Všichni praví křesťané jsou evangelisté

„Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho.“ (ŽALM 96:2)

1. Jakou dobrou zprávu potřebují lidé slyšet a proč můžeme říci, že v šíření takové zprávy jsou svědkové Jehovovi příkladní?

VE SVĚTĚ, v němž denně dochází ke katastrofám, je opravdovou útěchou vědět, že války, zločinnost, hlad a útlak brzy skončí, jak prohlašuje Bible. (Žalm 46:9; 72:3, 7, 8, 12, 16) Není to snad dobrá zpráva, jakou potřebuje slyšet každý člověk? Svědkové Jehovovi si to myslí. Všude jsou známi jako lidé, kteří kážou „dobrou zprávu o něčem lepším“. (Izajáš 52:7) Je pravda, že kvůli svému odhodlání oznamovat dobrou zprávu zažívá mnoho svědků pronásledování. Na srdci jim však leží blaho lidí. A jsou známi svou opravdovou horlivostí a vytrvalostí.

2. Jaký důvod k horlivosti mají svědkové Jehovovi?

² Horlivost svědků Jehovových dnes je paralelou horlivosti křesťanů v prvním století, o nichž římskokatolický list L’Osservatore Romano pravdivě napsal: „Jakmile byli první křesťané pokřtěni, cítili jako svou povinnost šířit evangelium. Evangelium předávali otroci od úst k ústům.“ Proč jsou svědkové Jehovovi stejně horliví jako tito první křesťané? Za prvé je to proto, že dobrá zpráva, kterou oznamují, pochází od samotného Jehovy Boha. Mohl by snad existovat lepší důvod k horlivosti? Kazatelské dílo svědků je odezvou na žalmistova slova: „Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho.“ (Žalm 96:2)

3. (a) Co je druhým důvodem, proč jsou svědkové Jehovovi horliví? (b) Co patří k ‚záchraně od Boha‘?

³ Žalmistova slova nám připomínají druhý důvod, proč jsou svědkové Jehovovi horliví. Jejich poselství je poselstvím záchrany. Někteří lidé pracují na poli lékařském, sociálním, ekonomickém nebo jiném, a to s cílem zlepšit úděl ostatních lidí. Takové snahy jsou chvályhodné. Ale to, co může jeden člověk udělat pro druhého, je ve srovnání se ‚záchranou od Boha‘ velmi omezené. Prostřednictvím Ježíše Krista zbaví Jehova mírné lidi hříchu, nemocí a smrti. Ti, kdo z toho budou mít užitek, budou žít navždy. (Jan 3:16, 36; Zjevení 21:3, 4) Záchrana dnes patří k ‚podivuhodným dílům‘, o nichž křesťané vyprávějí, když reagují na slova: „Oznamujte mezi národy [Boží] slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla. Vždyť Jehova je velký a má být velmi mnoho chválen. Vzbuzuje bázeň nad všechny jiné bohy.“ (Žalm 96:3, 4)

Pánův příklad

4–6. (a) Co je třetím důvodem pro to, že svědkové Jehovovi jsou horliví? (b) Jak Ježíš projevoval horlivost pro dílo kázání dobré zprávy?

⁴ Svědkové Jehovovi mají pro svou horlivost ještě třetí důvod. Následují totiž příklad Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Tento dokonalý člověk upřímně přijímal pověření ‚povědět dobrou zprávu mírným‘. (Izajáš 61:1; Lukáš 4:17–21) Tak se stal evangelistou, tedy tím, kdo druhým lidem vypráví dobrou zprávu. Ježíš cestoval po celé Galileji a Judeji a „kázal dobrou zprávu o království“. (Matouš 4:23) A protože věděl, že na tuto dobrou zprávu bude reagovat mnoho lidí, řekl svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:37, 38)

⁵ V souladu se svou modlitbou Ježíš školil ostatní, aby byli evangelisty. Za čas vyslal své apoštoly a řekl jim: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ Nebylo by snad praktičtější, kdyby vytvořili programy na odstranění tehdejších sociálních nešvarů? Nebo neměli se spíše zapojit do politiky a bojovat proti korupci, která tehdy bujela? Ne. Ježíš stanovil měřítko pro všechny křesťanské evangelisty, když svým následovníkům řekl: „Když půjdete, kažte.“ (Matouš 10:5–7)

⁶ Později Ježíš vyslal jinou skupinu učedníků, aby ohlašovali: „Přiblížilo se ... Boží království.“ Když se vrátili, aby podali zprávu o úspěchu své evangelizační cesty, měl Ježíš velkou radost. Modlil se: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.“ (Lukáš 10:1, 8, 9, 21) Ježíšovi učedníci dříve těžce pracovali jako rybáři, rolníci a podobně, a ve srovnání s vysoce vzdělanými náboženskými vůdci národa byli jako nemluvňata. Učedníci však byli školeni, aby ohlašovali tu nejlepší zprávu.

