4A „Duše“ — živý tvor, člověk nebo živočich; život inteligentní osoby; jiná použití

heb. נפש (neʹfeš); řec. ψυχή (psy·cheʹ);

Řecké slovo psy·cheʹ se samo o sobě vyskytuje v Křesťanských řeckých písmech 102krát, poprvé u Mt 2:20. K těmto výskytům patří i texty Ef 6:6 a Kol 3:23, v nichž je obsaženo ve výrazu „celou duší“. Kromě toho je použito v mnoha složených řeckých slovech, například ve Fil 2:2, 19; 1Te 5:14. Slovo psy·cheʹ vždy Překlad nového světa překládá výrazem „duše“. Tento jednotný překlad řeckého slova týmž českým slovem velmi dobře objasňuje, jak slovo „psy·cheʹ“ používali inspirovaní pisatelé a jaké vlastnosti mu připisovali.

Žijící osoba nebo jedinec je duše

Sk 2:41, 43; 7:14; 27:37; Ří 13:1; 1Ko 15:45; 1Pe 3:20; 2Pe 2:14.

Duše tvora je smrtelná, zničitelná

Mt 2:20; 10:28, 28; 26:38; Mr 3:4; 14:34; Lk 6:9; 17:33; Jan 12:25; Sk 3:23; Ří 11:3; Heb 10:39; Jk 5:20; Zj 8:9; 12:11; 16:3.

Život inteligentní osoby

Mt 6:25; 10:39; 16:25; Lk 12:20; Jan 10:15; 13:38; 15:13; Sk 20:10; Ří 16:4; Fil 2:30; 1Te 2:8; Jk 1:21; 1Pe 1:22; 2:11, 25; 1Ja 3:16.

Duše osvobozená ze šeolu neboli hádu („pekla“)

Duše odlišená od ducha

Fil 1:27; 1Te 5:23; Heb 4:12.

Sk 2:27.

Bůh má duši

Mt 12:18; Heb 10:38.