Job — zářný příklad vytrvalosti a ryzosti

„Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného?“ (JOB 1:8)

1, 2. (a) Které nečekané tragické události postihly Joba? (b) Popište, jaký byl Jobův život, než k tragickým událostem došlo.

KDYSI žil jeden muž, který měl všechno, co si lze přát — byl bohatý, těšil se vážnosti, byl zdravý a měl šťastnou rodinu. Potom jej však rychle za sebou postihly tři tragédie. Přes noc přišel o své bohatství. Vzápětí během hrůzné bouře zahynuly všechny jeho děti. Krátce na to jej postihla vysilující nemoc, při které se celé jeho tělo pokrylo bolestivými vředy. Možná jste poznali, že tímto mužem byl Job, ústřední postava biblické knihy, která nese jeho jméno. (Job, kapitoly 1 a 2)

² „Kéž bych byl jako v dávných lunárních měsících,“ úpěl. (Job 3:3; 29:2) Když nastane nějaká katastrofa, kdo by nezatoužil po minulých dnech? Pokud jde o Joba, míval dobrý život a zdálo se, že je chráněn před jakýmkoli neštěstím. Význační lidé si jej vážili a chodili se k němu radit. (Job 29:5–11) Byl bohatý, ale na peníze měl vyrovnaný názor. (Job 31:24, 25, 28) Když se setkal s vdovami nebo se sirotky, kteří byli v nouzi, pomáhal jim. (Job 29:12–16) A byl věrný své manželce. (Job 31:1, 9, 11)

3. Jak na Joba pohlížel Jehova?

³ Job žil bezúhonně, protože uctíval Boha. Jehova řekl: „Na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného.“ (Job 1:1, 8) Ale ačkoli se Job vyznačoval mravní ryzostí, postihly ho tragédie, které tvrdě zasáhly do jeho poklidného způsobu života. Všechny výsledky jeho činnosti zmizely a dolehla na něj bolest, úzkost a pocit marnosti. Byla to zkouška, při níž se mělo ukázat, jakým člověkem Job doopravdy je.

4. Proč bude užitečné, jestliže budeme uvažovat o Jobově zkoušce?

⁴ Job ovšem nebyl zdaleka jediným Božím služebníkem, kterého osobně postihlo neštěstí. Mnohým dnešním křesťanům nejsou Jobovy zážitky vůbec vzdálené. Stojí tedy za to, abychom se zabývali dvěma otázkami: Jak nám úvaha o Jobově zkoušce pomůže, když nás potká nějaká tragédie? A jak se na základě Jobovy zkoušky můžeme naučit lépe se vcítit do situace těch, kdo trpí?

Sporná otázka věrné oddanosti a zkouška ryzosti

5. Jak se Satan vyjádřil o tom, proč Job slouží Bohu?

⁵ Jobův případ byl mimořádný. Aniž o tom Job věděl, Ďábel zpochybnil pohnutky, které Joba vedou ke službě Bohu. Když při shromáždění nebeských tvorů Jehova upozornil na Jobovy znamenité vlastnosti, Satan odpověděl: „Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem?“ Satan tedy tvrdil, že Job jedná ze sobeckých důvodů — a že totéž vlastně platí i o každém z Božích služebníků. „Napřáhni, prosím, . . . ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje,“ řekl Satan Jehovovi. (Job 1:8–11)

6. Kterou důležitou spornou otázku Satan vznesl?

⁶ Byla to důležitá sporná otázka. Satan původně zpochybnil způsob, jak Jehova uplatňuje svou svrchovanost. Tím vznikla otázka: Může Bůh nad vším svým stvořením skutečně vládnout láskou? Nebo je to tak, jak naznačil Satan, a nakonec vždy zvítězí lidské sobectví? Jehova Ďáblovi dovolil, aby Joba použil jako modelový případ. Důvěřoval totiž, že jeho služebník zachová ryzost a věrnou oddanost. Byl to tedy Satan, kdo způsobil řadu neštěstí, jež Joba postihla rychle za sebou. Když se první útoky nesetkaly s úspěchem, Satan postihl Joba velmi bolestivou nemocí. „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše,“ tvrdil Ďábel. (Job 2:4)

