Job vytrval — I my můžeme vytrvat!

„Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.“ — JAKUB 5:11.

1. Co řekl jeden letitý křesťan o zkouškách, kterými procházel?

‚ĎÁBEL je mi v patách! Cítím se úplně jako Job!‘ Těmito slovy líčil své pocity A. H. Macmillan, když mluvil se svým blízkým přítelem v ústředí svědků Jehovových. Bratr Macmillan ukončil svůj pozemský běh 26. srpna 1966 ve věku 89 let a věděl, že pro pomazané křesťany, mezi něž sám patřil, platí, že záslužné věci, které vykonali ve věrné službě pro Boha, „jdou přímo s nimi“. (Zjevení 14:13) Tito křesťané jsou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi a pokračují tak v nepřerušené službě Jehovovi. Přátelé bratra Macmillana se radovali, že i on získal tuto odměnu. Avšak během let, kdy se jeho pozemský život chýlil ke konci, postihla bratra řada zkoušek, mimo jiné i zdravotní problémy. Palčivě si uvědomoval, že Satan se snaží narušit jeho ryzí vztah k Bohu.

2, 3. Kdo byl Job?

² Když bratr Macmillan řekl, že se cítí jako Job, měl na mysli muže, který prošel velkými zkouškami víry. Job žil „v zemi Uc“, pravděpodobně na území severní Arábie. Byl ctitelem Jehovy; jeho předkem byl Noemův syn Sem. Jobovy zkoušky se zřejmě odehrály někdy v období mezi smrtí Josefa a dobou, kdy se Mojžíš prokázal jako přímý člověk. V té době nebyl na zemi nikdo, kdo by se ve zbožné oddanosti vyrovnal Jobovi. Jehova se na Joba díval jako na bezúhonného, přímého a bohabojného muže. — Job 1:1, 8.

³ Job byl „největším ze všech Orientálců“. Měl početné služebnictvo a jedenáct tisíc pět set kusů dobytka. Ze všeho nejvíce si však cenil duchovního bohatství. Měl sedm synů a tři dcery, a velmi pravděpodobně je učil o Jehovovi, podobně jako to dělají zbožní otcové dnes. I v době, kdy už jeho děti nebydlely v jeho domě, plnil úlohu rodinného kněze — přinášel za ně oběti pro případ, že by snad zhřešily. — Job 1:2–5.

4. a) Proč by měli pronásledovaní křesťané přemýšlet o Jobovi? b) O jakých otázkách, jež se týkají Joba, budeme nyní uvažovat?

⁴ Když pronásledovaní křesťané přemýšlejí o Jobovi, dává jim to sílu, aby mohli trpělivě vytrvávat. „Pohleďte,“ napsal učedník Jakub, „prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11) Ježíšovi pomazaní následovníci i lidé, kteří dnes patří k „velkému zástupu“, potřebují vytrvalost, aby mohli překonat zkoušky víry — podobně jako Job. (Zjevení 7:1–9) V jakých zkouškách Job vytrval? Proč k nim vůbec došlo? Čím mohou být jeho zážitky užitečné pro nás?

Palčivá sporná otázka

5. Co se dělo v nebi, aniž o tom Job věděl?

⁵ Job o tom sice nevěděl, ale v nebi měla být zakrátko vznesena velká sporná otázka. Jednoho dne „synové pravého Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou“. (Job 1:6) Přítomen byl Boží jediný zplozený Syn — Slovo. (Jan 1:1–3) Přišli spravedliví andělé i neposlušní andělští ‚synové Boha‘. (1. Mojžíšova 6:1–3) Byl tam také Satan, protože tehdy ještě nebyl svržen z nebe; to se stalo až v roce 1914, kdy bylo zřízeno Království. (Zjevení 12:1–12) Tehdy, za života Joba, Satan vznesl palčivou spornou otázku. Rozhodl se zpochybnit právoplatnost Jehovova svrchovaného postavení nad veškerým Božím tvorstvem.

6. O co se Satan snažil a jak pomluvil Jehovu?

⁶ „Odkud přicházíš?“ zeptal se Jehova. Satan odpověděl: „Z toulky po zemi a z procházky po ní.“ (Job 1:7) Satan totiž pátral po někom, koho by pohltil. (1. Petra 5:8, 9) Chtěl některého Jehovova služebníka připravit o ryzost a na základě toho pak dokazovat, že nikdo nebude Boha úplně poslouchat pouze z lásky. Jehova se v souvislosti s touto otázkou Satana zeptal: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného?“ (Job 1:8) Job jednal v souladu s Božími normami, které braly v úvahu jeho nedokonalost. (Žalm 103:10–14) Satan však ironicky odpověděl: „Bojí se Job Boha nadarmo? Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem? Dílu jeho rukou jsi požehnal a jeho hospodářská zvířata se rozšířila po zemi.“ (Job 1:9, 10) Ďábel Jehovu pomluvil. Tvrdil, že když lidé Boha uctívají a milují, není to kvůli tomu, jaký Bůh je, ale kvůli tomu, že své tvory podplácí, aby mu sloužili. Satan tedy prohlásil, že Job slouží Bohu kvůli sobeckým výhodám — a ne z lásky.

