Laimonis, mladý muž z Lotyšska, vypráví, jak velice potřeboval útěchu, a popisuje své chmurné vzpomínky na to, co vyvolalo jeho beznadějnou sklíčenost. Když mu bylo devětadvacet let, měl automobilovou nehodu, a ochrnul od pasu dolů. Byl úplně zoufalý a propadl pití. Za pět let z něj byla troska — ochrnutý alkoholik bez vyhlídky do budoucnosti. Odkud mohl načerpat útěchu?

Tato jistá a jasná naděje byla mocným podnětem pro Laimonise, ochrnutého alkoholika, o němž byla zmínka v předcházejícím článku. Četl biblickou literaturu svědků Jehovových a velice se zaradoval, když se dozvěděl o tom, že v novém světě pod vládou Božího Království může být opět zcela zdráv. V Bibli si přečetl tento krásný slib o zázračném uzdravování: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí.“ (Izajáš 35:5, 6) Laimonis chtěl splňovat požadavky pro život v tomto ráji, a udělal tedy velké změny. Přestal pít alkohol a změnil se tak, že si toho povšimli sousedé a známí. Nyní vede několik biblických studií, a tak se dělí s druhými o útěchu, kterou přináší biblická naděje.