Rozvíjejme vlastnosti, které nám pomohou činit učedníky

„Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (MATOUŠ 28:19)

1. Které schopnosti a postoje potřebovali rozvíjet někteří Boží služebníci v minulosti?

SLUŽEBNÍCI Jehovy Boha potřebují získat schopnosti a postoje, které jim pomohou konat Boží vůli. Když například Abraham se Sárou opustili na Jehovův příkaz bohaté město Ur, bylo nutné, aby rozvíjeli vlastnosti a dovednosti potřebné pro život ve stanech. (Hebrejcům 11:8, 9, 15) K tomu, aby Jozue mohl vést Izraelity do Zaslíbené země, musel být odvážný, důvěřovat v Jehovu a dobře znát jeho Zákon. (Jozue 1:7–9) A přestože Becalel a Oholiab už pravděpodobně byli zručnými řemeslníky, s pomocí Božího ducha své schopnosti dále zlepšovali. Díky tomu mohli dohlížet na výstavbu svatostánku a na související práce a také se na tom všem významně podílet. (2. Mojžíšova 31:1–11)

2. O kterých otázkách budeme v tomto článku uvažovat?

² O staletí později dal Ježíš Kristus svým následovníkům toto pověření: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Nikdy dříve nedostali lidé příležitost podílet se na tak výjimečném úkolu. Které vlastnosti potřebujeme k tomu, abychom druhým pomáhali stát se Kristovými učedníky? A jak můžeme takové vlastnosti pěstovat?

Projevujme hlubokou lásku k Bohu

3. Co dáváme najevo, když plníme příkaz činit učedníky?

³ Máme-li za lidmi chodit a snažit se je přesvědčit, aby uctívali pravého Boha, musíme ho sami hluboce milovat. Izraelité dávali najevo lásku k Bohu tím, že ze srdce poslouchali jeho přikázání, předkládali mu přijatelné oběti a chválili ho písněmi. (5. Mojžíšova 10:12, 13; 30:19, 20; Žalm 21:13; 96:1, 2; 138:5) I my posloucháme Boží zákony, ale svou lásku k Jehovovi vyjadřujeme také tím, že s lidmi mluvíme o něm a o jeho záměru. Měli bychom to dělat s přesvědčením a používat výstižná slova, která vyjadřují naše upřímné pocity související s nadějí, kterou máme od Boha. (1. Tesaloničanům 1:5; 1. Petra 3:15)

4. Proč měl Ježíš radost z toho, že učil lidi poznávat Jehovu?

⁴ Ježíš Jehovu hluboce miloval, a proto měl velkou radost, když mohl mluvit o jeho záměrech, o Království a o pravém uctívání. (Lukáš 8:1; Jan 4:23, 24, 31) Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Na Ježíše se vztahují tato žalmistova slova: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru. Vyprávěl jsem dobrou zprávu o spravedlnosti ve velkém sboru. Pohleď, nezadržuji své rty. Jehovo, sám to dobře víš.“ (Žalm 40:8, 9; Hebrejcům 10:7–10)

5, 6. Která klíčová vlastnost je zapotřebí k tomu, abychom lidem pomáhali stát se Kristovými učedníky?

⁵ Láska k Jehovovi některé zájemce vede k tomu, aby o něm a o jeho Království mluvili s takovým přesvědčením, že se jim úspěšně daří podněcovat další lidi, aby začali zkoumat Písmo. (Jan 1:41) Láska k Bohu je klíčová vlastnost, která nás motivuje, abychom lidem pomáhali stát se Kristovými učedníky. I nadále proto tuto lásku uchovávejme živou tím, že budeme pravidelně číst a studovat Boží slovo. (1. Timoteovi 4:6, 15; Zjevení 2:4)

⁶ Ježíš Kristus byl horlivým učitelem bezesporu proto, že měl lásku k Jehovovi. To ale nebyl jediný důvod, proč dokázal účinně oznamovat pravdu o Království. Kterou další vlastnost musel projevovat, aby se mu dařilo činit učedníky?

