‚Přinášíme dobrou zprávu o něčem lepším‘

„Jak půvabné jsou na horách nohy toho, . . . jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším.“ (IZAJÁŠ 52:7)

1, 2. (a) Co patří ke strašlivým událostem, které jsou na denním pořádku? (b) Jak reagují mnozí lidé na to, že stále slyší špatné zprávy?

LIDÉ na celém světě dnes slyší jednu špatnou zprávu za druhou. Zapnou si rádio a dozvědí se o tom, že po zemi se šíří smrtelné nemoci. Sledují televizní zpravodajství a do paměti se jim vtisknou deprimující záběry vyhladovělých dětí, které s pláčem prosí o pomoc. Vezmou do ruky noviny a čtou o pumových útocích, při kterých jsou ničeny domy a přichází o život mnoho nevinných lidí.

² Strašlivé události jsou skutečně na denním pořádku. Scéna tohoto světa se očividně mění, a to k horšímu. (1. Korinťanům 7:31) V jednom západoevropském časopise bylo napsáno, že někdy to vypadá, jako by celý svět „měl každou chvíli vyletět do povětří“. Není divu, že stále přibývá sklíčených lidí. Při jednom průzkumu, který se týkal televizního zpravodajství ve Spojených státech, pronesl jistý muž výrok, s nímž by se jistě ztotožnily miliony diváků. Řekl: ‚Po sledování zpráv jsem úplně zoufalý. Všechny zprávy jsou špatné. Je to zdrcující.‘

Zpráva, kterou potřebuje slyšet každý

3. (a) Co je dobrou zprávou, kterou ohlašuje Bible? (b) Proč vy osobně považujete dobrou zprávu o Království za hodnotnou?

³ Existuje vůbec v takovém pochmurném světě nějaká lepší zpráva? Ano. Je útěchou vědět, že Bible ohlašuje dobrou zprávu. Tou zprávou je, že nemoci, hlad, zločinnost, války a všechny druhy útlaku skončí, protože je odstraní Boží Království. (Žalm 46:9; 72:12) Není to snad zpráva, kterou potřebuje slyšet každý? Svědkové Jehovovi jsou o tom přesvědčeni. Proto jsou všude známi tím, že se dobrou zprávu o Božím Království stále snaží oznamovat lidem ze všech národů. (Matouš 24:14)

4. Kterými hledisky naší kazatelské služby se bude zabývat tento a následující článek?

⁴ Co však můžeme udělat pro to, aby nám kázání dobré zprávy nadále působilo radost a abychom se na něm podíleli kvalitně? A co nám v tomto ohledu může pomoci, jestliže kážeme v místech, kde je menší odezva? (Lukáš 8:15) Jistě bude užitečné, když si stručně připomeneme tři důležitá hlediska naší kazatelské činnosti. Prozkoumáme (1) naše pohnutky neboli proč kážeme, (2) naše poselství neboli co kážeme a (3) naše metody neboli jak kážeme. Je třeba, aby naše pohnutky byly neustále čisté, naše poselství aby bylo jasné a naše metody aby byly účinné. Jen tak můžeme lidem všeho druhu dávat příležitost, aby slyšeli tu nejlepší zprávu, jaká je dnes dostupná — dobrou zprávu o Božím Království.a

Proč se podílíme na kázání dobré zprávy

5. (a) Co je naší prvořadou pohnutkou k tomu, abychom se podíleli na kazatelské službě? (b) Proč lze říci, že poslušnost biblického příkazu, abychom kázali, je výrazem naší lásky k Bohu?

⁵ Uvažujme nyní o prvním hledisku — o našich pohnutkách. Proč kážeme dobrou zprávu? Děláme to ze stejného důvodu jako Ježíš. Ten řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31; Žalm 40:8) Naší prvořadou pohnutkou je láska k Bohu. (Matouš 22:37, 38) Bible ukazuje, že láska k Bohu a kazatelská služba spolu souvisejí. Čteme tam: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3; Jan 14:21) Patří k Božím přikázáním i to, že máme ‚jít a činit učedníky‘? (Matouš 28:19) Určitě. I když tato slova pronesl Ježíš, jejich autorem je Jehova. Proč to můžeme říci? Ježíš to vysvětlil: „Nedělám nic ze své vlastní iniciativy; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28; Matouš 17:5) Tím, že posloucháme příkaz, abychom kázali, dáváme tedy najevo lásku k Jehovovi.

