Lidé po celém světě věří, že na nějakém takovém místě začala lidská historie. Judaismus, křesťanstvo a islám po celá staletí učí o zahradě Eden, kam Bůh umístil Adama a Evu. Podle Bible žili šťastně a v poklidných podmínkách. Měli pokojný vztah mezi sebou, se zvířaty i s Bohem, který jim dal možnost žít v tomto krásném prostředí navždy. (1. Mojžíšova 2:15–24)

Hinduisté také mají svou představu o starověkém ráji. Buddhisté věří, že existují období, která nazývají zlatý věk, kdy se svět podobá ráji a kdy povstávají velcí duchovní vůdcové neboli buddhové. A v řadě náboženství v Africe se lidé učí příběhy podobné příběhu o Adamovi a Evě.

Představa o původním ráji tedy prostupuje mnoha náboženstvími a tradicemi. Historik Jean Delumeau napsal: „Řada civilizací [věřila] na prvopočáteční ráj, kde panovala dokonalost, svoboda, mír, blaho a hojnost a kde nebylo svárů, napětí a konfliktů . . . Odtud pochází hluboká nostalgie, ovládající vědomí všech, stesk nad sice ztraceným, ale nezapomenutelným rájem, a silná touha ho znovu nalézt.“

Mohly by všechny tyto příběhy a tradice mít nějaký společný původ? Je možné, že by do „vědomí všech“ byla vtisknuta vzpomínka na něco skutečného? Opravdu existovala v dávné minulosti zahrada Eden, kde žili Adam s Evou?

Skeptikové se této myšlence vysmívají. V dnešní době vědeckého pokroku mnozí považují takové zprávy za pouhé legendy a mýty. Je překvapivé, že ke skeptikům nepatří jen lidé bez teologického vzdělání. Myšlenku, že zahrada Eden neexistovala, propagují i mnozí náboženští vůdci. Tvrdí, že tento příběh je pouhou metaforou, mýtem, legendou nebo podobenstvím.

Bible samozřejmě obsahuje podobenství. Ta nejznámější vyprávěl sám Ježíš. Zprávu o Edenu však Bible předkládá ne jako nějaké podobenství, ale jako nepřikrášlenou historickou skutečnost.

Historikové, badatelé a jiní intelektuálové dříve rádi potvrzovali, že k událostem zaznamenaným v 1. Mojžíšově skutečně došlo a že tento záznam je pravdivý. V současné době je spíše tendence všechny takové věci zpochybňovat. Ale na základě čeho vyvstávají pochybnosti týkající se biblické zprávy o Adamovi, Evě a zahradě Eden? Prozkoumejme čtyři nejčastější námitky.

1. Byla zahrada Eden skutečným místem?

Proč se o této otázce pochybuje? Určitou roli v tom možná hraje filozofie. Po celá staletí se teologové domnívali, že Boží zahrada ještě pořád někde existuje. Církev však byla ovlivněna takovými řeckými filozofy, jako byl Platon a Aristoteles, kteří zastávali názor, že na zemi nemůže být nic dokonalého. Dokonalost může být jen v nebesích. Teologové proto usoudili, že původní ráj musel být blíže k nebi.b Někteří zastávali názor, že tato zahrada se rozkládá na výjimečně vysoké hoře, která má vrchol mimo sféru naší znehodnocené planety. Jiní si mysleli, že je na severním nebo jižním pólu, a ještě další, že se nachází na Měsíci nebo v jeho blízkosti. Není tedy divu, že celá představa Edenu začala být vnímána jako smyšlenka. Někteří současní badatelé považují úvahy o zeměpisném umístění Edenu za nesmyslné a tvrdí, že žádné takové místo nikdy neexistovalo.

Bible však rajskou zahradu takovým způsobem nevykresluje. V 1. Mojžíšově 2:8–14 se o ní dozvídáme řadu detailů. Zahrada se rozkládala ve východní části území nazvaného Eden. Byla zavlažována řekou, která se rozdělovala do čtyř řek. Ve zprávě je uvedeno jméno každé z nich a krátký údaj o tom, kudy protékala. Tyto podrobnosti už dlouhou dobu nenechávají badatele v klidu a mnozí z nich hledají v této biblické pasáži klíč ke zjištění současné polohy tohoto starodávného místa. Přicházejí však s mnoha protichůdnými názory. Znamená to, že doslovný popis Edenu, jeho zahrady a řek je nepravdivý nebo vymyšlený?

