že nesplním to, k čemu jsem se mu zavázala. Byla jsem nepředstavitelně zklamaná! Když si na to dnes vzpomenu, rozpláču se.“

12. Proč mají někteří křesťané hluboký pocit viny kvůli tomu, že nemohou být ve službě aktivnější?

¹² Je přirozené, že chceme Jehovovi sloužit, jak nejvíce to jde. (Žalm 86:12) Proč ale mají někteří lidé pocit viny, že nemohou být ještě aktivnější? Někdy to souvisí s pocitem méněcennosti vyvolaným možná nějakými nepříjemnými zážitky. Jindy je nemístný pocit viny způsoben nerealistických názorem na to, co od nás Jehova očekává. „Měla jsem dojem, že když to nebolí, pak se snažím málo,“ připustila jedna křesťanka. Proto si nasadila velmi vysokou laťku — a pak, když jí nebyla schopna dosáhnout, měla ještě větší pocit viny.

13. Co od nás Jehova očekává?

¹³ Co od nás Jehova očekává? Řečeno jednoduše, Jehova od nás očekává, že mu budeme sloužit celou duší, že budeme dělat tolik, kolik nám naše situace dovoluje. (Kolosanům 3:23) Může však být velký rozdíl mezi tím, co bychom dělat chtěli, a tím, co dělat skutečně můžeme. Mohou nás omezovat určité okolnosti, například věk, zdravotní stav, tělesná zdatnost nebo rodinné závazky. Když však děláme vše, co je v našich možnostech, buďme ujištěni, že Jehovovi sloužíme celou duší — stejně jako ten, komu jeho zdraví a životní podmínky dovolují sloužit plným časem. (Matouš 13:18–23)

14. Co můžeš udělat, když potřebuješ, aby ti někdo pomohl zjistit, co můžeš od sebe realisticky očekávat?

¹⁴ Jak tedy zjistíš, co od sebe můžeš realisticky očekávat? Možná si o tom popovídáš se zralým křesťanským přítelem, kterému důvěřuješ, například s některým starším nebo se zkušenou sestrou — s někým, kdo zná tvé schopnosti, tvá omezení a tvé rodinné závazky. (Přísloví 15:22) Pamatuj, že tvá lidská hodnota se v Božích očích neměří výkonem v kazatelské službě. Pro Jehovu jsou drahocenní všichni jeho služebníci. (Ageus 2:7; Malachiáš 3:16, 17) Tvůj podíl na službě je možná větší anebo menší než podíl jiných, ale pokud děláš vše, co je v tvých silách, Jehovu to těší, a není důvod, abys měl pocit viny. (Galaťanům 6:4)

Když je od nás mnoho vyžadováno

15. V jakém ohledu je od sborových starších mnoho vyžadováno?

¹⁵ „Od každého, komu bylo mnoho dáno,“ řekl Ježíš, „od toho bude mnoho vyžadováno.“ (Lukáš 12:48) Od těch, kdo slouží jako sboroví starší, je rozhodně ‚vyžadováno mnoho‘. Tito bratři — podobně jako Pavel — se vydávají ve prospěch sboru. (2. Korinťanům 12:15) Musí si připravovat proslovy, vykonávat pastýřské návštěvy, řešit právní případy — a přitom všem nesmějí zanedbávat svou rodinu. (1. Timoteovi 3:4, 5) Někteří starší mají také mnoho práce na stavbách sálů Království, ve výborech pro styk s nemocnicemi nebo jako dobrovolníci na krajských a oblastních sjezdech. Co mají tito těžce pracující, oddaní muži dělat, aby se pod tíhou takových odpovědných úkolů nevyčerpali?

16. a) Jaké praktické řešení navrhl Mojžíšovi Jetro? b) Jaká vlastnost pomůže starším, aby se o příslušné povinnosti rozdělili s jinými?