7. Proč lze říci, že dnešní Boží služebníky postihují podobné těžkosti, jaké prožíval Job?

⁷ I když většina křesťanů dnes netrpí v té míře, jako trpěl Job, přesto je postihuje soužení nejrůznějšího druhu. Mnozí jsou pronásledováni nebo mají rodinné problémy. Také ekonomické těžkosti nebo špatné zdraví mohou působit zhoubně. Někteří křesťané za svou víru obětovali život. Nesmíme se samozřejmě domnívat, že každou tragédii, která nás postihla, působí osobně Satan. Vždyť některé problémy mohou dokonce být důsledkem našich vlastních chyb nebo dědičnosti. (Galaťanům 6:7) A všichni podléháme zhoubným účinkům stáří a přírodních katastrof. Bible jasně ukazuje, že před těmito strastmi dnes Jehova své služebníky zázračně nechrání. (Kazatel 9:11)

8. Jak se může Satan snažit využít naše soužení?

⁸ Různé druhy soužení, které prožíváme, však může Satan využít k tomu, aby podkopal naši víru. Apoštol Pavel se zmínil o tom, že jej sužoval ‚osten v těle, Satanův anděl‘, který ho stále „políčkoval“. (2. Korinťanům 12:7) Bez ohledu na to, zda to byl nějaký problém tělesného rázu, jako například špatný zrak, nebo to bylo něco jiného, Pavel chápal, že by Satan mohl tento problém a s ním spojenou sklíčenost využít k tomu, aby ho připravil o radost a o ryzost. (Přísloví 24:10) Dnes může Satan podněcovat členy rodiny, spolužáky, a dokonce i diktátorské vlády k tomu, aby nějakým způsobem pronásledovali Boží služebníky.

9. Proč bychom neměli být příliš překvapeni, když nás postihují těžkosti nebo pronásledování?

⁹ Co můžeme dělat, abychom se s těmito problémy úspěšně vyrovnávali? Můžeme je považovat za příležitost dát najevo, že naše láska k Jehovovi není vrtkavá a že se jeho svrchovanosti nepodřizujeme jen chvilkově. (Jakub 1:2–4) Jestliže chápeme, jak je důležité, abychom byli Bohu věrně oddáni, pomůže nám to zachovat si duchovní vyrovnanost, ať je příčinou našich těžkostí cokoli. Apoštol Petr křesťanům napsal: „Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se vám děje jako zkouška, jako by vás postihlo něco podivného.“ (1. Petra 4:12) A Pavel prohlásil: „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Satan stále ještě zpochybňuje ryzost Jehovových svědků, jako to udělal v případě Joba. Bible dokonce ukazuje, že v nynějších posledních dnech Satan své útoky proti Božímu lidu stupňuje. (Zjevení 12:9, 17)

Mylná domněnka a špatné rady

10. Jakou nevýhodu měl Job?

¹⁰ Job měl jednu nevýhodu, kterou nemusíme mít my. Nevěděl, proč ho ty nešťastné události postihují. Mylně se domníval, že zkrátka „Jehova dal a Jehova vzal“. (Job 1:21) Satan se možná úmyslně snažil vyvolat v Jobovi dojem, že neštěstí, která na něj dolehla, způsobil Bůh.

11. Vysvětli, jak Job reagoval na neštěstí, která ho postihla.

¹¹ Job sice nedal na naléhání své manželky a odmítl proklít Boha, ale byl hluboce sklíčen. (Job 2:9, 10) ‚Zdá se, že se ničemným daří daleko lépe než mně,‘ říkal. (Job 21:7–9) Pravděpodobně si kladl otázku: ‚Proč mě Bůh trestá?‘ Prožíval chvíle, kdy si přál zemřít. „Ach, kdybys mě skryl v šeolu,“ zvolal, „kdybys mě držel skrytého, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv!“ (Job 14:13)

12, 13. Jak na Joba působily výroky jeho tří druhů?