7. Když Ježíš vystoupil do nebe, komu kázali jeho následovníci dobrou zprávu nejdříve?

⁷ Když Ježíš vystoupil do nebe, jeho následovníci dále šířili dobrou zprávu o záchraně. (Skutky 2:21, 38–40) Komu kázali nejdříve? Šli snad k národům, které neznaly Boha? Ne, jejich prvním obvodem byl Izrael, lid, který Jehovu znal více než 1 500 let. Měli vůbec právo kázat v zemi, kde Jehova už byl uctíván? Ano. Ježíš jim řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8) Izrael potřeboval slyšet dobrou zprávu stejně naléhavě jako kterýkoli jiný národ.

8. Jak dnes svědkové Jehovovi napodobují Ježíšovy následovníky z prvního století?

⁸ Podobně i dnes svědkové Jehovovi kážou po celé zemi. Spolupracují s andělem, kterého viděl Jan a který „měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu“. (Zjevení 14:6) V roce 2001 byli činní ve 235 zemích a oblastech, mimo jiné i v těch, které jsou obecně považovány za křesťanské. Je snad nesprávné, že svědkové Jehovovi kážou na místech, kde křesťanstvo už založilo své církve? Někteří lidé to říkají, a takovou evangelizaci možná dokonce považují za „odlákávání ovcí“. Svědkové Jehovovi si však připomínají, co Ježíš cítil k poníženým Židům své doby. Měli sice své kněžstvo, ale Ježíš neváhal sdělovat jim dobrou zprávu. „Bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) Když svědkové Jehovovi najdou pokorné lidi, kteří nevědí o Jehovovi a jeho Království, měli by jim snad dobrou zprávu odpírat jen proto, že se některé náboženství domáhá autority nad nimi? Vzhledem k příkladu, který nám dali Ježíšovi apoštolové, odpovídáme ne. Dobrá zpráva musí být kázána „ve všech národech“ bez výjimky. (Marek 13:10)

Všichni první křesťané se podíleli na evangelizaci

9. Kdo v křesťanském sboru se v prvním století účastnil kazatelského díla?

⁹ Kdo se v prvním století účastnil evangelizačního díla? Skutečnosti dokládají, že evangelisty byli všichni křesťané. Autor W. S. Williams uvádí: „Všeobecně je doloženo, že všichni křesťané v prvotní církvi ... kázali evangelium.“ O událostech, k nimž došlo v den Letnic roku 33 n. l., Bible říká: „Všichni [muži i ženy] byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“ K evangelistům patřili muži i ženy, mladí i letití, otroci i svobodní. (Skutky 1:14; 2:1, 4, 17, 18; Joel 2:28, 29; Galaťanům 3:28) Když kvůli pronásledování muselo mnoho křesťanů utéci z Jeruzaléma, „ti, kdo byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu slova“. (Skutky 8:4) Na evangelizaci se tedy podíleli všichni „ti, kdo byli rozptýleni“, ne jen několik vyvolených.

10. Které dvojí pověření se splnilo před zničením židovského systému?

¹⁰ Během těch počátečních let to tak skutečně bylo. Ježíš prorokoval: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Když se tato slova plnila v prvním století, byla dobrá zpráva kázána široko daleko ještě před tím, než římská vojska zničila židovský náboženský a politický systém. (Kolosanům 1:23) Všichni Ježíšovi následovníci také poslouchali Ježíšův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) První křesťané nejednali tak, že by sice vybízeli mírné, aby uvěřili v Ježíše, ale pak je nechali, aby si hledali svou vlastní cestu, což dělávají novodobí kazatelé. Ne, vyučovali je, aby se stali Ježíšovými učedníky, zorganizovali je do sborů a vyškolili je tak, aby i oni mohli kázat dobrou zprávu a činit učedníky. (Skutky 14:21–23) Podle tohoto vzoru jednají dnes svědkové Jehovovi.