¹⁶ Když se Mojžíš — skromný a pokorný člověk — začal vyčerpávat řešením problémů jiných lidí, nabídl mu jeho tchán Jetro praktickou radu: rozděl se o své povinnosti s dalšími způsobilými muži. (2. Mojžíšova 18:17–26; 4. Mojžíšova 12:3) „Moudrost je u skromných,“ říkají Přísloví 11:2. Být skromný znamená uvědomovat si svá omezení a být s nimi smířen. Skromný muž se nezdráhá pověřit některými úkoly jiné, a také se nebojí, že když se o příslušné povinnosti rozdělí s dalšími způsobilými muži, přestane mít věci pod kontrolou.b (4. Mojžíšova 11:16, 17, 26–29) Místo toho těmto mužům rád poskytne pomoc, aby dělali pokroky. (1. Timoteovi 4:15)

17. a) Jak mohou členové sboru odlehčit starším jejich náklad? b) Jaké oběti přinášejí manželky starších a jak můžeme dát najevo, že tyto oběti nebereme jako samozřejmost?

¹⁷ Členové sboru mohou starším velmi odlehčit jejich náklad. Chápou, že starší se musejí starat o své rodiny, a proto si nebudou dělat nerozumné nároky na jejich čas a pozornost. Také nebudou považovat za samozřejmost, že manželky starších se nesobecky dělí se sborem o své manžely — což je osobní oběť, kterou ochotně přinášejí. Jedna matka tří dětí, jejíž manžel slouží jako starší, řekla: „Nikdy si nestěžuji, že dobrovolně nesu větší náklad prací v domácnosti, aby manžel mohl sloužit jako starší. Vím, že díky jeho službě Jehova naší rodině velmi žehná. Nestěžuji si, že se manžel věnuje jiným. Ovšem realisticky vzato, často mám kvůli manželově zaneprázdněnosti více práce okolo domu a s výchovou dětí, než bych měla v případě, kdyby takto nesloužil.“ Žel, tato sestra se setkala s tím, že někteří křesťané neocenili, že nese těžší náklad, ale naopak pronášeli určité necitlivé poznámky, například: „Proč nesloužíš jako průkopnice?“ (Přísloví 12:18) Oč lepší je druhé pochválit za to, co dělají, než je kritizovat, že nedělají, co dělat nemohou! (Přísloví 16:24; 25:11)

Když nás postihne sklíčenost kvůli tomu, že ještě nepřišel konec

18., 19. a) Proč teď není vhodná chvíle na to, abychom přestali běžet závod o věčný život? b) Jakou aktuální radu dal apoštol Pavel křesťanům v Jeruzalémě?

¹⁸ Když běžec ví, že se blíží k cíli dlouhého závodu, nevzdává se. Možná je už na hranici sil — vyčerpaný, uhřátý, dehydratovaný — ale takový kousek před finišem nelze zastavit. My, křesťané, běžíme závod o cenu života, a jsme už velmi blízko k cíli. Teď není vhodná chvíle na to, abychom se zastavili! (Srovnej 1. Korinťanům 9:24; Filipanům 2:16; 3:13, 14.)

¹⁹ Křesťané v prvním století byli v podobné situaci. Kolem roku 61 n. l. psal apoštol Pavel dopis křesťanům v Jeruzalémě. Času rychle ubývalo — ničemná „generace“, odpadlý židovský systém věcí, měla co nevidět ‚pominout‘. Zvláště křesťané v Jeruzalémě museli být bdělí a věrní, protože měli z města uprchnout, jakmile uvidí, že je obklopené utábořenými vojsky. (Lukáš 21:20–24, 32) Bylo to tedy aktuální, když Pavel napsal inspirovanou radu: ‚Neunavte se a neochabněte ve svých duších.‘ (Hebrejcům 12:3) Apoštol Pavel zde použil dvě velmi výstižná slovesa: ‚unavit se‘ (kamno) a ‚ochabnout‘ (eklyomai). Jeden znalec Bible uvádí, že tato řecká slova „použil Aristoteles, když mluvil o běžcích, kteří se za cílovou čárou uvolní a zhroutí se na zem. Čtenáři [Pavlova dopisu] ještě závod nedokončili. Nesmí jej předčasně vzdát. Nesmí umdlít a zhroutit se únavou. Je to opět výzva k tomu, aby křesťané vytrvávali, když se setkávají s nějakými útrapami.“

