Když se v roce 1958 konal v New Yorku mezinárodní sjezd „Božská vůle“, zúčastnili se ho delegáti ze 123 zemí a ostrovů. Bylo mezi nimi i devatenáct svědků z Guadeloupu. To, co tam viděli a slyšeli, prohloubilo jejich ocenění pro teokracii. Verneil Andrémont, který byl jedním z delegátů, řekl: „Ten sjezd mi otevřel oči. Pochopil jsem, jak se co má dělat.“ Dozorce odbočky shrnul ve svém dopise pocity celé skupiny: „Otevírali jsme dokořán oči a napínali uši, abychom zachytili všechno, co se dalo vidět a slyšet. Před naším zrakem defilovala nejen ta nezvykle rozlehlá země — která tak udivuje lidi pocházející z malého ostrova v Karibském moři —, nejen vysokánské budovy vypínající se do oblak, nejen nesmírně rušný provoz na ulicích. Byla to také úžasná podívaná na velké zástupy opravdu jen samých bratrů a sester ze všech koutů světa, kteří pokojně a jednotně uctívají jediného pravého Boha. Byly jich dva plné stadióny!“

Sjezd měl vliv na život našich bratrů i v tom, co by někteří lidé mohli považovat za maličkosti. Například 78letý bratr Léonel Nestor, v jehož domě byl sál Království, pocítil potřebu dům natřít, aby tak byla lépe reprezentována Jehovova organizace. Nakonec byl sál Království prvním domem v té vesnici, který byl natřený.

Verneil Andrémont, jeden z 19 guadeloupských delegátů mezinárodního sjezdu v roce 1958