⁸ K novodobým příkladům patří jeden svědek Jehovův, který vedl křesťanské shromáždění v jedné africké zemi, kde byli svědkové, hlavně na podnět místních katolíků, obviněni z terorismu. Náhle se objevila vojenská policie s nastavenými bajonety. Ženy a děti poslali domů, ale muže začali bít. Svědek si vzpomíná: „Nedostává se mi slov, abych popsal, jak s námi zacházeli. Desátník, který měl akci na starosti, otevřeně prohlásil, že nás ubijí k smrti. Dostal jsem dřevěným kyjem takové rány, že jsem později zvracel krev ještě devadesát dnů. Ale v té chvíli jsem měl největší starost o život svých bratrů. V modlitbě jsem prosil Jehovu, aby pečoval o život těchto svých ovcí“, a všichni přežili. To byl skutečně příklad toho, jak lze zachovat klid tváří v tvář hroznému odporu a jak lze projevovat láskyplnou starost o druhé. Ano, náš nebeský Otec opravdu vyslýchá prosby svých věrných služebníků a uděluje jim svůj pokoj. Jeden z udivených vojáků, kteří se podíleli na této události, prohlásil, že Bůh těchto svědků „je určitě ten pravý“.

11. Jak projevil jeden bratr v Holandsku, že potřebuje duchovní pokrm?

¹¹ Arthur Winkler z Holandska si velice vážil Bible, zejména v době nacistické okupace Holandska, kdy museli svědkové vykonávat svou křesťanskou činnost v podzemí. Gestapo bratra Winklera hledalo. Když se ho nakonec zmocnili, snažili se ho přemluvit ke spolupráci, ale to se jim nepodařilo. Pak ho zbili do bezvědomí. S vyraženými zuby, vykloubenou dolní čelistí a tělem zbitým do krve byl uvržen do temné cely. Ale strážný byl vlídný a měl s ním soucit. Bratr Winkler prosil v modlitbě Jehovu o vedení. Cítil, že potřebuje duchovní potravu, a požádal strážného o pomoc. Později se otevřely dveře cely a někdo hodil do cely Bibli. Bratr Winkler si vzpomíná: „Jaká radost to byla, když jsem se mohl denně radovat z příjemných slov pravdy. . . cítil jsem, jak se duchovně posiluji.“a