11. Kdo se dnes podílí na ohlašování té nejlepší zprávy pro lidstvo?

¹¹ Mnoho svědků Jehovových se řídí příkladem křesťanů z prvního století, například Pavla, Barnabáše a dalších, a odcházejí do cizích zemí jako misionáři. Jejich dílo je opravdu prospěšné, protože se nezaplétají do politiky ani se nenechávají jinak odvádět od svého pověření kázat dobrou zprávu. Zkrátka poslouchají Ježíšův příkaz: „Když půjdete, kažte.“ Většina svědků Jehovových však neslouží jako misionáři v cizích zemích. Mnoho jich chodí do zaměstnání a další zatím chodí do školy. Někteří vychovávají děti. Ale všichni svědkové se s ostatními lidmi dělí o dobrou zprávu, kterou se dozvěděli. Mladí i letití, muži i ženy radostně reagují na biblickou vybídku: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném.“ (2. Timoteovi 4:2) Svědkové Jehovovi, podobně jako jejich předchůdci v prvním století, ‚bez přestání dále vyučují a oznamují dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi‘. (Skutky 5:42) Ohlašují tu nejlepší zprávu pro lidstvo.

Proselytismus, nebo evangelizace?

12. Co je proselytismus a jak se na něj začalo pohlížet?

¹² Řečtina má slovo pro·se’ly·tos, jehož význam je „konvertita“. Z uvedeného řeckého slova pochází výraz proselytismus, který v podstatě znamená obracení nebo přestupování na jinou víru. Dnes někteří lidé říkají, že proselytismus je škodlivý. V jistém dokumentu vydaném Světovou radou církví se mluví dokonce o ‚hříchu v podobě proselytismu‘. Proč? Časopis Catholic World Report uvádí: „Pod neustálým přívalem stížností ze strany pravoslavné církve ‚proselytismus‘ získává význam násilné konverze.“

13. Uveďte některé příklady škodlivého proselytismu.

¹³ Je proselytismus škodlivý? Může to tak být. Ježíš řekl, že proselytismus znalců Zákona a farizeů byl pro konvertity, které získali, škodlivý. (Matouš 23:15) ‚Násilná konverze‘ škodlivá jistě je. Například historik Josephus píše, že když si Makabejec Jan Hyrkanos podmanil Idumejce, „dovolil jim zůstat v jejich zemi, pokud se nechají obřezat a budou ochotni dodržovat zákony Židů“. Jestliže Idumejci chtěli žít pod židovskou vládou, museli praktikovat židovské náboženství. Historikové uvádějí, že v osmém století n. l. porazil Karel Veliký pohanské Sasy na severu Evropy a brutálně je nutil konvertovat.a Jak upřímné ale ze strany Sasů nebo Idumejců bylo to, že se obrátili na jinou víru? Jak se mojžíšského Zákona inspirovaného Bohem držel například idumejský král Herodes, který se snažil zabít malého Ježíše? (Matouš 2:1–18)

14. Jak někteří misionáři křesťanstva nutí lidi, aby konvertovali?

¹⁴ Jsou i dnes lidé nuceni ke konverzi? V určitém smyslu to tak někdy bývá. Někteří misionáři křesťanstva údajně nabízejí případným konvertitům stipendium v zámoří. Jiní zase donutí hladovějícího uprchlíka, aby si vyslechl nějaké kázání s tím, že pak dostane příděl jídla. Podle prohlášení, které v roce 1992 vydal konvent pravoslavných biskupů, „k proselytismu někdy dochází prostřednictvím hmotných lákadel a někdy různými formami násilí“.

15. Podílejí se svědkové Jehovovi na proselytismu v dnešním významu toho slova? Vysvětlete to.

¹⁵ Nutit lidi, aby změnili své náboženství, je nesprávné. Svědkové Jehovovi tak rozhodně nejednají.b Na proselytismu v dnešním významu toho slova se tedy nepodílejí. Naopak, podobně jako křesťané v prvním století, kážou dobrou zprávu každému. Všichni, kdo ochotně reagují, jsou zváni, aby prostřednictvím biblického studia získali větší poznání. Důvěru, která je pevně založena na přesném poznání Bible, se tito zájemci učí vkládat v Boha a v jeho záměry. Výsledkem je, že vzývají Boží jméno Jehova, aby byli zachráněni. (Římanům 10:13, 14, 17) To, zda dobrou zprávu přijmou nebo ne, je otázkou osobní volby. Není na ně vyvíjen žádný nátlak. Kdyby to tak bylo, pak by konverze neměla smysl. Má-li totiž uctívání být Bohu přijatelné, musí vycházet ze srdce. (5. Mojžíšova 6:4, 5; 10:12)