Mějme láskyplný zájem o lidi

7, 8. Jaký měl Ježíš vztah k lidem?

⁷ Ježíš měl o lidi opravdový zájem. Dokonce během své předlidské existence, kdy byl Božím „mistrem v díle“, měl rád věci, které se týkaly lidstva. (Přísloví 8:30, 31) A jako pozemský člověk měl s lidmi soucit a ti, kteří k němu přicházeli, se v jeho přítomnosti cítili dobře. (Matouš 11:28–30) Napodoboval Jehovovu lásku a soucit, což druhé přitahovalo k uctívání jediného pravého Boha. Naslouchali mu lidé ze všech společenských vrstev, protože se láskyplně zajímal o ně i o jejich životní okolnosti. (Lukáš 7:36–50; 18:15–17; 19:1–10)

⁸ Když se ho jistý muž zeptal, co má dělat, aby zdědil věčný život, „Ježíš se na něj podíval [a] pocítil k němu lásku“. (Marek 10:17–21) V Bibli také čteme, že „Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara“, které vyučoval v Betanii. (Jan 11:1, 5) Natolik se zajímal o lidi, že se vzdal i potřebného odpočinku, aby je mohl vyučovat. (Marek 6:30–34) Takový hluboký a láskyplný zájem o bližní vedl k tomu, že Ježíš přitahoval lidi k pravému uctívání lépe než kdokoli jiný.

9. Jaký postoj měl Pavel k těm, kterým kázal?

⁹ Také apoštol Pavel měl hluboký zájem o lidi, kterým kázal. Například křesťanům v Tesalonice napsal: „Protože jsme k vám . . . měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ Díky Pavlovu úsilí, které bylo motivováno láskou, se někteří v Tesalonice „obrátili k Bohu od svých model“. (1. Tesaloničanům 1:9; 2:8) Pokud se o lidi opravdově zajímáme, tak jako to dělal Ježíš a Pavel, i my můžeme zažít radost z toho, že dobrá zpráva působí na srdce těch, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48)

Buďme obětaví

10, 11. Proč musíme být obětaví, když pomáháme druhým, aby se stali Kristovými učedníky?

¹⁰ Ti, kdo úspěšně pomáhají druhým, aby se stali Kristovými učedníky, jsou ochotni přinášet oběti. Za nejdůležitější věc v životě rozhodně nepovažují získávání majetku. Ježíš svým následovníkům řekl: „Jak obtížné to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vstoupili do Božího království!“ Učedníky tato slova překvapila, ale Ježíš dodal: „Děti, jak obtížné je vstoupit do Božího království! Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“ (Marek 10:23–25) Ježíš své následovníky vybízel, aby žili jednoduše, a mohli se tak soustředit na činění učedníků. (Matouš 6:22–24, 33) Proč je při plnění tohoto úkolu nezbytná obětavost?

¹¹ Vyučovat všechno, co Ježíš přikázal, vyžaduje velké úsilí. Snažíme se, aby biblické studium se zájemcem probíhalo pokud možno každý týden. Někteří hlasatelé Království si našli zaměstnání pouze na částečný úvazek, aby mohli věnovat více času hledání upřímných lidí. Tisíce křesťanů se naučily cizí jazyk, aby mohli kázat lidem z různých etnických skupin ve svém okolí. Další se přestěhovali na jiné území nebo do jiné země, aby se mohli více podílet na žni. (Matouš 9:37, 38) K tomu všemu je nutná obětavost. Máme-li však úspěšně pomáhat lidem, aby se stali Kristovými učedníky, je zapotřebí ještě něco víc.

Buďme trpěliví, ale neplýtvejme časem

12, 13. Proč je při činění učedníků tak důležitá trpělivost?

