Zlato a jeho kouzlo

Zlato — tento měkký, zářivě žlutý kov je již od starověku velmi ceněn pro své neobyčejné vlastnosti. Jeho barva, lesk a to, že je kujné a schopné odolávat korozi — to vše z něj dělá velmi pozoruhodný kov. Zlato má naprosto jinou historii než jiné kovy, a to jen proto, že lidé, kteří po něm pátrají, tento kov považují za velmi cenný.

„ZLATO! Říkám ti, to je určitě zlato! Zlato!“ Když lidé objeví zlato, začne jim radostí poskakovat srdce, zrychlí se jim tep a rozběhne se jejich představivost. Po zlatě se pátrá na souši, v řekách a potocích, a dokonce tisíce metrů pod zemským povrchem.

Zlato v podobě drahých šperků krášlí krále a královny. Zdobí trůny i stěny paláců. Zlaté modly znázorňující ryby, ptáky, jiná zvířata a různé předměty jsou uctívány jako bozi. Neúnavné pátrání po zlatě je dalekosáhlé, stejně jako jeho vliv na celou civilizaci.

Zlato a dějiny

Faraónové ve starověkém Egyptě v honbě za zlatem, které bylo považováno za absolutní vlastnictví egyptských bohů a faraónů, posílali své kupce a armády do vzdálených zemí. Hrobka faraóna Tutanchamona, jež byla objevena v roce 1922, byla plná nesmírně cenných zlatých pokladů. I jeho rakev byla vyrobena z masivního zlata.

Podle některých historiků Alexandr Veliký „zpočátku táhl do Asie kvůli legendárnímu perskému zlatému pokladu“. Zprávy uvádějí, že jeho armáda nutně potřebovala tisíce tažných zvířat, aby mohla přivést do Řecka zlato, které Alexandr ukořistil v Persii. Tak se Řecko stalo národem bohatým na zlato.

Jeden historik uvádí, že římští „císaři bohatě používali zlato k tomu, aby si zajistili věrnou oddanost svých úředníků a aby ovlivnili hodnostáře z jiných zemí. Na své poddané působili a mnohdy je zastrašovali leskem svého bohatství, o němž je snadno přesvědčili tím, že stavěli na odiv své bohaté zlaté ozdoby.“ Jedna publikace uvádí, že Římané získali hodně zlata tím, že si podrobili Španělsko a získali španělské zlaté doly.

Vyprávění o zlatě by však nebylo úplné bez hlubšího pohledu do jeho hodně krvavé historie. Je to vyprávění o dobývání, krutosti, otroctví a smrti.

Historie zbrocená krví

Jak civilizace postupovala kupředu, vydávaly se na cestu stále větší a výkonnější plachetnice, objevovaly se nové země, osidlovaly se nové kolonie a pátralo se po zlatě. Hledáním zlata byli posedlí mnozí cestovatelé a mezi nimi objevovatel nových zemí, mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451–1506).

Když Kolumbus pátral po zlatě, bral pramalý ohled na domorodce, a jejich život měl pro něj pramalou cenu. Své zážitky z jednoho ostrova podrobně popisoval španělskému králi a jeho královně, kteří financovali jeho výpravy, a při tom do svého lodního deníku napsal: „Člověk, aby tady mohl vládnout, potřebuje jen se tu usadit a uplatňovat autoritu nad domorodci, kteří budou vykonávat, cokoli se jim nařídí. . . . Indiáni . . . jsou nazí a bezbranní, tudíž připravení dostat příkazy a nechat se zapřáhnout do práce.“ Kolumbus věřil, že má Boží požehnání. Zlaté poklady měly Španělsku pomoci získat prostředky na svaté války. ‚Kéž mi Bůh ve svém milosrdenství pomáhá najít zlato,‘ řekl jednou Kolumbus, když dostal darem zlatou masku.

Španělským dobyvatelům, kteří se v honbě za zlatem plavili po mořích v Kolumbových stopách, španělský král Ferdinand nařídil: „Přivezte mi zlato! Získejte ho, pokud možno, lidsky. Ale přivezte mi ho, bez ohledu na to, jak k němu přijdete.“ Nelítostní cestovatelé povraždili tisíce domorodců, s nimiž se setkali v Mexiku i ve Střední a v Jižní Americe. Zlato, které dobyvatelé dopravili na lodích zpátky do Španělska, bylo obrazně řečeno zbrocené krví.

Potom přišli piráti, kteří nepluli pod vlajkou žádného státu. Na širém moři drancovali španělské galeony, které byly naložené zlatem a jinými cennými poklady. Galeony, které mnohdy měly méně zbraní a méně mužstva, nemohly měřit síly s dobře vyzbrojenými piráty. V 17. a v 18. století bylo pirátství metlou oceánů, zejména v oblasti Karibského moře a kolem pobřeží amerického kontinentu.

Zlaté horečky 19. století

V roce 1848 byl objeven velký zlatý důl v údolí Sacramento v Kalifornii. Zpráva o něm se brzy rozšířila a noví osadníci se tam stále hromadně hnali, aby si zabrali pozemek. V následujícím roce byla Kalifornie obležena desetitisíci „devětačtyřicátníků“ — lidí přicházejících ze všech končin světa hledat štěstí. Počet obyvatel Kalifornie vzrostl z asi 26 000 v roce 1848 na přibližně 380 000 v roce 1860. Zemědělci opustili své pozemky, námořníci utekli z lodi, vojáci dezertovali z armády — ti všichni se vydali na cestu jen proto, aby si hledali štěstí ve zlatě. O některých se říkalo, že to jsou „krvežízniví lotři“. S touto směsicí lidí všeho druhu se přihnala i vlna zločinnosti a násilí. Ti, kdo se chytili na vnadidlo zlata, ale nebyli ochotni pracovat, začali přepadávat a drancovat dostavníky a vlaky.