Evangelizace v dnešní době

16. Jaký nárůst zaznamenalo evangelizační dílo svědků Jehovových v novodobých dějinách?

¹⁶ Po celé novodobé dějiny svědkové Jehovovi kážou dobrou zprávu o Království, čímž se ve větším měřítku splňují slova zaznamenaná u Matouše 24:14. Významným nástrojem v jejich evangelizačním díle je časopis Strážná věž.c V roce 1879, kdy začal tento časopis vycházet, měl náklad asi 6 000 výtisků v jediném jazyce. V roce 2001, tedy o 122 let později, dosáhl náklad 23 042 000 výtisků ve 141 jazycích. S tímto nárůstem je srovnatelný i vzrůst evangelizační činnosti svědků Jehovových. Porovnejme těch několik tisíc hodin, které svědkové strávili v kazatelském díle v 19. století, s 1 169 082 225 hodinami, jež kazatelskému dílu věnovali v roce 2001. Uvažujme také o 4 921 702 biblických studiích, která se v průměru vedla každý měsíc. Bylo vykonáno opravdu obrovské množství znamenité práce. Podílelo se na ní 6 117 666 činných hlasatelů Království.

17. (a) Jací falešní bohové jsou dnes uctíváni? (b) Co potřebuje vědět každý člověk bez ohledu na to, jakým mluví jazykem, jaké je národnosti nebo jaké má společenské postavení?

¹⁷ Žalmista říká: „Všichni bohové národů jsou nehodnotní bohové; ale pokud jde o Jehovu, ten udělal samotná nebesa.“ (Žalm 96:5) V dnešním sekularizovaném světě bývá předmětem uctívání nacionalismus, státní symboly, významné osobnosti, hmotné věci, a dokonce samotné bohatství. (Matouš 6:24; Efezanům 5:5; Kolosanům 3:5) Móhandás K. Gándhí kdysi řekl: „Jsem pevně přesvědčen, že ... Evropa je dnes křesťanská pouze formálně. Fakticky uctívá Mamon [bohatství].“ Skutečností je, že dobrá zpráva musí zaznívat všude. O Jehovovi a jeho záměrech se musí dozvědět každý člověk, bez ohledu na to, jakým mluví jazykem, jaké je národnosti nebo jaké má společenské postavení. Přejeme si, aby všichni reagovali na žalmistova slova: „Připisujte Jehovovi, rodiny národů, připisujte Jehovovi slávu a sílu. Připisujte Jehovovi slávu patřící jeho jménu.“ (Žalm 96:7, 8) Svědkové Jehovovi pomáhají dalším lidem, aby se mohli dozvídat o Jehovovi, a pak mu náležitě připisovat slávu. A ti, kdo na toto dílo reagují, z toho mají velký užitek. V čem tento užitek spočívá? O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Požehnání vyplývající z dobré zprávy

„Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, ... abych utěšil všechny truchlící.“ (IZAJÁŠ 61:1, 2)

1, 2. (a) Co o sobě Ježíš zjevil a jak? (b) Jaké požehnání vyplývalo z dobré zprávy, kterou Ježíš oznamoval?

JEDNOHO sabatního dne na začátku své služby byl Ježíš v synagoze v Nazaretu. Zpráva uvádí, že mu byl „podán svitek proroka Izajáše a otevřel svitek a nalezl místo, kde bylo napsáno: ‚Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu.‘“ Ježíš z této prorocké pasáže četl dál. Pak se posadil a řekl: „Dnes se splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Lukáš 4:16–21)

² Tak Ježíš ukázal, že je oním předpověděným evangelistou, tím, kdo sděluje dobrou zprávu a přináší útěchu. (Matouš 4:23) A zpráva, kterou Ježíš oznamoval, byla opravdu dobrá. Svým posluchačům sdělil: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12) Řekl také: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) Ano, Ježíš měl „výroky věčného života“. (Jan 6:68, 69) Světlo, život, svoboda — to jsou jistě projevy požehnání, které je nutné střežit jako poklad.