¹² Další vlastností, která nám pomáhá při činění učedníků, je trpělivost. Naše křesťanské poselství vybízí lidi k tomu, aby jednali rychle. Má-li se však někdo stát Kristovým učedníkem, je často zapotřebí delší doba, a to vyžaduje z naší strany trpělivost. (1. Korinťanům 7:29) Ježíš byl trpělivý ke svému nevlastnímu bratru Jakubovi. Zdá se, že Jakub byl dobře obeznámen s Ježíšovou kazatelskou činností, ale určitou dobu mu něco bránilo, aby ho následoval. (Jan 7:5) Zřejmě během krátkého období od Kristovy smrti do Letnic roku 33 n. l. se však Jakub učedníkem stal. Z Bible totiž vyplývá, že se sešel k modlitbě se svou matkou, bratry a apoštoly. (Skutky 1:13, 14) Jakub udělal velký duchovní pokrok a později mu byly svěřeny důležité úkoly v křesťanském sboru. (Skutky 15:13; 1. Korinťanům 15:7)

¹³ Křesťané se podobají rolníkům. Pěstují totiž něco, co obvykle roste pomalu — porozumění Božímu slovu, lásku k Jehovovi a Kristova ducha. To se bez trpělivosti neobejde. Jakub napsal: „Projevujte trpělivost, bratři, až do Pánovy přítomnosti. Pohleďte, rolník stále čeká na drahocenné plody země a projevuje vzhledem k nim trpělivost, dokud nedostane časný déšť a pozdní déšť. I vy projevujte trpělivost; upevněte své srdce, protože se přiblížila Pánova přítomnost.“ (Jakub 5:7, 8) Jakub spoluvěřící vybízel, aby ‚projevovali trpělivost až do Pánovy přítomnosti‘. Když učedníci něčemu nerozuměli, Ježíš jim to trpělivě vysvětloval a používal podobenství. (Matouš 13:10–23; Lukáš 19:11; 21:7; Skutky 1:6–8) Nyní v době Pánovy přítomnosti žijeme a také musíme být trpěliví, když se snažíme činit učedníky. Ti, kdo se dnes Ježíšovými učedníky stávají, potřebují, abychom je trpělivě vyučovali. (Jan 14:9)

14. I když jsme trpěliví, jak můžeme moudře využívat svůj čas k tomu, abychom druhým pomohli stát se učedníky?

¹⁴ Přestože jsme trpěliví, u většiny lidí, s nimiž zahájíme biblické studium, slovo o Království nepřináší ovoce. (Matouš 13:18–23) Když jsme vyvinuli rozumné úsilí, abychom takovým lidem pomohli, ale ovoce to nepřineslo, bude moudré s nimi dále netrávit čas. Raději hledejme ty, kteří si biblické pravdy budou více vážit. (Kazatel 3:1, 6) Samozřejmě že i ti, kdo pro pravdu ocenění mají, mohou potřebovat větší pomoc, aby změnili své názory, postoje a životní hodnoty. Napodobujme proto Ježíše, který byl trpělivý ke svým učedníkům, když potřebovali více času na to, aby získali správný postoj. (Marek 9:33–37; 10:35–45)

Rozvíjejme umění vyučovat

15, 16. Proč je důležité jednoduše vyučovat a dobře se připravovat?

¹⁵ Láska k Bohu, zájem o lidi, obětavost a trpělivost jsou důležité vlastnosti, které potřebujeme k tomu, abychom byli úspěšní při činění učedníků. Musíme však také rozvíjet vyučovací schopnosti, protože díky nim dokážeme vysvětlovat biblické nauky jednoduše a jasně. Například mnoho myšlenek Velkého učitele, Ježíše Krista, silně zapůsobilo na druhé proto, že byly vyjádřeny jednoduše. Pravděpodobně si dokážete vybavit Ježíšovy výroky jako například „střádejte [si] poklady v nebi“, „nedávejte psům, co je svaté“, „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“ a „splácejte . . . césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“. (Matouš 6:20; 7:6; 11:19; 22:21) Ježíš samozřejmě nepronášel pouze krátké výroky. Vyučoval jasně, a když to bylo zapotřebí, věci vysvětloval. Jak můžeme jeho způsob vyučování napodobovat?

