Máš-li ve svém jazyce k dispozici knihu Rozmluvy z Písem a naučíš-li se ji dobře používat, potom budeš mít po ruce pomůcku, kterou potřebuješ ke správnému uplatnění stovek biblických textů, jež se v naší službě často používají. Jestliže se chystáš uvést nějaký neznámý text, skromnost tě podnítí k tomu, abys udělal potřebný výzkum. Když pak budeš o tom textu mluvit, budeš správně zacházet se slovem pravdy. (Přísl. 11:2)

Objasňuj uplatnění. Při vyučování se vždy ujisti, že druzí jasně chápou souvislost mezi rozebíraným námětem a biblickými texty, jež používáš. Pokud k určitému textu směřuješ nějakou otázkou, potom by tvoji posluchači měli chápat, jak na ni daný text odpovídá. Jestliže chceš určitým textem podpořit nějaké tvrzení, ujisti se, že zájemce jasně chápe, jak daný text uvedenou myšlenku dokládá.

Pouze přečíst biblický text — třebaže se zdůrazněním — obvykle nestačí. Nezapomeň, že běžně lidé Bibli neznají a při prvním přečtení tvůj argument nemusí pochopit. Obrať pozornost na tu část textu, která se přímo vztahuje k rozebíranému bodu.

K tomu je obvykle zapotřebí oddělit klíčová slova, tedy ta, která se přímo týkají rozebírané myšlenky. Nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je tato klíčová slova zopakovat. Jestliže mluvíš s nějakým člověkem, mohl bys mu položit otázky, jež mu pomohou, aby tato klíčová slova rozpoznal. Někteří řečníci při proslovu ke skupině posluchačů vyzdvihnou slova nesoucí myšlenku raději tak, že použijí synonyma nebo že danou myšlenku přeformulují. Pokud se však rozhodneš pro tento způsob, potom dávej pozor, aby tvoji posluchači neztratili ze zřetele souvislost mezi rozebíranou myšlenkou a zněním biblického textu.

Upozorněním na klíčová slova jsi položil dobrý základ. Nyní doveď uplatnění textu do konce. Vysvětlil jsi při uvedení textu, proč jej používáš? Pokud ano, potom ukaž, jak slova, která jsi vyzdvihl, souvisí s tím, na co jsi své posluchače upozornil. Jasně řekni, v čem tato souvislost spočívá. I když text neuvedeš přímým způsobem, měl bys vysvětlit, proč jsi text přečetl.

Farizeové jednou položili Ježíšovi otázku, kterou považovali za obtížnou. Zeptali se ho: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Ježíš založil svou odpověď na 1. Mojžíšově 2:24. Všimni si, že zaměřil pozornost jen na jednu část tohoto textu a potom vysvětlil potřebné uplatnění. Ukázal, že muž a žena se stávají ‚jedním tělem‘, a učinil závěr: „Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Mat. 19:3–6)

Jak rozsáhlé vysvětlení bys měl poskytnout, abys objasnil uplatnění nějakého biblického textu? To by mělo záviset na tom, kdo jsou tvoji posluchači a jak důležitá je rozebíraná myšlenka. Usiluj o jednoduchost a přímočarost.

Rozmlouvej z Písma. Ve Skutcích 17:2 a 3 je nám řečeno, že když apoštol Pavel sloužil v Tesalonice, „rozmlouval z Písem“. Tuto schopnost by se měl snažit rozvíjet každý Jehovův služebník. Pavel například uvedl určité skutečnosti týkající se života a služby Ježíše Krista, ukázal, že tyto skutečnosti byly předpověděny v Hebrejských písmech, a potom předložil působivý závěr: „To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.“

Když psal Pavel Hebrejcům, opakovaně citoval z Hebrejských písem. Pro zdůraznění nebo pro objasnění nějaké myšlenky často oddělil jedno slovo či krátké slovní spojení a potom vysvětlil jeho význam. (Hebr. 12:26, 27) Ve 3. kapitole dopisu Hebrejcům Pavel citoval ze Žalmu 95:7–11. Všimni si, že tehdy podrobně rozebral tři části tohoto textu: (1) zmínku o srdci (Hebr. 3:8–12), (2) význam výrazu „dnes“ (Hebr. 3:7, 13–15; 4:6–11) a (3) smysl výroku „jistě nevstoupí do mého odpočinku“ (Hebr. 3:11, 18, 19; 4:1–11). Snaž se při uplatňování každého biblického textu tento příklad napodobovat.

Ve zprávě, která je uvedena u Lukáše 10:25–37, si všimni, jak působivě rozmlouval z Písma Ježíš. Nějaký muž zběhlý v Zákoně se ho zeptal: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš toho muže nejprve vybídl, aby vyjádřil svůj názor, a potom zdůraznil, jak je důležité dělat to, co říká Boží slovo. Když se ukázalo, že to ten muž nepochopil, Ježíš podrobně rozebral jen jedno slovo z daného biblického textu — slovo „bližní“. Místo toho, aby je jenom definoval, použil Ježíš znázornění, které tomu muži pomohlo, aby sám došel ke správnému závěru.

Je zřejmé, že když Ježíš odpovídal na otázky, nespokojil se s tím, že by jenom odcitoval texty, které poskytovaly přímou, jasnou odpověď. Analyzoval, co tyto texty říkají, a potom je uplatnil na položenou otázku.

Když saduceové zpochybnili naději na vzkříšení, Ježíš obrátil pozornost na jednu konkrétní část 2. Mojžíšovy 3:6. Nezůstal však u toho, že by tento text pouze citoval. Rozebral jej, aby jasně ukázal, že vzkříšení je součástí Božího záměru. (Mar. 12:24–27)

Naučíš-li se správně a působivě rozmlouvat z Písma, velmi ti to pomůže, aby ses stal schopným učitelem.