‚Jděte a čiňte učedníky‘

„Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky.“ (MATOUŠ 28:18, 19)

1, 2. (a) Jaký úkol dal Ježíš svým následovníkům? (b) O kterých otázkách budeme v souvislosti s Ježíšovými příkazy uvažovat?

BYLO to roku 33 n. l. a v Izraeli bylo jaro. Ježíšovi učedníci se shromáždili na jedné hoře v Galileji. Jejich Pán již byl vzkříšen a zanedlouho měl vystoupit do nebe. Ještě předtím jim ale chtěl říci něco důležitého. Měl pro ně určité pověření. Co mělo být jejich úkolem? Jak na to Ježíšovi učedníci reagovali? A jak se tento úkol týká nás dnes?

² To, co Ježíš řekl, je zapsáno u Matouše 28:18–20: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ Ježíš použil výrazy „všechna autorita“, ‚všechny národy‘, „všechno“ a „všechny dny“. Z těchto všezahrnujících výrazů, které jsou obsaženy v Ježíšových příkazech, plynou některé závažné otázky. Lze je shrnout slovy „proč“, „kde“, „co“ a „kdy“. Tyto otázky si postupně probereme.a

„Byla mi dána všechna autorita“

3. Proč bychom měli poslouchat příkaz činit učedníky?

³ Za prvé, proč bychom měli poslouchat příkaz činit učedníky? Ježíš prohlásil: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky.“ Slovo „proto“ poukazuje na jeden z důležitých důvodů, proč bychom měli tento příkaz poslouchat. Ježíš, který toto nařízení vydal, totiž má ‚všechnu autoritu‘. Jak rozsáhlá je jeho autorita?

4. (a) Jak rozsáhlá je Ježíšova autorita? (b) Jestliže rozumíme Ježíšově autoritě, jak by to mělo ovlivnit náš názor na příkaz činit učedníky?

⁴ Ježíš má autoritu nad svým sborem a od roku 1914 také nad Božím Královstvím, které bylo tehdy zřízeno. (Kolosanům 1:13; Zjevení 11:15) Je archandělem, takže má pod sebou nebeské vojsko stovek milionů andělů. (1. Tesaloničanům 4:16; 1. Petra 3:22; Zjevení 19:14–16) Jeho otec ho zmocnil k tomu, aby přivedl vniveč „všechnu vládu a všechnu autoritu a moc“, jež se staví na odpor spravedlivým zásadám. (1. Korinťanům 15:24–26; Efezanům 1:20–23) Ježíšova autorita není omezena pouze na ty, kdo žijí. Ježíš je rovněž „soudcem živých a mrtvých“ a Bůh mu dal moc, aby vzkřísil ty, kdo usnuli ve smrti. (Skutky 10:42; Jan 5:26–28) Příkaz vydaný osobností, které byla udělena tak rozsáhlá autorita, bychom jistě měli považovat za nanejvýš důležitý. Kristovo nařízení ‚jít a činit učedníky‘ tudíž uctivě a ochotně posloucháme.

5. (a) Jak Petr uposlechl Ježíšova slova? (b) K jakému požehnání vedlo to, že Petr poslechl Ježíšovy pokyny?

⁵ Krátce po začátku své pozemské služby Ježíš pozoruhodným způsobem poučil své učedníky, že uznávat jeho autoritu a poslouchat jeho příkazy povede k požehnání. Rybáři Petrovi jednou řekl: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte své sítě k lovu.“ Petr byl přesvědčen, že tam žádné ryby nejsou, a proto Ježíšovi odpověděl: „Učiteli, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili.“ Pokorně však dodal: „Ale na tvůj příkaz spustím sítě.“ Když Petr uposlechl Kristův příkaz, chytil „velké množství ryb“. Petr byl ohromen, „padl k Ježíšovým kolenům a řekl: ‚Vzdal se ode mne, protože jsem hříšný muž, Pane.‘“ Ježíš však odvětil: „Přestaň se bát. Od nynějška budeš chytat živé lidi.“ (Lukáš 5:1–10; Matouš 4:18) Jaké poučení z této zprávy získáváme?

6. (a) Co se ze zprávy o zázračném rybolovu dozvídáme o tom, jaký druh poslušnosti Ježíš vyžaduje? (b) Jak můžeme Ježíše napodobovat?