¹⁶ Klíčem k tomu, abychom vyučovali jednoduše a jasně, je pečlivá příprava. Zvěstovatel, který není připravený, má tendenci mluvit příliš a říci všechno, co o námětu ví. Pak se stane, že hlavní myšlenky zaniknou ve velkém množství slov. Dobře připravený zvěstovatel naopak přemýšlí o zájemci i o námětu a jasně řekne pouze to, co zájemce potřebuje slyšet. (Přísloví 15:28; 1. Korinťanům 2:1, 2) Bere v úvahu to, co už zájemce ví a které myšlenky by měly být při studiu zdůrazněny. Zvěstovatel možná zná spoustu podrobností o daném námětu, ale k tomu, aby vyučoval jasně, musí nedůležité informace vynechat.

17. Jak můžeme lidem pomoci, aby přemýšleli o Písmu?

¹⁷ Ježíš lidem pouze nepředkládal fakta, ale také jim pomáhal, aby o nich sami přemýšleli. Jednou se například zeptal: „Co myslíš, Šimone? Od koho dostávají králové země poplatky nebo daň z hlavy? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ (Matouš 17:25) I když biblické myšlenky rádi vysvětlujeme, musíme se ovládat, abychom nemluvili příliš. Dejme zájemci prostor, aby se mohl vyjádřit nebo vysvětlit, jak rozumí tomu, co při studiu rozebíráme. Neměli bychom ho však zahltit otázkami. Buďme naopak taktní, používejme vhodná znázornění a otázky, které vedou k přemýšlení, a tak lidem pomáhejme pochopit biblické myšlenky uvedené v našich publikacích.

18. Co patří k ‚umění vyučovat‘?

¹⁸ Písmo mluví o ‚umění vyučovat‘. (2. Timoteovi 4:2; Titovi 1:9) Tato schopnost zahrnuje víc než jen pomáhat druhým zapamatovat si určité informace. Měli bychom se snažit pomoci zájemcům pochopit rozdíl mezi pravdou a lží, dobrým a špatným, moudrostí a pošetilostí. Pokud to děláme a pokud se snažíme v druhých pěstovat lásku k Jehovovi, mohou díky tomu chápat, proč by ho měli poslouchat.

Horlivě pomáhejme druhým stát se učedníky

19. Jak se všichni křesťané podílejí na tom, aby se někdo stal učedníkem?

¹⁹ Úkolem křesťanského sboru je činit učedníky. Když se někdo stává učedníkem, svědek Jehovův, který ho našel a pomohl mu poznat biblickou pravdu, není jediný, kdo má důvod k radosti. Když lidé zorganizují pátrací skupinu, která má za úkol najít ztracené dítě, pravděpodobně ho najde pouze jeden z celé skupiny. Jakmile se však dítě setká se svými rodiči, radují se všichni, kdo ho hledali. (Lukáš 15:6, 7) Podobně i činění učedníků je týmová práce. Všichni křesťané pátrají po těch, kdo by se mohli stát Ježíšovými následovníky. Když zájemce začne chodit na shromáždění do sálu Království, všichni bratři a sestry přispívají k tomu, aby si pravého uctívání ještě více vážil. (1. Korinťanům 14:24, 25) Všichni křesťané se tedy mohou radovat z toho, že každý rok přibývají stovky tisíc nových učedníků.

20. Co byste měli dělat, když někoho chcete vyučovat biblické pravdě?

²⁰ Mnozí věrní křesťané by si přáli někoho vyučovat o Jehovovi a o pravém uctívání, ale přes jejich nejlepší snahy se jim to nedaří. Pokud je to i váš případ, nadále posilujte svou lásku k Jehovovi, zajímejte se o druhé, projevujte obětavost a trpělivost a snažte se zlepšovat své vyučovací schopnosti. A především svou touhu učit druhé svěřte v modlitbě Jehovovi. (Kazatel 11:1) Útěchou pro vás může být skutečnost, že všechno, co děláte ve službě pro Jehovu, přispívá k tomu, že se lidé stávají Kristovými učedníky, a tak je Jehova oslavován.

