Abychom si na tuto otázku odpověděli, uvažujme o shromáždění, které Ježíš vedl krátce po svém vzkříšení.

14. (a) Co se stalo předtím, než Ježíš pozval své apoštoly na zvláštní shromáždění? (b) Jak se apoštolové asi cítili, když „Ježíš přistoupil [a] mluvil k nim“?

¹⁴ Připomeňme si nejprve, jak se apoštolové zachovali krátce předtím, než byl Ježíš zabit. „Zanechali [ho] a uprchli“, a jak bylo předpověděno, ‚rozptýlili se každý do svého vlastního domu‘. (Mar. 14:50; Jan 16:32) Po svém vzkříšení však Ježíš pozval své sklíčené apoštoly na zvláštní shromáždění.d Nato „jedenáct učedníků . . . šlo do Galileje k hoře, kterou si s nimi Ježíš smluvil“. Když tam dorazili, „Ježíš přistoupil [a] mluvil k nim“. (Mat. 28:10, 16, 18) Zkus si představit, jak se apoštolové asi cítili. Jistě jim spadl kámen ze srdce a byli Ježíšovi vděčni za to, že se s nimi chtěl sejít. O čem Ježíš při té příležitosti mluvil?

15. (a) Co Ježíš apoštolům řekl a o čem se naopak nezmínil? (b) Jak toto shromáždění na apoštoly zapůsobilo?

¹⁵ Nejprve Ježíš oznámil: „Byla mi dána všechna autorita.“ Potom apoštolům dal úkol: „Jděte proto a čiňte učedníky.“ A nakonec je láskyplně ujistil: „Já jsem s vámi po všechny dny.“ (Mat. 28:18–20) Všiml sis, co ale Ježíš neudělal? Apoštoly nepokáral. Nevyužil tuto příležitost k tomu, aby zpochybňoval jejich pohnutky nebo aby prohluboval jejich pocit viny tím, že by jim připomněl, že v kritické situaci neměli dostatek víry. Ježíš je naopak ujistil o své i Otcově lásce tím, že jim svěřil odpovědný úkol. Jak jeho přístup na apoštoly zapůsobil? Povzbudil je a utěšil je do té míry, že krátce po tomto shromáždění opět „vyučovali . . . a oznamovali dobrou zprávu“. (Sk. 5:42)