⁶ Úkol ‚stát se rybáři lidí‘ dostal Petr, Ondřej a další apoštolové až po tom, co chytili ohromující množství ryb — ne předtím. (Marek 1:16, 17) Vidíme z toho, že Ježíš nevyžadoval slepou poslušnost. Poskytl těmto mužům přesvědčivý důvod, proč by ho měli poslouchat. To, že uposlechli Ježíšův příkaz spustit sítě, přineslo nad očekávání dobré výsledky, a stejně tak přinese velké požehnání i uposlechnutí příkazu ‚chytat lidi‘. Apoštolové s naprostou důvěrou udělali, co Ježíš řekl. Zpráva končí těmito slovy: „Dovezli . . . čluny zpátky k zemi a všechno zanechali a následovali ho.“ (Lukáš 5:11) Když v dnešní době povzbuzujeme druhé lidi, aby se účastnili díla činění učedníků, napodobujeme při tom Ježíše. Nevyžadujeme od lidí, aby prostě dělali to, co jim řekneme. Poskytujeme jim naopak přesvědčivé důvody, proč je nutné poslouchat Kristův příkaz.

Přesvědčivé důvody a správné pohnutky

7, 8. (a) Například které důvody uvádí Písmo pro to, abychom kázali o Království a činili učedníky? (b) Který biblický text motivuje tebe osobně, abys pokračoval v kazatelské činnosti? (Viz také poznámku pod čarou.)

⁷ Uznáváme Kristovu autoritu, a proto kážeme o Království a činíme učedníky. Jaké další biblické důvody pro vykonávání této práce můžeme ukázat lidem, které bychom rádi povzbudili ke znamenitým skutkům? Zamysleme se nad následujícími výroky několika věrných svědků z různých zemí a všimněme si, jak jsou jejich slova podložena uvedenými biblickými texty.

⁸ Roy, pokřtěný v roce 1951, prohlašuje: „Když jsem se zasvětil Jehovovi, slíbil jsem, že mu budu sloužit stále. Chci své slovo dodržet.“ (Žalm 50:14; Matouš 5:37) Heather, pokřtěná roku 1962, uvádí: „Uvědomuji si, co všechno pro mě Jehova až dosud udělal, a chci mu dát najevo svou vděčnost tím, že mu budu věrně sloužit.“ (Žalm 9:1, 9–11; Kolosanům 3:15) Hannelore, pokřtěná v roce 1954, říká: „Vždycky, když jsme ve službě, podporují nás andělé. To je přece nesmírná výsada!“ (Skutky 10:30–33; Zjevení 14:6, 7) Honor, pokřtěná roku 1969, se vyjadřuje takto: „Až přijde čas Jehovova soudu, chci, aby nikdo v mém okolí nemohl Jehovu a jeho svědky obvinit z nedbalosti a říci: ‚Nikdo mě nevaroval!‘“ (Ezekiel 2:5; 3:17–19; Římanům 10:16, 18) Claudio, pokřtěný v roce 1974, říká: „Když kážeme, jsme ‚pod Božím dohledem‘ a ‚ve spojení s Kristem‘. Představte si to — kdykoli jsme ve službě, jsme ve společnosti našich nejlepších Přátel.“ (2. Korinťanům 2:17)b

9. (a) Co se ze zprávy o rybářském zážitku Petra a dalších apoštolů dozvídáme o správné pohnutce k poslušnosti Krista? (b) Co je v dnešní době správnou pohnutkou k poslušnosti Boha a Krista a proč?

⁹ Ze zprávy o překvapivém úlovku ryb také vidíme, jak důležité je, abychom Krista poslouchali se správnou pohnutkou. Touto pohnutkou je láska. Když Petr řekl „vzdal se ode mne, protože jsem hříšný muž“, Ježíš neodešel ani Petra neodsoudil za nějaký hřích. (Lukáš 5:8) Dokonce ani Petrovi nevytkl, že ho žádal, aby se od něj vzdálil. Naopak laskavě odpověděl: „Přestaň se bát.“ Chorobný strach by nebyl správnou pohnutkou k tomu, abychom Krista poslouchali. Ježíš však Petrovi řekl, že on i jeho společníci budou užiteční jako rybáři lidí. Dnes se také nesnažíme nutit lidi k poslušnosti Krista tím, že bychom je zastrašovali, nebo v nich vyvolávali pocit provinění či studu nebo jiné negativní emoce. Jehovovo srdce rozradostní pouze poslušnost, která je projevovaná celou duší a která je založena na lásce k Bohu a Kristu. (Matouš 22:37)

„Čiňte učedníky z lidí všech národů“

10. (a) Jaký detail v Ježíšově příkazu činit učedníky znamenal pro jeho následovníky náročný úkol? (b) Jak učedníci na Ježíšův příkaz reagovali?