6. V jakých ohledech nás láska k Bohu podněcuje ke kázání?

⁶ Láska k Jehovovi nás podněcuje ke kázání také z toho důvodu, že chceme bojovat proti lžím, které o Bohu šíří Satan. (2. Korinťanům 4:4) Satan zpochybnil Boží právo vládnout. (1. Mojžíšova 3:1–5) My jsme Jehovovi svědkové, a tudíž velmi toužíme přispívat k odhalení Satanových pomluv a k tomu, aby před zraky všech lidí bylo posvěceno Boží jméno. (Izajáš 43:10–12) Kazatelské služby se účastníme také proto, že jsme poznali Jehovovy vlastnosti a jeho způsob jednání. Máme k Bohu blízký vztah a velmi si přejeme vyprávět o něm druhým. Jeho dobrotou a spravedlností jsme tak nadšeni, že o něm nedokážeme mlčet. (Žalm 145:7–12) Nijak se nemusíme nutit do toho, abychom mu vyjadřovali chválu a mluvili o jeho ‚znamenitostech‘ všem, kdo jsou ochotni naslouchat. (1. Petra 2:9; Izajáš 43:21)

7. Co kromě lásky k Bohu je pro nás důležitým důvodem ke kázání?

⁷ K tomu, abychom se nadále podíleli na kazatelské službě, máme ještě další důležitý důvod: Jednotlivcům, kteří jsou zdrceni nepřetržitým přívalem špatných zpráv, a také těm, kdo z nějakého důvodu trpí, si upřímně přejeme poskytnout úlevu. Právě to dělal Ježíš, a my se snažíme ho napodobovat. Jedna taková příhoda z Ježíšova života je popsána v 6. kapitole Markova evangelia.

8. Co podle zprávy v 6. kapitole Marka pociťoval Ježíš k lidem?

⁸ Apoštolové se vracejí z kazatelské výpravy a informují Ježíše o všem, co dělali a vyučovali. Ježíš si všímá, že jsou unavení, a říká jim, aby šli s ním a ‚trochu si odpočinuli‘. Nastupují tedy do člunu a odplouvají na klidné místo. Lidé je následují, běží podél břehu a brzy se dostávají až k nim. Jak na to Ježíš reaguje? Zpráva říká: „Viděl velký zástup, ale byl pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem.“ (Marek 6:31–34) Ježíšovi je těch lidí líto, a proto jim dále oznamuje dobrou zprávu, přestože je unavený. Je z toho vidět, že mu na nich velmi záleží. Má s nimi soucit.

9. Co poznáváme z události popsané v 6. kapitole Marka, pokud jde o správnou pohnutku ke kazatelské službě?

⁹ Co z této události poznáváme? Vzhledem k tomu, že jsme křesťané, považujeme kázání dobré zprávy a činění učedníků za svůj závazek. Víme, že máme povinnost oznamovat dobrou zprávu, protože Boží vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni“. (1. Timoteovi 2:4) Kazatelskou službu však nevykonáváme jen z pocitu povinnosti, ale také proto, že s lidmi máme soucit. Pokud s nimi soucítíme tak silně jako Ježíš, bude nás srdce podněcovat k tomu, abychom jim nadále oznamovali dobrou zprávu, a to ze všech sil. (Matouš 22:39) Máme-li takové znamenité pohnutky, pak v kázání dobré zprávy nikdy nepolevíme.

Naše poselství — dobrá zpráva o Božím Království

10, 11. (a) Jakými slovy popisuje Izajáš poselství, které kážeme? (b) Jak Ježíš přinášel „dobrou zprávu o něčem lepším“ a jakým způsobem následují jeho vzor Boží služebníci v nové době?

