Bryon říká: „Vždycky jsem se chtěl dozvědět něco o Bibli, ale pokaždé, když jsem šel s přáteli do kostela, jsme jenom zpívali nebo hráli hry.“ Bryon se věnoval světskému vzdělání a sportu. Studoval pět jazyků a získal stipendium na vysoké škole. Duchovně ho však nic neuspokojovalo. Začal se tedy modlit o to, aby našel pravdu.

„Zoufale jsem toužil po odpovědích na otázky, které mě trápily,“ pokračuje Bryon, „a tak jsem se rozhodl najít na internetu svědky Jehovovy. Moji přátelé ze školy, kteří ke svědkům patřili, mi totiž kdysi řekli, že Boží jméno je Jehova. Internetovou stránku jsem našel a začal jsem číst brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Konečně jsem dostal odpovědi na své otázky.“ Bryon požádal o biblické studium, dělal rychlé pokroky a v roce 2004 zasvětil svůj život Jehovovi. Nyní slouží jako pravidelný průkopník a doufá, že své jazykové dovednosti jednou bude moci využít jako misionář.

Denise měla otázky týkající se toho, čemu svědkové Jehovovi věří, ale zdráhala se jít do sálu Království. Místo toho hledala na internetu, až narazila na stránku www.watchtower.org. Z toho, co se tam dočetla, usoudila, že našla pravdu. S žádostí o biblické studium však váhala. Věděla totiž, že pokud by chtěla žít podle biblických měřítek, musela by ve svém životě udělat změny. Elektronický formulář „Přejete si, aby Vás někdo navštívil?“ vyplnila čtyřikrát, ale ani jednou nesebrala odvahu k tomu, aby ho odeslala.

V březnu 2007 vyplnila formulář popáté, a tentokrát ho odeslala. Její prosba o osobní návštěvu byla předána místnímu sboru. Starší pak požádali sestru jménem Vonnie, aby za Denise zašla. Necelý týden po první návštěvě začala Denise chodit na shromáždění do sálu Království.

Koncem léta zničila náboženské předměty, které měla doma, vystoupila z církve a začala sloužit jako nepokřtěná zvěstovatelka. Ona i její dva synové dělali rychlé pokroky a jeden z nich, kterému je osm let, se přihlásil do teokratické školy. V lednu 2008 se Denise dala pokřtít a o dva měsíce později, přesně rok po tom, co odeslala elektronický formulář, se stala pomocnou průkopnicí. Denise říká: „Nebýt té internetové stránky, tak o tom dnes nevyprávím.“