¹⁰ Druhá otázka související s Kristovým příkazem je, kde by mělo být dílo činění učedníků vykonáváno. Ježíš svým následovníkům řekl: „Čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Lidé z národů, kteří chtěli sloužit Jehovovi, mohli před tím, než Ježíš začal svou službu, přicházet do Izraele. (1. Královská 8:41–43) Sám Ježíš kázal především přirozeným Židům. Nyní ale svým následovníkům řekl, aby oni sami šli k lidem ze všech národů. Dá se říci, že rybářský revír neboli kazatelský obvod, který jeho učedníci dostali, se zprvu omezoval na malý „rybník“, totiž na přirozené Židy. Brzy však měl zahrnout celé „moře“ lidstva. Ačkoli tato změna znamenala náročný úkol, učedníci Ježíšův pokyn pohotově uposlechli. Necelých 30 let po Ježíšově smrti mohl apoštol Pavel napsat, že dobrá zpráva byla kázána nejen Židům, ale v „celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)

11. K jakému rozšíření „rybářského revíru“ došlo od počátku 20. století?

¹¹ I v nové době dochází k obdobnému rozšíření kazatelského obvodu. Na počátku 20. století se „rybářský revír“ omezoval pouze na několik zemí. Tehdejší Kristovi následovníci však napodobovali příklad křesťanů z prvního století a svůj kazatelský obvod horlivě rozšiřovali. (Římanům 15:20) Počátkem třicátých let činili učedníky už přibližně ve stovce zemí. Dnes náš „rybářský revír“ zahrnuje 235 zemí. (Marek 13:10)

„Ze všech řečí“

12. Na jaký náročný úkol poukazuje proroctví v Zecharjášovi 8:23?

¹² Činění učedníků ve všech národech je náročné nejen proto, že jde o velké území, ale také z důvodů jazykových. Jehova prostřednictvím proroka Zecharjáše předpověděl: „V těch dnech se deset mužů ze všech řečí národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zecharjáš 8:23) Ve větším splnění tohoto proroctví ‚muž, který je Žid‘, představuje ostatek pomazaných křesťanů, kdežto „deset mužů“ znázorňuje „velký zástup“.c (Zjevení 7:9, 10; Galaťanům 6:16) Lidé, kteří tvoří tento velký zástup Kristových učedníků, měli být nalezeni v mnoha národech, a — jak poznamenal Zecharjáš — měli mluvit mnoha jazyky. Je tento rys na novodobých učednících patrný? Ano, je.

13. (a) Jaký vývoj ohledně jazyků nastal mezi Božím lidem v nové době? (b) Jak třída věrného otroka reaguje na vzrůstající potřebu duchovního pokrmu v různých jazycích? (Viz také rámeček „Publikace pro nevidomé“.)

¹³ V roce 1950 byla angličtina mateřským jazykem asi tří z pěti svědků Jehovových na celém světě. Do roku 1980 se tento poměr změnil na dva ku pěti a dnes je angličtina rodným jazykem jen jednoho z pěti svědků. Jak na tento posun v jazykové oblasti reaguje třída věrného a rozvážného otroka? Tak, že poskytuje duchovní pokrm ve stále větším počtu jazyků. (Matouš 24:45) Například v roce 1950 vycházela naše literatura v 90 jazycích, ale dnes tento počet vzrostl asi na 400. Přinesla zvýšená pozornost věnovaná různým jazykovým skupinám nějaké výsledky? Ano, nyní se každý týden v průměru asi 5 000 lidí ‚ze všech jazyků‘ stává Kristovými učedníky. (Zjevení 7:9) A vzrůst pokračuje. V některých zemích se najde v „sítích“ velmi bohatý úlovek. (Lukáš 5:6; Jan 21:6)

Obšťastňující služba — můžeš se jí účastnit?

14. Jak můžeme pomáhat lidem, kteří žijí v našem obvodu a mluví cizím jazykem? (Viz také rámeček „Znakový jazyk a činění učedníků“.)

¹⁴ V mnoha západních zemích vyvstal s příchodem přistěhovalců náročný úkol činit poblíž svého bydliště učedníky z lidí ‚každého . . . jazyka‘. (Zjevení 14:6) Jak můžeme pomoci těm, kdo žijí v našem obvodu a mluví jiným jazykem než my? (1. Timoteovi 2:4) Tím, že budeme používat takříkajíc správné rybářské náčiní. Nabídni takovým lidem literaturu v jejich jazyce. Je-li to možné, zařiď, aby je navštívil svědek, který jejich jazykem mluví. (Skutky 22:2) To je nyní snazší než dříve, neboť mnoho svědků se naučilo nějaký cizí jazyk, aby mohli pomáhat cizincům stát se Kristovými učedníky. Zprávy ukazují, že poskytovat takovou pomoc přináší velkou radost.

