„Nezáviď“

3, 4. Jakou Davidovu radu nacházíme v Žalmu 37:1 a proč je vhodné, abychom se tím dnes řídili?

³ Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a ničemnosti přibývá. Vidíme, jak se splňují slova apoštola Pavla: „Ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou zavádět na scestí a budou na scestí zaváděni.“ (2. Timoteovi 3:1, 13) Jak snadno nás může ovlivnit to, že ničemní lidé jsou zjevně úspěšní a dobře se jim daří! To vše nás může rozptylovat a naše duchovní vidění se tím může rozostřit. Povšimněme si, jak nás na toto možné nebezpečí upozorňují úvodní slova 37. žalmu: „Nerozpaluj se kvůli zločincům. Nezáviď těm, kdo činí nespravedlnost.“

⁴ Ze světských sdělovacích prostředků se na nás denně valí záplava informací o bezpráví všeho druhu. Nepoctiví podnikatelé beztrestně zpronevěřují peníze. Kriminální živly sobecky využívají bezbranné lidi. Vrazi nebývají odhaleni nebo nejsou potrestáni. Všechny takové případy, kdy dochází k převracení práva, v nás mohou vyvolávat zlobu a připravovat nás o vnitřní klid. Zdánlivý úspěch zločinců může dokonce vzbuzovat závist. Zlepší se však tato situace, když se budeme rozčilovat? Změní se něco pro ničemné lidi, jestliže jim budeme závidět jejich zdánlivé výhody? To jistě ne. A ‚rozpalovat se‘ opravdu nemusíme. Jak to?

5. Proč jsou zločinci přirovnáni k trávě?

⁵ Žalmista odpovídá: „Vždyť uschnou rychle jako tráva a jako mladá zelená tráva uvadnou.“ (Žalm 37:2) Mladá zelená tráva možná vypadá pěkně, ale její stébla rychle vadnou a hynou. Stejně to dopadá se zločinci. Jejich zjevný blahobyt není trvalý. Když zemřou, jejich nepoctivě nabytý majetek jim už nepomůže. Spravedlnost nakonec dostihne každého. „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt,“ napsal Pavel. (Římanům 6:23) Zločinci a všichni nespravedliví lidé nakonec nebudou mít nic jiného než svou ‚mzdu‘. Takový způsob života se opravdu nevyplatí! (Žalm 37:35, 36; 49:16, 17)

6. Jaké poučení si můžeme vzít ze Žalmu 37:1, 2?

⁶ Měli bychom se tedy rozrušovat kvůli tomu, že se zločinci těší z pomíjivého blahobytu? Poučení z prvních dvou veršů 37. žalmu je: Nikdy nepřipusťme, aby nás jejich úspěch odvrátil od cesty, kterou jsme si zvolili, totiž od služby Jehovovi. Stále se naopak zaměřujme na duchovní požehnání a na duchovní cíle. (Přísloví 23:17)

8. Jak nám může účast na křesťanské službě pomáhat, abychom se zbytečně nerozrušovali úspěchem ničemných lidí?

⁸ Jedním protilékem, který nám pomůže, abychom se nerozrušovali kvůli úspěchu ničemných, je to, že usilovně vyhledáváme lidi podobné ovcím a že jim pomáháme získat přesné poznání o Jehovovu záměru. V době, kdy ničemnost vzrůstá, musíme se plně zaměstnávat tím, že pomáháme druhým. „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými,“ napsal apoštol Pavel, „protože takové oběti se Bohu líbí.“ Největší „dobro“, jež můžeme konat, spočívá v tom, že druhým lidem sdělujeme slavnou dobrou zprávu o Božím Království. Naše veřejná kazatelská činnost je skutečně ‚obětí chvály‘. (Hebrejcům 13:15, 16; Galaťanům 6:10)