¹² Joba přišli navštívit tři jeho druhové, údajně aby mu ‚projevili účast a utěšili ho‘. (Job 2:11) Ukázalo se však, že to jsou „obtížní těšitelé“. (Job 16:2) Kdyby Job měl přátele, kterým by se mohl svěřit se svými problémy, mohl z toho mít užitek, ale tito tři druhové přispěli k tomu, že byl ještě zmatenější a sklíčenější. (Job 19:2; 26:2)

¹³ Joba samozřejmě mohly napadat otázky jako: ‚Proč právě já? Co jsem udělal, že jsem si zasloužil všechny ty strasti?‘ Vysvětlení, která mu dávali jeho druhové, byla naprosto scestná. Usuzovali, že se Job dopustil nějakého těžkého hříchu, a že si tedy způsobil svá utrpení sám. „Který nevinný kdy zahynul?“zeptal se Elifaz. „Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo vymýšlejí to, co ubližuje, a ti, kdo zasévají těžkosti, sklidí to sami.“ (Job 4:7, 8)

14. Proč bychom neměli utrpení automaticky uvádět do souvislosti s nesprávným chováním?

¹⁴ Pokud rozséváme s ohledem na tělo, a ne s ohledem na ducha, mohou samozřejmě vzniknout problémy. (Galaťanům 6:7, 8) Ale v nynějším systému mohou těžkosti vzniknout bez ohledu na to, jak se chováme. A vůbec nelze říci, že nevinným lidem se každé neštěstí vyhne. Ježíš Kristus byl „neposkvrněný, oddělený od hříšníků“, a přesto zemřel v bolestech na mučednickém kůlu. Také apoštol Jakub zemřel mučednickou smrtí. (Hebrejcům 7:26; Skutky 12:1, 2) Chybné uvažování Elifaza a jeho dvou společníků vedlo Joba k tomu, že hájil své dobré jméno a trval na tom, že se ničím neprovinil. Jobovi druhové svým neústupným tvrzením, že Job si své utrpení zaslouží, možná také ovlivnili jeho názor na Boží smysl pro právo. (Job 34:5; 35:2)

Jak můžeme najít pomoc, jsme-li v soužení

15. O čem bychom měli přemýšlet, když nás postihne utrpení?

¹⁵ Můžeme si z toho vzít nějaké poučení? Tragické události, nemoci nebo pronásledování se mohou jevit jako velké bezpráví. Zdá se, že jiní lidé mnoho takových problémů nemají. (Žalm 73:3–12) Někdy si snad budeme muset položit základní otázky: ‚Podněcuje mě láska k Bohu natolik, abych mu sloužil za všech okolností? Toužím dát Jehovovi „odpověď pro toho, který ho popichuje“?‘ (Přísloví 27:11; Matouš 22:37) Nikdy nesmíme připustit, aby v nás bezmyšlenkovité poznámky druhých vyvolaly pochybnosti o našem nebeském Otci. Jedna věrná křesťanka, která mnoho let trpěla chronickou nemocí, kdysi řekla: „Ať Jehova připustí cokoli, vím, že to dopadne dobře. Vím, že mi dá potřebnou sílu. Dal mi ji vždy.“

16. Jak těm, kdo jsou v těžkých situacích, poskytuje pomoc Boží slovo?

¹⁶ Pokud jde o porozumění Satanovým taktikám, jsme v lepší situaci, než v jaké byl Job. „Nejsme v nevědomosti o jeho záměrech“ neboli zlých úkladech. (2. Korinťanům 2:11) Máme také bohatý zdroj praktické moudrosti, z něhož můžeme těžit. V Bibli nacházíme zprávy o věrných mužích a ženách, kteří vydrželi nejrůznější těžkosti. Apoštol Pavel, který vytrpěl víc než většina křesťanů, napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Jeden svědek Jehovův, který byl v Evropě za druhé světové války vězněn kvůli své víře, získal Bibli výměnou za třídenní příděl jídla. „Tato výměna se mi opravdu velmi vyplatila,“ říká. „Měl jsem sice doslovný hlad, ale dostával jsem duchovní pokrm, který v té době těžkých zkoušek pomáhal nejen mně, ale i jiným bratrům. Tu Bibli mám dodnes.“