15, 16. (a) Které příklady dokládají, že je obšťastňující pomáhat těm, kdo mluví jiným jazykem? (b) O kterých otázkách ohledně služby v cizojazyčném poli bychom mohli uvažovat?

¹⁵ Uvažujme o dvou příkladech z Nizozemska, kde organizované kázání o Království probíhá ve 35 jazycích. Jeden manželský pár svědků se dobrovolně ujal úkolu jít a činit učedníky mezi polsky mluvícími přistěhovalci. Odezva na jejich úsilí byla tak velká, že to manžela podnítilo k rozhodnutí zkrátit si pracovní dobu. Získal tak další den v týdnu k tomu, aby mohl se zájemci studovat Bibli. Netrvalo dlouho a manželé vedli každý týden přes 20 biblických studií. Řekli: „Naše služba nás naplňuje štěstím.“ Když lidé, kteří slyší biblické pravdy ve svém vlastním jazyce, vyjadřují své ocenění, ti, kdo činí učedníky, pociťují velkou radost. Například při jednom shromáždění, které se konalo ve vietnamštině, povstal jeden letitý muž a požádal o dovolení, aby mohl něco říci. Se slzami v očích pak svědkům řekl: „Děkuji vám za úsilí, které vynakládáte na to, abyste se naučili můj těžký jazyk. Jsem velmi vděčný, že se ve stáří mohu dozvědět tolik podivuhodných věcí z Bible.“

¹⁶ Není tedy divu, že ti, kdo slouží v cizojazyčných sborech, cítí velké uspokojení. Jedni manželé z Británie řekli: „Činnost v cizojazyčném poli patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsme za celých čtyřicet let služby pro Království zažili.“ Mohl by sis upravit svůj způsob života tak, aby ses na této podnětné službě mohl podílet? Pokud ještě chodíš do školy, mohl bys studovat nějaký cizí jazyk, aby ses na tento druh služby připravil? Uděláš-li to, možná se před tebou otevřou dveře k obšťastňujícímu způsobu života a zažiješ velké požehnání. (Přísloví 10:22) Co kdyby sis o tom promluvil se svými rodiči?

Obměňujme své metody

17. Jak bychom mohli v obvodu svého sboru zastihnout více lidí?

¹⁷ Je pochopitelné, že většině z nás okolnosti nedovolí, abychom vhodili „sítě“ do cizojazyčných „vod“. Přesto bychom snad mohli v obvodu našeho sboru zastihnout více lidí než dosud. Jak? Tím, že budeme obměňovat naše metody, přičemž naše poselství zůstane stejné. V mnoha oblastech přibývá lidí, kteří žijí v budovách se zvláštním zabezpečením. A mnoho jiných lidí není doma, když je chceme navštívit ve službě dům od domu. Je tedy možná třeba, abychom své „sítě“ vhazovali jinde a v jinou dobu. Tak budeme napodobovat Ježíše, který se snažil mluvit s lidmi na různých místech. (Matouš 9:9; Lukáš 19:1–10; Jan 4:6–15)

18. Jak se prokázalo, že vydávání svědectví na různých místech je účinné? (Viz také rámeček „Činění učedníků mezi podnikateli“.)

¹⁸ V některých částech světa je důležitou metodou činění učedníků vyhledávání lidí tam, kde právě jsou. Zkušení zvěstovatelé věnují zvýšenou pozornost vydávání svědectví na nejrůznějších místech. Kromě toho, že se podílejí na službě dům od domu, vydávají nyní svědectví na letištích, v úřadech, v obchodech, na parkovištích, na autobusových zastávkách, na ulicích, v parcích, na plážích a jinde. Z nově pokřtěných svědků na Havajských ostrovech byli mnozí poprvé osloveni právě na takových místech. Budeme-li své metody obměňovat, pomůže nám to, abychom Ježíšův příkaz činit učedníky vykonávali v plné míře. (1. Korinťanům 9:22, 23)