20. Proč je Pavlova rada aktuální také pro nás dnes?

²⁰ Tato Pavlova rada je velmi aktuální také pro nás dnes! Tlaků přibývá, a mohou nastat chvíle, kdy se cítíme jako vyčerpaný běžec, který se bojí, že mu nohy každou chvíli vypovědí službu. Ale tak blízko cíle se nesmíme vzdát! (2. Paralipomenon 29:11) Právě to by si přál náš Protivník, „řvoucí lev“. Jehova však prostřednictvím určitých opatření „unavenému dává sílu“. (Izajáš 40:29) Následující článek se bude zabývat tím, jaká opatření to jsou a jak je můžeme využít.

[Poznámky pod čarou]

Jehova dává unavenému sílu

„Ti, kteří doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli.“ (IZAJÁŠ 40:31)

1., 2. Co Jehova dává těm, kdo v něho důvěřují, a o čem budeme nyní uvažovat?

OREL patří k nejmohutnějším ptákům na obloze. Dokáže s nehybnými perutěmi překonat obrovské vzdálenosti. Orel skalní, „král ptactva“, který má rozpětí křídel kolem dvou metrů, patří k „nejvznešenějším z orlů; vznese se nad hory a nad údolí, dlouhé hodiny krouží nad některým hřebenem, a pak začne spirálovitě stoupat stále výš a výš, až je z něho na obloze jen tmavá tečka“. (The Audubon Society Encyclopedia of North American Birds)

² Tyto letové schopnosti orla měl na mysli Izajáš, když psal: „[Jehova] unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické energie rozhojňuje plnou sílu. Chlapci se unaví i umdlí a mladí muži budou zcela jistě klopýtat, ale ti, kteří doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:29–31) Je velkou útěchou, když víme, že těm, kdo v něho důvěřují, dává Jehova sílu, aby mohli vytrvávat — jako by je vybavil zdánlivě neznavitelnými křídly vznášejícího se orla! Uvažujme nyní o některých opatřeních, jejichž prostřednictvím Jehova dává unavenému sílu.

Modlitba má moc

3., 4. a) K čemu vybízel Ježíš své učedníky? b) Jakou Jehovovu odpověď na naše modlitby můžeme očekávat?

³ Ježíš Kristus své učedníky povzbuzoval, aby se ‚vždy modlili a nepolevovali‘. (Lukáš 18:1) Můžeme však v nesnesitelné životní situaci opravdu očekávat, že znovu získáme sílu a nevzdáme se, když Jehovovi vylejeme své srdce? Ano, ale musíme přitom pamatovat na některé věci.

⁴ To, co od Jehovy očekáváme jako odpověď na své modlitby, musí být realistické. Jedna křesťanka, která se dostala do hluboké deprese, později řekla: „Podobně jako v případě jiných nemocí, Jehova dnes nedělá zázraky. Ale pomáhá nám, abychom se s nemocí vyrovnali a uzdravili se do té míry, do jaké je to pro nás v tomto systému věcí možné.“ Dodává, jak jí pomohla modlitba: „Čtyřiadvacet hodin denně jsem měla k dispozici Jehovova svatého ducha.“ Jehova nás tedy nezaštítí před životními tlaky, které nás mohou srážet, ale „dá . . . svatého ducha těm, kteří ho prosí“! (Lukáš 11:13; Žalm 88:1–3) Svatý duch nám může pomoci, abychom se s každou životní zkouškou, do které se dostaneme, vyrovnali. (1. Korinťanům 10:13) V případě nutnosti nám může poskytnout „moc, která je nad to, co je normální“, abychom dokázali vytrvat, dokud Boží Království v novém světě — který už je velmi blízko — neodstraní všechny skličující problémy. (2. Korinťanům 4:7)

5. a) Které dvě věci jsou nezbytné, aby naše modlitby byly účinné? b) Jak se můžeme modlit, když bojujeme s nějakou slabostí těla? c) Co Jehovovi dokážeme svými vytrvalými a konkrétními modlitbami?

