Bratr Knorr tamní bratry ujistil, že co nejdříve dostanou na pomoc další misionáře.

Zanedlouho potom svůj slib splnil. Z letadla, které 17. března 1954 přistálo na letišti v Pointe-à-Pitre, vystoupili dva cestující. Ale nikdo tam na ně nečekal, protože letadlo mělo značné zpoždění. Policisté však těm dvěma mužům nabídli, že je odvezou do čistírny bratra Laalanda. Těmito cestujícími byli bratři z Francie, kteří nedávno absolvovali školu Gilead — urostlý Pierre Jahnke a Paul Touveron.

Několik dní po příletu misionářů přijel bratr Henschel. V té době v přístavu kotvila loď Faith, která patřila Společnosti, a její posádka pilně konala přípravy na sjezd, který se měl konat od 26. března v místní škole.

Program probíhal hned od začátku v radostném ovzduší, i když bratři byli trochu nervózní a jejich úsilí o hladký průběh sjezdu bylo až úzkostlivé. Po několika proslovech a demonstracích bylo v sále zavěšeno provizorní plátno. Pak přítomní poprvé zhlédli film Společnosti The New World Society in Action (Společnost nového světa v činnosti). Na vlastní oči viděli zřejmé důkazy o tom, že tato organizace je Boží organizace, a to posílilo jejich přesvědčení. Na všechny přítomné hluboce zapůsobilo, když viděli pokojnou činnost a jednotu organizace. Sestry si také povšimly, že v jiných zemích jejich křesťanské sestry nosí šperky, i když ne v nadměrném množství. Účastníci sjezdu byli povzbuzeni i tím, když se dozvěděli, že mezi nimi jsou dva misionáři. Tyto bratry organizace poslala proto, aby svým příkladem v Jehovově službě posílili sbor. Onen večer byl velmi vzrušující — až příliš na Clotaire Missoudana, předsedajícího dozorce sboru v Pointe-à-Pitre. Odešel domů a té noci ve spánku zemřel. Jeho manželka to zjistila teprve ráno.

Druhý den sjezdu bratr Henschel oznámil zřízení kanceláře odbočky Watch Tower Society na Guadeloupu. Měla mít na starosti kázání dobré zprávy na Guadeloupu a na Martiniku. Služebníkem odbočky byl jmenován Pierre Jahnke. Odbočka měla poskytovat přesnější organizační vedení, které bylo na těchto ostrovech velice potřebné.

Po sjezdu se oba misionáři pustili do práce. Najali dřevěný domek, kam se mohla umístit kancelář odbočky. Později Společnost koupila jednoduchý zahradní pavilón v městském parku Raizet, kde kancelář působila do prosince 1966. Bratr Jahnke neměl na starosti jen práci v odbočce, ale také se účastnil kazatelské služby v Pointe-à-Pitre a trávil co nejvíce času s bratry. V téže době bratr Touveron v úloze krajského dozorce navštěvoval sbory a odloučené zvěstovatele. Asi po roce však zjistil, že je nutné, aby se vrátil do Francie.

Pomoc z plujícího misionářského domova

Ocenění pro Jehovovu organizaci podporovali svými pravidelnými návštěvami misionáři, kteří se plavili na lodi od jednoho ostrova ke druhému. Společnost měla asi deset let lodě, které v oblasti Karibského moře sloužily jako plující misionářské domovy. První lodí byl osmnáctimetrový škuner Sibia a ten později vystřídala větší loď Light. Také se používala dvaadvacetimetrová loď poháněná dvěma vrtulemi, která se nazývala Faith. Přestože misionáři, kteří se na těchto lodích plavili, mluvili anglicky (a většina zvěstovatelů na Guadeloupu anglicky nemluvila), přece si jejich návštěv všichni velmi cenili. Zdejší zvěstovatelé dosud vzpomínají na to, jak horlivě tito misionáři spolupracovali s místními zvěstovateli a jak celé dny věnovali kazatelské službě.

Při své poslední návštěvě v roce 1956 misionáři plavící se na lodi Light pobývali od 26. července do 7. srpna na ostrovech Marie-Galante a La Désirade a tam kázali. Na ostrově Marie-Galante promítali film The New World Society in Action. Jeden muž jim řekl: „Kdybyste mi dali deset tisíc franků, nemohli byste mi tím udělat takovou radost, jakou mi udělal dnešní večer.“

[Obrázek na straně 138]

Misionáři na lodi „Light“ se horlivě účastnili vydávání svědectví