Když činíme učedníky, napodobujme Velkého učitele

„Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (LUKÁŠ 8:18)

1, 2. Proč bychom měli přemýšlet o tom, jaký měl Ježíš přístup k lidem?

VELKÝ UČITEL, Ježíš Kristus, svým následovníkům řekl: „Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:16–18) Tato zásada se vztahuje i na naši křesťanskou službu. Věnovat pozornost duchovnímu poučování znamená, že ho uplatňujeme a stávají se z nás účinní hlasatelé Království. Dnes samozřejmě nemůžeme doslova slyšet Ježíšův hlas, ale můžeme číst o tom, co Ježíš říkal a dělal, protože je to napsáno v Písmu. Co nám tedy Písmo odhaluje o jeho přístupu k lidem, když sloužil na zemi?

² Ježíš byl vynikajícím kazatelem dobré zprávy a výjimečným učitelem biblické pravdy. (Lukáš 8:1; Jan 8:28) Pomáhat druhým, aby se stali učedníky, zahrnuje jak kázání, tak i vyučování. Někteří křesťané jsou dobrými kazateli, ale je pro ně obtížné působivě vyučovat. Zatímco kázání zahrnuje ohlašovaní dobré zprávy, vyučování pravd o Jehovovi a jeho záměru obvykle vyžaduje, aby si učitel vytvořil k zájemci vztah. (Matouš 28:19, 20) To se nám může podařit, když budeme Velkého učitele, Ježíše Krista, napodobovat. (Jan 13:13)

3. K čemu povede to, když budeme při činění učedníků napodobovat Ježíše?

³ Pokud Ježíšovy vyučovací metody napodobujeme, jednáme v souladu s vybídkou apoštola Pavla: „Choďte dále v moudrosti vůči těm, kdo jsou vně, a vykupujte pro sebe příhodný čas. Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:5, 6) Následovat Ježíšův příklad, když činíme učedníky, vyžaduje úsilí, ale díky tomu budeme vyučovat působivě, protože budeme umět „každému odpovědět“ podle jeho potřeb.

Ježíš podněcoval druhé, aby se vyjadřovali

4. Z čeho víme, že Ježíš druhým pozorně naslouchal?

⁴ Už odmalička byl Ježíš zvyklý druhým naslouchat a ptát se na jejich názory. Když mu bylo 12 let, jeho rodiče ho našli v chrámu mezi učiteli, jak jim „naslouchá . . . a vyptává se jich“. (Lukáš 2:46) Ježíš nešel do chrámu proto, aby svými znalostmi uvedl učitele do rozpaků. Ačkoli jim kladl otázky, šel tam především proto, aby pozorně naslouchal. Přispělo to k tomu, že si získal přízeň u Boha i u lidí. (Lukáš 2:52)

5, 6. Na základě čeho víme, že Ježíš se zajímal o názory těch, které vyučoval?

⁵ Ježíš se zájmem naslouchal lidem i po svém křtu a pomazání za Mesiáše. Nebyl natolik pohlcen tím, co vyučoval, že by nebral v úvahu ty, kdo si ho přišli poslechnout. Často udělal v řeči přestávku, zeptal se jich na názor a naslouchal odpovědím. (Matouš 16:13–15) Po smrti Lazara řekl Ježíš jeho sestře Martě: „Žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ Pak se jí zeptal: „Věříš tomu?“ Určitě jí věnoval pozornost, když mu odpověděla: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn.“ (Jan 11:26, 27) Ježíš měl jistě radost, když slyšel, jak Marta takto vyjadřuje svou víru.