⁵ Aby však naše modlitby byly účinné, musíme se modlit vytrvale a konkrétně. (Římanům 12:12) Jestliže se například někdy cítíš unavený kvůli tomu, že bojuješ s nějakou slabostí těla, naléhavě Jehovu pros na začátku každého dne, aby ti během dne pomohl té slabosti nepodlehnout. Podobně se modli i v průběhu dne a také každý večer před spaním. Jestliže přece podlehneš, úpěnlivě Jehovu pros o odpuštění, ale také s ním mluv o tom, co vedlo k tomu, že jsi podlehl, a co můžeš udělat pro to, aby ses v budoucnosti podobným situacím vyhnul. Takovými vytrvalými a konkrétními modlitbami dokážeš ‚Tomu, kdo slyší modlitbu‘, že si upřímně přeješ v boji zvítězit. (Žalm 65:2; Lukáš 11:5–13)

6. Proč můžeme právem očekávat, že Jehova bude našim modlitbám naslouchat, i když se cítíme nehodni toho, abychom se modlili?

⁶ Někdy se však stává, že křesťané, kteří se unavili, mají pocit, že nejsou hodni toho, aby se modlili. Jedna křesťanka, která takové pocity měla, později řekla: „Takové uvažování je velmi nebezpečné, protože znamená, že jsme si přisvojili úlohu sami sebe soudit — a to nám nepřísluší.“ Vždyť „Bůh sám je Soudce“. (Žalm 50:6) Bible nás však ujišťuje, že ačkoli nás „snad naše srdce odsuzuje . . . Bůh je větší než naše srdce a zná všechno“. (1. Jana 3:20) Jakou útěchou je vědět, že i když my sami usoudíme, že nejsme hodni toho, abychom se modlili, Jehova se tak na nás vůbec nemusí dívat! Jehova o nás „zná všechno“; ví o tom, jaké okolnosti v našem životě mohly způsobit, že se nyní cítíme méněcenní. (Žalm 103:10–14) Je milosrdný a má pro nás hluboké porozumění, proto naslouchá modlitbám, které vycházejí ze ‚srdce zlomeného a zdrceného‘. (Žalm 51:17) Jak by mohl odmítnout naslouchat našemu volání o pomoc, když sám odsuzuje každého, kdo „si zacpává ucho před naříkavým křikem poníženého“? (Přísloví 21:13)

Laskavé společenství bratrů

7. a) Jaké další opatření nám Jehova poskytl, aby nám pomohl znovu získat sílu? b) Jaká skutečnost o našem společenství bratrů nás může povzbudit?

⁷ Dalším opatřením, které nám Jehova poskytl proto, aby nám pomohl znovu získat sílu, je naše křesťanské společenství bratrů. Je vskutku drahocennou výsadou patřit k této celosvětové rodině bratrů a sester! (1. Petra 2:17) Když nás životní tlaky srážejí k zemi, naše laskavé společenství bratrů nám může pomoci, abychom znovu nabyli síly. Jak? Jen samotné vědomí toho, že nejsme sami, kdo se dostává do skličujících situací, je povzbudivé. Nepochybně jsou mezi námi bratři a sestry, kteří zažili podobné tlaky a zkoušky a kteří měli podobné pocity jako my. (1. Petra 5:9) Je povzbudivé vědět, že neprožíváme něco výjimečného a že ani naše pocity nejsou neobvyklé.

8. a) Ze kterých příkladů je vidět, jak můžeme v našem společenství bratrů najít potřebnou pomoc a útěchu? b) Jak jsi ty sám dostal pomoc a útěchu od ‚pravého druha‘?

