Japonsko

Když měla Miho těsně před porodem, bylo pro ni náročné chodit do kazatelské služby tak jako dřív. Chtěla však pokračovat v průkopnické službě, a tak dozorce služby požádala o adresy lidí, k nimž bylo téměř nemožné se dostat, protože bydleli například v uzamčených obytných domech chráněných bezpečnostními systémy. Miho dostala asi sto adres. Zatelefonovala ze svého domu každému, komu mohla. Zpočátku jí nikdo nechtěl naslouchat, a tak všechny obvolala za pouhých 30 minut. Příště tedy telefonování spojila s psaním dopisů. Jakoukoli informaci, kterou během rozhovoru získala — třeba to, že u volaného člověka pláče dítě —, použila jako základ pro krátký dopis. Když usoudila, že už jej dotyčný obdržel, zavolala mu znovu a hovořila o tom, jaký užitek plyne z uplatňování biblických rad, o nichž se v dopise zmínila. V jednom případě se jistá žena odmítla s Miho bavit, ale ona jí přesto napsala. Když Miho té ženě opět zavolala, byla doma jen její dcera, která ještě chodila do školy a která si dopis také přečetla. Miho dívce vydala svědectví a slíbila, že jí pošle dopis s několika biblickými radami pro mladé lidi, kteří chodí do školy. Také se s ní domluvila, že ještě zavolá. Příště telefon zvedla dívčina matka a řekla, že její dcera měla ve škole nějaké problémy a že to, co Miho tehdy dceři řekla, jí pomohlo. Po několika dalších telefonátech a dopisech začaly matka i dcera studovat.

[Obrázek na straně 43]

Miho