¹⁰ Zamysleme se nyní nad druhým hlediskem naší kazatelské služby, a tím je naše poselství. Co kážeme? Poselství, které zvěstujeme, popsal prorok Izajáš těmito krásnými slovy: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu, jenž říká Sionu: ‚Tvůj Bůh se stal králem!‘“ (Izajáš 52:7)

¹¹ Na poselství, které musíme ohlašovat, poukazují klíčová slova uvedeného verše — „tvůj Bůh se stal králem“. Ano, ohlašujeme dobrou zprávu o Božím Království. (Marek 13:10) Povšimněte si také, že tento verš odhaluje pozitivní náplň našeho poselství. Izajáš používá takové výrazy jako ‚záchrana‘, ‚dobrá zpráva‘, „pokoj“ a ‚něco lepšího‘. O několik set let později, v prvním století n. l., toto Izajášovo proroctví význačným způsobem naplnil Ježíš Kristus. S příkladnou horlivostí totiž oznamoval zprávu o něčem lepším — o příchodu Božího Království. (Lukáš 4:43) Ježíšův příklad následují v nové době svědkové Jehovovi, kteří zvláště od roku 1919 horlivě hlásají dobrou zprávu o Božím zřízeném Království a o tom, jaké požehnání tato vláda přinese.

12. Jaký vliv má dobrá zpráva o Království na lidi, kteří ji přijímají?

¹² Jaký vliv má dobrá zpráva o Království na lidi, kteří na ni příznivě reagují? Stejně jako v Ježíšově době, i dnes je dobrá zpráva zdrojem naděje a útěchy. (Římanům 12:12; 15:4) Upřímným lidem dodává naději, protože díky dobré zprávě získávají spolehlivé důvody pro víru, že brzy nastane lepší doba. (Matouš 6:9, 10; 2. Petra 3:13) Pro bohabojné lidi je taková naděje velkou pomocí, aby si zachovali pozitivní smýšlení. Žalmista o nich říká, že se ‚nebudou bát ani špatné zprávy‘. (Žalm 112:1, 7)

Poselství, které ‚ovazuje lidi se zlomeným srdcem‘

13. Jak prorok Izajáš popisuje okamžitý užitek, který dobrá zpráva přináší těm, kdo jí naslouchají?

¹³ Lidé, kteří dobré zprávě naslouchají, kromě toho pocítí okamžitou úlevu a přinese jim to bezprostřední užitek. Jak? Vyplývá to ze slov proroka Izajáše, který předpověděl: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, vyhlásil svobodu zajatým a rozevření očí i vězňům; abych vyhlásil rok dobré vůle ze strany Jehovy a den pomsty ze strany našeho Boha; abych utěšil všechny truchlící.“ (Izajáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21)

14. (a) Jak vyjádření ‚ovázat lidi se zlomeným srdcem‘ vystihuje účinek našeho poselství? (b) Jakým jednáním zrcadlíme Jehovův zájem o lidi se zlomeným srdcem?

¹⁴ Podle tohoto proroctví měl Ježíš svým kázáním ‚ovazovat lidi se zlomeným srdcem‘. Izajáš zde použil působivý slovní obraz. Podle jednoho biblického slovníku se hebrejské slovo přeložené výrazem ‚ovázat‘ „často používá na ‚ovázání‘ obvazem, a tudíž na ošetření a léčení zraněného“. Starostlivá ošetřovatelka může použít podpůrný obvaz, kterým postiženému ováže zraněnou část těla, a tak jí poskytne oporu. Stejný účinek má i to, když starostliví zvěstovatelé káží poselství o Království, a tak podpírají všechny příznivě nakloněné lidi, kteří nějak trpí. Tím, že takovým lidem poskytují oporu, zrcadlí Jehovův zájem. (Ezekiel 34:15, 16) Žalmista o Bohu říká: „Uzdravuje lidi se zlomeným srdcem a ovazuje jejich bolavá místa.“ (Žalm 147:3)

Poselství o Království působí změny v životě

15, 16. Na kterých příkladech ze života je vidět, že poselství o Království upevňuje a posiluje ty, kdo prožívají utrpení?

¹⁵ To, že poselství o Království skutečně podporuje a posiluje ty, kdo mají zlomené srdce, je vidět na mnoha příkladech ze života. Podívejme se na příběh Oreanny. Tato starší žena z Jižní Ameriky byla v depresi a ztratila veškerý zájem o život. Jedna zvěstovatelka začala Oreannu navštěvovat a předčítat jí Bibli a publikaci Moje kniha biblických příběhů.b Sklíčená žena zpočátku jen ležela v posteli, naslouchala se zavřenýma očima a občas hlasitě vzdychla. Zakrátko se však začala snažit, aby v posteli při čtení seděla. Po nějaké době už svoji učitelku pravidelně očekávala v křesle v obývacím pokoji. Pak začala navštěvovat křesťanská shromáždění v sále Království. To, co se tam dozvídala, ji velmi povzbuzovalo, takže každému, kdo procházel kolem jejího domu, začala nabízet biblickou literaturu. Když bylo Oreanně 93 let, stala se pokřtěným svědkem Jehovovým. Díky poselství o Království se jí vrátila chuť žít. (Přísloví 15:30; 16:24)

