Každý ovšem může potřebovat něco zcela jiného. Sandra, o které zde byla zmínka, říká: „To, co jsem ve svém neštěstí potřebovala, jsem měla — drahé, láskyplné přátele, kteří mi byli nablízku.“ Elaine, o níž byla rovněž zmínka, naproti tomu potřebovala soukromí.

Elaine říká: „Dlouho po Davidově smrti jsem pociťovala tělesnou bolest, jako by se mi do hrudníku zarýval nůž. Domnívala jsem se, že to je špatné trávení. Jednoho dne se bolest tak zhoršila, že jsem se už chystala jít k lékaři. Moje přítelkyně, velice bystrá duchovní sestra, naznačila, že by to mohlo souviset s mým zármutkem, a pobídla mě, abych prosila Jehovu o pomoc a útěchu. Její radu jsem ihned uposlechla a v tiché, ale vroucí modlitbě jsem poprosila Jehovu, aby mě v mém zármutku podepřel. A skutečně se to stalo!“ Elaine se začala cítit lépe, a krátce nato ji tělesná bolest přešla.