V teplých letních měsících jsme v neděli kvečeru pořádali biblické studium s nedávným vydáním Strážné věže. Po něm, v osm hodin večer, jsme se sešli na tržišti v Leicesteru, kde byla pod širým nebem přednesena veřejná přednáška. Jednou večer poslouchalo na 200 lidí. Tato činnost položila základy pro mnoho sborů, které dnes v Leicesteru a okolí existují.

Velký sjezd v době války

Druhá světová válka vypukla v září 1939 a v roce 1941 se válčilo nejintenzívněji. Německé bombardéry útočily ve dne v noci, a v celém státě bylo povinné zatemnění. Byl nedostatek potravin a jídlo bylo přísně na příděl. Možnosti dopravy byly velmi omezené, a to dokonce i vlakem. Navzdory těmto zdánlivě nepřekonatelným překážkám jsme ve dnech 3.–7. září 1941 pořádali pětidenní celonárodní sjezd.

Jako místo sjezdu byla zvolena leicesterská De Montfort Hall, protože Leicester leží ve středu Anglie. Jelikož jsem pracoval v dřevařském průmyslu, mohl jsem pomoci s konstrukcí oznamovacích tabulí. Také jsem pro účastníky zařizoval místní dopravu. Tím, že jsme koupili lístky předem a zaplatili více než obvyklou cenu, přiměli jsme leicesterské tramvaje, aby jezdily dokonce v neděli.

Dopravní možnosti byly značně omezené, a tak jsme doufali, že snad přijede alespoň 3 000 svědků. Jen si představte náš úžas, když nám 10 000 delegátů sdělilo, že dorazí. Kde však budou bydlet? Obyvatelé Leicesteru mnohé z nich laskavě ubytovali u sebe doma. Dále jich asi tisíc spalo ve stanech postavených na poli asi tři kilometry od místa sjezdu. Tábor Gideon — jak jsme mu říkali — způsobil v okolí nemalý rozruch.

Byly pronajaty velké bílé stany, v nichž byla umístěna sjezdová oddělení a ubytovány ty davy lidí. Když se ukázalo, že za jasné noci by se stany mohly stát terčem pro nacistické bombardéry, byly spěšně zamaskovány. Veřejnost se zajímala o válku a zvláště o to, proč se jí svědkové neúčastní. Stovky svědků byly tou dobou ve vězení pro svůj biblický postoj v otázce neutrality. (Izajáš 2:4; Jan 17:16)

List Sunday Pictorial ze 7. září 1941 uvedl: „Je dost neobvyklé vidět 10 000 lidí, z větší části mladých, kteří tráví týden v rozhovorech o náboženství, a o válce se zmíní jen okrajově.

Položil jsem jim otázku, zda svědkové mají nějaké členy v Německu. Řekli mi, že mají a že téměř všichni z nich, asi 6 000, jsou v koncentračních táborech.“

Reportér doplnil: „Nacisté jsou jistě nepřáteli všeho dobrého, ale svědkové se o ně nestarají — jen prodávají traktáty a poslouchají přednášky.“

Noviny o nás psaly vesměs negativně a naši odpůrci dokonce použili násilí v neúspěšných pokusech narušit sjezd. Avšak londýnský Daily Mail přece jen připustil: „Akce byla zorganizována hladce, nenápadně a účinně.“

Byli jsme obviněni z toho, že můžeme za nedostatek cigaret ve městě. Avšak The Daily Mail vysvětlil: „Leicester ani tabákový úřad si nemohou stěžovat, že svědkové vykouřili leicesterské cigarety. Oni totiž nekouří.“ Také stížnosti, že svědkové připravili místní obyvatele o potraviny, byly rozptýleny, když bylo vysvětleno, že svědkové si většinu svého jídla přivezli. Na konci sjezdu bylo naopak 150 bochníků chleba — každý vážil 1,8 kilogramu — věnováno nemocnici Leicester Royal Infirmary, což tehdy, v době nedostatku potravin, byl značný dar.

Sjezd byl významným duchovním povzbuzením pro 11 000 svědků v Británii. Byli nadšeni, že přítomných bylo 12 000. Delegáti radostně a v nevídané míře vydávali svědectví na leicesterských ulicích a s gramofonovými nahrávkami navštěvovali přilehlé vesnice.

Hlavními proslovy sjezdu byly nahrávky pořízené v předchozím měsíci na pětidenním sjezdu svědků Jehovových v St. Louis v Missouri v USA. Význačným bodem programu byla nahrávka přednášky bratra Rutherforda „Děti Krále“. Výtisky knihy Děti, která byla uveřejněna v St. Louis, nebylo možné do země dovézt, a tak byla kniha později vytištěna v Británii v brožované podobě. Jeden její výtisk byl zaslán každému dítěti, které sjezd navštívilo.

Jedinečné výroční shromáždění v Leicesteru

Po válce nastal v Británii úžasný vzrůst v počtu zvěstovatelů Království. Na počátku osmdesátých let bylo v Leicesteru už deset sborů. V té době nám bylo oznámeno, že vedoucí sbor svědků Jehovových rozhodl, že výroční shromáždění Watch Tower Bible and Tract Society v roce 1983 se bude konat v Leicesteru. Já jako městský dozorce v Leicesteru jsem se zanedlouho začal podílet na přípravách a opět jsem zajišťoval pronájem De Montfort Hall.

Na tuto událost přijelo třináct členů vedoucího sboru z brooklynského ústředí Společnosti. Hlediště naplnilo 3 671 delegátů — tentokrát byli z celého světa a většina z nich byla svědky už velmi dlouho. V blízkém sjezdovém sále si program vyslechlo dalších 1 500 účastníků.

Výročnímu shromáždění předsedal Albert D. Schroeder, který dohlížel na kancelář odbočky v Londýně v době války, když se pořádal sjezd v Leicesteru. Bratr mluvil o sjezdu v roce 1941 a zeptal se nás: „Kolik z vás, kteří jste zde přítomni nyní, jste tam byli?“ Více než polovina posluchačů zvedla ruce. „Ale ne! To je pro vás všechny, věrné a oddané, určitě pěkné setkání!“ zvolal. Byla to opravdu nezapomenutelná událost.