¹⁶ Poselství o Království je velmi důležitou oporou také pro ty, kdo žijí s vědomím, že jejich život brzy skončí kvůli nemoci. Příkladem je Maria ze západní Evropy. Byla smrtelně nemocná a ztratila veškerou naději. V době, kdy ji navštívili svědkové Jehovovi, byla v hluboké depresi. Když však poznala Boží záměry, její život znovu získal smysl. Byla pokřtěna a horlivě se podílela na kazatelské činnosti. V posledních dvou letech života jí z očí vyzařovala naděje a radost. Zemřela s pevnou nadějí na vzkříšení. (Římanům 8:38, 39)

17. (a) Jaké změny může poselství o Království způsobit v životě lidí, kteří ho přijímají? (b) Jak jste se osobně přesvědčili o tom, že Jehova „pozvedá všechny, kdo jsou skloněni“?

¹⁷ Z takových příběhů je patrné, že těm, kdo touží po biblické pravdě, může poselství o Království změnit život. Lidé, kteří truchlí nad smrtí někoho milovaného, získávají novou sílu, když se dozvídají o naději na vzkříšení. (1. Tesaloničanům 4:13) Lidé, kteří žijí v nuzných podmínkách a jen s velkými obtížemi jsou schopni živit svou rodinu, znovu nalézají důstojnost a odvahu, když se dozvídají, že Jehova je nikdy neopustí, jestliže mu budou věrně oddáni. (Žalm 37:28) A mnozí lidé, kteří jsou v depresi, postupně s Jehovovou pomocí získávají vnitřní sílu, aby se s touto nemocí dokázali vyrovnat, a v některých případech ji dokonce překonat. (Žalm 40:1, 2) Ano, Boží slovo dodává lidem sílu, a Jehova tak už nyní „pozvedá všechny, kdo jsou skloněni“. (Žalm 145:14) Lidem se zlomeným srdcem dobrá zpráva o Božím Království opravdu přináší útěchu. Když to pozorujeme v našem obvodu a v našem křesťanském sboru, znovu a znovu nám to připomíná, že máme tu nejlepší zprávu, jaká je dnes dostupná. (Žalm 51:17)

„Má úpěnlivá prosba k Bohu za ně“

18. Jak na Pavla působilo to, že Židé odmítali dobrou zprávu, a proč mu to nebylo lhostejné?

¹⁸ Přestože naše poselství obsahuje tu nejlepší zprávu, mnozí ho odmítají. Jak to na vás působí? Možná stejně, jako to působilo na apoštola Pavla. Ten se často snažil kázat Židům, ale většina z nich poselství záchrany odmítala. Pavlovi to nebylo lhostejné. Připustil: „Mám velký zármutek a neustávající bolest v srdci.“ (Římanům 9:2) Se Židy, kterým kázal, měl soucit. To, že odmítali dobrou zprávu, ho trápilo.

19. (a) Proč je pochopitelné, že někdy můžeme být sklíčeni? (b) Co pomáhalo Pavlovi, aby vytrvával v kazatelské činnosti?

¹⁹ I my kážeme dobrou zprávu proto, že s lidmi máme soucit. Když mnozí toto poselství o Království odmítají, je pochopitelné, že můžeme být sklíčeni. Je z toho patrné, že lidé, kterým kážeme, nám nejsou lhostejní, a že máme upřímný zájem o jejich duchovní blaho. Je však dobré pamatovat na příklad apoštola Pavla. Co mu pomáhalo, aby v kazatelské činnosti vytrvával? Ačkoli skutečnost, že Židé nechtěli slyšet dobrou zprávu, působila Pavlovi zármutek a bolest, nedospěl k závěru, že všichni Židé jsou ztraceni a že nikomu z nich už není pomoci. Doufal, že se mezi nimi ještě najdou takoví, kteří Krista přijmou. To, jak smýšlel o jednotlivých Židech, proto vyjádřil slovy: „Dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně.“ (Římanům 10:1)

20, 21. (a) Jak můžeme v souvislosti s kazatelskou službou napodobovat Pavlův příklad? (b) O kterém hledisku kazatelské služby bude pojednávat následující článek?