17. Jaká další opatření od Boha nám mohou pomoci, abychom vytrvali?

¹⁷ Kromě útěchy, kterou získáváme z Písma, máme také mnoho biblických studijních pomůcek, které nám poskytují dobré vedení, abychom se dokázali se svými problémy vyrovnávat. Když použijeme Index publikací Watch Tower Society, pravděpodobně najdeme vyprávění o některém spolukřesťanovi, který prožíval podobnou situaci jako my. (1. Petra 5:9) Také nám může pomoci, jestliže si o své situaci promluvíme s vnímavými sborovými staršími nebo jinými zralými křesťany. A především se můžeme spolehnout na to, že budeme-li se modlit, obdržíme pomoc od Jehovy a jeho svatého ducha. Jak Pavel odolával Satanovým ‚políčkům‘? Tím, že se naučil spoléhat se na Boží moc. (2. Korinťanům 12:9, 10) Napsal: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13)

18. Jak nám spolukřesťané mohou poskytnout neocenitelné povzbuzení?

¹⁸ Pomoc je tedy k dispozici a vždy bychom ji měli bez váhání hledat. „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu,“ říká jedno přísloví. (Přísloví 24:10) Sklíčenost může podkopat křesťanovu ryzost, podobně jako mohou termiti rozhlodat dřevěný dům, takže se rozpadne. Abychom mohli tomuto nebezpečí vzdorovat, Jehova nám poskytuje podporu prostřednictvím těch, kdo mu slouží spolu s námi. Ježíšovi se v noci, kdy jej čekalo zatčení, objevil anděl a posílil ho. (Lukáš 22:43) Když Pavel cestoval jako vězeň do Říma a na Appiově tržišti a u Tří krčem se sešel s bratry, „poděkoval Bohu a sebral odvahu“. (Skutky 28:15) Jedna sestra z Německa si až dodnes pamatuje, co jí pomohlo, když se jako ustrašená dospívající dívka dostala do koncentračního tábora v Ravensbrücku. „Hned mě našla jedna spolukřesťanka a laskavě mě přivítala,“ vypráví. „Jiná věrná sestra mě vzala ‚pod křídlo‘ a stala se mi v duchovním ohledu jakoby maminkou.“

„Prokaž se jako věrný“

19. Co Jobovi pomohlo odolat Satanovým snahám?

¹⁹ Jehova o Jobovi řekl, že to je muž, který „se pevně drží své ryzosti“. (Job 2:3) Job byl sice sklíčený a nechápal, proč trpí, ale v rozhodující sporné otázce věrné oddanosti nikdy nezakolísal. To, pro co předtím žil, nepopřel. S přesvědčením prohlásil: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5)

20. Proč stojí za to vytrvat?

²⁰ Podobné odhodlání pomůže i nám, abychom za všech okolností — tváří v tvář pokušení, odporu či obtížným situacím — zachovali ryzost. „Neboj se toho, co máš vytrpět,“ řekl Ježíš sboru ve Smyrně. „Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení [těžkosti, úzkost nebo útlak] deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:10)

21, 22. Co pro nás může být útěchou, když snášíme utrpení?

²¹ V tomto systému věcí, nad nímž panuje Satan, bude naše vytrvalost i ryzost zkoušena. Ježíš nás však ujišťuje, že když zaměřujeme svůj pohled do budoucnosti, nemusíme se ničeho bát. Důležité je, abychom se prokázali jako věrní. „Soužení je chvilkové,“ řekl Pavel, zatímco ‚sláva‘ neboli odměna, kterou nám slibuje Jehova, „má stále více převyšující váhu a je věčná“. (2. Korinťanům 4:17, 18) I Jobovo utrpení bylo — ve srovnání s mnoha šťastnými lety, jež prožíval před touto zkouškou a po ní — jen chvilkové. (Job 42:16)

²² Přece však v našem životě mohou být období, kdy se nám zkoušky zdají nekonečné a utrpení téměř nesnesitelné. V následujícím článku budeme uvažovat o tom, jak nám Jobův příběh poskytuje další poučení o vytrvalosti. Budeme se také zabývat tím, jak můžeme posilovat ty, kdo prožívají těžkosti.

„Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti“

„Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (JAKUB 5:11)

1, 2. Jaké těžkosti prožili jedni manželé v Polsku?