Satan útočí!

7. Jak Ďábel napadl Boha a jak na to Jehova reagoval?

⁷ Satan řekl: „Napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ Jak Bůh odpoví na takovou urážlivou výzvu? „Pohleď,“ řekl Jehova, „všechno, co má, je v tvé ruce. Jen proti němu samotnému nenapřahuj ruku!“ Ďábel tvrdil, že celý Jobův majetek byl požehnaný, rozhojňovaný a chráněný ‚plotem‘. Bůh tedy připustí, aby Job trpěl. Satan se však nesměl dotknout jeho těla. Odešel z tohoto shromáždění odhodlaný, že provede svůj ničemný záměr. — Job 1:11, 12.

8. a) Jaké hmotné ztráty Job utrpěl? b) Jaký byl skutečný původ ‚ohně přímo od Boha‘?

⁸ Krátce nato Satanův útok začal. Jeden ze sloužících přinesl Jobovi špatnou zprávu: „Skot právě oral a vedle něj se pásly oslice, když vpadli Sabejci a pobrali je a sloužící srazili ostřím meče.“ (Job 1:13–15) ‚Plot‘, který chránil Jobův majetek, byl odstraněn. Téměř okamžitě nato se projevila démonská síla. Jiný sloužící totiž přišel oznámit: „Oheň přímo od Boha spadl z nebes a vzplál mezi ovcemi a sloužícími a pohltil je.“ (Job 1:16) To bylo skutečně ďábelské, protože to vypadalo, jako by to neštěstí způsobil svému služebníkovi Bůh! Blesky šlehají z nebe — snadno by tedy z toho mohl být viněn Jehova. Tento oheň však byl démonského původu.

9. Jak se zničení hospodářství dotklo Jobova vztahu k Bohu?

⁹ Satan ve svém útoku pokračoval. Přišel další sloužící a přinesl zprávu, že Kaldejci pobrali Jobovy velbloudy a zabili služebnictvo. (Job 1:17) Jobovo hospodářství bylo sice zcela zničeno, ale jeho vztah k Bohu zničen nebyl. Dokázal bys snést velkou ztrátu majetku, a přitom neztratit ryzí vztah k Jehovovi?

Ještě větší neštěstí

10, 11. a) Co se stalo Jobovým deseti dětem? b) Jak se Job díval na Jehovu po tragické smrti svých dětí?

¹⁰ Ďábel však ještě nebyl s Jobem hotov. Přišel další sloužící: „Tvoji synové a tvé dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. A pohleď, přišel veliký vítr z kraje pustiny a udeřil do čtyř nároží domu, takže spadl na ty mladé lidi a oni zemřeli. A unikl jsem, jenom já sám, abych ti to pověděl.“ (Job 1:18, 19) Nesprávně poučený člověk by mohl říci, že zkáza, kterou přinesl ten vichr, byla ‚skutkem Božím‘. Byla to však démonská síla, která Joba zasáhla na velmi citlivém místě.

¹¹ Job ze žalu „roztrhl svůj plášť bez rukávů a ostříhal si vlasy z hlavy a padl na zem a sklonil se“. Ale poslechněme si, co řekl: „Jehova dal a Jehova vzal. Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ Ve zprávě o této události je dále uvedeno: „V tom všem Job nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného.“ (Job 1:20–22) Satan opět utrpěl porážku. Jak se zachováme my, když nás, Boží služebníky, potká nějaká velmi smutná událost? Nesobecká oddanost Jehovovi a důvěra v něho nám pomohou, abychom jednali jako Job a zachovali ryzost. Je nesporné, že jak pomazaní křesťané, tak jejich druhové, kteří mají pozemskou naději, mohou ze zprávy o Jobově vytrvalosti čerpat útěchu a sílu.

Spor se vyhrocuje

12, 13. Čeho se Satan domáhal na dalším nebeském shromáždění a jak na to odpověděl Bůh?

¹² Jehova zanedlouho svolal na nebeský dvůr další shromáždění. Z Joba se stal muž, který ztratil děti, přišel o majetek a zdánlivě ho sužoval Bůh. Ale jeho ryzost zůstala neporušena. Satan samozřejmě nepřipustil, že by obvinění, která proti Bohu a proti Jobovi vznášel, mohla být falešná. Nyní Jehova manévroval Ďáblem tak, aby spor dospěl k vyvrcholení a aby ‚synové Boha‘ slyšeli argumenty a protiargumenty.