19. Kterými stránkami Ježíšova příkazu se budeme zabývat v následujícím článku?

¹⁹ Ježíšův úkol činit učedníky nezahrnoval jenom detaily týkající se toho, proč a kde bychom měli tuto práci vykonávat. Obsahoval také pokyny ohledně toho, co bychom měli kázat a až dokdy bychom to měli dělat. Těmito dvěma stránkami Ježíšova příkazu se budeme zabývat v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

„Vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal“

„Jděte proto a čiňte učedníky . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (MATOUŠ 28:19, 20)

1. Jaký rozhovor proběhl mezi Filipem a mužem z Etiopie?

TEN muž pocházel z daleké Etiopie a přicestoval do Jeruzaléma, aby zde uctíval Jehovu, Boha, kterého miloval. Zjevně miloval také Boží inspirované Slovo. Když se vracel domů ve svém dvoukolém voze, četl si spisy proroka Izajáše. Tehdy se s ním setkal Kristův učedník Filip. Zeptal se Etiopa: „Opravdu víš, co čteš?“ Muž odpověděl: „Jak bych jen mohl, ledaže by mě někdo vedl?“ Tomuto muži, který upřímně zkoumal Písmo, Filip potom pomohl stát se Kristovým učedníkem. (Skutky 8:26–39)

2. (a) V jakém ohledu má Etiopova odpověď zvláštní význam? (b) Jakými otázkami se v souvislosti s Ježíšovým příkazem činit učedníky budeme zabývat?

² Etiopova odpověď stojí za pozornost. Řekl: „Jak bych jen mohl, ledaže by mě někdo vedl?“ Ano, potřeboval vedení, tedy někoho, kdo by mu ukázal směr. Jeho výrok sám o sobě ukazuje důležitost jednoho pokynu, který Ježíš zahrnul do pověření činit učedníky. O jaký pokyn jde? Odpověď najdeme, když budeme pokračovat v rozboru Ježíšových slov ve 28. kapitole Matouše. Předcházející článek se zaměřil na otázky „proč“ a „kde“. Nyní se budeme zabývat dalšími dvěma otázkami, které s Ježíšovým příkazem činit učedníky také souvisí. Lze je uvést slovy „co“ a „kdy“.

„Vyučujte je, aby zachovávali všechno“

3. (a) Jak se někdo stane učedníkem Ježíše Krista? (b) Čemu mají být budoucí učedníci vyučováni?

³ Co musíme vyučovat druhé lidi, abychom jim pomohli stát se Kristovými učedníky? Ježíš dal svým následovníkům toto pověření: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Musíme je tedy vyučovat věci, které přikázal Kristus.a Co je však třeba udělat pro to, aby člověk, kterého vyučujeme Ježíšovým přikázáním, se učedníkem nejen stal, ale také jím zůstal? Jeden z klíčových činitelů je obsažen v Ježíšových pečlivě zvolených slovech. Všimněme si, že neřekl pouze: ‚Vyučujte je všechno, co jsem vám přikázal.‘ Řekl jim: „Vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 19:17) Na co to poukazuje?

4. (a) Co znamená zachovávat příkaz? (b) Znázorni, jak můžeme někoho naučit, aby zachovával Kristovy příkazy.

⁴ Zachovávat příkaz znamená „podřídit své jednání“ tomuto příkazu, poslouchat ho neboli ho dodržovat. Jak tedy někoho učíme, aby zachovával neboli poslouchal to, co Kristus přikázal? Znázorněme si to. Představme si, jak instruktor autoškoly učí své žáky dodržovat dopravní předpisy. Možná, že jim tato pravidla vysvětlí ve třídě. Aby se však žáci naučili předpisy dodržovat, musí je instruktor vést v době, kdy žáci auto řídí za plného dopravního provozu a pracně se snaží uplatňovat to, co se naučili. Podobně když my studujeme s lidmi Písmo, učíme je Kristovým přikázáním. Musíme však zájemce vést také tehdy, když se snaží Kristovy pokyny uplatňovat ve službě a v každodenním životě. (Jan 14:15; 1. Jana 2:3) Máme-li tedy plně uplatnit Kristův pokyn činit učedníky, vyžaduje to od nás, abychom lidi nejen učili, ale také vedli. Tak budeme napodobovat příklad, který nám dal Ježíš i sám Jehova. (Žalm 48:14; Zjevení 7:17)