²⁰ Povšimněme si, že Pavel zdůraznil dvě věci. Jednak ze srdce toužil, aby někteří jednotlivci nalezli cestu k záchraně, a jednak se o to úpěnlivě modlil k Bohu. My dnes Pavlův příklad napodobujeme. Věříme, že stále ještě jsou jednotlivci, kteří mají správný postoj k dobré zprávě, a ze srdce toužíme je najít. Vytrvale se k Jehovovi modlíme, aby nás k takovým lidem dovedl, a jsme připraveni jim pomáhat, aby jednali způsobem, který povede k jejich záchraně. (Přísloví 11:30; Ezekiel 33:11; Jan 6:44)

²¹ Pokud však máme s poselstvím o Království oslovit co možná nejvíce lidí, musíme věnovat pozornost nejen tomu, proč kážeme a co kážeme, ale také tomu, jak kážeme. O tomto námětu bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů

„Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (SKUTKY 1:8)

1. Čemu jako učitelé Bible věnujeme pozornost a proč?

SCHOPNÝ učitel věnuje pozornost nejen tomu, co svým žákům říká, ale i tomu, jak jim to říká. Totéž platí o nás, učitelích biblické pravdy. Dbáme jednak na poselství, které kážeme, a jednak na metody, které při tom používáme. Naše poselství, kterým je dobrá zpráva o Božím Království, se nemění, ale své metody podle okolností měníme. Proč? Abychom oslovili co nejvíce lidí.

2. Koho napodobujeme, když podle okolností měníme své kazatelské metody?

² Když podle okolností měníme své kazatelské metody, napodobujeme tím Boží služebníky ze starověku. Podívejme se, jak to dělal například apoštol Pavel. Řekl o sobě: „Židům [jsem se] stal jako Žid . . . Těm bez zákona jsem se stal jako bez zákona . . . Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ (1. Korinťanům 9:19–23) Pavel své metody přizpůsoboval posluchačům, a díky tomu byly účinné. Také my budeme úspěšní, jestliže způsob předložení dobré zprávy ohleduplně upravíme podle toho, s kým mluvíme.

„Na koncích země“

3. (a) Se kterou náročnou okolností se musíme vyrovnávat při naší kazatelské činnosti? (b) Jak dnes dochází ke splnění slov z Izajáše 45:22?

³ Jednou z náročných okolností, které souvisejí s kázáním dobré zprávy, je velikost území — tím je totiž ‚celá obydlená země‘. (Matouš 24:14) V uplynulém století mnozí Jehovovi služebníci vynakládali velké úsilí, aby mohli dobrou zprávu oznamovat v zemích, kde se do té doby nekázalo. Jaké to přineslo výsledky? Úžasný celosvětový rozmach. Na začátku 20. století přicházely zprávy o kazatelské činnosti jen z několika málo zemí, zatímco dnes svědkové Jehovovi působí ve 235 zemích! Dobrá zpráva o Království je dnes ohlašována i „na koncích země“. (Izajáš 45:22)

4, 5. (a) Kdo má významnou úlohu v oznamování dobré zprávy? (b) Jak se některé odbočky vyjádřily o křesťanech ze zahraničí, kteří slouží na jejich území?

⁴ Co za tímto pokrokem stojí? Je to celá řada věcí. Velkým dílem k němu přispěli misionáři vyškolení v biblické škole Strážné věže Gilead a také více než 20 000 bratrů, kteří v nedávné době absolvovali školu služebního vzdělávání. Velkou pomocí jsou i mnozí svědkové, kteří se na své vlastní náklady přestěhovali do zemí, kde jsou zvěstovatelé Království více zapotřebí. Takoví obětaví křesťané — muži i ženy, mladí i letití, svobodní i ti, kdo jsou v manželství — mají významnou úlohu při kázání poselství o Království po celé zemi. (Žalm 110:3; Římanům 10:18) Jejich obětavost je velmi oceňována. Podívejme se, co bylo uvedeno v dopisech od některých odboček, na jejichž území se tito křesťané přestěhovali, aby pomáhali tam, kde je to více potřeba.