⁶ Když Ježíše mnozí učedníci opustili, zajímalo ho, jak se k tomu postaví jeho apoštolové. Zeptal se jich: „Nechcete snad také jít?“ Šimon Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (Jan 6:66–69) Tato slova musela Ježíše opravdu potěšit. Když podobně vyjádří svou víru zájemci, jistě to udělá radost i nám.

Ježíš naslouchal s úctou

7. Proč mnozí Samaritáni uvěřili v Ježíše?

⁷ Ježíš dokázal účinně pomáhat druhým, aby se stali jeho učedníky, také proto, že měl o ně zájem a naslouchal jim s úctou. Jednou například vydával svědectví Samaritánce u Jákobova pramene poblíž Sycharu. Nemluvil však pořád, ale nechal vyjádřit i Samaritánku a naslouchal jí. Poznal, že se zajímá o uctívání Boha, a řekl jí, že Bůh hledá ty, kdo ho budou uctívat duchem a pravdou. Ježíš jednal se Samaritánkou uctivě a s osobním zájmem. Hned nato o něm začala mluvit s druhými, takže „mnozí Samaritáni z toho města v něj uvěřili kvůli slovu ženy“. (Jan 4:5–29, 39–42)

8. Jak vám to, že lidé rádi vyjadřují své názory, může pomoci zahájit rozhovor ve službě?

⁸ Lidé obvykle rádi vyjadřují své názory. Například obyvatelé starověkých Atén s potěšením mluvili o svých názorech nebo naslouchali něčemu novému. Vedlo to k tomu, že apoštol Pavel pronesl působivou řeč na Areopagu. (Skutky 17:18–34) Když dnes chceme zahájit rozhovor s obyvatelem domu, můžeme například říci: „Přišel jsem za vámi, protože mě zajímá, co si myslíte o [uveď nějaký námět].“ Poté bychom si měli vyslechnout jeho stanovisko, vyjádřit se k němu nebo položit doplňující otázku. Pak laskavě ukažme, co o dané věci říká Bible.

Ježíš věděl, co říci

9. Co Ježíš udělal před tím, než Kleofášovi a jeho společníkovi začal ‚plně otevírat Písma‘?

⁹ Ježíšovi se nikdy nestalo, že by nevěděl, co má říci. Nejenže lidem pozorně naslouchal, ale byl si často vědom i toho, o čem přemýšlejí, a přesně věděl, co potřebují slyšet. (Matouš 9:4; 12:22–30; Lukáš 9:46, 47) Ukažme si to na příkladu. Krátce po Ježíšově vzkříšení šli dva jeho učedníci z Jeruzaléma do Emauz. Zpráva v evangeliu uvádí: „Když . . . rozmlouvali a hovořili, sám Ježíš přistoupil a začal jít s nimi; ale jejich očím bylo zabráněno, aby ho rozeznali. Řekl jim: ‚O jakých záležitostech spolu cestou debatujete?‘ A zastavili se se smutným obličejem. Jeden, jménem Kleofáš, mu odpověděl a řekl: ‚Bydlíš snad sám jako někdo cizí v Jeruzalémě, a tak neznáš věci, které se v něm v těchto dnech staly?‘ A řekl jim: ‚Jaké věci?‘“ Velký učitel naslouchal, když mu vysvětlovali, že Ježíš z Nazaretu vyučoval lidi, prováděl zázraky, byl popraven a nyní někteří říkali, že byl vzbuzen z mrtvých. Ježíš nechal Kleofáše a jeho společníka, aby se vyjádřili, a potom jim vysvětlil, čemu nerozuměli, a „plně [jim] otevíral Písma“. (Lukáš 24:13–27, 32)