5. Proč snad člověk, s nímž studujeme Bibli, váhá uposlechnout Kristův příkaz činit učedníky?

⁵ Vyučovat druhé, aby zachovávali Ježíšova přikázání, mimo jiné znamená pomáhat jim, aby uposlechli příkaz činit učedníky. Tohoto úkolu se někteří lidé, s nimiž studujeme Bibli, možná obávají. Snad byli dříve aktivními členy nějaké církve křesťanstva, ale jejich náboženští učitelé je tehdy pravděpodobně nikdy nevedli k tomu, aby šli a činili učedníky. Někteří církevní představitelé upřímně přiznávají, že pokud jde o úkol vyučovat věřící, aby se věnovali evangelizační činnosti, církve křesťanstva naprosto selhaly. Ježíšův příkaz jít do celého světa a pomáhat lidem všeho druhu stát se učedníky komentoval znalec Bible John R. W. Stott těmito slovy: „To, že neplníme úkoly vyplývající z tohoto příkazu, je v oblasti dnešní evangelizace největším nedostatkem evangelikálních křesťanů.“ Dodal: „Máme sklon ohlašovat naše poselství z uctivé vzdálenosti. Někdy se chováme jako ti, kdo volají na tonoucího a dávají mu různé rady, zatímco sami jsou v bezpečí na břehu. Neskočíme do vody, abychom je zachránili. Bojíme se, abychom se nenamočili.“

6. (a) Jak můžeme napodobovat Filipův příklad, když pomáháme zájemci? (b) Jak můžeme dát najevo svůj zájem, když se zájemce začíná účastnit kazatelské služby?

⁶ Někdo z lidí, s nimiž studujeme Bibli, dříve možná patřil k nějakému náboženství, jehož členové se ‚bojí, aby se nenamočili‘. Překonat takříkajíc strach z vody a uposlechnout Kristův příkaz činit učedníky může být pro takového člověka náročné. Bude potřebovat pomoc. Je tedy třeba, abychom mu trpělivě poskytovali takové poučování a vedení, které prohloubí jeho porozumění a povzbudí ho k jednání, stejně jako Filipovo vyučování zapůsobilo na Etiopa a podnítilo ho, aby se dal pokřtít. (Jan 16:13; Skutky 8:35–38) Navíc, naše přání vyučovat zájemce, aby zachovávali příkaz činit učedníky, nás vede k tomu, že chceme být po jejich boku a pomáhat jim při jejich prvních krůčcích v kazatelské službě. (Kazatel 4:9, 10; Lukáš 6:40)

„Všechno“

7. Kterým příkazům budeme učit lidi, když je vedeme k tomu, aby „zachovávali všechno“?

⁷ Nové Kristovy následovníky nevyučujeme pouze tomu, aby činili učedníky. Podle Ježíšova pokynu je máme učit ‚zachovávat všechno‘, co přikázal. K tomu jistě patří dvě největší přikázání — milovat Boha a milovat bližního. (Matouš 22:37–39) Jak můžeme nového učedníka vést k tomu, aby zachovával tato dvě přikázání?

8. Znázorni, jak lze nového učedníka vést k tomu, aby projevoval lásku.

⁸ Vraťme se k našemu znázornění o žáku autoškoly. Když se spolu s instruktorem účastní silničního provozu, učí se nejen tím, že naslouchá svému instruktorovi, ale také tím, že pozoruje jiné řidiče. Instruktor může například poukázat na řidiče, který laskavě nechá druhé, aby se před ním zařadili do jízdního pruhu, nebo na jiného, který ohleduplně ztlumí světla, aby neoslňoval protijedoucí, případně na řidiče, který ochotně nabídne pomoc někomu známému, jehož vůz se porouchal. Takové příklady jsou pro žáka důležitým poučením, které může při jízdě uplatňovat. Podobně i nový učedník, který jde po cestě vedoucí k životu, se neučí pouze od svého učitele, ale také ze znamenitých příkladů, které vidí ve sboru. (Matouš 7:13, 14)

9. Z čeho nový učedník poznává, jak se Kristovo přikázání projevovat lásku uplatňuje v praxi?

⁹ Zájemce může například pozorovat matku, která sama vychovává děti a vynakládá velké úsilí na to, aby společně se svými malými dětmi přišla do sálu Království. Nebo si možná všimne někoho sklíčeného, kdo věrně navštěvuje shromáždění, přestože bojuje s depresí. Snad vidí letitou vdovu, která vozí jiné starší osoby na všechna sborová shromáždění. Také může pozorovat dospívajícího mladíka, který se podílí na úklidu sálu Království. Zájemce si možná všimne sborového staršího, který se věrně ujímá vedení v kazatelské službě, přestože má mnoho sborových povinností. Seznámí se možná se svědkem, který je tělesně postižený a nemůže vycházet z domu, ale přesto je zdrojem duchovního povzbuzení pro všechny, kdo ho navštíví. Nebo si zájemce povšimne manželů, kteří dělají velké změny v životě, aby mohli pečovat o své zestárlé rodiče. Z příkladu takových laskavých, ochotných a spolehlivých křesťanů se nový zájemce učí, co znamená poslouchat Kristovo přikázání milovat Boha a své bližní, mezi něž patří zejména naši spoluvěřící. (Přísloví 24:32; Jan 13:35; Galaťanům 6:10; 1. Timoteovi 5:4, 8; 1. Petra 5:2, 3) Takto může každý člen křesťanského sboru být učitelem a vzorem, a mělo by tomu tak být. (Matouš 5:16)

