V městečku San Agustín Oapan svědkům Jehovovým nedovolili kázat dům od domu. Důvodem byly obavy, že lidé pak na pořádání slavností přestanou dávat peníze. Když se Florencio spolu se skupinkou místních svědků věnovali kazatelské činnosti, tři z nich byli zatčeni. Během 20 minut se shromáždil dav lidí, aby rozhodl, co se s nimi stane.

„Chtěli s námi hned na místě skoncovat,“ vzpomíná Florencio. „Někteří navrhli, ať nás svážou a hodí do řeky, abychom se utopili. Noc jsme strávili ve vězení. Druhý den nám spolu se dvěma dalšími svědky přišel na pomoc jeden bratr, který je právník. I oni byli uvězněni. Nakonec nás všechny propustili pod podmínkou, že z městečka odejdeme.“ Navzdory tomu zde byl o rok později založen sbor, do kterého patřilo 17 pokřtěných svědků a na jehož shromážděních se scházelo kolem 50 lidí.

Jiný incident se stal v městečku Coapala. Alberto, jeden ze svědků Jehovových, byl pozván na místní slavnost. On to ale odmítl, a byl uvězněn. Na veřejném shromáždění, které kvůli tomu bylo svoláno, se někteří dožadovali, aby byl oběšen pro výstrahu těm, kdo by se chtěli připojit k jeho náboženství a opustit místní zvyky. Někteří svědkové se snažili zařídit jeho propuštění, ale ve vězení se ocitli i oni. Všichni byli propuštěni až po skončení týdenní slavnosti. Pronásledování pokračovalo, a proto svědkové požádali o pomoc nadřízené úřady. Ty vydaly nařízení, které pronásledování učinilo přítrž. Je zajímavé, že hlavní odpůrce svědků krátce poté přijal biblickou pravdu a dal se pokřtít. I v tomto městečku mají nyní svědkové svůj sbor.

Sonia, která tráví hodně času kázáním, vysvětluje, proč se do učení tohoto jazyka pustila. „Asi dvě hodiny cesty od mého domova žije okolo 6 000 lidí mluvících nahuatlem, kteří se tam přistěhovali za prací. Žijí v provizorních příbytcích ve střeženém areálu. Jsou bezbranní a zachází se s nimi ponižujícím způsobem,“ říká Sonia. „Bylo mi jich líto, protože kdysi byli hrdým národem a dali základ naší kultuře. Dvacet let jsme jim kázali ve španělštině, ale oni nám moc nerozuměli, a tak je to příliš nezajímalo. Jakmile jsem se ale naučila několik slov v jejich jazyce, měla jsem k nim otevřenou cestu. Obklopili mě a chtěli si mě vyslechnout. Jedné ženě jsem nabídla, že ji budu učit číst a psát, když mě ona bude učit nahuatl. Teď mi zdejší lidé říkají ‚žena, co mluví naším jazykem‘. Připadám si jako misionářka ve vlastní zemi.“ V této oblasti nyní existuje sbor, který pořádá shromáždění v nahuatlu.

Nahuatl se učí i Maricela, která se podobně jako Sonia intenzivně věnuje kázání. Se sedmdesátiletým Félixem studovala Bibli nejdřív ve španělštině. Jakmile se dokázala v jazyce nahuatl trochu domluvit, snažila se mu vše vysvětlovat v jeho mateřštině. Přineslo to dobré ovoce. Jednou se jí Félix zeptal: „Naslouchá mi Jehova, když se modlím v nahuatlu?“ Jeho otázka ji dojala. A on měl velkou radost, když se dozvěděl, že Jehova rozumí každému jazyku. Félix se pravidelně účastní shromáždění, přestože mu cesta trvá hodinu a půl. Také se dal pokřtít. Maricela říká: „Jsem šťastná, že můžu spolupracovat s andělem, který oznamuje dobrou zprávu všem národům.“ (Zjevení 14:6, 7)