Jak se vyrovnat s úmrtím milovaného člověka

Smrt je nepřítelem zvláště tehdy, když postihne někoho, koho milujeme. „Pro tebe to bude horší,“ řekla jedna smrtelně nemocná žena svému manželovi, když uvažovala o své smrti. Proč to mohla říci? Protože v Bibli se píše: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:10) Mrtví lidé už netrpí. Břemeno zármutku však dolehne na pozůstalé příbuzné a přátele. Je možné se s takovým zármutkem nějak vyrovnat?

Mnoho útěchy je na stránkách Božího slova, Bible. Jedním zdrojem takové útěchy je například četba žalmů a rozjímání nad nimi. Člověka mohou velmi utěšit slova jako: „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad, pravý Bůh naší záchrany.“ — Žalm 68:19.

Dalším zdrojem útěchy je křesťanský sbor. V prvním století našeho letopočtu apoštol Pavel napsal: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami. Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata [jež se o ni mohou po hmotné stránce postarat], ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné. Ať je do seznamu zapsána vdova, které je nejméně šedesát let, manželka jednoho manžela, která obdržela svědectví pro znamenité skutky, jestliže vychovala děti, jestliže hostila cizí lidi, jestliže myla nohy svatým, jestliže poskytovala pomoc těm, kteří byli v soužení, jestliže se pilně věnovala každé dobré práci.“ (1. Timoteovi 5:3, 4, 9, 10) Svědkové Jehovovi dnes podobným způsobem pomáhají svým spoluvěřícím a utěšují je.

Největší změna, kterou musí truchlící pozůstalý ve svém životě udělat, bývá obvykle změna v oblasti citů. „Vroucně jsem svou ženu miloval,“ napsal jeden muž po dvou letech, která uplynula od smrti jeho manželky. „Je to nejsmutnější událost v mém životě a obtížně se s tím vyrovnávám.“ Člověk, který žil určitou dobu v manželství, sdílel svůj život se svým manželským druhem v tom nejdůvěrnějším z mezilidských vztahů. Když jeho druh zemře, je přirozené, že takový člověk pociťuje velikou ztrátu. Na koho se může obrátit o pomoc?

Za podobných okolností mohou být povzbuzením dobří křesťanští přátelé. „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně,“ říká moudré přísloví. (Přísloví 17:17) Vdovy i vdovci potřebují pomoc — potřebují přátele, kteří jim budou skutečnou oporou. Moudří přátelé povzbuzují truchlícího člověka, aby mluvil, i kdyby ho to přivádělo k pláči. Snad by mohl laskavou pomocí přispět některý křesťan, který již také ztratil manželského druha a který už tedy zakusil bolest a zármutek, jež s tím jsou spojeny. Bible dává radu: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Pamatujme však, že vdovám a vdovcům se po zemřelém partnerovi stýská. Truchlící pozůstalý by se tedy měl svěřovat druhým lidem pouze za takových okolností, které všem zúčastněným umožní zachovat si cudné chování. — 1. Petra 2:12.

Nejlepším lékem proti bolesti způsobené smrtí je poskytovat pomoc druhým lidem — avšak pro člověka, který se domnívá, že sám potřebuje pomoc, je to velmi náročný úkol! Zde se může uplatnit nesobeckost. Když něco nesobecky děláme pro druhé, pomáhá nám to zahnat smutek a bolest, neboť Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

[Obrázek na straně 5]

Dobří křesťanští přátelé mohou truchlícího duchovně povzbudit