V roce 1851, zanedlouho po kalifornské zlaté horečce, přišla zpráva, že velká ložiska zlata byla objevena v Austrálii. Zpráva oznamovala: „Výtěžek byl fantastický.“ Za krátkou dobu se v Austrálii těžilo nejvíce zlata na světě. Někteří z těch, kdo se přistěhovali do Kalifornie, si sbalili věci a odsunuli se do země protinožců. Počet obyvatel Austrálie prudce vzrostl — ze 400 000 v roce 1850 na více než 1 100 000 v roce 1860. Zemědělství a jiné druhy práce se prakticky zastavily, protože mnoho lidí se hnalo hledat si štěstí ve zlatě.

Ke konci 19. století bylo zlato objeveno v Yukonu a na Aljašce, a šílená honba za ním se pak přesunula do těchto míst. Tisíce lidí se vydalo na cestu na daleký sever do oblasti Klondiku a na Aljašku, kde bojovali s krutou zimou, aby si vydobyli svá práva na půdu bohatou na zlato.

Potopený poklad

Ve 20. století nastal vývoj potápění do hlubin moře a tak hledači zlata obraceli pozornost k mořskému dnu. Tam hledali vraky lodí a v nich potopené poklady — zlaté šperky a jiné umělecké výtvory vyrobené před mnoha staletími.

U pobřeží Saipanu v Tichém oceánu se 20. září 1638 potopila španělská galeona Concepción, když za bouřlivého počasí narazila na skály. Vezla náklad zlata a jiných pokladů, jež by dnes měly cenu desítek milionů dolarů. Většina ze 400 lidí na palubě zahynula. Potápěči vytáhli z vraku 32 zlatých řetězů, z nichž každý měřil přibližně 1,5 metru a vážil několik kilogramů. Potápěči vytáhli celkem 1 300 kusů zlatých šperků — řetězy, kříže, knoflíky, brože, prsteny a přezky.

Byly objeveny i jiné vraky. Nedaleko pobřeží Floridy ve Spojených státech potápěči objevili v roce 1980 vrak španělské galeony Santa Margarita ze 17. století. Do konce následujícího roku vytáhli z vraku přes 44 kilogramů zlata v prutech a také další zlaté artefakty.

Válečné zlato

Po kapitulaci německé vlády v roce 1945 se spojeneckým vojskům podařilo učinit překvapivý objev v solných dolech Kaiseroda v Durynsku v Německu. Podle zprávy v listu The Atlanta Journal bylo „v těchto dolech uloženo zlato v prutech, umělecká díla, bankovky a cenné papíry v závratné hodnotě 2,1 miliardy dolarů“. Našly se také zlaté a stříbrné zubní protézy, některé z nich již roztavené, které byly získány z úst obětí holocaustu. Tato obrovská utajená zásoba zlata pomáhala nacistickým vojenským velitelům získávat prostředky na vleklou válku. List Journal uvádí, že přibližně deseti zemím, které kdysi zabral Hitler, bylo vráceno zlato v hodnotě odhadem 2,5 miliardy dolarů. Na základě všeobecného přesvědčení, že ne všechno zlato ukryté nacisty bylo objeveno, pátrání pokračuje.

Zlato rozhodně má svou hodnotu. Bible však píše, že zlato ani jiné hmotné bohatství nemůže dát život lidem, kteří je hledají. (Žalm 49:6–8; Sefanjáš 1:18) Jedno biblické přísloví říká: „O kolik lepší je získat moudrost než zlato!“ (Přísloví 16:16) Pravá moudrost pochází od Stvořitele, Jehovy Boha, a je nutné ji hledat v jeho Slově, v Bibli. Ti, kdo ji hledají, mohou studiem Božího slova poznat Boží zákony, zásady a rady a pak je uplatňovat ve svém životě. Takto získaná moudrost je mnohem žádoucnější než všechno zlato, které kdy člověk objevil. Může znamenat lepší život již dnes a věčný život v budoucnosti. (Přísloví 3:13–18)

[Rámeček na straně 27]

Několik údajů o zlatě

• Zlato je nejkujnější a nejtvárnější ze všech kovů. Dá se vytepat na plátek tenký až 0,1 mikrometru. Z 28 gramů zlata je možné vytepat plátek, který pokryje plochu asi 17 čtverečních metrů. Těchto 28 gramů zlata se dá vytáhnout do délky 70 kilometrů.

• Čisté zlato je velmi měkké, a proto se obvykle slévá s jinými kovy a tak se zvyšuje jeho tvrdost, aby mohlo být použito k výrobě šperků a jiných zlatých předmětů. Obsah zlata ve slitině se vyjadřuje jednotkou zvanou „karát“ — tato jednotka představuje čtyřiadvacetinu obsahu zlata ve slitině; takže 12karátové zlato je slitina zlata, kde je 50 procent zlata, v 18karátovém zlatě je 75 procent zlata a 24karátové zlato je čisté.

• Nejvíce zlata se těží v Jižní Africe a ve Spojených státech.

[Obrázky na straně 26]

Obraz znázorňující příjezd Kryštofa Kolumba v roce 1492 na Bahamy, kde hledal zlaté poklady

[Podpisek obrázku na straně 25]

Alexandr Veliký: The Walters Art Gallery, Baltimore

[Podpisek]

S laskavým svolením Museo Naval, Madrid (Španělsko), a Dona Manuela Gonzáleze Lópeze