⁸ V laskavém společenství bratrů můžeme najít ‚pravé druhy‘, kteří nám mohou poskytnout potřebnou oporu a útěchu, když jsme sklíčeni. (Přísloví 17:17) Často není zapotřebí více než několik laskavých slov nebo ohleduplný skutek. Jedna křesťanka, která zápasila s pocity méněcennosti, vzpomíná: „Někteří přátelé mi stále kladli před oči mé klady, aby mi pomohli překonat negativní pocity.“ (Přísloví 15:23) Pro jednu sestru, které zemřela mladá dcera, bylo zprvu obtížné zpívat na sborových shromáždění písně Království, zvláště ty písně, v nichž byla zmínka o vzkříšení. Vzpomíná: „Jednou se stalo, že sestra, která seděla přes uličku, si všimla, že pláču. Přišla ke mně, položila mi ruku kolem ramen a zbytek písně zpívala se mnou. Pocítila jsem velkou lásku k bratrům a sestrám a byla jsem moc ráda, že jsme mohli přijít na shromáždění, protože jsem viděla, že tady — v sále Království — na nás čeká pomoc.“

9., 10. a) Jak můžeme sami přispět k vřelé atmosféře v našem společenství bratrů? b) Kdo zvláště potřebuje zdravé společenství? c) Co můžeme udělat pro ty, kdo potřebují povzbudit?

⁹ Každý z nás samozřejmě nese odpovědnost za to, aby k té hřejivé atmosféře našeho společenství bratrů přispíval svým dílem. Naše srdce se pak ‚rozšíří‘ a pojme všechny bratry a sestry. (2. Korinťanům 6:13) Bylo by velmi smutné, kdyby ti, kdo se unavili, pocítili, že láska tohoto společenství bratrů k nim ochladla! Někteří křesťané však říkají, že se cítí osamělí, že mají pocit, že se na ně zapomíná. Jedna sestra, jejíž manžel odporuje pravdě, prosila: „Kdo nepotřebuje budující přátelství, povzbuzení a láskyplné společenství? Prosím vás, připomeňte bratrům a sestrám, že je potřebujeme!“ Ano, především ti, kdo jsou deprimováni svou životní situací — ti, kdo žijí s nevěřícím manželským druhem, dále svobodné matky a otcové bez manželky, lidé s chronickými zdravotními problémy, staří lidé, ale i mnozí jiní — ti všichni potřebují zdravé společenství. Je snad nutné, aby se to některým z nás připomenulo?

¹⁰ Jak bychom mohli pomoci? ‚Rozšiřme se‘ v projevování lásky. Když nabízíme svou pohostinnost, nezapomeňme na ty, kdo potřebují povzbuzení. (Lukáš 14:12–14; Hebrejcům 13:2) Pozvěme je na návštěvu, a nepředpokládejme, že jim nějaké okolnosti zabrání přijmout naše pozvání. Ať se rozhodnou sami. I kdyby nemohli naše pozvání přijmout, nepochybně je povzbudí, když budou vědět, že na ně druzí myslí. Možná, že právě to potřebují, aby znovu získali sílu.

11. Ve kterých ohledech by mohl potřebovat pomoc člověk, který je obtížen životními starostmi?

¹¹ Člověk, který je obtížen životními starostmi možná potřebuje pomoc i v nějakém jiném ohledu. Svobodná matka by například mohla potřebovat, aby některý zralý bratr projevil zájem o jejího syna vyrůstajícího bez otce. (Jakub 1:27) Bratr nebo sestra, kteří mají nějaký vážný zdravotní problém, by mohli potřebovat pomoci s nákupem nebo s úklidem. Starší člověk může toužit po společnosti nebo potřebuje pomoc, aby mohl jít do kazatelské služby. Když vidíme, že někdo soustavně potřebuje pomoc, stává se to pro nás ‚zkouškou pravosti naší lásky‘. (2. Korinťanům 8:8) Poskytování pomoci stojí čas a úsilí, ale neodtahujme se kvůli tomu od těch, kdo nás potřebují. Kéž jsme k potřebám druhých vnímaví, kéž na tyto potřeby reagujeme, a obstojíme tak ve zkoušce křesťanské lásky.

