Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ — 1. Korinťanům 9:24.

⁴ Ano, ve starověkých hrách mohl získat cenu jen jeden.

Neříkal, že závod o život je nějakou soutěží, v níž se každý účastník snaží porazit všechny ostatní. Korinťané až příliš dobře věděli, že takový duch soutěživosti panoval mezi soupeři při tamních isthmických hrách, které prý tehdy byly ještě věhlasnější než hry olympijské.

Názorný příklad běžce rozvinul ještě dále a řekl: „Nadto každý, kdo se účastní zápolení, se ve všem cvičí v sebeovládání.“ (1. Korinťanům 9:25a) Těmito slovy Pavel nepřímo poukázal na něco, co korintští křesťané velmi dobře znali, totiž na tvrdý trénink, kterému se podrobovali závodníci při isthmických hrách.

9, 10. a) Jak popisuje jeden pramen závodníky při isthmických hrách? b) Co je na tomto popise zvlášť hodné povšimnutí?

⁹ Zde je živý popis závodníka při tréninku:

„Ochotně a bez reptání se podřizuje pravidlům a omezením souvisejícím s jeho desetiměsíčním tréninkem, bez něhož by možná vůbec nezávodil. . . Je hrdý na své drobné útrapy a chvíle únavy a strádání a považuje to všechno za věc cti, přičemž se svědomitě vystříhá všeho, co by mohlo byť i sebeméně oslabit jeho naději na úspěch. Pozoruje, jak jiní muži jedí podle chuti a odpočívají, zatímco on těžce supí vypětím, jak si oni hoví v lázni a prožívají život v zábavách; sotva kdy ho však napadne prchavá závistivá myšlenka, protože celým srdcem touží po ceně, a tvrdý trénink je nevyhnutelný. Ví, že ztratí všechny šance, jestliže v kterékoli chvíli nebo při kterékoli příležitosti poleví v přísné kázni.“ — The Expositor’s Bible, svazek V, strana 674.

¹⁰ Mimořádně zajímavé je zjištění, že ten, kdo se podrobuje tréninku, „považuje za věc cti“ podvolit se takové přísné metodě sebezapření. Ano, „sotva kdy ho. . . napadne prchavá závistivá myšlenka“, když vidí, jak si druzí užívají života bezstarostně a v pohodlí.

12. Proč lze říci, že sláva a proslulost, o něž lidé usilují, se podobají porušitelné koruně udílené při isthmických hrách?

¹² Vítěz při isthmických hrách obdržel věnec z chvojí isthmické borovice nebo z jiné podobné rostliny, věnec, který pravděpodobně za několik dnů nebo týdnů zvadl. Sportovci ovšem nezápolili o pomíjivý věnec, ale o slávu, čest a proslulost, která s ním byla spojena. Jeden pramen uvádí, že vítěz byl při návratu domů vítán jako hrdinský dobyvatel. Často byly strženy městské hradby, aby mohl projít jeho průvod, a k jeho poctě byly stavěny sochy. Přesto však byla jeho sláva porušitelná. Dnes má jen málo lidí vůbec nějakou představu, kdo byli tito vítězní hrdinové, a velice pravděpodobně jim na tom nezáleží.