⁵ „Tito drazí svědkové iniciativně káží na odlehlých místech, pomáhají zakládat nové sbory a přispívají k duchovnímu růstu místních bratrů a sester.“ (Ekvádor) „Kdyby ty stovky cizinců, kteří zde slouží, musely naši zemi opustit, narušilo by to stabilitu sborů. Jsme velmi vděční, že je mezi sebou máme.“ (Dominikánská republika) „V mnoha našich sborech jsou převážně sestry, někde je jich až 70 procent. (Žalm 68:11) Většina z nich je v pravdě teprve krátce, ale neocenitelnou pomocí je pro ně školení od svobodných průkopnic, které se k nám přistěhovaly z jiných zemí. Tyto sestry ze zahraničí jsou pro nás požehnáním.“ (jedna východoevropská země) Přemýšleli jste někdy o tom, zda sloužit v zahraničí?a (Skutky 16:9, 10)

„Deset mužů ze všech řečí národů“

6. Jak slova u Zecharjáše 8:23 ukazují, že naše kazatelská služba je náročná z hlediska jazykového?

⁶ Další náročnou okolností související s kázáním dobré zprávy je množství jazyků, kterými se dnes na světě mluví. Boží slovo předpovědělo: „V těch dnech se deset mužů ze všech řečí národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zecharjáš 8:23) V novodobém splnění tohoto proroctví oněch deset mužů představuje velký zástup, který je popsán v jiném proroctví, totiž ve Zjevení 7:9. Stojí však za zmínku, že podle Zecharjášova proroctví mělo těch „deset mužů“ pocházet nejen ze všech národů, ale také „ze všech řečí národů“. Splňují se prorocká slova také v této podrobnosti? Ano.

7. Ze kterých statistických údajů je patrné, že dobrá zpráva je oznamována lidem „ze všech řečí“?

⁷ Doložme si to několika statistickými údaji. Před 50 lety byla naše literatura vydávána v 90 jazycích. Dnes se toto číslo vyšplhalo na více než 400 jazyků. „Věrný a rozvážný otrok“ nelituje námahy ani v případě, že určitým jazykem mluví poměrně málo lidí. (Matouš 24:45) Biblická literatura je dnes k dispozici například v grónštině (kterou mluví 47 000 lidí), v palauštině (15 000 lidí) a v yapštině (méně než 7 000 lidí).

„Velké dveře“ — nové příležitosti

8, 9. Díky kterému trendu se před námi otevřely „velké dveře“ a jak na to reagují tisíce svědků?

⁸ Chceme-li však v dnešní době oznamovat dobrou zprávu lidem všech jazyků, často se ani nemusíme stěhovat do zahraničí. V posledních letech proudí do ekonomicky vyspělých zemí miliony přistěhovalců a uprchlíků a vznikají tam četné přistěhovalecké komunity, ve kterých se mluví nejrůznějšími jazyky. Například v Paříži je možné slyšet asi 100 jazyků. V Torontu se používá 125 jazyků a v Londýně více než 300! Lidé z jiných zemí tak žijí přímo v obvodu mnoha sborů. Tím se otevírají „velké dveře“ — nabízejí se nové příležitosti oznamovat dobrou zprávu lidem ze všech národů. (1. Korinťanům 16:9)

⁹ Tisíce svědků na tuto náročnou okolnost reagují tak, že se učí nějaký cizí jazyk. Pro většinu je to obtížné, ale mají radost z toho, že mohou přistěhovalcům a uprchlíkům pomáhat, aby poznali pravdu z Božího slova, a to je více než náhradou za jejich úsilí. Z jedné země v západní Evropě přišla nedávno zpráva, že téměř 40 procent osob pokřtěných v tom roce na oblastních sjezdech pocházelo z nějaké cizí země.

10. Jak využíváte brožuru Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů? (Viz rámeček „Čím se vyznačuje brožura Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů“ na straně 26.)

¹⁰ Je ovšem pravda, že většina z nás se nemůže naučit nějaký cizí jazyk. Přesto i my můžeme přistěhovalcům pomáhat, když budeme dobře využívat brožuru Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů,b která obsahuje působivé biblické poselství v mnoha jazycích. (Jan 4:37) Používáte v kazatelské službě tuto brožuru?