10. Jak můžeme zjistit, co si lidé myslí o náboženských otázkách?

¹⁰ Než s někým začneme mluvit ve službě, obvykle o jeho názorech na náboženské otázky nic nevíme. Jak můžeme zjistit, co si myslí? Například tím, že řekneme: „Ptáme se lidí, co si myslí o modlitbě. Věříte tomu, že někdo opravdu modlitby vyslýchá?“ Odpověď může odhalit mnoho o tom, co si oslovený o daném námětu myslí, a také o tom, jaké je jeho náboženské přesvědčení. Pokud je věřící, dozvíme se o jeho názorech více, když se dále zeptáme: „Myslíte si, že Bůh vyslýchá všechny modlitby, nebo jenom některé?“ Takové otázky mohou vést k příjemnému rozhovoru. Až bude příležitost ukázat, co o tom říká Bible, měli bychom to udělat taktně a nenapadat to, čemu oslovený věří. Pokud se mu rozhovor líbil, pravděpodobně bude souhlasit s tím, abychom ho navštívili znovu. Ale co když položí otázku, na kterou nebudeme znát odpověď? Můžeme se podívat do naší literatury, připravit se a příště mu ukázat ‚důvod pro naději, která je v nás‘, ale měli bychom to dělat „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15)

Ježíš vyučoval ty, kdo si to zasloužili

11. Co nám pomůže najít ty, kdo si zaslouží, abychom je vyučovali?

¹¹ Dokonalý člověk Ježíš dokázal rozpoznat, kteří lidé si zasloužili, aby je vyučoval. Pro nás je mnohem obtížnější najít ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Podobně obtížné to bylo i pro apoštoly, kterým Ježíš řekl: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Matouš 10:11) Stejně jako Ježíšovi apoštolové, i my musíme hledat lidi, kteří jsou ochotni naslouchat biblické pravdě a nechat se vyučovat. Takové lidi najdeme, když budeme všem pozorně naslouchat a všímat si, jak reagují.

12. Jak můžeme dále pomáhat těm, kteří projevili zájem?

¹² Po rozhovoru s člověkem, jenž projevil nějaký zájem o poselství o Království, je užitečné uvažovat o tom, které biblické myšlenky uspokojí jeho duchovní potřeby. K tomu, abychom takovému člověku mohli duchovně pomáhat, bude dobré, když si poznamenáme, co jsme se o něm během rozhovoru dozvěděli. Na opětovné návštěvě musíme pozorně naslouchat, abychom zjistili více o tom, čemu věří a jaké má postoje a okolnosti.

13. Jak můžeme poznat, co si druzí myslí o Bibli?

¹³ Jak můžeme podnítit lidi k tomu, aby nám řekli, co si myslí o Božím slově? V některých obvodech se osvědčilo položit tuto otázku: „Zdá se vám těžké porozumět Bibli?“ Odpověď často odhalí, jaký postoj má oslovený k duchovním věcem. Jiný způsob je přečíst vhodný biblický text a zeptat se: „Co si o tom myslíte?“ Podobně jako Ježíš, i my můžeme dovršit svou službu tím, že budeme klást promyšlené otázky. Je však na místě jedno varování.

Ježíš kladl účinné otázky

14. Jak můžeme projevit zájem o názory druhých, aniž bychom je zpovídali?

¹⁴ Když se zajímáme o názory druhých, neměli bychom je přitom uvádět do rozpaků. Napodobujme v tom Ježíše. Nevyptával se jako nějaký netaktní vyšetřovatel, ale používal otázky, které vedly k přemýšlení. Také lidem laskavě naslouchal a ti, kteří byli upřímní, se v jeho přítomnosti cítili dobře. (Matouš 11:28) Lidé všech společenských vrstev za ním rádi přicházeli a svěřovali se mu se svými problémy. (Marek 1:40; 5:35, 36; 10:13, 17, 46, 47) Mají-li se druzí volně vyjadřovat o tom, co si myslí o Bibli a o biblických naukách, nesmíme s nimi mluvit tak, jako bychom je vyslýchali.

15, 16. Jak můžeme vtáhnout lidi do rozhovoru o náboženských otázkách?