¹³ Jehova nyní po Satanovi chtěl, aby mu složil účty ze své činnosti: „Odkud právě přicházíš?“ Co na to řekl Satan? „Z toulky po zemi a z procházky po ní.“ Jehova opět upozornil na svého bezúhonného, přímého a bohabojného služebníka Joba, který se stále pevně držel své ryzosti. Ďábel odpověděl: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše. Napřáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se až jeho kosti a jeho těla a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ A tak Jehova řekl: „Je v tvé ruce! Jen dej pozor na samotnou jeho duši!“ (Job 2:2–6) Satan naznačil, že Jehova ještě Jobovi neodňal veškerou ochranu. Přál si dotknout se Jobových kostí a jeho masa. Jehova Ďáblovi nedovolí, aby Joba zabil, ale Satan věděl, že tělesná nemoc Jobovi způsobí bolest a že to bude vypadat, jako by Joba trestal Bůh za nějaké utajené hříchy.

14. Čím Satan Joba postihl a proč trpícímu Jobovi nemohl pomoci žádný člověk?

¹⁴ Satan byl ze shromáždění propuštěn a vydal se uskutečnit svůj vytoužený ničemný záměr. Postihl Joba „zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy“. Jaké nesmírné utrpení musel Job snášet, když seděl v popelu a škrábal se střepem z hliněné nádoby! (Job 2:7, 8) Z té ukrutně bolestivé, odporné a pokořující nemoci ho nemohl uzdravit žádný lidský lékař, protože byla způsobena satanskou mocí. Joba mohl uzdravit jedině Jehova. Jestliže jsi Božím služebníkem, který trpí nějakou nemocí, nikdy nezapomeň, že Bůh ti může pomoci, abys vytrval, a může ti dát život v novém světě, v němž už žádné nemoci nebudou. — Žalm 41:1–3; Izajáš 33:24.

15. K čemu Joba podněcovala manželka a jak na to Job reagoval?

¹⁵ Nakonec Jobovi řekla jeho manželka: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ „Ryzost“ znamená oddanost bez vady, a je možné, že manželka mluvila s Jobem sarkasticky, aby ho přiměla proklít Boha. Job však odpověděl: „Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ Ani tento Satanův úskok nebyl úspěšný; čteme totiž: „V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ (Job 2:9, 10) Řekněme, že členové naší rodiny, kteří odporují pravdě, tvrdí, že svou křesťanskou horlivostí se jenom nerozumně vysilujeme, a snaží se přimět nás, abychom Jehovu Boha zavrhli. Job v takové zkoušce vytrval, a my můžeme vytrvat také, protože Jehovu milujeme a přejeme si chválit jeho svaté jméno. — Žalm 145:1, 2; Hebrejcům 13:15.

Tři nadutí licoměrníci

16. Kteří lidé přišli Joba zdánlivě utěšovat, ale jak jimi Satan manipuloval?

¹⁶ Za Jobem přišli tři jeho „druhové“. Vypadalo to, že jej přišli utěšovat, ale ukázalo se, že to byla jenom další satanská lest. Jedním z těch mužů byl Elifaz, pravděpodobně Abrahamův potomek z Esauova rodu. Jelikož mluvil první, byl velmi pravděpodobně nejstarší z nich. Dalším byl Bildad, potomek Šuacha, jednoho ze synů, které Abrahamovi porodila jeho manželka Ketura. Třetím mužem byl Cofar nazývaný Naamatita, což označovalo buď Cofarův rod, nebo místo, kde žil — snad v severozápadní Arábii. (Job 2:11; 1. Mojžíšova 25:1, 2; 36:4, 11) Touto trojicí manipuloval Satan, podobně jako dnes manipuluje lidmi, kteří se snaží přimět svědky Jehovovy, aby zapřeli Boha. Snažil se porušit Jobovu ryzost a přimět ho, aby se pod tíhou falešných obvinění přiznal k vině.

17. Co tři návštěvníci udělali, a co naopak po sedm dnů a sedm nocí neudělali?

¹⁷ Tito tři muži sehráli okázalé divadlo, aby ukázali, že s Jobem soucítí. Roztrhli si oděv, plakali a házeli si na hlavu prach. Potom však s Jobem proseděli sedm dnů a sedm nocí, a neřekli jediné slovo útěchy! (Job 2:12, 13; Lukáš 18:10–14) Ti tři nadutí licoměrníci byli duchovně tak prázdní, že neměli pro Joba ani jediné konejšivé slovo, jež by vyjádřilo povzbuzující myšlenky o Jehovovi a o jeho slibech. Docházeli naopak k nesprávným závěrům a připravovali se, že ihned po skončení toho formálního projevu soustrasti tyto úvahy použijí proti Jobovi. Ovšem, než uplynulo těch sedm dnů mlčení, posadil se na doslech od nich jistý mladý muž, Elihu.