3. Jakou dobrou zprávu kázali Ježíšovi učedníci?

³ Po Letnicích roku 33 n. l. učedníci pokračovali v Ježíšově evangelizačním díle. Kázali ‚dobrou zprávu o království‘ jak Izraelitům, tak i lidem z národů. (Matouš 24:14; Skutky 15:7; Římanům 1:16) Ti, kdo na to reagovali, poznali Jehovu Boha. Byli osvobozeni z náboženského otroctví a stali se částí nového duchovního národa, ‚Božího Izraele‘, jehož příslušníci mají vyhlídku, že budou v nebesích navždy vládnout se svým Pánem, Ježíšem Kristem. (Galaťanům 5:1; 6:16; Efezanům 3:5–7; Kolosanům 1:4, 5; Zjevení 22:5) To bylo skutečně bohaté požehnání.

Evangelizace v dnešní době

4. Jak je dnes plněno pověření kázat dobrou zprávu?

⁴ Pomazaní křesťané za pomoci rostoucího ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘ dnes dál plní prorocké pověření, které původně dostal Ježíš. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Díky tomu je dobrá zpráva kázána v takovém měřítku, v jakém ještě nikdy kázána nebyla. Ve 235 zemích a oblastech svědkové Jehovovi vycházejí, aby ‚pověděli dobrou zprávu mírným..., aby ovázali lidi se zlomeným srdcem, vyhlásili svobodu zajatým a rozevření očí i vězňům; aby vyhlásili rok dobré vůle ze strany Jehovy a den pomsty ze strany našeho Boha; aby utěšili všechny truchlící‘. (Izajáš 61:1, 2) Křesťanské evangelizační dílo tedy dál přináší požehnání mnoha lidem a skutečnou útěchu těm, „kdo jsou v jakémkoli soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4)

5. Jak se svědkové Jehovovi liší od církví křesťanstva, pokud jde o kázání dobré zprávy?

⁵ Je pravda, že církve křesťanstva určité formy evangelizace financují. Mnohé církve vysílají misionáře, aby získávali konvertity v jiných zemích. Například časopis The Orthodox Christian Mission Center Magazine podává zprávu o pravoslavných misionářích na Madagaskaru, v jižní Africe, Tanzanii a Zimbabwe. Ale v pravoslavné církvi, stejně jako v jiných církvích křesťanstva, se většina členů takového díla vůbec neúčastní. Naproti tomu všichni svědkové Jehovovi, kteří Bohu zasvětili svůj život, se na evangelizaci snaží podílet. Uvědomují si, že oznamování dobré zprávy svědčí o opravdovosti jejich víry. Pavel řekl: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ Jestliže víra nepodněcuje člověka ke skutkům, je v podstatě mrtvá. (Římanům 10:10; Jakub 2:17)

Dobrá zpráva, která přináší věčné požehnání

6. Jaká dobrá zpráva je dnes kázána?

⁶ Svědkové Jehovovi kážou tu nejlepší zprávu. Otevírají svou Bibli a lidem, kteří jsou vnímaví, ukazují, že Ježíš obětoval svůj život, aby lidstvu umožnil přístup k Bohu, odpuštění hříchů a naději na věčný život. (Jan 3:16; 2. Korinťanům 5:18, 19) Oznamují, že v nebi bylo pod vládou pomazaného Krále, Ježíše Krista, zřízeno Boží Království, které brzy odstraní ze země ničemnost a bude dohlížet na obnovování ráje. (Zjevení 11:15; 21:3, 4) V rámci splňování Izajášova proroctví informují své bližní, že nyní je „rok dobré vůle ze strany Jehovy“, kdy lidstvo stále ještě může reagovat na dobrou zprávu. Varují také, že brzy přijde „den pomsty ze strany našeho Boha“, kdy Jehova zničí nekajícné provinilce. (Žalm 37:9–11)