KDYŽ Hitlerova armáda obsadila Danzig (dnešní Gdaňsk) v severním Polsku, byl Harald Abt svědkem Jehovovým necelý rok. Pro pravé křesťany se tehdy situace velmi zhoršila a ocitli se v nebezpečí. Gestapo se snažilo přinutit Haralda, aby podepsal dokument, jímž by se zřekl své víry, ale on to odmítl. Několik týdnů strávil ve vězení, a pak byl poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam mu bylo znovu a znovu vyhrožováno a byl bit. Jeden důstojník ukázal na komín krematoria a řekl Haraldovi: „Do čtrnácti dnů tudy vystoupíš ke svému Jehovovi, budeš-li se držet své víry.“

² V době, kdy byl Harald zatčen, jeho manželka Elsa ještě kojila jejich desetiměsíční dcerušku. Gestapo však neponechalo Elsu bez povšimnutí. Zanedlouho jí dítě bylo odebráno a ona byla poslána do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Strávila tam řadu let. Přežila ona i Harald. O tom, co jim pomáhalo vytrvat, se můžete dočíst ve Strážné věži č. 19 z roku 1980. Harald napsal: „Strávil jsem celkem 14 let života v koncentračních táborech a vězeních pro svou víru v Jehovu. Dostávám otázku: ‚Pomáhala ti tvá manželka, abys to všechno vydržel?‘ Skutečně mi pomáhala! Od začátku jsem věděl, že by se nikdy nedopustila kompromisu vzhledem k víře, a toto vědomí mi pomáhalo k podpoře. Věděl jsem, že by mne raději viděla mrtvého na nosítkách, než aby věděla, že jsem na svobodě proto, že jsem se dopustil kompromisu. . . . Elsa přestála mnoho těžkostí během těch let, která strávila v německých koncentračních táborech.“

3, 4. (a) Čí příklad může křesťany povzbudit k vytrvalosti? (b) Proč nás Bible nabádá, abychom zkoumali Jobovy zážitky?

³ Mnozí svědkové Jehovovi potvrdí, že snášet zlo rozhodně není snadné. Proto Bible všem křesťanům radí: „Vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili v Jehovově jménu.“ (Jakub 5:10) V průběhu staletí byli bezdůvodně pronásledováni mnozí Boží služebníci. Tento velký „oblak svědků“ je pro nás příkladem. Může nás povzbudit, abychom dále s vytrvalostí běželi náš křesťanský závod. (Hebrejcům 11:32–38; 12:1)

⁴ Job vyniká v biblické zprávě jako vzor vytrvalosti. „Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kdo vytrvali,“ napsal Jakub. „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11) Díky tomu, co Job prožil, si můžeme představit odměnu, která čeká věrné, jimž Jehova žehná. Ještě důležitější je to, že ze zprávy o Jobových zážitcích vysvítají pravdy, z nichž budeme mít užitek v dobách těžkostí. Kniha Job nám pomáhá odpovědět si na tyto otázky: Proč je nutné, abychom se v dobách těžkostí snažili rozumět hlavním sporným otázkám, o něž přitom jde? Které vlastnosti a postoje nám pomohou vytrvat? Jak můžeme posilovat spolukřesťany, kteří prožívají trápení?

Snažme se pochopit širší souvislosti

5. Kterou prvořadou spornou otázku musíme mít na paměti, když čelíme zkouškám nebo pokušení?

⁵ Máme-li v těžkých dobách zůstat duchovně vyrovnaní, musíme chápat širší souvislosti. Jinak by naše osobní problémy mohly zastřít náš duchovní zrak. Důležitá je především sporná otázka věrné oddanosti Bohu. Každý z nás si může osobně vzít k srdci tuto vybídku našeho nebeského Otce: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) To je opravdu jedinečná výsada! Ačkoli máme tolik slabostí a nedostatků, můžeme našeho Stvořitele rozradostnit. Děláme to tím, že z lásky k Jehovovi odoláváme zkouškám a pokušením. Pravá křesťanská láska ve všem vytrvává. Nikdy neselhává. (1. Korinťanům 13:7, 8)

6. Jakým způsobem a v jakém rozsahu Satan Jehovu popichuje?

⁶ Kniha Job jasně ukazuje, že tím, kdo Jehovu popichuje, je Satan. Také je z ní patrné, že tento neviditelný nepřítel má zlou povahu a prahne po tom, aby zničil náš vztah k Bohu. Jak je patrné z Jobova případu, Satan v podstatě všechny Jehovovy služebníky obviňuje, že mají sobecké pohnutky, a chce dokázat, že jejich láska k Bohu může ochladnout. Popichuje Boha už celá tisíciletí. Když byl svržen z nebe, ozval se v nebi hlas, který o něm řekl, že to je „žalobce našich bratrů“ a že na ně žaluje „dnem i nocí . . . před naším Bohem“. (Zjevení 12:10) Svou věrnou vytrvalostí můžeme dokázat, že takové obžaloby jsou neopodstatněné.