18. Proč Job toužil nalézt klid ve smrti?

¹⁸ Nakonec toto mlčení ukončil Job. Nedočkal se od tří návštěvníků žádné útěchy, a tak začal proklínat den svého narození a přemítat o tom, proč je jeho bídný život stále ještě prodlužován. Toužil nalézt klid ve smrti; nedokázal si ani představit, že by se po zbytek života mohl ještě někdy skutečně radovat — nyní, když strádal, truchlil a byl postižen velmi vážnou chorobou. Bůh však nehodlal připustit, aby bylo Jobovi až do smrti ubližováno. — Job 3:1–26.

Jobovi žalobci útočí

19. V jakých ohledech Joba falešně obviňoval Elifaz?

¹⁹ Jobovu ryzost dále prozkoušela tři kola debat, ve kterých se slova ujímal nejprve Elifaz. V prvním ze svých proslovů se Elifaz zeptal: „Kde byli kdy zahlazeni přímí?“ Usoudil totiž, že se Job musel dopustit něčeho zlého, a že ho Bůh nyní trestá. (Job, kapitoly 4, 5) Ve svém druhém proslovu Elifaz zesměšnil Jobovu moudrost a zeptal se ho: „Co vlastně víš, co nevíme my?“ Elifaz naznačil, že se Job pokouší vypadat nadřazený Všemohoucímu. Svůj druhý výpad proti Jobovi ukončil tím, že ho vylíčil jako člověka, který se provinil odpadlictvím, úplatkářstvím a podváděním. (Job, kapitola 15) Ve své závěrečné řeči Elifaz Joba falešně obvinil z mnoha zločinů — že vymáhal majetek, odpíral chleba a vodu těm, kdo to potřebovali, a utlačoval vdovy a sirotky. — Job, kapitola 22.

20. Jakou povahu měly Bildadovy výpady proti Jobovi?

²⁰ V každém ze tří kol debat následoval po Elifazovi Bildad a obvykle se držel rámce, který předtím stanovil Elifaz. Bildadovy proslovy byly kratší než Elifazovy, zato však byly jedovatější. Bildad dokonce obvinil Jobovy děti z toho, že se dopustily nějaké špatnosti, za kterou je zaslouženě postihla smrt. Ve svých mylných úvahách použil následující znázornění: Každý, kdo ‚zapomíná na Boha‘, je na tom stejně jako rostlina papyru nebo rákos, které usychají a hynou, když nemají vodu. To je sice pravda, ale nebyl to Jobův případ. (Job, kapitola 8) Rány, které Joba postihly, zařadil Bildad mezi to, co postihuje ničemné lidi. (Job, kapitola 18) Ve svém krátkém třetím proslovu Bildad argumentoval tím, že člověk se podobá „larvě“ nebo „červu“, a že je tedy před Bohem nečistý. — Job, kapitola 25.

21. Z čeho Joba obvinil Cofar?

²¹ Jako třetí mluvil v těchto debatách Cofar. Jeho úvahy se ubíraly vcelku týmž směrem jako úvahy Elifaza a Bildada. Obvinil Joba z ničemnosti a vybízel ho, aby zanechal svého hříšného jednání. (Job, kapitoly 11, 20) Po dvou kolech debat již Cofar nepromluvil; ve třetím kole již neměl co dodat. Job však po celou tu dobu těmto mužům statečně odpovídal. Jednou dokonce řekl: „Všichni jste obtížní těšitelé! Je nějaký konec nadutým slovům?“ — Job 16:2, 3.

Můžeme vytrvat

22, 23. a) Jak by se mohl Ďábel snažit narušit náš ryzí vztah k Jehovovi Bohu, podobně jako se o to snažil v Jobově případě? b) Job sice v různých zkouškách vytrvával, ale jaké otázky si můžeme klást, pokud jde o jeho smýšlení?

²² Mohlo by se nám stát — podobně jako se to stalo Jobovi —, že budeme vystaveni několika zkouškám najednou a že nás Satan bude chtít připravit o ryzost například tím, že bude podlamovat naši odvahu. Jestliže máme ekonomické problémy, mohl by se pokusit obrátit nás proti Jehovovi. Jestliže nám zemřel někdo milovaný nebo máme chatrné zdraví, Satan by se mohl snažit přimět nás, abychom z toho obvinili Boha. Dokonce by se mohlo stát, že se k nám někdo zachová podobně jako tři Jobovi druhové a falešně nás z něčeho nařkne. Jak to naznačil bratr Macmillan — Satan by nám mohl být ‚v patách‘. Můžeme však vytrvat.

²³ Nyní jsme viděli, že Job v těch různých zkouškách, které ho postihly, vytrvával. Byla to však vytrvalost z posledních sil? Byl zlomený na duchu? Podívejme se, zda Job opravdu ztratil veškerou naději.