Když lidé nereagují příznivě

11. Se kterou náročnou okolností se na některých místech musíme vyrovnávat?

¹¹ Dnešní svět je pod stále silnějším vlivem Satana, a proto se musíme častěji vyrovnávat s další náročnou okolností — na některých místech se totiž zřídka setkáváme s příznivou odezvou. Tato situace nás pochopitelně nepřekvapuje, protože Ježíš takové podmínky předpověděl. O naší době řekl: „Ochladne láska většího množství.“ (Matouš 24:12) Víra v Boha a úcta k Bibli se mnohde opravdu vytrácejí. (2. Petra 3:3, 4) V některých částech světa se proto novými Kristovými učedníky stává poměrně málo jednotlivců. To však neznamená, že namáhavá práce našich drahých křesťanských bratrů a sester, kteří v takových místech věrně káží, je marná. (Hebrejcům 6:10) Dále si ukážeme, proč si tím můžeme být jisti.

12. Které dva cíle splňuje naše kazatelská činnost?

¹² V Matoušově evangeliu jsou zdůrazněny dva hlavní cíle naší kazatelské činnosti. Jedním z nich je ‚činit učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19) Druhým je to, že naše poselství o Království slouží jako „svědectví“. (Matouš 24:14) Oba tyto cíle jsou důležité, nicméně ten druhý je obzvlášť závažný. Proč?

13, 14. (a) Co je význačným rysem znamení Kristovy přítomnosti? (b) Co bychom měli mít na mysli především tehdy, když sloužíme v místech, kde se setkáváme s menší odezvou?

¹³ Matouš podává zprávu o tom, že apoštolové se Ježíše zeptali: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (Matouš 24:3) Ve své odpovědi Ježíš řekl, že jedním z význačných rysů tohoto znamení bude celosvětové kazatelské dílo. Mluvil o činění učedníků? Ne. Prohlásil totiž: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14) Ježíš tedy řekl, že už samotné dílo kázání o Království bude důležitým rysem znamení jeho přítomnosti.

¹⁴ Když kážeme dobrou zprávu o Království, měli bychom tedy mít na mysli tuto skutečnost: Přestože se nám vždy nedaří činit učedníky, daří se nám vydávat „svědectví“. Ať lidé reagují jakkoli, vědí, co děláme — a my se tak podílíme na splňování Ježíšova proroctví. (Izajáš 52:7; Zjevení 14:6, 7) Jordy, jeden mladý svědek ze západní Evropy, poznamenal: „Vědomí, že mě Jehova používá, abych se podílel na splňování slov z Matouše 24:14, mi působí velikou radost.“ (2. Korinťanům 2:15–17) Určitě i vy smýšlíte podobně.

Když lidé našemu poselství odporují

15. (a) Na co Ježíš upozornil své následovníky? (b) Co nám pomáhá, abychom kázali navzdory odporu?

¹⁵ Další náročnou okolností, která souvisí s kázáním dobré zprávy o Království, je odpor. Ježíš své následovníky upozornil: „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:9) První křesťané byli předmětem nenávisti, odporu a pronásledování, a v podobné situaci jsou Ježíšovi následovníci dnes. (Skutky 5:17, 18, 40; 2. Timoteovi 3:12; Zjevení 12:12, 17) V některých zemích vláda jejich činnost zakazuje. Praví křesťané, kteří žijí v takových zemích, však přesto poslouchají Boha a káží dobrou zprávu o Království dál. (Amos 3:8; Skutky 5:29; 1. Petra 2:21) Jak je to možné? Co jim i všem ostatním svědkům na celém světě pomáhá? Jehova je posiluje svatým duchem. (Zecharjáš 4:6; Efezanům 3:16; 2. Timoteovi 4:17)

16. Jak Ježíš ukázal, že je úzká spojitost mezi kazatelským dílem a Božím duchem?

¹⁶ Na úzkou spojitost mezi Božím duchem a kazatelským dílem poukázal Ježíš, když svým následovníkům řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8; Zjevení 22:17) Pořadí, v němž tento verš popisuje události, má svůj význam. Učedníci nejprve obdrželi svatého ducha a potom zahájili svědecké dílo celosvětového rozsahu. Jedině s pomocí Božího ducha mohli mít sílu vytrvale vydávat „svědectví všem národům“. (Matouš 24:13, 14; Izajáš 61:1, 2) Ježíš proto svatého ducha vhodně označil jako ‚pomocníka‘. (Jan 15:26) Svým učedníkům řekl, že Boží duch je bude učit a že je povede. (Jan 14:16, 26; 16:13)

17. Jak nám svatý duch pomáhá, když narážíme na silný odpor?

¹⁷ Jak nám dnes Boží duch pomáhá, když při kázání dobré zprávy narážíme na silný odpor? Nejenže nás posiluje, ale také odporuje těm, kdo nás pronásledují. Ukažme si to na jedné události ze života krále Saula.