7. Jak můžeme nejlépe reagovat na tělesnou slabost?

⁷ Musíme pamatovat na to, že Ďábel využije každého soužení, do něhož se dostaneme, jen aby se pokusil oddálit nás od Jehovy. Kdy pokoušel Ježíše? Bylo to tehdy, když byl Ježíš hladový, protože se mnoho dnů postil. (Lukáš 4:1–3) Ježíš však měl duchovní sílu, a díky ní byl schopen Satanova pokušení se vší rozhodností odmítnout. Je opravdu důležité, abychom každé tělesné slabosti — možná způsobené nemocí nebo stářím — čelili s duchovní silou! I když „člověk, jímž jsme zevně, chřadne“, nevzdáváme se, protože „člověk, jímž jsme uvnitř, je . . . den za dnem obnovován“. (2. Korinťanům 4:16)

8. (a) Jak nám mohou ublížit negativní emoce? (b) Jaký postoj měl Ježíš?

⁸ V duchovním ohledu mohou být škodlivé také negativní emoce. Někdo si snad říká: ,Proč to Jehova dovoluje?‘ Někdo jiný se možná setkal s nelaskavým chováním a položí si otázku: ‚Jak se mnou může bratr takhle jednat?‘ Takové pocity mohou mít za následek to, že přehlédneme prvořadé sporné otázky a zcela se soustředíme na své vlastní okolnosti. Zdá se, že pocit beznaděje, který v Jobovi vyvolali jeho tři scestně smýšlející druhové, uškodil Jobovi po citové stránce stejně, jako mu tělesně uškodila jeho nemoc. (Job 16:20; 19:2) Podobně apoštol Pavel ukázal, že dlouhotrvající hněv může dát „místo [neboli příležitost] Ďáblovi“. (Efezanům 4:26, 27) Křesťané dělají dobře, jestliže si na nikom nevylévají svůj pocit zklamání nebo svůj hněv a jestliže se také příliš nezabývají tím, jaké bezpráví je za určitých okolností postihlo. Lepší je, když napodobují Ježíše a ‚odevzdávají se tomu, který soudí spravedlivě‘, Jehovovi Bohu. (1. Petra 2:21–23) Jestliže máme stejné ‚smýšlení‘, jaké měl Ježíš, velmi nám to pomůže bránit se proti Satanovým útokům. (1. Petra 4:1)

9. Jaké ujištění nám Bůh dává, pokud jde o břemena, jež musíme nést, nebo o pokušení, kterým musíme čelit?

⁹ Především si nikdy nesmíme myslet, že naše problémy jsou určitě dokladem Boží nelibosti. Takový nesprávný názor ublížil Jobovi, když jej drsnými slovy napadali jeho údajní těšitelé. (Job 19:21, 22) Bible nás ujišťuje: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Jehova naopak slibuje, že nám pomůže nést jakékoli břemeno, které na nás dolehne, a že nám poskytne únik z jakéhokoli pokušení, jež nás postihne. (Žalm 55:22; 1. Korinťanům 10:13) Jestliže se v době tísně přibližujeme k Bohu, můžeme vidět věci ze správného stanoviska a úspěšně Ďáblovi odporovat. (Jakub 4:7, 8)

Co pomáhá k vytrvalosti

10, 11. (a) Co Jobovi pomáhalo, aby vytrvával? (b) Jak Jobovi pomáhalo to, že měl čisté svědomí?