¹⁵ Osloveného můžeme vtáhnout do rozhovoru nejen tím, že klademe účinné otázky, ale také tím, že řekneme něco zajímavého a potom počkáme na jeho reakci. Ježíš například řekl Nikodémovi: „Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Tato slova Nikodéma natolik zaujala, že chtěl vědět víc, a dychtivě Ježíšovi naslouchal. (Jan 3:4–20) Možná se nám podaří vést rozhovory podobným způsobem.

¹⁶ V dnešní době se objevuje mnoho nových náboženství, a to je námět, o kterém mluví lidé v takových částech světa, jako je například Afrika, východní Evropa a Latinská Amerika. Rozhovor je tam často možné zahájit těmito slovy: „Dělá mi starosti, že je dnes tolik náboženství. Věřím ale tomu, že všichni lidé budou brzy sjednoceni v jednom pravém náboženství. Líbilo by se vám to?“ Když řekneme něco zajímavého o tom, čemu věříme, možná to podnítí osloveného, aby vyjádřil, co si myslí. Na otázky se také snadněji odpovídá, když si lidé mohou vybrat ze dvou možností. (Matouš 17:25) Poté, co obyvatel domu odpoví na naši otázku, můžeme se k ní vyjádřit my a přečíst jeden nebo dva biblické verše. (Izajáš 11:9; Sefanjáš 3:9) Když oslovenému pozorně nasloucháme a bereme v úvahu jeho názor, budeme moci dobře zvolit námět na příště.

Ježíš naslouchal dětem

17. Z čeho je vidět, že se Ježíš zajímal o děti?

¹⁷ Ježíš se zajímal nejen o dospělé, ale také o děti. Věděl, jaké hry spolu hrají a o čem se baví. Někdy je k sobě zavolal a povídal si s nimi. (Lukáš 7:31, 32; 18:15–17) Mnoho dětí také bylo v zástupech, které Ježíšovi naslouchaly. Když mladí chlapci hlasitě chválili Ježíše jako Mesiáše, všiml si toho a řekl, že to bylo v Písmu předpověděno. (Matouš 14:21; 15:38; 21:15, 16) Mnoho dětí dnes chce být Ježíšovými učedníky. Jak jim v tom můžeme pomáhat?

18, 19. Jak můžeme svému dítěti pomáhat k duchovnímu růstu?

¹⁸ Máme-li dítěti pomoci k duchovnímu růstu, musíme mu naslouchat. Musíme pochopit jeho názory a rozeznat, které z nich nejsou v souladu s Jehovovým myšlením. Bez ohledu na to, co dítě řekne, by naše první reakce měla být pozitivní. Pak na základě vhodných biblických textů můžeme dítěti pomoci, aby pochopilo, jak se na věci dívá Jehova.

¹⁹ Důležité jsou také otázky. Podobně jako dospělí, ani děti však nemají rády, když je někdo zpovídá. Spíše než abychom dítě zahltili množstvím obtížných otázek, můžeme stručně povyprávět něco o sobě. Podle situace bychom mohli třeba říci, jaké názory jsme měli v jeho věku my, a vysvětlit proč. Pak se můžeme zeptat: „Myslíš si to taky?“ Odpověď na takovou otázku může rozproudit užitečný a povzbudivý rozhovor založený na myšlenkách z Bible.

Stále napodobujme Velkého učitele

20, 21. Proč bychom měli být ve službě dobrými posluchači?

²⁰ Ať už si povídáte se svým dítětem nebo s někým jiným, je důležité, abyste dobře naslouchali. Je to totiž projev lásky, pokory, úcty a laskavého zájmu. Dobře druhým naslouchat také vyžaduje věnovat pozornost tomu, co vyjadřují svými gesty a výrazem obličeje.

²¹ V kazatelské službě tedy lidem pozorně naslouchejme. Díky tomu pravděpodobně rozpoznáme, které biblické pravdy by je mohly obzvláště zajímat. Potom se jim snažme pomoci tím, že uplatníme Ježíšovy vyučovací metody. Tak získáme radost a uspokojení z toho, že napodobujeme Velkého učitele, Ježíše Krista.