7. Který příběh svědčí o jednotě svědků Jehovových a proč je mezi nimi taková jednota?

⁷ Ve světě zmítaném neštěstími a katastrofami je to jediná dobrá zpráva, která přináší trvalý užitek. Ti, kdo ji přijímají, se stávají součástí sjednoceného celosvětového společenství křesťanských bratrů, kteří nedovolí, aby je národnostní, kmenové nebo ekonomické odlišnosti rozdělily. ‚Oblékají si lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.‘ (Kolosanům 3:14; Jan 15:12) To bylo v minulém roce patrné v jisté africké zemi. Jednou ráno probudily obyvatele hlavního města výstřely. Začal pokus o státní převrat. Když situace vyústila v etnický problém, byla jedna rodina svědků kritizována za to, že poskytla úkryt jiným svědkům, kteří patřili k odlišné etnické skupině. Rodina na to reagovala slovy: „V našem domě jsou pouze svědkové Jehovovi.“ Etnické rozdíly pro ně nebyly podstatné, důležitá byla křesťanská láska, tedy poskytnutí útěchy těm, kdo byli v nouzi. Jedna žena, která je příbuznou této rodiny, ale sama svědkem Jehovovým není, uvedla: „Členové všech náboženství zrazovali své spoluvěřící. Jedině svědkové Jehovovi to nedělali.“ Mnoho podobných událostí, o nichž přicházejí zprávy ze zemí rozervaných občanskými konflikty, svědčí o tom, že svědkové Jehovovi opravdu ‚mají lásku k celému společenství bratrů‘. (1. Petra 2:17)

Dobrá zpráva mění lidi

8, 9. (a) Jaké změny dělají ti, kdo přijmou dobrou zprávu? (b) Které příklady ukazují, jakou moc má dobrá zpráva?

⁸ Dobrá zpráva má spojitost s tím, co Pavel označil jako ‚život nynější a ten, který má přijít‘. (1. Timoteovi 4:8) Nejenže předkládá nádhernou, jistou naději do budoucnosti, ale také zlepšuje ‚život nynější‘. Svědkové Jehovovi jako jednotlivci jsou vedeni Božím slovem, Biblí, a svůj život uvádějí do souladu s Boží vůlí. (Žalm 119:101) Svou osobnost obnovují tím, že pěstují takové vlastnosti, jako je spravedlnost a věrná oddanost. (Efezanům 4:24)

⁹ Zamysleme se nad příkladem Franca. Jeho problémem byl hněv. Jakmile se mu něco nedařilo, dostával záchvaty zuřivosti a rozbíjel věci. Jeho manželka studovala Bibli se svědky Jehovovými a jejich křesťanské jednání Francovi postupně pomohlo, aby pochopil, že se musí změnit. Také on začal se svědky studovat Bibli a nakonec byl schopen projevovat ovoce svatého ducha v podobě pokoje a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Byl jedním ze 492 lidí, kteří se v Belgii dali ve služebním roce 2001 pokřtít. Uvažujme také o Alejandrovi. Tento mladý muž si vypěstoval takovou závislost na drogách, že klesl až na samé dno — žil na smetišti a sbíral vše, co se dalo prodat, aby měl peníze na drogy. Když mu bylo 22 let, svědkové Jehovovi ho povzbudili, aby začal studovat Bibli, a Alejandro souhlasil. Bibli četl každý den a navštěvoval křesťanská shromáždění. Svůj život uvedl do pořádku tak rychle, že se za necelých šest měsíců mohl účastnit evangelizačního díla a být jedním z 10 115 lidí, kteří se v uplynulém roce na této činnosti v Panamě podíleli.

Dobrá zpráva je požehnáním pro mírné

10. Kdo reaguje na dobrou zprávu a jak tito lidé mění svůj náhled na život?

¹⁰ Izajáš prorokoval, že dobrá zpráva bude kázána mírným lidem. Kdo jsou tito mírní? Jsou to ti, o nichž se v knize Skutky píše, že jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Jsou to pokorní lidé ze všech společenských vrstev, kteří své srdce otevírají poselství pravdy. Učí se, že činění Boží vůle vede k požehnání, které je mnohem hodnotnější než všechno, co nabízí tento svět. (1. Jana 2:15–17) Jak ale svědkové Jehovovi při svém evangelizačním díle působí na srdce lidí?

