Modlitby, které jsou vyslýchány

TOUHA být ve spojení s nějakou vyšší mocí je stará jako člověk sám. Například některé starověké egyptské rytiny obsahují modlitby. Některé vyjadřují prosbu o ochranu od nějakého boha, zatímco jiné vyjadřují výroky chvály nebo důvěry v božstvo, jemuž jsou určeny. U Řeků byly v osmém století př. n. l. běžné chvalozpěvy i poetické a obřadné modlitby. V římských modlitbách bylo nutné dávat pozor na to, aby byl vzýván určitý bůh, protože bylo v té době uctíváno mnoho božstev.

Dodnes je modlitba všeobecným charakteristickým rysem největších náboženství světa. Buddhisté, hinduisté, Židé, muslimové a ti, kteří se hlásí ke křesťanství, jsou známí tím, že se často modlí. Ačkoli jsou modlitby v náboženstvích 20. století všeobecně rozšířené, nesmírně rozmanité metody a způsoby modlitby vyvolávají zmatek u mnoha lidí, kteří touží, aby byly jejich modlitby vyslyšeny.

Postačí jakákoli modlitba?

Jestliže mají modlitby nejrůznější podobu, znamená to, že je každá modlitba účinná? Někteří lidé se domnívají, že pokud se člověk modlí upřímně a „věří“, nezáleží příliš na tom, jak vypadá jeho modlitba. Co si myslíš ty? Protože se názory na tuto věc tak liší, je nutné lidské názory přejít a hledat poučení zjevené z vyššího zdroje.

Odpovědi na dalších stránkách jsou načerpány z takového zdroje, totiž ze svaté Bible. Ta ukazuje, že nestačí jen jakákoli modlitba, jestliže si přejeme, aby byla vyslyšena.

Bible vysvětluje:

Komu mají být modlitby určeny

Proč nejsou některé modlitby vyslyšeny

Oč smíme prosit v modlitbě

Jakou úlohu má ten, kdo se modlí?

Jedním ze základních požadavků je víra, a ne pouze upřímné přesvědčení, že Bůh existuje a že může vyslýchat modlitby. (Hebrejcům 11:6) Takovou víru projevujeme tím, že se snažíme žít v souladu s Božími spravedlivými zásadami vyjádřenými v Bibli. Ježíš Kristus zdůraznil tuto myšlenku ve svém kázání na hoře: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane!‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce.“ — Matouš 7:21, Petrů.

Hebrejský prorok Izajáš například ukázal, čí modlitby nebudou vyslyšeny. Napsal: „Ačkoli vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ (Izajáš 1:15) A tak ti, kteří nerespektují svatost života, nemohou očekávat, že budou jejich modlitby vyslyšeny, ať se modlí jakkoli často a jakkoli vroucně.

Proč často nejsou vyslýchány modlitby „věřících“?

Náboženská víra sama o sobě nestačí, abychom se líbili Bohu a aby vyslýchal naše modlitby. I lehkověrný člověk může tvrdit, že věří. Má-li mít víra podklad, musí být založena na přesném poznání, které lze získat jedině studiem Bible. Přesvědčení a víru je také nutné dokazovat skutky. „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je i víra bez skutků mrtvá.“ — Jakub 2:26.

Člověk, který opravdu věří, musí počítat s Bohem každý den, a ne utíkat se k modlitbě jen v kritických situacích. Bude také vykonávat skutky víry, pravé skutky, k nimž patří i to, že bude mluvit s druhými o svém přesvědčení a víře v Boha.

Jakou podobu by měla mít modlitba?

Modlitba by neměla být jen nějakým rituálem, a neměla by být ani čtena z nějaké knihy; modlitba by také neměla obsahovat opakované fráze, jako by se opakováním stávala účinnější. Modlitba by rovněž neměla být „přednášena“ na odiv nebo aby učinila dojem na druhé. Ježíš dal dobrou radu o tom, jak má vypadat naše modlitba a čeho bychom se měli vyvarovat: „Když se modlíte, nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli . . . Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, jako to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ — Matouš 6:5–7.