¹⁰ Job byl sice v hrozné situaci — jeho „těšitelé“ ho trýznili svými slovy a on sám měl zmatené představy ohledně skutečné příčiny svého neštěstí —, ale přesto zůstával ryzí. Jaké poučení můžeme načerpat z jeho vytrvalosti? Základním důvodem jeho úspěchu bylo bezpochyby to, že byl věrný Jehovovi. „Bál se Boha a odvracel se od špatného“. (Job 1:1) To byl jeho způsob života. Nechtěl se k Jehovovi obrátit zády, ani když nechápal, proč se mu najednou začalo špatně dařit. Job byl přesvědčen o tom, že má sloužit Bohu v dobách dobrých i zlých. (Job 1:21; 2:10)

¹¹ Job čerpal útěchu také z toho, že měl čisté svědomí. Když se mu zdálo, že jeho život spěje ke konci, bylo mu útěchou, že se po celou dobu ze všech sil snažil pomáhat druhým, že se držel Jehovových spravedlivých měřítek a že se vyhýbal všem formám falešného uctívání. (Job 31:4–11)

12. Jak Job reagoval na pomoc, kterou mu poskytl Elihu?

¹² Skutečností ovšem zůstává, že Job potřeboval pomoc, aby svůj názor v některých ohledech upravil. A tuto pomoc pokorně přijal — což bylo dalším klíčem k tomu, aby dokázal vytrvat. Job uctivě naslouchal moudrým radám, které mu dával Elihu, a ochotně přijal pokárání od Jehovy. „Hovořil [jsem], ale nerozuměl jsem,“ připustil, a potom řekl: „Odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:3, 6) Job byl sice stále ještě sužován nemocí, ale přesto se radoval z toho, že když napravil své smýšlení, přiblížil se tím k Bohu. „Poznal jsem, [Jehovo,] že jsi schopen udělat všechno,“ řekl. (Job 42:2) Potom, co mu Jehova vylíčil projevy svého majestátu, Job daleko lépe chápal své vlastní postavení ve vztahu ke Stvořiteli.

13. Jaký užitek přineslo Jobovi to, že projevil milosrdenství?

¹³ Job dal vynikající příklad také tím, jak projevil milosrdenství. Jeho falešní těšitelé mu velice ublížili, ale když Jehova Joba požádal, aby se za ně modlil, Job to udělal. Potom Jehova Jobovi navrátil zdraví. (Job 42:8, 10) Je zřejmé, že k vytrvalosti nám nepomůže roztrpčenost, ale láska a milosrdenství. Jestliže se roztrpčenosti zbavíme, duchovně nás to osvěží — a je to jednání, kterému Jehova žehná. (Marek 11:25)

Moudří rádci, kteří nám pomohou vytrvat

14, 15. (a) Které vlastnosti potřebuje mít rádce, aby mohl druhé uzdravovat? (b) Vysvětlete, proč se Elihuovi podařilo Jobovi pomoci.

¹⁴ Další poučení, které můžeme získat z Jobova příběhu, se týká toho, jak cenní jsou moudří rádci. Takoví lidé jsou bratry, kteří ‚se narodili pro čas tísně‘. (Přísloví 17:17) Z toho, co Job zažil, však poznáváme, že někdy může rádce druhým spíš ublížit než je uzdravit. Dobrý rádce musí projevovat soucítění, úctu a laskavost, jako to dělal Elihu. Sboroví starší a jiní zralí křesťané snad někdy musí usměrnit smýšlení bratrů, na které těžce doléhají problémy, a v tomto ohledu se mohou z knihy Job mnohému naučit. (Galaťanům 6:1; Hebrejcům 12:12, 13)

¹⁵ To, jak jednal Elihu, je poučné v mnoha směrech. Dříve než reagoval na nesprávné poznámky Jobových tří druhů, trpělivě naslouchal. (Job 32:11; Přísloví 18:13) Elihu oslovil Joba jménem a obracel se na něho jako na přítele. (Job 33:1) Na rozdíl od tří falešných těšitelů si o sobě nemyslel, že je Jobovi nějak nadřazen. „I já jsem byl vytvarován z hlíny,“ řekl. Nechtěl zvyšovat Jobovo utrpení tím, že by mluvil neuváženě. (Job 33:6, 7; Přísloví 12:18) Nekritizoval Jobovo dřívější jednání, ale naopak Joba chválil za jeho spravedlnost. (Job 33:32) Nejdůležitější je, že Elihu viděl věci z Božího stanoviska a pomohl Jobovi soustředit se na to, že Jehova nikdy nejedná protiprávně. (Job 34:10–12) Povzbuzoval Joba k tomu, aby se nesnažil vyzdvihovat svou spravedlnost, ale aby naopak čekal na Jehovu. (Job 35:2; 37:14, 23) Z Elihua si jistě mohou vzít příklad jak křesťanští starší, tak i jiní Boží služebníci.

