To zažil například Alex, sborový starší, kterému krátce po svatbě nečekaně zemřela manželka. Ukázalo se, že trpěla nevyléčitelnou nemocí. Jeden soucitný cestující dozorce navštívil Alexe, aby ho utěšil. I jemu zemřela manželka. Později se sice znovu oženil, ale Alexovi vyprávěl o tom, s jakými pocity se po smrti manželky potýkal. Když byl se spolukřesťany ve službě nebo na shromáždění, bylo mu celkem dobře. Když ale přišel domů a zavřel za sebou dveře, cítil se velmi osamělý. Alex říká: „Hodně mi pomohlo, když jsem slyšel, že stejné pocity jako já měli i jiní a že je to normální.“ „Slovo v pravý čas“ skutečně může v čase tísně poskytnout velkou útěchu. (Přísl. 15:23)

Povzbudivá slova měl pro Alexe i jeden sborový starší, který dobře znal několik lidí, jimž zemřel manželský partner. Soucitně Alexovi připomněl, že Jehova ví, jak se cítíme a co potřebujeme. Řekl: „Pokud v následujících měsících nebo letech už nebudeš chtít být sám, pamatuj na to, že máš možnost znovu se oženit. Je to láskyplné opatření od Jehovy.“ Ne každému, kdo po smrti partnera chce znovu vstoupit do manželství, se toto přání splní, ale v souvislosti se slovy toho bratra Alex říká: „Připomínka, že je to opatření od Jehovy, člověku pomůže zbavit se pocitu, že pokud by se znovu oženil, byl by nevěrný svému zemřelému partnerovi nebo by porušil Jehovova měřítka týkající se manželství.“ (1. Kor. 7:8, 9, 39)

Alex vzpomíná: „Když manželka zemřela, zaplavily mě negativní myšlenky. Říkal jsem si: ‚Mohl jsem něco udělat jinak? Neměl jsem k ní být ohleduplnější a projevovat jí větší pochopení?‘ Nechtěl jsem být sám, ale zbavit se pocitu samoty bylo těžké, protože každý den byl připomínkou toho, že vlastně jsem sám.“

Z vlastní zkušenosti Alex říká: „Když využíváme všechno, co nám Jehova Bůh poskytuje, abychom byli duchovně silní, máme ‚moc, která je nad to, co je normální‘ a můžeme obstát v každé zkoušce, která nás potká.“ (2. Kor. 4:7)