Můžete věřit v osobního Boha?

„ABYSTE byl křesťan, nemusíte věřit v Boha . . . Jsme nyní v proudu revoluce a už v 21. století bude církev bez Boha v tradičním slova smyslu,“ vysvětloval vyšší kaplan jedné britské univerzity. Zastával se hnutí Sea of Faith (Moře víry), k němuž se hlásí přinejmenším sto britských kněží. Tito „křesťanští ateisté“ tvrdí, že náboženství vymysleli lidé a že — jak to vyjádřil jeden z členů — Bůh je jen „idea“. Nadpřirozený Bůh už nezapadá do jejich způsobu uvažování.

V šedesátých letech tohoto století byl populární slogan „Bůh je mrtev“. Odrážel názory německého filozofa 19. století Friedricha Nietzscheho a pro mnoho mladých lidí byl zástěrkou, aby si mohli dělat, co sami chtějí — bez zábran se oddávat volné lásce či zneužívat drogy. Dovedla však tato svoboda květinové děti — tak se jim říkalo — k většímu uspokojení a štěstí?

V tomtéž desetiletí anglikánský biskup John A. T. Robinson vydal svou kontroverzní knihu Honest to God (Poctiví k Bohu). Mnoho jeho kolegů-kněží ho kritizovalo, protože Boha nepovažoval „za nic více než hluboký rozměr v prožitku člověka“. Keith Ward, profesor teologie, se ptal: „Je víra v Boha nějakým druhem přežité pověry, kterou nyní moudří zavrhují?“ A sám si odpověděl: „V dnešním náboženství není nic důležitějšího než obnovit znalost tradičního pojetí Boha.“

Utrpení a osobní Bůh

Pro mnoho lidí, kteří věří v osobního Boha, je těžké sladit svou víru s tragédiemi a utrpením, které vídají. Například ve skotském Dunblane bylo v březnu 1996 zastřeleno šestnáct malých dětí i se svou učitelkou. Jedna rozrušená žena řekla: „Prostě nerozumím Boží vůli.“ Trýzeň, kterou tato tragédie vyvolala, přímo čišela z kartičky, kterou někdo zanechal s květinami poblíž školy, do níž děti chodily. Na lístku stálo jediné slovo: „PROČ?“ Duchovní dunblanské katedrály v odpověď řekl: „Vysvětlení neexistuje. Nemůžeme odpovědět na to, proč se to mělo stát.“

Později v tomtéž roce byl brutálně zavražděn mladý, oblíbený duchovní anglikánské církve. Noviny Church Times uvedly, že ohromený sbor naslouchal arciděkanovi z Liverpoolu, který mluvil o „bušení na Boží dveře s otázkou ‚Proč? Proč?‘ “ Ani tento duchovní nevyřkl slova útěchy od osobního Boha.

Čemu tedy vlastně máme věřit? Věřit v osobního Boha je rozumné. Je to klíč k odpovědi na výše zmíněné závažné otázky. Zveme vás, abyste uvažovali o dokladech předložených v následujícím článku.

[Obrázek na straně 3]

Na lístku stálo „Proč?“

[Podpisek]

NEWSTEAM No. 278468/Sipa Press