Jobova odměna — Zdroj naděje

„Jehova . . . potom požehnal Jobovu konci více než jeho počátku.“ — JOB 42:12.

1. Co Jehova dělá pro své služebníky, i když je zkoušky připravily o mnoho sil?

JEHOVA „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Své oddané služebníky také podněcuje, aby statečně vydávali svědectví, i když je zkoušky vysílily natolik, že se cítí jako mrtví. (Job 26:5; Zjevení 11:3, 7, 11) To se potvrdilo v případě trpícího Joba. Ačkoli ho sužovali tři falešní těšitelé, nenechal se umlčet strachem z člověka. Naopak — odvážně vydal svědectví.

2. Jak svědkové Jehovovi vycházejí ze zkoušek, i když jsou pronásledováni a trpí těžkostmi?

² Mnozí Jehovovi svědkové i v dnešní době trpěli tak velkým pronásledováním a takovými těžkostmi, že se ocitli až na prahu smrti. (2. Korinťanům 11:23) Ale podobně jako Job prokázali, že milují Boha a že jednali spravedlivě. (Ezekiel 14:14, 20) Vyšli z těchto zkoušek rozhodnuti, že budou Jehovovi dělat radost, posíleni k tomu, aby statečně vydávali svědectví, a naplněni opravdovou nadějí.

Job odvážně vydává svědectví

3. Jaké svědectví vydal Job ve svém závěrečném proslovu?

³ Největší svědectví Job vydal ve svém závěrečném proslovu. Zcela jím své falešné těšitele umlčel. Řekl s bodavým sarkasmem: „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, kdo nemá sílu!“ (Job 26:2) Job chválil Jehovu, jehož mocí byla zeměkoule zavěšena v prostoru „na ničem“ a oblaka plná vody umístěna nad zemí. (Job 26:7–9) Přesto Job řekl, že takové divy jsou jen ‚okraje Jehovových cest‘. — Job 26:14.

4. Co řekl Job o své ryzosti a proč to mohl říci?

⁴ Job si byl jistý svou nevinou, a proto řekl: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Nedopustil se ničeho, za co by zasluhoval to, co jej postihlo. Obvinění, která byla proti němu vznesena, byla zcela falešná. Job věděl, že Jehova nevyslýchá modlitby odpadlíků, ale že odmění lidi, kteří zachovávají ryzost. To nám připomíná, že armagedonská bouře brzy smete ničemné lidi z jejich mocných pozic a že tito lidé neuniknou Boží ruce, která nikoho z nich neušetří. Než však k tomu dojde, Jehovův lid bude dále chodit ve své ryzosti. — Job 27:11–23.

5. Jak Job popsal pravou moudrost?

⁵ Představ si, jak ta trojice světsky moudrých mužů naslouchá Jobovi, který jim vysvětluje, že lidé používají své schopnosti k tomu, aby v moři i na zemi hledali zlato, stříbro a jiné poklady, a pak říká: „Ale plný vak moudrosti je cennější než vak plný perel.“ (Job 28:18) Jobovi falešní těšitelé si pravou moudrost nemohli koupit. Pravá moudrost pochází od Stvořitele větru, deště, blesku a hromu. Ano, uctivá „bázeň před Jehovou — to je moudrost, a odvrátit se od špatného je porozumění“. — Job 28:28.

6. Proč Job mluvil o svém dřívějším životě?

⁶ Navzdory svému utrpení Job nepřestal sloužit Jehovovi. Tento muž ryzí víry se od Nejvyššího neodvrátil, ale naopak toužil po svém dřívějším ‚důvěrném vztahu k Bohu‘. (Job 29:4) Od Joba to nebylo vychloubání, když vzpomínal, jak ‚vyprošťoval ztrápeného, oblékal se spravedlností a chudým byl skutečným otcem‘. (Job 29:12–16) Job pouze uváděl skutečnosti ze svého života, ze života věrného Jehovova služebníka. Vytváříš si i ty takovou znamenitou pověst? Job také odhaloval, že obvinění, která proti němu vznášeli ti tři nábožní licoměrníci, jsou falešná.

7. Jakým člověkem býval Job?

⁷ Jobovi se vysmívali mladší muži, ‚jejichž otce by byl odmítl umístit se psy svého stáda bravu‘. Lidé jím opovrhovali a plivali po něm. Nebrali ohled na to, jak nesmírně trpí. (Job 30:1, 10, 30) Job však měl čisté svědomí, protože byl plně oddán Jehovovi. Mohl tedy říci: „Zváží mě na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ (Job 31:6) Job nebyl cizoložníkem ani pletichářem a nezapomínal pomáhat lidem, kteří potřebovali jeho pomoc. Ačkoli byl bohatý, nikdy nevkládal důvěru v hmotné bohatství. Nedopouštěl se modlářství — nikdy neuctíval neživé věci, například měsíc. (Job 31:26–28) Spoléhal se na Boha a byl vynikajícím příkladem člověka, který zachovává ryzost. Navzdory všemu svému utrpení a navzdory přítomnosti falešných těšitelů se Job mistrně hájil a vydal vynikající svědectví. Závěrem své řeči prohlásil, že se spoléhá na Boha jako na svého Soudce a Dárce odměny. — Job 31:35–40.