11. Jak by podle Pavlových slov měla být dobrá zpráva kázána?

¹¹ Zamysleme se nad příkladem apoštola Pavla, který napsal Korinťanům: „Když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství výstřední řečí ani moudrostí. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to přibitého na kůl.“ (1. Korinťanům 2:1, 2) Pavel se nesnažil zapůsobit na posluchače svou učeností. Vyučoval pouze skutečnosti, které lidem předal Bůh, skutečnosti, které jsou dnes zapsány v Bibli. Povšimněme si také toho, jak Pavel povzbuzoval svého spolupracovníka v evangelizačním díle, Timotea: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž.“ (2. Timoteovi 4:2) Timoteus měl kázat „slovo“, tedy Boží poselství. Pavel mu také napsal: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Timoteovi 2:15)

12. Jak se dnes svědkové Jehovovi drží Pavlových slov a Pavlova příkladu?

¹² Svědkové Jehovovi se drží Pavlova příkladu a také Pavlových slov určených Timoteovi. Uznávají moc Božího slova a dobře ho používají, když se snaží ukázat svým bližním vhodná slova naděje a útěchy. (Žalm 119:52; 2. Timoteovi 3:16, 17; Hebrejcům 4:12) Správně využívají biblickou literaturu, aby zájemci mohli ve svém volném čase získat hlubší biblické poznání. Vždycky se však snaží ukazovat lidem, co říká Písmo. Vědí, že Boží inspirované slovo zapůsobí na srdce pokorných lidí. A to, že Boží slovo takto používají, posiluje i jejich vlastní víru.

‚Utěšujme všechny truchlící‘

13. Které události roku 2001 vyvolaly rozsáhlou potřebu poskytovat útěchu truchlícím?

¹³ V roce 2001 se stala řada neštěstí, a proto mnoho jednotlivců potřebovalo utěšit. Mimořádným příkladem jsou události, které vloni v září zažily Spojené státy. Teroristické útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku a na Pentagon nedaleko Washingtonu skutečně otřásly celou zemí. V takových situacích se svědkové Jehovovi snaží plnit své pověření ‚utěšovat všechny truchlící‘. Způsob, jak to dělají, si ukážeme na několika příkladech.

14, 15. Jak svědkové při dvou různých příležitostech účinně použili Písmo, aby utěšili truchlící?

¹⁴ Jedna celodobá kazatelka z řad svědků Jehovových oslovila na chodníku jistou ženu a zeptala se jí, co si myslí o nedávných teroristických útocích. Paní začala plakat a říkala, že je jí to velmi líto a ráda by nějak pomohla. Naše sestra s ní mluvila o tom, že Bůh má hluboký zájem o každého z nás, a přečetla jí slova zaznamenaná u Izajáše 61:1, 2. Žena viděla, jak všichni lidé truchlí, a tak se jí tato Bohem inspirovaná slova zdála být logická. Přijala traktát a požádala sestru, aby ji navštívila u ní doma.

¹⁵ Dva svědkové se účastnili evangelizačního díla a setkali se s mužem, který pracoval v garáži. Nabídli mu, že mu v Písmu ukážou slova útěchy v souvislosti s nedávnou tragédií ve Světovém obchodním centru. Pán souhlasil a svědkové mu přečetli 2. Korinťanům 1:3–7, kde se mimo jiné píše: „Prostřednictvím Krista [se] rozhojňuje útěcha.“ Muž ocenil, že jeho sousedé z řad svědků sdělují ostatním lidem něco utěšujícího, a řekl: „Ať Bůh žehná znamenitému dílu, které konáte.“

16, 17. Které dva příklady ukazují, že Bible má moc podepřít lidi, kteří jsou zarmouceni nebo rozrušeni různými tragédiemi?

¹⁶ Jeden svědek se při vykonávání opětovných návštěv u zájemců setkal se synem jisté ženy, která dříve projevila zájem. Svědek vysvětlil, že má starost o to, jak se sousedé vyrovnávají s nedávnou tragédií. Muže udivilo, že si svědek udělal čas, aby navštívil lidi a zjistil, jak se jim daří. Začal svědkovi vyprávět, že ve chvíli, kdy se to stalo, pracoval velmi blízko Světového obchodního centra a viděl, jak k útoku došlo a jak se všechno odehrálo. Když se potom zeptal, proč Bůh připouští utrpení, svědek mu přečetl z Bible některé verše, mezi jinými také Žalm 37:39, kde se píše: „Záchrana spravedlivých je od Jehovy; on je jejich tvrzí v čase tísně.“ Muž se přátelsky zeptal, jak se daří svědkovi a jeho rodině, a pozval ho, aby přišel znovu. Také upřímně ocenil to, že ho svědek navštívil.