Uvažujme o následujících skutečnostech. Události popsané ve zprávě o zahradě Eden se odehrály asi před 6 000 lety. Zapsal je Mojžíš, který mohl čerpat ze zpráv předávaných ústně, nebo dokonce z některých dřívějších záznamů. Mojžíš však o těchto událostech psal asi 2 500 let potom, co se staly. Eden už tehdy byl dávnou historií. Je možné, aby taková výrazná místa, jako jsou řeky, změnila v průběhu desítek staletí svou polohu? Zemská kůra je dynamická, je stále v pohybu. Oblast, kde s největší pravděpodobností byla zahrada Eden, je seizmické pásmo, ve kterém nyní vzniká asi 17 procent největších zemětřesení na světě. V těchto oblastech je změna spíš pravidlem než výjimkou. Navíc potopa v Noemových dnech mohla změnit reliéf zemského povrchu takovými způsoby, které dnes neznáme.c

Několik faktů však známe: zpráva z 1. Mojžíšovy mluví o této zahradě jako o skutečném místě. Dvě ze čtyř zmíněných řek — Eufrat a Tigris neboli Chiddekel — dnes existují a některé z jejich pramenných řek jsou velmi blízko sebe. Zpráva dokonce uvádí jména zemí, kterými tyto řeky protékaly, a specifikuje přírodní zdroje, jimiž je tato oblast známá. Starověkým Izraelitům, kterým byla tato zpráva původně určena, poskytovaly tyto podrobnosti konkrétní informace.

Podobá se to nějakým bájím nebo pohádkám? V těch přece obvykle nejsou konkrétní údaje, které by se daly snadno ověřit nebo popřít. Některé pohádky začínají slovy: „Kdysi dávno v jedné daleké zemi . . .“ Historické zprávy však většinou obsahují důležité podrobnosti. A ty obsahuje i zpráva o Edenu.

2. Dá se opravdu věřit tomu, že Bůh vytvořil Adama z prachu a Evu z jednoho Adamova žebra?

Současná věda potvrzuje, že všechny prvky, z nichž se skládá lidské tělo, například vodík, kyslík a uhlík, se nacházejí v zemské kůře. Ale jak se z nich stala živá bytost?

Mnozí vědci vytvářejí teorie, že život vznikl samovolně z velmi jednoduchých forem, které se postupně v průběhu milionů let stávaly složitějšími. Avšak výraz „jednoduchý“ může být zavádějící, protože všechno živé, dokonce i mikroskopické jednobuněčné organismy, je úžasně složité. Neexistuje žádný důkaz, že nějaká forma života vznikla náhodou nebo že by náhodou vzniknout mohla. Všechno živé naproti tomu poskytuje jasné důkazy o plánu vytvořeném daleko vyšší inteligencí, než jsme my.d (Římanům 1:20)

Dokážete si představit, že byste poslouchali krásnou symfonii, obdivovali nádherný obraz nebo žasli nad nějakým technickým vynálezem a přitom byste tvrdili, že tyto věci nikdo nevytvořil? To určitě ne! Ale taková mistrovská díla se ani zdaleka nepřibližují složitosti, kráse a důmyslnosti, které jsou patrné ve stavbě lidského těla. Jak bychom si mohli představit, že člověk nemá žádného Stvořitele? Zpráva v 1. Mojžíšově navíc vysvětluje, že na rozdíl od všeho živého na zemi byli pouze lidé vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:26) Je tedy logické, že pouze lidé jsou schopni odrážet Boží vynalézavost, takže někdy vytvoří impozantní hudební nebo výtvarné dílo nebo vymyslí nějakou technickou vymoženost. Mělo by nás překvapovat, že Bůh je mnohem lepší tvůrce než my?

A proč by mělo být těžké pochopit, že žena byla stvořena ze žebra muže?e Bůh to mohl udělat jinak, ale to, jak ženu vytvořil, má hluboký význam. Chtěl, aby muž a žena byli manželé a aby mezi nimi bylo těsné pouto, jako by byli „jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2:24) Muž a žena se mohou doplňovat, mít mezi sebou pevný vztah a navzájem o sebe pečovat. Není to snad mocný důkaz toho, že jsou dílem moudrého a láskyplného Stvořitele?

Genetikové dnes navíc uznávají, že všichni lidé zřejmě pocházejí pouze z jednoho muže a z jedné ženy. Je tedy zpráva z 1. Mojžíšovy opravdu nadsazená?

3. Strom poznání a strom života vypadají jako mýtus.

Zpráva z 1. Mojžíšovy neuvádí, že tyto stromy měly samy o sobě nějakou zvláštní nebo nadpřirozenou moc. Byly to skutečné stromy, kterým dal Jehova symbolický význam.