Elihu promluvil

8. Kdo byl Elihu a jak projevil uctivý postoj a odvahu?

⁸ Nablízku byl mladý muž Elihu, potomek Nachorova syna Buze, a tedy vzdálený příbuzný Jehovova přítele Abrahama. (Izajáš 41:8) Elihu naslouchal oběma stranám, které se účastnily debaty, a tím projevil úctu starším mužům. Statečně však promluvil, když viděl, že se tito muži mýlí. Například vzplanul hněvem, když Job „prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha“. Nejvíce se však Elihu rozpálil hněvem na Jobovy falešné těšitele. Svými výroky zdánlivě vychvalovali Boha, ale ve skutečnosti jej znevažovali; přikláněli se totiž v tomto sporu na Satanovu stranu. Elihu byl ‚naplněn slovy‘ a podněcován svatým duchem, a byl v této situaci nestranným Jehovovým svědkem. — Job 32:2, 18, 21.

9. Jak Elihu naznačil, že pro Joba existuje možnost zotavení?

⁹ Jobovi začalo více ležet na srdci jeho vlastní ospravedlnění než ospravedlnění Boha. Dokonce se pustil do sporu s Bohem. Avšak nyní, když byla Jobova duše blízko smrti, objevil se náznak toho, že by se mohl zotavit. Jaký to byl náznak? Elihu byl totiž podnícen, aby Jobovi předal zprávu od Jehovy: „Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ — Job 33:24, 25.

10. Do jaké míry byl Job vyzkoušen, ale o čem si můžeme být jisti vzhledem k tomu, co je řečeno v 1. Korinťanům 10:13?

¹⁰ Elihu Joba usměrnil kvůli jeho tvrzení, že radovat se v Bohu a zachovávat ryzost nepřináší žádný užitek. Elihu řekl: „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně. Vždyť odmění pozemského člověka podle toho, jak jedná.“ Job jednal ukvapeně, když zdůrazňoval svou vlastní spravedlnost, ale jednal tak proto, že neměl potřebné poznání a porozumění. Elihu dodal: „Ať je Job vyzkoušen do krajnosti kvůli svým odpovědím mezi muži, kteří ubližují.“ (Job 34:10, 11, 35, 36) I my můžeme svou víru a ryzost plně prokázat pouze tehdy, když budeme nějakým způsobem ‚vyzkoušeni do krajnosti‘. Náš milující nebeský Otec však nedopustí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. — 1. Korinťanům 10:13.

11. Na co bychom měli pamatovat, když procházíme nějakou těžkou zkouškou?

¹¹ Elihu dále opět ukázal, že Job nepatřičně zdůrazňoval svou vlastní spravedlnost. Pozornost by měla být zaměřena na našeho Vznešeného původce. (Job 35:2, 6, 10) Bůh „nezachová naživu nikoho ničemného, ale vynese soud ztrápených,“ řekl Elihu. (Job 36:6) Nikdo nemůže volat Boha k odpovědnosti a říkat, že Bůh byl nespravedlivý. Bůh je vyvýšen více, než můžeme poznat; počet jeho let se nedá vyzkoumat, protože je nekonečný. (Job 36:22–26) Když se dostaneš do nějaké těžké zkoušky, pamatuj, že náš věčně živý Bůh je spravedlivý a že nás odmění za to, jak věrně usilujeme o to, aby byl oslaven.

12. Co ukazují Elihuova závěrečná slova o tom, že Bůh vykoná rozsudek nad ničemnými lidmi?

¹² Zatímco Elihu mluvil, schylovalo se k bouři. Když se bouře přiblížila, Elihuovo srdce se rozechvělo. Začal mluvit o velkých věcech, které Jehova udělal: „Dopřej tomu přece sluchu, Jobe; zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.“ I my — podobně jako Job — potřebujeme věnovat pozornost podivuhodným Božím dílům a také Boží důstojnosti, která vzbuzuje bázeň. „Všemohoucího, toho jsme neodhalili,“ řekl Elihu. „Je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti. Ať se ho proto lidé bojí.“ (Job 37:1, 14, 23, 24) Elihuova závěrečná slova nám připomínají, že až Bůh zanedlouho vykoná rozsudek nad ničemnými lidmi, nebude zlehčovat právo ani spravedlnost. Zachová naživu své zbožné ctitele, kteří před ním mají bázeň. Je to vskutku velká výsada, že můžeme patřit k těmto lidem, kteří zachovávají ryzost a kteří uznávají Jehovu jako univerzálního Svrchovaného panovníka! Vytrvej tedy, jako vytrval Job, a nikdy nedopusť, aby tě Ďábel odtáhl pryč z tvého požehnaného místa v zástupu tohoto šťastného lidu.