¹⁷ K tisícům dalších truchlících, kteří byli ve dnech po teroristických útocích utěšeni svědky Jehovovými, patří žena, s níž se svědkové setkali, když vykonávali návštěvy u svých sousedů. Tím, co se stalo, byla neobyčejně rozrušená. Naslouchala tedy, když svědkové četli Žalm 72:12–14: „Osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ Tato slova měla pro tu ženu opravdu hluboký význam. Požádala tedy svědky, aby jí tyto verše přečetli ještě jednou, a pozvala je dovnitř, aby v rozpravě pokračovali. Na konci rozhovoru bylo zahájeno biblické studium.

18. Jak jeden svědek pomohl svým sousedům, když byl vyzván, aby se za ně pomodlil?

¹⁸ Jeden svědek pracuje v restauraci v poměrně bohaté čtvrti, kde lidé dříve neprojevovali příliš velký zájem o dobrou zprávu o Království. Po teroristických útocích byli místní lidé zjevně otřeseni. V pátek večer, tedy několik dní po útoku, vedoucí restaurace vyzvala každého, aby z restaurace vyšel a aby se svíčkou v ruce uctil chvílí ticha památku obětí. Svědek bral ohled na city těchto lidí, a proto vyšel ven a tiše stál na chodníku. Vedoucí věděla, že tento muž je svědkem Jehovovým, a proto ho po chvíli ticha požádala, aby za všechny pronesl modlitbu. Svědek souhlasil. Ve své modlitbě se zmínil o všeobecném zármutku, ale řekl, že truchlící se nemusí trápit bez naděje. Mluvil o době, kdy k takovým hrozným událostem už nebude docházet, a řekl, že se všichni mohou prostřednictvím přesného poznání z Bible přiblížit k Bohu útěchy. Po pronesení slova „amen“ k němu přistoupila vedoucí následována více než 60 lidmi, kteří vyšli z restaurace, a poděkovala mu. Potom ho objala a řekla, že to byla nejhezčí modlitba, jakou kdy slyšela.

Požehnáním pro společnost

19. Který zážitek dokládá, že někteří lidé uznávají vysoká měřítka svědků Jehovových?

¹⁹ Mnozí lidé uvádějí, že ty obce, kde jsou svědkové Jehovovi činní, mají zejména v těchto dnech užitek z jejich přítomnosti. Cožpak ti, kdo podporují mír, poctivost a čistou morálku, nejsou pro společnost přínosem? V jedné středoasijské zemi se svědkové setkali s důstojníkem bývalé státní bezpečnosti, který už byl v penzi. Řekl, že měl kdysi za úkol prověřovat různé náboženské organizace. Když zkoumal činnost svědků Jehovových, zapůsobila na něj jejich poctivost a dobré chování. Obdivoval jejich pevnou víru a to, že učení svědků je založeno na Písmu. Tento muž souhlasil s biblickým studiem.

20. (a) O čem svědčí činnost, o níž svědkové Jehovovi v minulém roce podali zprávu? (b) Z čeho je patrné, že zbývá vykonat ještě mnoho další práce, a jak pohlížíme na svou výsadu evangelizace?

²⁰ Několik příkladů uvedených v tomto článku je jen zlomkem těch tisíců, které by se daly vyprávět. Přesto je z nich jasně patrné, že ve služebním roce 2001 byli svědkové Jehovovi velmi zaneprázdněni.a Mluvili s miliony lidí, utěšovali mnoho těch, kteří truchlí, a jejich evangelizační dílo mělo požehnání. Celkem 263 431 lidí symbolizovalo svým křtem to, že svůj život zasvětili Bohu. Počet evangelistů vzrostl na celém světě o 1,7 procenta. A skutečnost, že se 15 374 986 lidí účastnilo každoroční Slavnosti na památku Ježíšovy smrti, ukazuje, že zbývá vykonat ještě mnoho další práce. (1. Korinťanům 11:23–26) Dále tedy hledejme mírné, kteří reagují na dobrou zprávu. A dokud trvá Jehovův rok dobré vůle, pokračujme v utěšování lidí se „zlomeným srdcem“. Máme skutečně požehnanou výsadu. Všichni nepochybně můžeme opakovat Izajášova slova: „Zcela jistě budu jásat v Jehovovi. Má duše bude mít radost v mém Bohu.“ (Izajáš 61:10) Ať nás Bůh dále používá k plnění těchto prorockých slov: „Svrchovaný Pán Jehova [způsobí], že vyraší spravedlnost a chvála před všemi národy.“ (Izajáš 61:11)

[Poznámka pod čarou]