Jakou moc má Boží slovo

12. Jak nám Boží slovo pomáhá znovu získat sílu?

¹² Člověk, který přestane jíst, brzy ztratí sílu. A tak dalším způsobem, jak získáváme sílu k tomu, abychom vytrvali, je, že se Jehova stará o naši dobrou duchovní výživu. (Izajáš 65:13, 14) Jaký duchovní pokrm nám Jehova poskytuje? Především své Slovo, Bibli. (Matouš 4:4; srovnej Hebrejcům 4:12.) Jak nám může Boží slovo pomoci, abychom znovu získali sílu? Když nás problémy a životní tlaky začnou zbavovat energie, můžeme ji načerpat tím, že čteme o tom, jaké pocity měli věrní muži a ženy v biblických dobách, a o tom, jak se museli potýkat se životem. Přestože jsou vynikajícím příkladem ryzosti, byli to lidé „s pocity, jako jsou naše“. (Jakub 5:17; Skutky 14:15) Snášeli podobné zkoušky a tlaky jako my. Uvažujme o několika příkladech.

13. Ze kterých biblických příkladů je vidět, že věrní muži a ženy v biblických dobách měli stejné pocity a zážitky jako my?

¹³ Patriarcha Abraham věřil ve vzkříšení, ale přesto velmi truchlil, když mu zemřela manželka. (1. Mojžíšova 23:2; srovnej Hebrejcům 11:8–10, 17–19.) Kajícný David cítil, že kvůli svým hříchům není hoden toho, aby sloužil Jehovovi. (Žalm 51:11) Mojžíš měl pocit nedostatečnosti. (2. Mojžíšova 4:10) Epafroditus propadl sklíčenosti, když se roznesla zpráva o tom, že ho vážná nemoc omezila v konání ‚Pánova díla‘. (Filipanům 2:25–30) Pavel musel bojovat se svým padlým tělem. (Římanům 7:21–25) Euodie a Syntyche, dvě pomazané sestry ve filipském sboru, spolu zřejmě těžko vycházely. (Filipanům 1:1; 4:2, 3) Je velmi povzbudivé, když víme, že tito věrní křesťané, kteří měli stejné pocity a zážitky jako my, se nevzdali! A Jehova je nepřestal podporovat.

14. a) Jaký prostředek používá Jehova k tomu, aby nám pomohl čerpat sílu z jeho Slova? b) Proč časopisy Strážná věž a Probuďte se! přinášejí články o společenských, rodinných a citových problémech?

¹⁴ K tomu, aby nám pomohl čerpat sílu ze svého Slova, Jehova používá třídu věrného a rozvážného otroka. Tento otrok nám bez přestání poskytuje „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45) Věrný otrok prostřednictvím časopisů Strážná věž a Probuďte se! již dlouho hájí biblickou pravdu a oznamuje, že jedinou nadějí lidstva je Boží Království. Zvláště v několika posledních desetiletích přinášejí tyto časopisy aktuální články, které jsou založené na Bibli a týkají se společenských, rodinných a citových problémů, s nimiž se musí potýkat i někteří členové Božího lidu. Proč takové články vycházejí? Proto, aby lidé, kteří tyto problémy mají, mohli čerpat sílu a povzbuzení z Božího slova. Avšak tyto články také každému z nás pomáhají, abychom lépe rozuměli tomu, co možná zakoušejí někteří bratři a některé sestry. Díky tomu můžeme snáze uplatnit Pavlova slova: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ (1. Tesaloničanům 5:14)

Starší, kteří jsou jako „úkryt před větrem“

15. Co prorokoval Izajáš o mužích, kteří slouží jako starší, a jakou povinnost proto starší mají?

¹⁵ Jehova nám poskytl ještě jinou pomoc pro případ, že se unavíme — sborové starší. Prorok Izajáš o starších řekl: „Každý se prokáže jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ (Izajáš 32:1, 2) Starší jsou povinni odpovídat tomu, co o nich Jehova předpověděl. Starší se musí prokázat jako zdroj útěchy a osvěžení pro ostatní a musí být ochotni ‚nést břemena [neboli „obtížné věci“; doslova „těžké věci“] druhých‘. (Galaťanům 6:2, Reference Bible, poznámka pod čarou) Jak to mohou dělat?

