● Noemi naříkala: „Všemohoucí mi to učinil velmi hořké. Když jsem šla, byla jsem plná, a Jehova mě přiměl k návratu s prázdnýma rukama. Proč byste mne měly nazývat Noemi, jestliže je to Jehova, kdo mne pokořil, a Všemohoucí, kdo mi způsobil neštěstí?“ (Rut 1:20, 21)

Ovdovělá Noemi sice byla sklíčená, když jí zemřel manžel a dva synové, ale nepodlehla pasivitě a nezůstala v Moabu. Je však vidět, že nějaký čas opravdu pociťovala určitou zahořklost nad tím, co se jí a jejím dvěma snachám stalo. Když je Noemi posílala pryč, řekla: „Je to pro mne velice hořké kvůli vám, že Jehovova ruka vyšla proti mně.“ A když došla do Betléma, důrazně žádala: „Nenazývejte mne Noemi [„má příjemnost“]. Nazývejte mne Mara [„hořká“], neboť Všemohoucí mi to učinil velmi hořké.“ (Rut 1:13, 20)

Noemi se však neuchýlila do stanů těch, kdo utrpěli bolestnou ztrátu — nedržela se stranou od Jehovy a jeho lidu. V Moabu slyšela, že „Jehova obrátil svou pozornost ke svému lidu a dal mu chléb“. (Rut 1:6) Pochopila, že tím nejlepším místem pro ni je místo mezi Jehovovým lidem. Společně se svou snachou Rut se Noemi potom vrátila do Judy a obratně své snaše poradila, jak má jednat s jejich příbuzným Boazem, svým výkupcem.

Podobně i dnes mohou ti, komu zemřel manželský partner, zvládat emocionální stres tím, že zůstávají aktivní v křesťanském sboru. Stejně jako Noemi se stále věnují duchovním věcem a denně čtou Boží slovo.