„Až do závěru systému věcí“

10. (a) Jak dlouho budeme vykonávat dílo činění učedníků? (b) Jak Ježíš ukázal, co znamená splnit úkol?

¹⁰ Dokdy bychom měli pokračovat v díle činění učedníků? Měli bychom to dělat po celé období závěru systému věcí. (Matouš 28:20) Dokážeme splnit tuto stránku Ježíšova pověření? Jako celosvětový sbor jsme k tomu pevně odhodláni. V uplynulých letech jsme s radostí vynakládali svůj čas, síly a prostředky, abychom našli ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) V současné době tráví svědkové Jehovovi na celém světě v průměru více než tři miliony hodin denně kázáním o Království a činěním učedníků. Děláme to proto, že napodobujeme Ježíše. Ten řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) To je i naším upřímným přáním. (Jan 20:21) Dílo, které nám bylo svěřeno, nechceme pouze začít, chceme ho také dokončit. (Matouš 24:13; Jan 17:4)

11. Co se stalo některým našim křesťanským bratrům a sestrám a jakou otázku bychom si měli klást?

¹¹ Dělá nám však starost, když vidíme, že někteří naši spoluvěřící duchovně zeslábli a v důsledku toho ve své činnosti zpomalili, nebo Kristův příkaz činit učedníky úplně přestali vykonávat. Můžeme jim nějak pomoci, aby se opět začali scházet se sborem a podílet se na činění učedníků? (Římanům 15:1; Hebrejcům 12:12) Způsob, jak Ježíš pomohl apoštolům, když dočasně zeslábli, naznačuje, co můžeme dělat my dnes.

Projevuj zájem

12. (a) Co apoštolové udělali krátce před Ježíšovou smrtí? (b) Jak Ježíš jednal se svými apoštoly, přestože se u nich projevily vážné slabosti?

¹² Na konci Ježíšovy pozemské služby, bezprostředně před jeho smrtí, „ho [apoštolové] zanechali a uprchli“. Jak Ježíš předpověděl, ‚rozptýlili se každý do svého vlastního domu‘. (Marek 14:50; Jan 16:32) Jak Ježíš jednal se svými společníky, kteří duchovně zeslábli? Krátce po svém vzkříšení Ježíš některým svým následovníkům řekl: „Nemějte strach! Jděte a podejte zprávu mým bratrům, aby odešli do Galileje; a tam mě uvidí.“ (Matouš 28:10) Ačkoli se u apoštolů projevily vážné slabosti, Ježíš je přesto nazýval ‚svými bratry‘. (Matouš 12:49) Nezlomil nad nimi hůl. Ježíš tímto způsobem projevil stejné milosrdenství a ochotu odpouštět, jaké projevuje Jehova. (2. Královská 13:23) Jak můžeme Ježíše napodobit?

13. Jak bychom měli pohlížet na ty, kdo duchovně zeslábli?

¹³ Měli bychom projevovat hluboký osobní zájem o ty, kdo ve službě polevili nebo se jí úplně přestali účastnit. Stále si pamatujeme na skutky lásky, které tito naši spoluvěřící vykonávali v minulosti — někteří možná po celá desetiletí. (Hebrejcům 6:10) Jejich společnost nám opravdu velice chybí. (Lukáš 15:4–7; 1. Tesaloničanům 2:17) Ale jak můžeme dát najevo, že o ně máme zájem?