Přemoženi Božím duchem

18. (a) Jak došlo k tomu, že Saul se tak dramaticky změnil k horšímu? (b) Jakými způsoby Saul pronásledoval Davida?

¹⁸ První izraelský král Saul jednal zpočátku dobře, ale později Jehovu přestal poslouchat. (1. Samuelova 10:1, 24; 11:14, 15; 15:17–23) Boží duch ho proto už nepodporoval. Nyní Boží duch podporoval Davida, který byl pomazán za příštího krále. Saul se na Davida tak rozhněval, že sáhl k násilí. (1. Samuelova 16:1, 13, 14) Zdálo se, že David bude snadnou kořistí. Vždyť měl v rukou pouze harfu, zatímco Saul třímal kopí. A tak když jednoho dne David na tuto harfu hrál, „Saul přistoupil k tomu, aby vrhl kopí a řekl: ‚Davida přibodnu rovnou ke stěně!‘, ale David před ním dvakrát uhnul“. (1. Samuelova 18:10, 11) Potom se Saul dal obměkčit. Naslouchal svému synu Jonatanovi, Davidovu příteli, a přísahal: „Jakože Jehova žije, [David] nebude usmrcen.“ Za nějaký čas se však Saul znovu „snažil Davida přibodnout kopím ke stěně, ale on před Saulem uskočil, takže kopí zarazil do stěny“. David unikl, ale Saul ho začal pronásledovat. V této rozhodující chvíli se proti Saulovi postavil Boží duch. Jak? (1. Samuelova 19:6, 10)

19. Jak Davida ochránil Boží duch?

¹⁹ David unikl a dostal se k proroku Samuelovi, ale Saul za ním poslal své muže, aby ho zajali. Když však dorazili na místo, kde se David ukrýval, „na Saulových poslech spočinul Boží duch, a ti se . . . začali chovat jako proroci“. Boží duch je přemohl, takže úplně zapomněli na to, proč přišli. Král Saul potom ještě dvakrát poslal pro Davida své muže, ale stalo se s nimi totéž. Nakonec se za Davidem vydal sám, ale ani on nebyl schopen ubránit se působení Božího ducha. Svatý duch ho ochromil na „celý ten den a celou tu noc“ a David měl díky tomu dost času na útěk. (1. Samuelova 19:20–24)

20. Jaké poučení obsahuje zpráva o tom, jak Saul pronásledoval Davida?

²⁰ Tato zpráva o Saulovi a Davidovi obsahuje povzbudivé poučení: Pronásledovatelé Božích služebníků nemohou uspět, jestliže jim odporuje Boží duch. (Žalm 46:11; 125:2) Jehovovým záměrem bylo, aby se David stal králem nad Izraelem, a nikdo na tom nemohl nic změnit. Jehova také rozhodl, že v naší době ‚se bude kázat dobrá zpráva o království‘, a ani tomu nikdo nemůže zabránit. (Skutky 5:40, 42)

21. (a) Jak dnes jednají někteří odpůrci? (b) O čem jsme přesvědčeni?

²¹ Někteří náboženští a političtí představitelé se nám snaží bránit v naší činnosti, a sahají při tom ke lžím, a dokonce k násilí. Ale tak jako Jehova duchovně chránil Davida, bude chránit i svůj dnešní lid. (Malachiáš 3:6) Proto podobně jako David s přesvědčením prohlašujeme: „V Boha jsem vložil svou důvěru. Nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ (Žalm 56:11; 121:1–8; Římanům 8:31) Ano, obdrželi jsme od Boha pověření kázat dobrou zprávu o Království lidem ze všech národů a s tím jsou spojeny náročné okolnosti. Buďme rozhodnuti je s Jehovovou pomocí nadále zvládat.

[Poznámky pod čarou]