Jehova odpovídá Jobovi

13, 14. a) Na co se Jehova začal ptát Joba? b) Jaké poučení můžeme získat z dalších otázek, které Bůh Jobovi položil?

¹³ Jak musel být Job překvapený, když k němu z větrné bouře promluvil Jehova! Ta bouře byla Božím dílem, na rozdíl od silného větru, kterým Satan způsobil, že se zřítil dům a zabil Jobovy děti. Job neměl slov, když se ho Bůh zeptal: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? . . . Kdo položil její rohový kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (Job 38:4, 6, 7) Jehova Jobovi pokládal jednu otázku za druhou. Ptal se ho na moře, na oblaka, která zahalují zemi, na úsvit, na brány smrti, na světlo a tmu i na souhvězdí. Pak se Jehova zeptal: „Poznal jsi ustanovení nebes?“ A Job nebyl schopen odpovědět. — Job 38:33.

¹⁴ Další otázky, které Jehova Jobovi položil, ukázaly, že před stvořením člověka — předtím, než mu byla dána moc nad rybami, ptáky, divokými zvířaty a lezoucími tvory — bylo o všechno stvoření postaráno: Bůh se o to staral bez lidské pomoci a bez lidských rad. Následovaly otázky týkající se takových tvorů, jako je divoký býk, pštros a kůň. Job byl dotázán: „Je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel a staví si hnízdo ve výšce?“ (Job 39:27) To jistě ne! Představ si, jak asi Job reagoval, když se ho Bůh zeptal: „Měl by se nějaký rýpal přít se Všemohoucím?“ Není tedy divu, že Job řekl: „Pohleď, stal jsem se nevýznamným. Co ti mám odvětit? Položil jsem si ruku na ústa.“ (Job 40:2, 4) Jehova má vždy pravdu. Kdybychom tedy někdy byli v pokušení stěžovat si na něho, měli bychom si ‚položit ruku na ústa‘. Svými otázkami Bůh také vyzdvihl svou nadřazenost, důstojnost a sílu, které jsou patrné z toho, co stvořil.

Behemot a leviatan

15. Které zvíře je všeobecně považováno za behemota a čím je toto zvíře charakteristické?

¹⁵ Nyní se Jehova zmínil o behemotovi. Všeobecně se má za to, že jde o hrocha. (Job 40:15–24) Behemot je pozoruhodný svými obrovitými rozměry, svou velikou vahou a tlustou kůží; a přitom je to býložravec, „žere zelenou trávu“. Zdrojem jeho síly jsou jeho boky a svalové úpony jeho břicha. Kosti jeho nohou jsou pevné jako „měděné trubky“. Behemot se neplaší, když se vzedmou vody, ale s lehkostí plave proti proudu.

16. a) Který živočich odpovídá popisu leviatana a co je o něm možné říci? b) Jaké poučení v souvislosti s úkoly, které nám byly přiděleny v Jehovově službě, můžeme získat z behemotovy a leviatanovy síly?

¹⁶ Bůh se Joba také zeptal: „Můžeš vytáhnout leviatana rybářským háčkem nebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem?“ Popis leviatana napovídá tomu, že jde o krokodýla. (Job 41:1–34) Leviatan s nikým neuzavře mír; žádný moudrý člověk není tak smělý, že by se odvážil tohoto plaza dráždit. Nelze ho odehnat šípy a „harašení oštěpu se směje“. Když se leviatan rozlítí, vodní hlubiny vřou, jako když se v hrnci vaří mast. Skutečnost, že leviatan i behemot byli mnohem silnější než Job, pomohla Jobovi, aby se pokořil. I my si musíme pokorně uvědomit, že sami od sebe nejsme mocní. Potřebujeme, aby nám Bůh dal moudrost a sílu, které nám pomohou uniknout jedovatým zubům Satana, Hada, a vykonat úkoly, které nám byly v Jehovově službě přiděleny. — Filipanům 4:13; Zjevení 12:9.

17. a) Jak Job ‚spatřil Boha‘? b) Co bylo dokázáno otázkami, na které Job nebyl schopen odpovědět, a jak to může pomoci nám?