K tomu, aby byly modlitby vyslyšeny, není předepsána žádná zvláštní poloha těla. Ale ten, kdo se modlí, musí svým postojem i svými slovy, jichž užívá v modlitbě, projevovat pokoru a úctu.

Komu mají být modlitby určeny?

Biblická kniha Hebrejcům mluví o tom, že se člověk „přibližuje k Bohu“. (Hebrejcům 11:6) Kdo je tento Bůh? Je pouze jediný všemohoucí Bůh, ačkoli je mnoho lidmi vytvořených a falešných bohů. (1. Korinťanům 8:5, 6) Všemohoucí Bůh Bible má jméno Jehova. (Žalm 83:18; 83:19, KB) Je stvořitelem všeho, a proto by měla být modlitba určena pouze jemu. Ježíš Kristus jasně učil své následovníky, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích.“ (Matouš 6:9) Ježíš neučil své následovníky, aby se modlili k němu, k jeho matce Marii nebo k nějaké jiné osobě. Ale Bůh nyní vyžaduje, abychom uznávali postavení jeho Syna a předkládali své modlitby v Ježíšově jménu. Proto řekl Kristus svým následovníkům: „Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — Jan 14:6.

Mají-li tedy být modlitby přijatelné Bohu, musí být adresovány Jehovovi Bohu prostřednictvím Jeho Syna, Ježíše Krista. Musí být tedy pronášeny k Bohu ve jménu Ježíšově.

Oč můžeme ve svých modlitbách prosit?

Bůh „nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle“. Tato zdánlivě neuvěřitelná záruka je zaznamenána v 1. Jana 5:14. Povšiml sis však podmínky — „podle jeho vůle“? Ano, nejzákladnější důvod, proč nejsou mnohé modlitby vyslyšeny, tkví v tom, že se ten, kdo se modlí, nesnaží v první řadě zjistit, co je Boží vůle. — Přísloví 3:5–7.

Ježíš dal svým učedníkům jako užitečné vodítko nebo vzor modlitbu, která je dnes všeobecně známá jako „Pánova modlitba“. (Matouš 6:9–13) Nemá být sice pronášena jako obřad, ale ukazuje zřetelně pořadí důležitosti. Nejprve je uvedeno Boží jméno a předsevzetí. Pak jsou vyjmenovány hmotné potřeby, odpuštění a osvobození od pokušení ze strany toho zlého. Výraz „náš Otče“ může člověku pomoci rozšířit své modlitby a své uvažování tak, aby v nich byli zahrnuti nejen členové rodiny a příbuzní, ale také jiní, kteří se snaží líbit se svému tvůrci. — Skutky 17:26, 27.

Jak dlouhé by měly být modlitby?

Bible neříká výslovně, jak mají být modlitby dlouhé. Mohou snad být velice krátké, a dokonce by ani nemusely být proneseny nahlas. (Nehemjáš 2:4; 1. Samuelova 1:12, 13) Na druhé straně mohou být modlitby opravdu dlouhé. Při jedné příležitosti Ježíš „setrval celou noc v modlitbě k Bohu“. Zjevně tehdy žádal Boha o pomoc, když měl vybírat svých 12 apoštolů. (Lukáš 6:12) Délka přijatelné modlitby se tedy bude lišit podle potřeby.

Modlitby jsou rozhodně vyslýchány

V Bibli je mnoho zpráv o modlitbách, jež Jehova Bůh, ‚který slyší modlitbu‘, vyslechl. (Žalm 65:2; 65:3, KB) Vynikajícím příkladem je „zkouška modlitbou“ za dnů proroka Elijáše, jež je zaznamenána v 1. Královské, v kapitole 18. V prvním století zažili Ježíšovi učedníci bezprostřední vyslyšení modlitby: „Když přestali úpěnlivě prosit, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni, a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a směle mluvili Boží slovo.“ — Skutky 4:23–31.

Vydavatelé tohoto časopisu dostali nespočetně zpráv od mužů a žen každého věku, kteří prožili životní krizi. Z toho, jak ji překonali, došli k přesvědčení, že byly jejich modlitby vyslyšeny.

