O rok později, v roce 1946, zorganizovali němečtí bratři sjezd v Norimberku. Směli použít areál Zeppelinwiese, místo, kde Hitler předtím konal vojenské přehlídky. Ve druhém sjezdovém dnu měl Erich Frost, který osobně zakusil brutalitu gestapa a strávil řadu let v nacistickém koncentračním táboře, veřejnou přednášku „Křesťané ve zkoušce ohněm“. K 6 000 přítomných svědků se při této příležitosti připojilo 3 000 posluchačů z obyvatel Norimberka.

Ukázalo se, že poslední sjezdový den připadl na den, kdy měly být oznámeny rozsudky Norimberského procesu s válečnými zločinci. Na ten den vyhlásily vojenské úřady zákaz vycházení, ale po delším vyjednávání souhlasily s tím, že vzhledem k postoji, který svědkové Jehovovi zaujali tváří v tvář nacistickému odporu, by bylo nevhodné zabránit jim v pokojném ukončení sjezdu. A tak se v tento závěrečný den bratři shromáždili, aby si vyslechli vzrušující proslov „Nebojácní navzdory světovému spiknutí“.

V tom, co se děje, viděli Jehovovu ruku. Ve chvíli, kdy byl vynášen rozsudek nad muži zastupujícími režim, který chtěl svědky vyhladit, se svědkové Jehovovi scházeli, aby uctívali Jehovu na místě, kde Hitler kdysi předváděl některé ze svých nejokázalejších ukázek nacistické moci. Předsedající sjezdu řekl: „Už jen to, že můžeme prožívat tento den, který je pouze předběžnou ukázkou toho, jak Boží lid zvítězí nad svými nepřáteli v bitvě armagedonské, stálo za devět let v koncentračním táboře.“

[Obrázky na straně 268]

V německém Norimberku pronesl Erich Frost v roce 1946 zanícený proslov „Křesťané ve zkoušce ohněm“