Znázornění uvedné v 1. Korinťanům 4:9 je možná založeno na tom, co se dělo při zápasech v Římě; Pavel a jeho spoluapoštolové zde jsou přirovnáni k lidem, kteří byli v aréně při posledním bodu programu — nejkrvavější představení se totiž obvykle nechávalo až na konec a ty, kdo v něm měli vystupovat, čekala jistá smrt. Římské hry byly možná podkladem i pro slova uvedená v Hebrejcům 10:32, 33. (Viz heslo DIVADLO.)

Řím. Římské hry se od řeckých velmi lišily; jejich hlavním programem byly gladiátorské zápasy a jiná mimořádně brutální představení. Gladiátorské zápasy začaly být pořádány ve třetím století př. n. l. původně jako náboženské bohoslužby pohřební a měly možná úzkou spojitost se starobylými pohanskými rituály, při nichž si ctitelé drásali tělo, aby jim vytékala krev k poctě jejich bohů nebo k poctě jejich mrtvých. (1Kr 18:28; srovnej s 3Mo 19:28, kde jsou Izraelitům takové praktiky zakázány.) Římské hry byly později zasvěceny bohu Saturnovi. Tvrdost a necitelnost těchto her neměla obdoby. Císař Traianus jednou uspořádal hry, kterých se účastnilo 10 000 gladiátorů; většina z nich před skončením představení při zápasení zahynula. Do gladiátorské arény vstoupili i někteří senátoři, některé „vznešené“ ženy a jeden císař, Commodus. Od doby Neronovy bylo při těchto představeních pobíjeno mnoho křesťanů.