Nedělají lidé občas něco podobného? Například soudce může někoho varovat před trestným činem v podobě pohrdání soudem. Nejde o to, že by soudce chtěl chránit před zneuctěním nábytek, vybavení nebo stěny soudní síně, ale chce chránit právní systém, který je soudem zastoupen. Podobně různí panovníci používali žezlo a korunu jako symboly své vládní autority.

Co tedy ty dva stromy symbolizovaly? Je mnoho složitých teorií. Pravda je ale jednoduchá a přitom hluboká. Strom poznání dobrého a špatného znázorňoval výsadní právo, které má pouze Bůh — právo rozhodovat, co je dobré a co je špatné. (Jeremjáš 10:23) Není tedy divu, že krást z tohoto stromu byl zločin. Strom života naproti tomu znázorňoval dar, který může dát pouze Bůh — dar v podobě věčného života. (Římanům 6:23)

4. Had, který mluví, se jeví jako pohádková bytost.

Je pravda, že tento aspekt příběhu z 1. Mojžíšovy může být nepochopitelný, zvláště když nevezmeme v úvahu kontext celé Bible. Písmo však postupně tuto záhadu objasňuje.

Kdo nebo co bylo za tím, že had jako by mluvil? Lidé ve starověkém Izraeli znali i jiné věci, jež úlohu tohoto hada více objasnily. Například věděli, že i když zvířata nemluví, duchovní bytost může způsobit, že zvíře jako by mluvilo. Mojžíš také zapsal příběh o Balámovi — o tom, že Bůh poslal anděla, který přiměl Balámovu oslici, aby mluvila jako člověk. (4. Mojžíšova 22:26–31; 2. Petra 2:15, 16)

Mohou jiní duchové, včetně Božích nepřátel, provádět zázraky? Mojžíš viděl egyptské kněze provozující magii, jak některé Boží zázraky napodobují, například to, že se hůl proměnila v hada. Moc k vykonávání takových skutků mohla pocházet pouze od Božích nepřátel v duchovní říši. (2. Mojžíšova 7:8–12)

Mojžíš byl zjevně inspirován také k tomu, aby napsal knihu Job. Starověcí Izraelité se z ní dozvěděli mnoho informací o Božím hlavním nepříteli, Satanovi, který používá lež, aby zpochybnil ryzost všech Jehovových služebníků. (Job 1:6–11; 2:4, 5) Mohli tedy usoudit, že Satan v Edenu ovládl hada, aby to vypadalo, že mluví, a tak oklamal Evu, aby přestala být věrná Bohu? Zřejmě ano.

Byl Satan tou mocnou silou, která ovládala hada? Ježíš později řekl, že Satan je „lhář a otec lži“. (Jan 8:44) „Otec lži“ musí být logicky autorem první lži. První lží byla slova, která had řekl Evě. V rozporu s Božím varováním, že pokud člověk pojí ze zakázaného ovoce, bude to znamenat smrt, had řekl: „Určitě nezemřete.“ (1. Mojžíšova 3:4) Ježíš nepochybně věděl, že hada ovládal Satan. Zjevení, které dal Ježíš apoštolu Janovi, tuto věc plně objasňuje, když Satana nazývá „prahad“. (Zjevení 1:1; 12:9)

Je přehnané věřit tomu, že mocná duchovní osoba mohla ovládat hada, takže to vypadalo, že mluví? Vždyť i lidé, přestože zdaleka nejsou tak mocní jako duchovní osoby, mohou provádět nepochopitelné břichomluvecké triky a vytvářet zvláštní přesvědčivé efekty.

Nejpřesvědčivější důkaz

Je zřejmé, že skepse ohledně zprávy v 1. Mojžíšově nemá reálný základ. Naproti tomu existuje mocný důkaz, že je to zpráva o skutečné události.

Ježíš Kristus je například nazván ‚věrným a pravým svědkem‘. (Zjevení 3:14) Byl dokonalým člověkem, nikdy nelhal a nikdy žádným způsobem nezkresloval pravdu. Navíc učil, že existoval dávno před tím, než přišel na zem jako člověk — vlastně žil se svým Otcem Jehovou „dříve, než byl svět“. (Jan 17:5) Žil tedy v době, kdy na zemi začal život. Jaké svědectví podal tento nejdůvěryhodnější ze všech svědků?

Ježíš mluvil o Adamovi a Evě jako o skutečných lidech. Zmínil se o jejich manželství, když vysvětloval Jehovova měřítka týkající se monogamie. (Matouš 19:3–6) Pokud Adam s Evou nikdy neexistovali a zahrada, kde žili, byla pouhým mýtem, pak byl Ježíš oklamán, anebo lhal. Ani jeden závěr není možný. Když došlo k tragédii v zahradě Eden, byl Ježíš v nebi a události sledoval. Mohl by snad existovat nějaký přesvědčivější důkaz?