9. a) Jak projevil pomazaný ostatek vytrvalost a k čemu to vedlo? b) Co je pro nás podnětem, abychom věrně pokračovali ve službě Bohu?

⁹ Pomazaní křesťané novějších dob, kteří sloužili Bohu, věděli již před 1. světovou válkou, že rok 1914 bude znamenat konec časů pohanů, a mnoho z nich očekávalo, že obdrží v tomto památném roce svou nebeskou odměnu. Ale nestalo se to. Jak dnes skutečnosti ukazují, měli před sebou ještě další desítky let. Během tohoto neočekávaného prodloužení svého pozemského životního běhu byli přečištěni rukou Jehovy Boha. (Zecharjáš 13:9; Malachiáš 3:2, 3) Pokračující vytrvalost jim přinesla prospěch. Jako Jehovovi služebníci se radovali, když byli označeni jako lid pro jeho jméno. (Izajáš 43:10–12; Skutky 15:14) Dnes, kdy byli provedeni dvěma světovými válkami a mnoha menšími válečnými konflikty, jsou rozechvěni pohnutím, když v rozšiřování dobré zprávy dostávají pomoc od rostoucího velkého zástupu jiných ovcí. Těch je nyní více než čtyři milióny.

14. Proč bychom si neměli myslet, že je zkouška vytrvalosti nekonečná a odměna nejistá?

¹⁴ Pomazaný ostatek již spatřil 77 roků, které uběhly od konce časů pohanů v roce 1914, kdy někteří z nich očekávali oslavení pravého křesťanského sboru v nebesích. Jak dlouho bude muset tento ostatek ještě čekat, nevíme. Měli bychom tedy zakolísat a domnívat se, že je toto čekání nekonečné a že odměna je pouhý přelud? Ne! Tak by nikdy nebyla ospravedlněna Jehovova svrchovanost a vzdána čest jeho jménu. Nebyl by ospravedlněn před světem, až nám dá vítězství a výslednou cenu věčného života. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, ostatek a jeho věrní společníci, kteří se podobají ovcím, jsou rozhodnuti čekat na Jehovu, dokud nebude jednat ve svém ustanoveném čase. Tím, že projevují takovou příkladnou vytrvalost, následují příklad Abrahama. — Římanům 8:23–25.