16. Co mohou starší udělat pro křesťana, který má pocit, že není hoden toho, aby se modlil?

¹⁶ Již jsme se zmínili o tom, že křesťan, který se unaví, má někdy pocit, že není hoden toho, aby se modlil. Co mohou starší udělat? Mohou se modlit s ním a za něho. (Jakub 5:14) K tomu, aby byl takový unavený křesťan utěšen, jistě přispěje, když starší před ním prosí Jehovu, aby tento křesťan pochopil, jak velmi jej Bůh i spolukřesťané milují. Když sklíčený člověk slyší vroucí, upřímnou modlitbu staršího, může znovu získat jistotu. Sklíčenému je možné pomoci, aby si uvědomil, že když starší pevně věří, že modlitby vznášené za něho Jehova vyslyší, může tomu sklíčený také pevně věřit.

17. Proč musí být starší soucitnými posluchači?

¹⁷ „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení,“ říká Jakub 1:19. Chtějí-li starší pomoci unavenému, aby znovu nabyl síly, musí mu soucitně naslouchat. Někdy se stává, že členové sboru zápasí s nějakými problémy nebo tlaky, které v tomto systému věcí nelze vyřešit. V tom případě zřejmě nepotřebují „návod“ na to, jak se svých problémů zbavit, ale dobrého posluchače, s nímž by o tom mohli mluvit. Dobrý posluchač jim neřekne, jaké by měli mít pocity; bude naslouchat, a ne posuzovat. (Lukáš 6:37; Římanům 14:13)

18., 19. a) Proč je potřeba, aby byl starší ‚rychlý k slyšení‘, a aby unavenému nepřidával k jeho břemenu další zátěž? b) K čemu to vede, když starší ‚projevují soucítění‘?

¹⁸ Starší, budete-li připraveni naslouchat, nestane se, že byste některému unavenému spolukřesťanovi k jeho břemenu nechtěně přidali další zátěž. Je opravdu nutné, abyste tomu, kdo například vynechá několik shromáždění nebo se méně podílí na kazatelské službě, dali radu, že má více chodit do služby nebo pravidelněji na shromáždění? Možná ano. Ale znáte celou situaci? Nehraje v tom roli zhoršení zdravotního stavu? Nepřibylo v poslední době rodinných závazků? Netíží toho unaveného křesťana ještě nějaké jiné problémy nebo životní tlaky? Pamatujte na to, že už teď možná trpí hlubokým pocitem viny kvůli tomu, že není aktivnější.

¹⁹ Jak tedy můžete takovému bratrovi nebo sestře pomoci? Než dospějete k nějakému závěru a dáte radu, naslouchejte! (Přísloví 18:13) Otázkami, které položíte s porozuměním a s rozlišovací schopností, ‚načerpejte‘ ze srdce takového člověka poznání o tom, jaké pocity prožívá. (Přísloví 20:5) Nepřehlížejte tyto pocity — berte je vážně. Možná, že unavený křesťan potřebuje být ujištěn o tom, že Jehova se o nás stará a chápe, že nás okolnosti někdy mohou omezovat. (1. Petra 5:7) Když starší ‚projevují soucítění‘, pak unavení křesťané ‚najdou občerstvení pro své duše‘. (1. Petra 3:8; Matouš 11:28–30) Když takové občerstvení naleznou, nebude nutné jim říkat, aby byli aktivnější; jejich srdce je samo bude podněcovat, aby ve službě pro Jehovu dělali vše, co je rozumně možné dělat. (Srovnej 2. Korinťanům 8:12; 9:7.)

20. K čemu bychom měli být rozhodnuti, když vidíme, že je blízko konec této ničemné generace?

²⁰ Opravdu, žijeme v té nejnáročnější době lidských dějin. Život v tomto Satanově světě je o to těžší, oč hlouběji se ocitáme v čase konce. Pamatujme však, že Ďábel jako lev na lovu vyčkává, až se unavíme, až se vzdáme — a pak využije příležitosti ulovit snadnou kořist. Můžeme být Jehovovi velmi vděčni, že dává unavenému sílu! Kéž plně využijeme opatření, která nám Jehova poskytuje, abychom měli sílu vytrvávat, jako by nás obdařil mocnými orlími křídly. Konec této ničemné generace je už velmi blízko. Dnes tedy není vhodná doba na to, abychom se ve svém závodě o cenu věčného života zastavili. (Hebrejcům 12:1)