16. Jak se Jobovi tři falešní těšitelé stali Satanovými nástroji?

¹⁶ Elihuovy moudré rady byly pravým opakem škodlivých slov, která pronesli Elifaz, Bildad a Cofar. „Nemluvili [jste o mně], co je pravdivé,“ řekl jim Jehova. (Job 42:7) Tvrdili, že mají dobré úmysly, a přitom nejednali jako věrní druhové, ale spíše se stali nástrojem Satana. Všichni tři od začátku předpokládali, že Job si za své neštěstí může sám. (Job 4:7, 8; 8:6; 20:22, 29) Elifaz prohlásil, že Bůh svým služebníkům nedůvěřuje a že mu nezáleží na tom, zda jsme spravedliví, nebo ne. (Job 15:15; 22:2, 3) Dokonce Joba obvinil z chyb, kterých se Job nedopustil. (Job 22:5, 9) Elihu naproti tomu Jobovi duchovně pomohl, a to je cíl, který sleduje každý milující rádce.

17. Na co bychom měli pamatovat, když jsme v nějaké obtížné situaci?

¹⁷ Z knihy Job můžeme vytěžit ještě další poučení o vytrvalosti. Náš milující Bůh naši situaci pozoruje a je ochoten i schopen nám nejrůznějšími způsoby pomáhat. Na začátku tohoto článku byla zmínka o tom, co prožila Elsa Abtová. Zamysleme se nad tím, k jakému závěru došla: „Před svým uvězněním jsem četla dopis jedné sestry, která psala, že v těžké zkoušce Jehovův duch způsobí, že tě obklopí klid. Myslela jsem si, že snad ta sestra trochu přehání. Když jsem však sama prošla takovými zkouškami, poznala jsem, že to bylo řečeno podle pravdy. Skutečně se to tak děje. Pokud jste to nezažili, těžko si to můžete představit. Ale mně se to skutečně stalo. Jehova pomáhá.“ Elsa nemluvila o tom, co Jehova udělal nebo byl schopen udělat před tisíciletími v době, kdy žil Job. Mluvila o naší době. Ano, „Jehova pomáhá“!

Šťastný je muž, který vytrvává

18. Jaký užitek měl Job z toho, že projevoval vytrvalost?

¹⁸ Jen málokdo z nás bude muset snášet tak velké soužení, jaké snášel Job. Ale bez ohledu na to, jaké zkoušky nás mohou v tomto systému věcí postihnout, máme pádné důvody, abychom zůstali ryzí stejně jako Job. Vytrvalost Jobův život vlastně obohatila. Zdokonalila Joba, takže se stal úplným. (Jakub 1:2–4) Jeho vztah k Bohu se posílil. Job prohlásil: „Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko.“ (Job 42:5) Prokázalo se, že Satan je lhář, protože se mu nepodařilo zlomit Jobovu ryzost. Ještě po staletích Jehova poukazoval na svého služebníka Joba jako na příklad spravedlnosti. (Ezekiel 14:14) Jobova ryzost a vytrvalost je podnětným příkladem pro Boží služebníky i v dnešní době.

19. Co myslíte, proč se vytrvalost vyplatí?

¹⁹ Když Jakub psal křesťanům v prvním století o vytrvalosti, zmínil se o tom, že vytrvalost přináší uspokojení. A Jobův příklad použil k tomu, aby jim připomněl, že Jehova své věrné služebníky bohatě odměňuje. (Jakub 5:11) U Joba 42:12 čteme: „Pokud jde o Jehovu, ten potom požehnal Jobovu konci více než jeho počátku.“ Bůh dal Jobovi dvojnásobek toho, o co předtím přišel, a Job žil dlouho a šťastně. (Job 42:16, 17) Podobně bude v Božím novém systému věcí odstraněna a zapomenuta jakákoli bolest, utrpení a žal, jež nás snad postihují v čase konce tohoto systému věcí. (Izajáš 65:17; Zjevení 21:4) Slyšeli jsme o Jobově vytrvalosti a jsme rozhodnuti s Jehovovou pomocí Jobův příklad napodobovat. Bible slibuje: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kdo ho stále milují.“ (Jakub 1:12)