Uveďme si příklad: Jeden mladý muž z odlehlé švýcarské horské vesničky poblíž italských hranic říká: „Když jsem hledal řešení [životních problémů], pociťoval jsem takovou bezmocnost, že mým jediným přáním bylo zemřít . . . Udělal jsem to jediné, co mi přišlo na mysl. Modlil jsem se: ‚Ty neznámý Bože, ty jistě existuješ, a jistě jsi Bohem lásky. Pomoz mi! Už nemohu dál — pomoz mi najít pravdu.‘ “ O několik dní později se u tohoto muže zastavila mladá dvojice svědků Jehovových. Bylo zavedeno biblické studium a tento muž je nyní pokřtěným svědkem Jehovovým.

Jedna hluboce nábožensky založená zdravotní sestra byla v životě nesmírně nešťastná, protože její manžel žil cizoložným životem a nakonec se od sebe odloučili. Jednoho dne se zoufale modlila a prosila Boha, aby jí dal vědět, zda má nějaké hodnotné předsevzetí. Téhož odpoledne přišli k jejím dveřím svědkové Jehovovi při své kazatelské službě dům od domu. Pozvala je do bytu, kladla jim mnoho otázek a radovala se z biblických odpovědí, které dostala. Během doby se tato zdravotní sestra sama stala zvěstovatelkou „dobrého poselství“ a vedla biblické studium. — Matouš 24:14.

Jeden svědek Jehovův četl ve svém autě Strážnou věž, když mu někdo náhle prudce sevřel krk. Úpěnlivě se modlil k Jehovovi Bohu. Útočník znehybněl a jeho sevření začalo povolovat. Svědek nastartoval auto, pozdravil na rozloučenou a muž zůstal stát uprostřed silnice jako zkamenělý.

Ve světě rostoucího skepticismu a pochybností mohou ti, kteří milují Boha a pravdu, cítit posilu a ujištění, že modlitby pronášené k Jehovovi Bohu pravým prostřednictvím, správným způsobem a se správným postojem mysli a srdce docházejí sluchu. Všemohoucí Bůh bude takovým modlitbám nejen naslouchat, ale také je bezpochyby podle své vůle a ve svém pravém čase vyslyší.

[Rámeček na straně 4]

Různé podoby modliteb

Krátký přehled různých podob modliteb, jež jsou dnes obvyklé, bude jistě poučný.

V hinduismu je často používána základní modlitba, která vzdává čest nějakému určitému bohu nebo bohyni, jichž je tam prý 330 000 000 a jsou uctíváni asi v 10 000 chrámech. Hindské modlitby jsou však často daleko podrobnější a mívají dvě podoby — meditaci (dhyana) nebo chválu (stotra). Velmi se zdůrazňuje pronášení modliteb nahlas.

V čínských buddhistických a taoistických klášterech jsou pravidelně vyslovovány modlitby třikrát denně (brzy ráno, v poledne a v noci). Tyto modlitby jsou doprovázeny zvukem malého zvonku. Jako modlitební pomůcku nosí buddhističtí mnichové šňůrku se 108 korálky. Někteří laikové také užívají tohoto způsobu modlení s pomocí růžence, aby mohli své modlitby počítat.

Pro zbožné muslimy je nejdůležitější částí jejich uctívání každodenní modlitba (salat). Má být opakována pětkrát denně a obrací se přitom směrem k Mekce v Saúdské Arábii.

Některé židovské modlitby jsou převzaty přímo z Bible, například ze Žalmů. Jiné obsahují modlitby od různých rabínů.

Ti, kteří tvrdí, že jsou křesťané, mají nejrůznější modlitby a nejrůznější způsoby modlení: počínaje modlitbami, jež se opakují s růžencem v ruce, přes tištěné modlitby až po modlitby o několika slovech, jež jsou proneseny spontánně.

[Obrázek na straně 7]

Ježíšovy modlitby byly vyslyšeny. Mohou být vyslyšeny i tvé modlitby