14. Jak můžeme po vzoru Ježíše pomáhat někomu slabému?

¹⁴ Ježíš sklíčeným apoštolům řekl, že mají jít do Galileje a tam ho uvidí. Vlastně je tím pozval na zvláštní shromáždění. (Matouš 28:10) Podobně i dnes povzbuzujeme ty, kdo jsou duchovně slabí, aby navštěvovali shromáždění křesťanského sboru. Možná, že je k tomu budeme muset povzbuzovat opakovaně. V případě apoštolů přineslo pozvání své ovoce, neboť „jedenáct učedníků . . . šlo do Galileje k hoře, kterou si s nimi Ježíš smluvil“. (Matouš 28:16) Když zesláblý křesťan dnes podobně zareaguje na naše vřelé pozvání a začne se opět účastnit křesťanských shromáždění, máme z toho nesmírnou radost. (Lukáš 15:6)

15. Jak můžeme podle Ježíšova příkladu vítat duchovně slabší křesťany, kteří přicházejí na shromáždění?

¹⁵ Jak budeme reagovat, když duchovně slabší křesťan přijde do sálu Království? Co udělal Ježíš, když jeho apoštolové, jejichž víra dočasně zeslábla, přišli na stanovené místo shromáždění? „Ježíš přistoupil [a] mluvil k nim.“ (Matouš 28:18) Nepohlížel na ně z dálky, ale šel jim vstříc. Představ si, jak se muselo apoštolům ulevit, když Ježíš projevil iniciativu. Kéž i my uděláme první krok a vřele vítáme duchovně slabé křesťany, kteří se snaží vrátit se do křesťanského sboru.

16. (a) Co se můžeme naučit ze způsobu, jak Ježíš jednal se svými následovníky? (b) Jak můžeme napodobovat Ježíšův postoj k duchovně slabším křesťanům? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁶ Co ještě Ježíš udělal? Nejprve oznámil: „Byla mi dána všechna autorita.“ Potom dal svým následovníkům úkol: „Jděte proto a čiňte učedníky.“ Nakonec jim slíbil: „Já jsem s vámi po všechny dny.“ Všimli jste si, co ale Ježíš neudělal? Nepokáral učedníky za jejich selhání a pochybnosti. (Matouš 28:17) Osvědčil se tento přístup? Ano. Netrvalo dlouho a apoštolové opět „vyučovali . . . a oznamovali dobrou zprávu“. (Skutky 5:42) Napodobujme Ježíšův příklad v tom, jak se díváme na slabé a jak s nimi jednáme, a možná to i v našem sboru povede k obšťastňujícím výsledkům.b (Skutky 20:35)

„Já jsem s vámi po všechny dny“

17, 18. Jaké povzbudivé myšlenky jsou obsaženy v Ježíšových slovech „já jsem s vámi po všechny dny“?

¹⁷ Ježíš svůj příkaz ukončil slovy „já jsem s vámi po všechny dny“. To je povzbuzením pro všechny, kdo se dnes usilovně snaží plnit Kristův příkaz, aby činili učedníky. Ať proti naší kazatelské činnosti nepřátelé vyvinou jakýkoli odpor, ať o nás šíří jakékoli pomluvy, nemusíme se ničeho bát. Jak to? Ježíš, náš Vůdce, který má ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘, je totiž s námi, aby nás podporoval.

¹⁸ Ježíšův slib „já jsem s vámi po všechny dny“ je také zdrojem velké útěchy. Snažíme-li se vykonávat Kristův příkaz činit učedníky, prožíváme přitom nejenom radostné dny, ale také dny smutné. (2. Paralipomenon 6:29) Někteří z nás procházejí obdobím zármutku, kdy truchlí nad smrtí někoho milovaného. (1. Mojžíšova 23:2; Jan 11:33–36) Jiní se musí vyrovnávat s pokročilým věkem, když se zhoršuje jejich zdraví a ubývá jim sil. (Kazatel 12:1–6) Další zase zažívají dny, kdy je přemáhá sklíčenost. (1. Tesaloničanům 5:14) A stále více z nás musí zápasit s vážnými ekonomickými problémy. Navzdory takovým obtížím však máme ve službě úspěch, protože Ježíš je s námi „po všechny dny“, tedy i v těch nejtěžších chvílích našeho života. (Matouš 11:28–30)

19. (a) Ze kterých pokynů se skládá Ježíšovo pověření činit učedníky? (b) Díky čemu můžeme plnit Kristovo pověření?

¹⁹ Jak jsme viděli v tomto i v předchozím článku, Ježíšovo pověření činit učedníky obsahuje čtyři všezahrnující pokyny. Ježíš nám řekl, proč a kde bychom měli jeho příkaz vykonávat. Poukázal také na to, co bychom měli učit a dokdy bychom to měli dělat. Je pravda, že vykonávat toto velké pověření je náročné. Ježíš nás však podporuje svou autoritou a je s námi, a proto náš úkol můžeme splnit! Souhlasíte?

[Poznámky pod čarou]