¹⁷ Job byl nyní již zcela pokořený a uznal, že se na věci díval z nesprávného úhlu a že mluvil bez poznání. Přesto tehdy věřil, že ‚spatří Boha‘. (Job 19:25–27) Jak by to bylo možné, když žádný člověk nemůže Jehovu vidět, a přece žít? (2. Mojžíšova 33:20) Job totiž spatřil projev Boží moci, slyšel Boží slova, jeho oči porozumění se otevřely, takže viděl pravdu o Jehovovi. Proto ‚odvolal a činil pokání v prachu a popelu‘. (Job 42:1–6) Ty mnohé otázky, na které Job nebyl schopen odpovědět, dokázaly, jak je Bůh nadřazen nad nepatrným člověkem, dokonce i nad člověkem tak oddaným Jehovovi, jako byl Job. To nám pomáhá uvědomit si, že svým zájmům nesmíme dávat přednost před posvěcením Jehovova jména a ospravedlněním Jehovova svrchovaného postavení. (Matouš 6:9, 10) Naším prvořadým zájmem by mělo být zachovat ryzost a přinášet čest Jehovovu jménu.

18. Co museli udělat Jobovi falešní těšitelé?

¹⁸ Jak to však dopadlo s těmi samospravedlivými falešnými těšiteli? Jehova mohl Elifaze, Bildada a Cofara právem zabít za to, že na rozdíl od Joba nemluvili o Bohu pravdivě. „Vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému sluhovi Jobovi,“ řekl Bůh, „a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.“ Ti tři se nyní museli pokořit a uposlechnout. Job — muž, který zachoval ryzost — se za ně měl modlit a Jehova jeho modlitbu považoval za přijatelnou. (Job 42:7–9) A co se stalo s manželkou, která Joba zprvu nabádala, aby proklel Boha a zemřel? Zdá se, že díky Božímu milosrdenství byl Job se svou manželkou usmířen.

Slíbená odměna nám dává naději

19. Jak Jehova v souvislosti s Jobem prokázal svou nadřazenost nad Ďáblem?

¹⁹ Jakmile se Job přestal trápit kvůli své situaci a jakmile mu byla navrácena síla ke službě Bohu, Jehova změnil jeho okolnosti. Poté, co se Job pomodlil za ty tři muže, Bůh „zvrátil Jobův stav zajetí“ a dal mu ‚vše, co bývalo jeho, v dvojnásobném množství‘. Jehova prokázal svou nadřazenost nad Ďáblem tím, že zastavil Satanovu ruku, která Jobovi působila nemoc, a zázračně Joba uzdravil. Bůh také zahnal hordy démonů a držel je v bezpečné vzdálenosti od Joba tím, že kolem Joba opět rozložil své andělské ležení. — Job 42:10; Žalm 34:7.

20. Jakými způsoby Jehova odměnil Joba a jak mu požehnal?

²⁰ Jobovi bratři, sestry i bývalí známí přicházeli, aby s Jobem jedli, projevovali mu soustrast a utěšovali ho nad vším neštěstím, které na něj Jehova připustil. Každý dal Jobovi peníz a zlatý kroužek. Jehova požehnal Jobovu konci více než jeho začátku, takže Job měl nakonec čtrnáct tisíc ovcí, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Job měl také sedm synů a tři dcery, tedy tolik dětí, kolik měl původně. Jeho dcery — Jemima, Kezia a Keren-Hapuch — byly nejpůvabnější ženy v celé té zemi a Job jim dal dědictví mezi jejich bratry. (Job 42:11–15) A kromě toho Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl čtyři generace svých potomků. Zpráva končí slovy: „A posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.“ (Job 42:16, 17) Prodloužení Jobova života bylo zázračným skutkem Jehovy Boha.

21. V jakém ohledu je pro nás biblická zpráva o Jobovi prospěšná a co bychom měli být odhodláni dělat?

²¹ Biblická zpráva o Jobovi nás upozorňuje na Satanovo úkladné jednání a pomáhá nám vidět, jak Jehovova univerzální svrchovanost souvisí s ryzostí člověka. Každý člověk, který miluje Boha, bude vyzkoušen podobně jako Job. Job vytrval a my můžeme vytrvat také. Job vyšel ze svých zkoušek s vírou i nadějí, a jeho odměna byla hojná. My, novodobí Jehovovi služebníci, máme pravou víru i naději. A jak velkolepou naději nám Vznešený dárce odměny předložil! Pomazaní křesťané chovají v mysli svou nebeskou odměnu, a to jim pomáhá, aby po zbytek svého života na zemi věrně sloužili Bohu. Mnozí lidé, kteří mají pozemskou naději, vůbec nikdy nezemřou; a lidé, kteří zemřou, budou spolu s Jobem odměněni vzkříšením do ráje na zemi. Jsou to jedinečné vyhlídky do budoucnosti; kéž si je uchováme jak v srdci, tak v mysli. Kéž každý, kdo miluje Boha, pevně stojí na straně Jehovy jako křesťan, který zachovává ryzost a věrně se zastává jeho univerzálního svrchovaného postavení. Kéž tím dokážeme, že Satan je lhář.